230 ][ mokShamArgaprakAshak
parantu svane sva-rUp jANI parano ansh paN potAnAmAn na meLavavo tathA potAno
ansh paN paramAn na meLavavo – evun sAchun shraddhAn karato nathI. jem anya mithyAdraShTi,
nirdhAr vinA paryAyabuddhithI jANapaNAmAn vA varNAdimAn ahambuddhi dhAre chhe, tem A paN
AtmAshrit gnAnAdimAn tathA sharIrAshrit upadesh-upavAsAdi kriyAomAn potApaNun mAne chhe.
vaLI koI vakhat shAstrAnusAr sAchI vAt paN banAve parantu tyAn antarang nirdhArarUp
shraddhAn nathI, tethI jem krephI manuShya mAtAne mAtA paN kahe topaN te shANo nathI, tem Ane
paN samyagdraShTi kahetA nathI.
vaLI jem koI bIjAnI ja vAto karato hoy tem A AtmAnun kathan kare chhe, parantu
‘A AtmA hun chhun’ – evo bhAv bhAsato nathI.
vaLI jem koI bIjAne bIjAthI bhinna batAvato hoy tem AtmA ane sharIranI
bhinnatA prarUpe chhe; parantu hun e sharIrAdithI bhinna chhun – evo bhAv bhAsato nathI.
vaLI paryAyamAn jIv-pudgalanA paraspar nimittathI anek kriyAo thAy chhe te sarvane
be dravyonA meLApathI nIpajI mAne chhe paN A jIvanI kriyA chhe tenun pudgal nimitta chhe tathA
A pudgalanI kriyA chhe tenun jIv nimitta chhe – em bhinna-bhinna bhAv bhAsato nathI. ityAdi
bhAv bhAsyA vinA tene jIv-ajIvano sAcho shraddhAnI kahI shakAy nahi. kAraN ke jIv-ajIv
jANavAnun prayojan to e ja hatun te thayun nahi.
✾
AuAvatattvanA shraddhAnanI ayathArthatA ✾
vaLI AsravatattvamAn – je hinsAdirUp pApAsrav chhe tene hey jANe chhe, tathA ahinsAdi-
rUp puNyAsrav chhe tene upAdey mAne chhe, have e banne karmabandhanAn ja kAraN chhe, temAn upAdeyapaNun
mAnavun e ja mithyAdraShTi chhe. shrI samayasAranA bandhAdhikAramAn paN e ja kahyun chhe ke? –
1sarvajIvone jIvan-maraN, sukh-dukh potapotAnA karmanA nimittathI thAy chhe. jyAn
anya jIv anya jIvanA e kAryono kartA thAy, e ja mithyAadhyavasAy bandhanun kAraN chhe.
tyAn anya jIvane jIvADavAno vA sukhI karavAno adhyavasAy thAy te to puNyabandhanun kAraN
chhe, tathA mAravAno vA dukhI karavAno adhyavasAy thAy te pApabandhanun kAraN chhe.
1 samayasAr gA. 254 thI 256 tathA samayasAr kaLash bandh adhikAr
सर्वं सदैव नियतं भवति स्वकीय कर्मोदयान्मरणजीवितदुःखसौख्यम् ।
अज्ञानमेतदिह यत्तु परः परस्य कुर्यात्पुमान् मरणजीवितदुःखसौख्यम् ।।६ ।।
अज्ञानमेतदधिगम्य परात्परस्य पश्यन्ति ये मरणजीवितदुःखसौख्यम् ।
कर्माण्यहंकृतिरसेन चिकीर्षवस्ते मिथ्यादृशो नियतमात्महनो भवन्ति ।।७ ।।