Ishtopdesh-Gujarati (English transliteration). Shlok: 43-51 ; Tika prashasti; PadyAnukramsoochi; AdhyAtmaatishaykshetra Songadh (Dist : Bhavnagar).

< Previous Page  


Combined PDF/HTML Page 8 of 8

 

Page 127 of 146
PDF/HTML Page 141 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 127
samAdhitantra shlok 34mAn* kahyun chhe ke
‘‘AtmA ane dehanA bhedvignAnathI utpanna thayelA AhlAdathI (AnandathI) je
Anandit chhe, te (yogI) tap dvArA bhayAnak duShkarmane bhogavato hovA chhatAn khed pAmato
nathI.’’ 42.
ahIn, shiShya kahe chhee kevI rIte? bhagavan! mane Ashcharya thAy chhe ke evI
avasthAntar (vibhinnavilakShaN avasthA) kevI rIte sambhave?
guru kahe chhedhIman! samaj.
je jyAn vAs karI rahe, tyAn tenI ruchi thAy,
je jyAn ramaN karI rahe, tyAnthI bIje na jAy. 43.
anvayArtha :[यः ] je [यत्र ] jyAn [निवसन् आस्ते ] nivAs kare chhe, [सः ] te
[तत्र ] tyAn [रतिं कुरुते ] rati kare chhe ane [यः ] je [यत्र ] jyAn [रमते ] rame chhe, [सः ]
te [तस्मात् ] tyAnthI bIje [न गच्छति ] jato nathI.
अत्राह शिष्यः कथमेतदिति भगवन् ! विस्मयो मे कथमेतदवस्थान्तरं संभवति
गुरुराहधीमन्निबोध
यो यत्र निवसन्नास्ते स तत्र कुरुते रतिं
यो यत्र रमते तस्मादन्यत्र स न गच्छति ।।४३।।
आचार्य कहते हैं, धीमन् ! सुनो समझो
जो जामें बसता रहे, सो तामें रुचि पाय
जो जामें रम जात है, सो ता तज नहिं जाय ।।४३।।
अर्थजो जहाँ निवास करने लग जाता है, वह वहाँ रमने लग जाता है और
जो जहाँ लग जाता है, वह वहाँसे फि र हटता नहीं है
* आत्मदेहान्तरज्ञानजनिताह्लादनिर्वृत्तः
तपसा दुष्कृतं घोरं भुञ्जानोऽपि न खिद्यते ।।
[समाधितन्त्रश्री पूज्यपादाचार्यः ]

