470 ]
yogIndudevavirachita
[ adhikAr-2 dohA-154
nadIothI samudra tRupta thato nathIe, atRuptikar chhe em jANIne bhogonA sukhane chhoDIne ane
‘‘एदम्हि रदो णिच्चं संतुट्ठो होदि णिच्चमेदम्हि । एदेण होहि तित्तो होहदि तुह उत्तमं सुक्खं ।।’’ (shrI
samayasAr gAthA 206). (artha — he bhavya prANI! tun AtmAmAn (gnAnamAn) nitya rat arthAt
prItivALo thA, AmAn nitya santuShTa thA ane AnAthI tRupta thA; (Am karavAthI) tane uttam sukh
thashe.) e pramANe gAthAthI kahel lakShaNavALA adhyAtmasukhamAn sthit thaIne bhAvanA (AtmabhAvanA)
karavI, evun tAtparya chhe. vaLI kahyun paN chhe ke — ‘‘तिण क ट्ठेण व अग्गी लवणसमुद्दो णदीसहस्सेहिं ।
ण इमो जीवो सक्को तिप्पेदुं कामभोगेहिं ।।’’ (artha — jevI rIte tRuN, kAShTha Adi indhanathI agni
shAnt thato nathI, hajAro nadIonA pANIthI lavaNasamudra chhalakAto nathI tevI rIte A jIv
kAmabhogothI tRupta thaI shakato nathI).
adhyAtmashabdanI vyutpatti karavAmAn Ave chhe — ‘‘mithyAtva, viShay, kaShAyAdi bAhya
padArthonA nirAlambapaNe (Alamban vinA) AtmAmAn anuShThAn (karavun, Takavun, pravartavun) te adhyAtma
chhe. 154.
have, gnAn AtmAno svabhAv chhe, em darshAve chhe —
भोगसुखं त्यक्त्वा ‘‘एदम्हि रदो णिच्चं संतुट्ठो होदि णिच्चमेदम्हि । एदेण होहि तित्तो
होहदि तुह उत्तमं सुक्खं ।।’’ इति गाथाकथितलक्षणे अध्यात्मसुखे स्थित्वा च भावना
कर्तव्येति तात्पर्यम् । तथा चोक्त म् — ‘‘तिणकट्ठेण व अग्गी लवणसमुद्दो णदीसहस्सेहिं ।
ण इमो जीवो सक्को तिप्पेदुं कामभोगेहिं ।।’’ । अध्यात्मशब्दस्य व्युत्पत्तिः क्रियते —
मिथ्यात्वविषयकषायादिबहिर्द्रव्ये निरालम्बनत्वेनात्मन्यनुष्ठानमध्यात्मम् ।।१५४।।
अथात्मनो ज्ञानस्वभावं दर्शयति —
तृप्त नहीं होता है । ऐसा ही समयसारमें कहा है, कि हंस (जीव) तू इस आत्मस्वरूपमें ही
सदा लीन हो, और सदा इसीमें संतुष्ट हो । इसीसे तू तृप्त होगा और इसीसे ही तुझे उत्तम सुखकी
प्राप्ति होगी । इस कथनसे अध्यात्म – सुखमें ठहरकर निजस्वरूपकी भावना करनी चाहिये, और
कामभोगोंसे कभी तृप्ति नहीं हो सकती । ऐसा कहा भी है, कि जैसे तृण, काठ आदि ईंधनसे
अग्नि तृप्त नही होती और हजारों नदियोंसे लवणसमुद्र तृप्त नहीं होता, उसी तरह यह जीव काम
भोगोंसे तृप्त नहीं होता । इसलिये विषय – सुखोंको छोड़कर अध्यात्म – सुखका सेवन करना
चाहिये । अध्यात्म – शब्दका शब्दार्थ करते हैं — मिथ्यात्व विषय कषाय आदि बाह्य पदार्थोंका
अवलम्बन (सहारा) छोड़ना और आत्मामें तल्लीन होना वह अध्यात्म है ।।१५४।।
आगे आत्माका ज्ञानस्वभाव दिखलाते हैं —