(be bhAI vachchenI vAtachIt: akalank–nikalank nATakamAnthI)
(ek bhAI svAdhyAy karI rahyA chhe tyAn bIjo bhAI AvIne namaskAr kare chhe;)
namaste moTAbhAI! Ap shenI svAdhyAy karo chho?
bandhu! hun ‘paramAtmaprakAsh’ nI svAdhyAy karun chhun.
vAh! paramAtmAnun svarUp samajavA mATe ane bhedagnAnanI bhAvanA mATe A bahu
ja sundar shAstra chhe. bhAI, mane paN emAnthI k ksambhaLAvo.
sAmbhaL! A shAstramAn chhelle AkhA shAstranA sArarUp AvI bhAvanA karavAnun
kahyun chhe–
‘‘सहज शुद्ध ज्ञानानंदैकस्वभावोऽहं, निर्विकल्पोऽहं, उदासीनोऽहं,
निजनिरंजन शुद्धात्मसम्यक्श्रद्धान–ज्ञान–अनुष्ठानरुप निश्चयरत्नत्रयात्मक
निर्विकल्पसमाधिसंजात वीतराग–सहजान दरुप सुखानुभूतिमात्रलक्षणेन
स्वसंवेदनज्ञानेन स्वसंवेद्यो गम्यः प्राप्यो भरितावस्थोऽहं; रागद्वेषमोहादि....सर्वे
विभावपरिणामरहित शून्योऽहं, जगत्त्रये कालत्रयेपि मनोवचनकायैः
कृतकारितानुमतेश्च शुद्धनिश्चयनयेन; तथा सर्वेपि जीवाः, इति भावना निरंतर
कर्तव्येति’’
‘hun sahaj shuddha gnAnAnand ek svabhAv chhun, hun nirvikalpa chhun, hun udAsIn chhun;
nijaniranjan shuddhAtmAnA samyak shraddhAn–gnAn–anuShThAnarUp nishchayaratnatrayAtmak evI je
nirvikalpa samAdhi, tenAthI utpanna vItarAg sahajAnandarUp je sukh, tenI anubhUtimAtra
jenun lakShaN chhe evA svasamvedanagnAnathI svasamvedya–gamya–prApya–bharitAvastha chhun; rAgadveSh–
mohAdi....sarva vibhAv pariNAmathI rahit–shUnya chhun; traN lokamAn temaj traNe kALamAn,
manathI–vachanathI–kAyAthI, kRut–kArit–anumodanAthI shuddhanishchayanaye hun Avo ja chhun, tathA
sarve jIvo paN evA ja chhe–em nirantar bhAvanA kartavya chhe.’’
nAnAbhAI: aho, AvI paramAtmabhAvanAmAn lIn santone keTalo Anand
Avato hashe?
moTAbhAI: ahA, enI shI vAt! jyAn samyagdarshanano Anand paN siddha
bhagavAn jevo apUrva chhe, jene AtmA sivAy bIjA koInI upamA lAgu paDI shakatI
nathI, to munidashAnA AnandanI shI vAt?
bhAI! balihArI chhe ApaNA jainadharmanI–ke jenA sevanathI AvA apUrva
AnandanI prApti thAy chhe.
bandhu! vAto to em ja chhe. kharekhar jainashAsan ek ja A jagatanA jIvone
sharaNabhUt chhe.