Page 128 of 146
PDF/HTML Page 142 of 160
single page version

128 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
TIkA :je manuShya jyAn eTale nagarAdimAn svArtha mATe arthAt koI (prayojananI)
siddhi ange (bandhu janonA) AgrahathI nivAsI thaIne rahe chhe, te tyAn anya taraphathI chitta
haThAvI lIdhelun hovAthI, Anand prApta kare chhe (anubhave chhe) ane jyAn je Anand anubhave
chhe te tyAnthI bIje ThekANe jato nathI e (vAt) prasiddha chhe (pratItajanya) chhe; mATe vishvAs
kar ke, ‘AtmAmAn nivAs karatA yogIne ananubhUt (pUrve nahi anubhavelAn) apUrva Anandano
anubhav thato hovAthI, tene bIje ThekANe vRuttino abhAv hoy chhe arthAt adhyAtma sivAy
bIje ThekANe pravRutti hotI nathI.’
bhAvArtha :je mANas je shaher, nagar ke grAmamAn rahe chhe, tene te sthAn prati
eTalo mamatvabhAvratibhAv thaI jAy chhe ke tene tyAn ja rahevAnun game chhe, tyAn ja Anand
Ave chhe; te sthAn chhoDI bIje javun tene ruchatun nathI; tevI rIte AtmasvarUpamAn sthit
yogIne
ramatA yogIne AtmAmAn evo apUrva Anand Ave chhe ke tene AtmAmAn ja
vihAr karavAnun ruche chhe, bIjA padArthomAn viharavAnI vRutti thatI nathI, kAraN ke
nijAtmarasanA anubhav AgaL bAhya padArtho tathA viShay bhogo badhA tene nIras tathA
dukhadAyI lAge chhe. 43.
anyatra na pravartato hoy tyAre te Avo hoya
टीकायो जनो यत्र नगरादौ स्वार्थे सिद्ध्यङ्गत्वेन बद्धनिर्बन्धवास्तव्ये भवन् तिष्ठति
स तस्मिन्नन्यस्मान्निवृत्तचित्ततत्त्वान्निवृतित्वं लभते यत्र यश्च तथा निर्वाति स ततोऽन्यत्र न
यातीति प्रसिद्धं सुप्रतीतमत प्रतीहि योगिनोऽध्यात्मं निवसतोऽननुभूतापूर्वानन्दानुभवादन्यत्र
वृत्त्यभावः स्यादिति
अन्यत्राप्रवर्त्तमानश्चेदृक् स्यात्
विशदार्थजो मनुष्य, जिस नगरादिकमें स्वार्थकी सिद्धिका कारण होनेसे
बन्धुजनोंके आग्रहसे निवासी बनकर रहने लग जाता है, वह उसमें अन्य तरफ से चित्त
हटाकर आनन्दका अनुभव करने लग जाता है
और जो जहाँ आनन्दका अनुभव करता
रहता है, वह वहाँसे दूसरी जगह नहीं जाता, यह सभी जानते हैं इसलिये समझो कि
आत्मामें अध्यात्ममें रहनेवाले योगी अननुभूत (जिसका पहिले कभी अनुभव नहीं हुआ) और
अपूर्व आनन्दका अनुभव होते रहनेसे उसकी अध्यात्मके सिवाय दूसरी जगह प्रवृत्ति नहीं
होती
।।४३।।
जब दूसरी जगह प्रवृत्ति नहीं करता तब क्या होता है ? उसे आगेके श्लोकमें
आचार्य कहते हैं

Page 129 of 146
PDF/HTML Page 143 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 129
visheShothI agnAt rahI, nij rUpamAn lIn thAy,
sarva vikalpAtIt te chhUTe, nahi bandhAy. 44
anvayArtha :[अगच्छन् ] (bIje ThekANe) nahi jato (anyatra pravRutti nahi karato
yogI) [तद्विशेषाणाम ] tenA visheShono (arthAt dehAdinA visheShono saundarya, asaundaryAdi
dharmono) [अनभिज्ञः च जायते ] anabhigna rahe chhe (tenAthI ajAN rahe chhe) ane
[अज्ञाततद्विशेषः ] (saundaryaasaundaryAdi) visheShono ajAN hovAthI [न बध्यते ] te bandhAto
nathI, [तु विमुच्यते ] parantu vimukta thAy chhe.
TIkA :svAtmatattvamAn sthir thayelo yogI, jyAre bIje ThekANe jato nathI
pravRutti karato nathI, tyAre te svAtmAthI bhinna sharIrAdinA visheShothI arthAt saundarya
asaundaryAdi dharmono anabhigna (ajAN) rahe chhe. arthAt te jANavAne abhimukh (utsuk)
thato nathI ane te visheShothI te agnAt hovAthI temAn tene rAgdveSh utpanna thatA nathI;
tethI te karmothI bandhAto nathI. tyAre shun thAy chhe? visheSh karIne (khAs karIne) vratAdinun
anuShThAn (AcharaN) karanArAo karatAn te atirekathI (atishayapaNe) temanAthI (karmothI)
mukta thAy chhe.
bhAvArtha :AtmasvarUpamAn sthir yogIne AtmA sivAy sharIrAdi bAhya padArthomAn
वस्तु विशेष विकल्प को, नहिं करता मतिमान
स्वात्मनिष्ठता से छुटत, नहिं बँधता गुणवान ।।४४।।
अर्थअध्यात्मसे दूसरी जगह प्रवृत्ति न करता हुआ योगी, शरीरादिककी सुन्दरता
असुन्दरता आदि धर्मोंकी ओर विचार नहीं करता और जब उनके विशेषोंको नहीं
जानता, तब वह बन्धको प्राप्त नहीं होता, किन्तु विशेष रूपसे छूट जाता है
विशदार्थस्वात्मतत्त्वमें स्थिर हुआ योगी जब अध्यात्मसे भिन्न दूसरी जगह प्रवृत्ति
नहीं करता, तब उस स्वात्मासे भिन्न शरीरादिके सौन्दर्यअसौन्दर्य आदि विशेषोंसे अनभिज्ञ
हो जाता है और जब उनकी विशेषताओं पर ख्याल नहीं करता, तब उनमें राग-द्वेष
अगच्छंस्तद्विशेषाणामनभिज्ञश्च जायते
अज्ञाततद्विशेषस्तु बध्यते न विमुच्यते ।।४४।।
टीकास्वात्मतत्त्वनिष्ठोऽन्यत्र अगच्छन्नप्रवर्तमानस्तस्य स्वात्मनोऽन्यस्य देहादेः
विशेषाणां सौन्दर्यासौन्दर्यादिधर्माणामनभिज्ञ आभिमुख्येनाप्रतिपत्तश्च भवति अज्ञाततद्विशेषः

