kahAnajainashAstramALA ]
सुखदुःखे हि तावज्जीवानां स्वकर्मोदयेनैव, तदभावे तयोर्भवितुमशक्यत्वात्; स्वकर्म च नान्ये- नान्यस्य दातुं शक्यं, तस्य स्वपरिणामेनैवोपार्ज्यमाणत्वात्; ततो न कथञ्चनापि अन्योऽन्यस्य सुख- दुःखे कुर्यात् । अतः सुखितदुःखितान् करोमि, सुखितदुःखितः क्रिये चेत्यध्यवसायो ध्रुवमज्ञानम् ।
कर्मोदयान्मरणजीवितदुःखसौख्यम् ।
कुर्यात्पुमान्मरणजीवितदुःखसौख्यम् ।।१६८।।
to (he bhAI!) [तैः] temaNe [दुःखितः] tane dukhI [कथं कृतः असि] kaI rIte karyo?
[यदि] jo [सर्वे जीवाः] sarva jIvo [कर्मोदयेन] karmanA udayathI [दुःखितसुखिताः] dukhI -sukhI [भवन्ति] thAy chhe, [च] ane teo [तव] tane [कर्म] karma to [न ददति] detA nathI, to (he bhAI!) [तैः] temaNe [त्वं] tane [सुःखितः] sukhI [कथं कृतः] kaI rIte karyo?
TIkA — pratham to, jIvone sukh-dukh kharekhar potAnA karmanA udayathI ja thAy chhe, kAraN ke potAnA karmanA udayanA abhAvamAn sukh-dukh thavAn ashakya chhe; vaLI potAnun karma bIjAthI bIjAne dai shakAtun nathI, kAraN ke te (potAnun karma) potAnA pariNAmathI ja upArjit thAy chhe; mATe koI paN rIte bIjo bIjAne sukh-dukh karI shake nahi. tethI ‘hun par jIvone sukhI-dukhI karun chhun ane par jIvo mane sukhI-dukhI kare chhe’ evo adhyavasAy dhruvapaNe agnAn chhe.
bhAvArtha — jIvano jevo Ashay hoy te Ashay pramANe jagatamAn kAryo banatAn na hoy to te Ashay agnAn chhe. mATe, sarva jIvo potapotAnA karmanA udayathI sukhI-dukhI thAy chhe tyAn em mAnavun ke ‘hun parane sukhI-dukhI karun chhun ane par mane sukhI-dukhI kare chhe’, te agnAn chhe. nimittanaimittikabhAvanA Ashraye (koIne koInAn) sukh-dukhano karanAr kahevo te vyavahAr chhe; te nishchayanI draShTimAn gauN chhe.
have A arthanun kaLasharUp kAvya kahe chhe —
shlokArtha — [इह] A jagatamAn [मरण-जीवित-दुःख-सौख्यम्] jIvone maraN, jIvit, dukh, sukh — [सर्वं सदैव नियतं स्वकीय-कर्मोदयात् भवति] badhuy sadaiv niyamathI ( – chokkas) potAnA karmanA udayathI thAy chhe; [परः पुमान् परस्य मरण-जीवित-दुःख-सौख्यम् कुर्यात्] ‘bIjo puruSh bIjAnAn maraN, jIvan, dukh, sukh kare chhe’ [यत् तु] Am je mAnavun