372 ]
yogIndudevavirachita
[ adhikAr-2 dohA-92
निजपरमात्मपदार्थं दहन्ति देवकुलशब्दवाच्यं दिव्यपरमौदारिकशरीरं च दहन्तीति । कथमिति
चेत् । यदा ख्यातिपूजालाभार्थं शुद्धात्मभावनां त्यक्त्वा वर्तन्ते तदा ज्ञानावरणादिकर्मबन्धो
भवति तेन ज्ञानावरणकर्मणा केवलज्ञानं प्रच्छाद्यते केवलदर्शनावरणेन केवलदर्शनं प्रच्छाद्यते
वीर्यान्तरायेण केवलवीर्यं प्रच्छाद्यते मोहोदयेनानन्तसुखं च प्रच्छाद्यत इति । एवं
विधानन्तचतुष्टयस्यालाभे परमौदारिकशरीरं च न लभन्त इति । यदि पुनरनेकभवे परिच्छेद्यं
कृत्वा शुद्धात्मभावनां करोति तदा संसारस्थितिं छित्त्वाऽद्यकालेऽपि स्वर्गं गत्वागत्य शीघ्रं
शाश्वतसुखं प्राप्नोतीति तात्पर्यम् । तथा चोक्त म् — ‘‘सग्गो तवेण सव्वो वि पावए किं तु
झाण जोएण । जो पावइ सो पावइ परलोके सासयं सोक्खं ।।’’।।९२।।
shabdathI vAchya evA nijaparamAtmapadArthane bALe chhe ane devakuL shabdathI vAchya evA
divyaparamodArik sharIrane bALe chhe. kevI rIte? jyAre te khyAti, pUjA ane lAbh mATe shuddhAtmAnI
bhAvanAne chhoDIne varte chhe tyAre gnAnAvaraNAdino bandh thAy chhe, te gnAnAvaraNakarmathI kevaLagnAn
DhankAy chhe, kevaLadarshanAvaraNathI kevaLadarshan DhankAy chhe, vIryAntarAyathI kevaLavIrya DhankAy chhe ane
mohanA udayathI anantasukh DhankAy chhe. A rIte anant chatuShTayanI prApti na thatAn param audArik
sharIr paN maLatun nathI (kAraN ke te ja bhave mokSha javAnA hoy tene ja paramodArik sharIr
maLe chhe)
1
....vaLI jo, shuddhAtmAnI bhAvanA kare chhe to sansArasthitine chhedIne AjanA kALamAn
paN svargamAn jaIne tyAnthI AvIne shAshvat sukh pAme chhe. kahyun paN chhe ke – ‘‘सग्गं तवेण सव्वो
वि पावए किं तु झाण जोएण । जो पावइ सो पावइ परलोके सासयं सोक्खं ।।’’ (aShTapAhuD-mokShaprAbhRut
23) (artha — tapathI to svarga badhAy pAme chhe paN dhyAnanA yogathI je svarga pAme chhe te
AtmA paralokamAn shAshvat sukh pAme chhe.) 92.
है, मोहके उदयसे अनंतसुख, वीर्यांतरायके उदयसे अनंतबल, और केवलदर्शनावरणसे
केवलदर्शन आच्छादित होता है । इसप्रकार अनंतचतुष्टयका आवरण हो रहा है । उस
अनंतचतुष्टयके अलाभमें परमौदारिक शरीरको नहीं पाता, क्योंकि जो उसी भवमें मोक्ष जाता
है, उसीके परमौदारिक शरीर होता है । इसलिये जो कोई समभावमें शुद्धात्माकी भावना करे,
तो अभी स्वर्गमें जाकर पीछे विदेहोंमें मनुष्य होकर मोक्ष पाता है । ऐसा ही कथन दूसरी जगह
शास्त्रोंमें लिखा है, कि तपसे स्वर्ग तो सभी पाते हैं, परन्तु जो कोई ध्यानके योगसे स्वर्ग पाता
है, वह परभवमें सासते (अविनाशी) सुखको (मोक्षको) पाता है । अर्थात् स्वर्गसे आकर
मनुष्य होके मोक्ष पाता है, उसीका स्वर्ग पाना सफल है, और जो कोरे (अकेले) तपसे स्वर्ग
पाके फि र संसारमें भ्रमता है, उसका स्वर्ग पाना वृथा है ।।९२।।
1.je sanskRit TIkAno artha samajANo nathI te artha mUkI dIdho chhe.