Page 130 of 146
PDF/HTML Page 144 of 160
single page version

130 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
pravRutti hotI nathI. tethI tene te padArthomAn iShTaaniShTanI kalpanAno abhAv hovAthI tene
rAgdveSh utpanna thatA nathI ane bandhanA kAraNarUp rAgdveShanA abhAvamAn te karmothI bandhAto
nathI, parantu tene anekagaNI nirjarA thAy chhe.
gnAnIne vratAdinA AcharaNano vikalpa e shubh rAg chhe, tenAthI to tene Asravbandh
ja thAy; parantu te kALe je tenI sAthe tene shuddha pariNati chhe, te ja nirjarAnun vAstavik kAraN
chhe. tethI yogIone nirvikalpa dashAmAn tenAthI paN atishay nirjarA thAy chhe.
vaLI,
par to par chhe dukharUp, AtmAthI sukh thAy,
mahA puruSho udyam kare, AtmArthe man lAy. 45.
anvayArtha :[परः परः ] par te par chhe, [ततः दुःखं ] tenAthI dukh thAy chhe.
ane [आत्मा आत्मा एव ] AtmA te AtmA ja chhe, [ततः सुखम् ] tenAthI sukh thAy chhe;
[अतः एव ] tethI ja [महात्मानः ] mahAtmAoe [तन्निमितं ] tenA nimitte (sukhArthe)
[कृतोद्यमाः ] udyam karyo chhe.
पैदा न होनेके कारण कर्मोंसे बँधता नहीं है, किन्तु व्रतादिकका आचरण करनेवालोंकी
अपेक्षा भी कर्मोंसे ज्यादा छूटता है
।।४४।।
और भी कहते हैं
पर पर तातें दुःख हो, निज निज ही सुखदाय
महापुरुष उद्यम किया, निज हितार्थ मन लाय ।।४५।।
अर्थदूसरा दूसरा ही है, इसलिए उससे दुःख होता है, और आत्मा आत्मा ही है,
इसलिये उससे सुख होता है इसीलिए महात्माओंने आत्माके लिए उद्यम किया है
पुनस्तत्राजायमानरागद्वेषत्वात्कर्मभिर्न बध्यते किं तर्हि ? विशेषेण व्रताद्यनुष्ठातृभ्योऽतिरेकेण
तैर्मुच्यते
किं च
परः परस्ततो दुःखमात्मैवात्मा ततः सुखम्
अत एव महात्मानस्तन्निमित्तं कृतोद्यमाः ।।४५।।

