kahAnajainashAstramALA ]
निक्षिप्तसिक्थानि भक्षयन्ती चर्यां प्रविष्टेन मुनिद्वयेन दृष्टां ततो लघुमुनिनोक्तं हा ! वराकी महता कष्टेन जीवतीति । तदाकर्ण्य ज्येष्ठमुनिनोक्तं अत्रैवास्य राज्ञः पट्टराज्ञी वल्लभा भविष्यतीति । भिक्षां भ्रमता धर्मश्रीवंदकेन तद्वचनमाकर्ण्य नान्यथा मुनिभाषितमिति संचिन्त्य स्वविहारे तां नीत्वा मृष्टाहारैः१ पोषिता । एकदा यौवनभरे चैत्रमासे आन्दोलयन्तीं तां राजा दृष्ट्वा अतीव विरहावस्थां गतः । ततो मंत्रिभिस्तां तदर्थं वंदको याचितः । तेनोक्तं यदि मदीयं धर्मं राजा गृह्णाति तदा ददामीति । तत्सर्वं कृत्वा परिणीता । पट्टमहादेवी तस्य सातिवल्लभा जाता । फाल्गुननन्दीश्वरयात्रायामुर्विला रथयात्रामहारोपं दृष्ट्वा तया भणितं देव ! मदीयो बुद्धरथोऽधुना पुर्यां प्रथमं भ्रमतु । राज्ञा चोक्तमेवं भवत्विति । तत उर्विला वदति मदीयो रथो यदि प्रथमं भ्रमति तदाहारे मम प्रवृत्तिरन्यथा निवृत्तिरिति प्रतिज्ञां गृहीत्वा divas pArake gher nAkhI dIdhelA (rAndhelA) bhAt te khAtI hatI. charyA mATe praveshelA be munio dvArA te jovAmAn AvI. tethI nAnA munie kahyun ‘‘are! bichArI mahAkaShTathI jIvI rahI chhe.’’
te sAmbhaLI moTA munie kahyun ‘‘ahInnA rAjAnI te mAnItI paTarANI thashe.’’ bhikShA mATe bhramaN karatAn dharmashrIvandake temanun vachan sAmbhaLI ‘munie bhAkhelun anyathA hoy nahi’ em vichArI tene potAnA vihAramAn laI jaI puShTa (sAro) AhAr ApI poShaN karyun.
ek divas yauvanabhar chaitra mAsamAn (bhar chaitra mAsamAn) rAjAe tene AnandamAn hilorA letI (hichakatI) joI ane bahu virah avasthAne prApta thayo, tethI mantrIoe tenA mATe vandak (bauddha sAdhu) pAse jaI tenI mAgaNI karI.
teNe kahyun ‘‘jo rAjA mAro dharma svIkAre to hun tene daun.’’ te badhAno svIkAr karatAn teNe tene paraNAvI ane tenI (rAjAnI) atipriy paTTamahAdevI banI. phAgaN mAsanI nandIshvaranI yAtrAmAn mahArANI urvilAnI rathayAtrAno moTo ThATh joI, teNe kahyun ‘‘dev! mAro buddhano rath have nagarImAn pratham phare.’’
rAjAe kahyun ‘‘tem thashe.’’ AthI urvilAe kahyun ‘‘mAro rath jo pratham pharashe to ja mArI AhArAdimAn १. मिष्टाहारैः घ० ।