(be bhāī vachchenī vātachīt: akalaṅk–nikalaṅk nāṭakamānthī)
(ek bhāī svādhyāy karī rahyā chhe tyān bījo bhāī āvīne namaskār kare chhe;)
namaste moṭābhāī! āp shenī svādhyāy karo chho?
bandhu! hun ‘paramātmaprakāsh’ nī svādhyāy karun chhun.
vāh! paramātmānun svarūp samajavā māṭe ane bhedagnānanī bhāvanā māṭe ā bahu
ja sundar shāstra chhe. bhāī, mane paṇ emānthī kanīk sambhaḷāvo.
sāmbhaḷ! ā shāstramān chhelle ākhā shāstranā sārarūp āvī bhāvanā karavānun
kahyun chhe–
‘‘सहज शुद्ध ज्ञानानंदैकस्वभावोऽहं, निर्विकल्पोऽहं, उदासीनोऽहं,
निजनिरंजन शुद्धात्मसम्यक्श्रद्धान–ज्ञान–अनुष्ठानरुप निश्चयरत्नत्रयात्मक
निर्विकल्पसमाधिसंजात वीतराग–सहजान दरुप सुखानुभूतिमात्रलक्षणेन
स्वसंवेदनज्ञानेन स्वसंवेद्यो गम्यः प्राप्यो भरितावस्थोऽहं; रागद्वेषमोहादि....सर्वे
विभावपरिणामरहित शून्योऽहं, जगत्त्रये कालत्रयेपि मनोवचनकायैः
कृतकारितानुमतेश्च शुद्धनिश्चयनयेन; तथा सर्वेपि जीवाः, इति भावना निरंतर
कर्तव्येति’’
‘hun sahaj shuddha gnānānand ek svabhāv chhun, hun nirvikalpa chhun, hun udāsīn chhun;
nijanirañjan shuddhātmānā samyak shraddhān–gnān–anuṣhṭhānarūp nishchayaratnatrayātmak evī je
nirvikalpa samādhi, tenāthī utpanna vītarāg sahajānandarūp je sukh, tenī anubhūtimātra
jenun lakṣhaṇ chhe evā svasamvedanagnānathī svasamvedya–gamya–prāpya–bharitāvastha chhun; rāgadveṣh–
mohādi....sarva vibhāv pariṇāmathī rahit–shūnya chhun; traṇ lokamān temaj traṇe kāḷamān,
manathī–vachanathī–kāyāthī, kr̥ut–kārit–anumodanāthī shuddhanishchayanaye hun āvo ja chhun, tathā
sarve jīvo paṇ evā ja chhe–em nirantar bhāvanā kartavya chhe.’’
nānābhāī: aho, āvī paramātmabhāvanāmān līn santone keṭalo ānand
āvato hashe?
moṭābhāī: ahā, enī shī vāt! jyān samyagdarshanano ānand paṇ siddha
bhagavān jevo apūrva chhe, jene ātmā sivāy bījā koīnī upamā lāgu paḍī shakatī
nathī, to munidashānā ānandanī shī vāt?
bhāī! balihārī chhe āpaṇā jainadharmanī–ke jenā sevanathī āvā apūrva
ānandanī prāpti thāy chhe.
bandhu! vāto to em ja chhe. kharekhar jainashāsan ek ja ā jagatanā jīvone
sharaṇabhūt chhe.