Page 131 of 146
PDF/HTML Page 145 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 131
TIkA :par eTale dehAdik padArtha par ja chhe, kAraN ke tene koI rIte paN
potAno karavo ashakya chhe. em chhe tethI teno AtmAmAn Arop karavAthI (tene AtmA
mAnavAthI) dukh ja thAy chhe, kAraN ke dukhanA kAraNonI pravRutti tenA dvArA (AropaN
dvArA) thAy chhe tathA AtmA AtmA ja chhe, kAraN ke te kadI paN dehAdirUp thato nathI.
(dehAdirUp grahaN karato nathI). em chhe tethI tenAthI sukh thAy chhe, kAraN ke dukhanA
kAraNono te aviShay chhe. em chhe tethI tIrthankarAdi mahApuruShoe, tenA kAraNe arthAt
AtmArthe udyam karyo
arthAt shAstra vihit taponA anuShThAnamAn (AcharaNamAn) abhiyogI
(kRut prayatna) banyA.
bhAvArtha :sharIr, strI, putra, mitrAdi AtmAthI bhinna par padArtho chhe. teo kadI
AtmArUp thatAn nathI chhatAn agnAnI temAn Atmabuddhi karI temanA sanyogviyogamAn sukh
dukhanI kalpanA karI dukhI thAy chhe. ‘‘संयोगानां वियोगो हि भविता हि नियोगतः’’ । sanyogI
padArthono niyamathI viyog thAy chhe; tethI sanyogI sharIrAdi par padArtho taraphano anurAg
dukhanun kAraN chhe.
AtmA AtmA ja chhe. te kadI dehAdirUp thato nathI, tethI te dukhanun kAraN nathI
paN sukharUp chhe. mATe tIrthankarAdi mahApuruShoe, AtmasvarUpamAn sthir thavA mATe nishchay tap
dvArA udyam karyo chhe. 45.
टीकापरो देहादिरर्थः पर एव कथंचिदपि तस्यात्मीकर्त्तुमशक्यत्वात् यतश्चैवं
ततस्तस्मादात्मन्यारोप्यमाणाद्दुःखमेव स्यात्तद्द्वारत्वाद् दुःखनिमित्तानां प्रवृत्तेः तथा आत्मा
आत्मैव स्यात् तस्य कदाचिदपि देहादिरूपत्वानुपादानात् यतश्चैवं ततस्तस्मात्सुखं
स्याद्दुःखनिमित्तानां तस्याविषयत्वात् यतश्चैवं, अतएव महात्मानस्तीर्थंकरादयस्तस्मिन्निमित्त-
मात्मार्थं कृतोद्यमा विहिततपोनुष्ठानाभियोगाः संजाताः
विशदार्थपर देहादिक अर्थ, पर ही है किसी तरहसे भी उन्हें आत्मा या
आत्माके सदृश नहीं बनाया जा सकता जब कि ऐसा है तब उनसे (आत्मा या आत्माके
मान लेनेसे) दुःख ही होगा। कारण कि दुःखोंके कारणोंकी प्रवृत्ति उन्हींके द्वारा हुआ करती
है, तथा आत्मा अपना ही है, वह कभी देहादिकरूप नहीं बन सकता
जब कि ऐसा है,
तब उससे सुख ही होगा कारण कि दुःखके कारणोंको वह अपनाता ही नहीं है इसी
लिए तीर्थंकर आदिक बड़ेबड़े पुरुषोंने आत्माके स्वरूपमें स्थिर होनेके लिए अनेक प्रकारके
तपोंके अनुष्ठान करनेमें निद्राआलस्यादि रहित अप्रमत्त हो उद्यम किया है ।।४५।।

Page 132 of 146
PDF/HTML Page 146 of 160
single page version

132 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
have, paradravyonA anurAgamAn doSh batAve chhe
abhinande agnAnI je, pudgalane nij jAN,
chaugatimAn nij sangane, taje na pudgal, mAn. 46.
anvayArtha :[यः अविद्वान् ] je (heyupAdey tattvone nahi jANanAr)
[पुद्गलद्रव्यं ] pudgal dravyane (sharIrAdikane) [अभिनन्दति ] abhinande chheshraddhe chhe (arthAt tene
potAnun svarUp mAne chhe). [तस्य जन्तोः ] te bichArA jIvanI sAthenA [सामीप्यं ] sanyog-
sambandhane [तत् ] te (pudgal) [चतुर्गतिषु ] narakAdi chAr gatiomAn [जातु न मुञ्चति ] kadAchit
paN chhoDato nathI.
TIkA :vaLI je avidvAn chhe arthAt heyupAdey tattvono anabhigna chhe te
pudgaladravyane eTale dehAdikane abhinande chheshraddhe chhe arthAt tene AtmabhAve ane
AtmIyabhAve (arthAt AtmarUp ane AtmAnun) mAne chhe; te bichArA jIvanun samIpapaNun
(
pratyAsannapaNunnikaTatA sanyogsambandh) te pudgaladravya narakAdi chAr gatiomAn kadAchit
paN chhoDatun nathI.
अथ परद्रव्यानुरागे दोपं च दर्शयति
अविद्वान्पुद्गलद्रव्यं योऽभिनन्दति तस्य तत्
न जातु जन्तोः सामीप्यं चतुर्गतिषु मुञ्चति ।।४६।।
टीकायः पुनरविद्वान् हेयोपादेयतत्त्वानभिज्ञः पुद्गलद्रव्यं देहादिकमभिनन्दति श्रद्धत्ते
आत्मात्मीयभावेन प्रतिपद्यते तस्य जन्तोर्जीवस्य तत्पुद्गलद्रव्यं चतसृषु नारकादिगतिषु सामीप्यं
परद्रव्योंमें अनुराग करनेसे होनेवाले दोषको दिखाते हैं
पुद्गलको निज जानकर, अज्ञानी रमजाय
चहुँगतिमें ता संगको, पुद्गल नहीं तजाय ।।४६।।
अर्थजो हेयोपादेयके स्वरूपको न समझनेवाला, शरीरादिक पुद्गल द्रव्यको आप
(आत्म)रूप तथा अपनेको (आत्माके) मानता है, उस जीवके साथ नरकादिक चार गतियोंमें
वह पुद्गल अपना सम्बन्ध नहीं छोड़ता है, अर्थात् भव-भवमें वह पुद्गलद्रव्य जीवके साथ
बँधा ही रहता है
उससे पिंड नहीं छूट पाता ।।४६।।

Page 133 of 146
PDF/HTML Page 147 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 133
bhAvArtha :agnAnI jIv sharIrAdik pudgalane AtmasvarUp ane AtmAnun mAne chhe,
tethI pudgaldravya chAre gatiomAn AtmA sAtheno sambandh chhoDatun nathI. te sAthe ne sAthe
ja rahe chhe.
sharIrAdik pudgal dravya achetan chhe. te AtmAthI sarvathA bhinna chhe. tenI sAthenI
ekatA sarvathA hey chhe, parantu agnAnI mithyAdraShTi jIvane heyupAdeyano vivek nahi
hovAthI te AtmAthI bhinna padArthomAn Atmabuddhi kare chhe, arthAt temane AtmasvarUp mAne
chhe. temanI anukUl
pratikUlarUp pariNati joI te rAgdveSh kare chhe ane rAgdveShajanit
AsravbandhathI tene narakAdi chaturgatirUp sansAramAn paribhramaN thAy chhe. e rIte jIv
sAtheno pudgalsambandh chAlu rahe chhe. te kadI chhUTato nathI. samAdhitantra shlok 15mAn kahyun
chhe ke
‘मूलं संसारदुःखस्य देह एवात्मघीस्ततः’
dehamAn ja Atmabuddhi karavI te sansAranA dukhanun kAraN chhe. 46
pudgal mArun nathI, mATe pudgalanun kAI paN hun karI shakun nahi evo nirNay karI
Atmasanmukh thavun, jethI pudgal sAtheno sambandh chhUTI jAy.
jIvanI sAthe rahevun ke na rahevunevun pudgalane to kAI gnAn nathI, parantu jIvanA
vikArane ane tene (paudgalik karmane) nimittanaimittik sambandh chhe, tethI jyAn sudhI jIv
vikAr kare tyAn sudhI A sambandh chhUTe nahi.
have shiShya kahe chhesvarUpamAn tatpar rahenArane shun (phaL) prApta thAy chhe?
guru kahe chhe
प्रत्यासत्तिं संयोगसम्बन्धं जातु कदाचिदपि न त्यजति
अथाह शिष्यःस्वरूपपरस्य किं भवतीति सुगमम्
गुरुराह
आत्मस्वरूपमें तत्पर रहनेवालेको क्या होता है ?
आचार्य कहते हैं

Page 134 of 146
PDF/HTML Page 148 of 160
single page version

134 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
viramI par vyavahArathI, je Atamaras lIn,
pAme yogIshrI aho! paramAnand navIn. 47.
anvayArtha :[आत्मानुष्ठाननिष्ठस्य ] AtmasvarUpamAn sthit thayelA (lIn thayelA)
[व्यवहारबहिःस्थितेः ] tathA vyavahArathI dUr (bahAr) rahelA [योगिनः ] yogIne [योगेन ] yogathI
(AtmadhyAnathI) [कश्चित् परमानन्दः ] koI anirvachanIy param Anand [जायते ] utpanna thAy
chhe.
TIkA :AtmAnun anuShThAn eTale dehAdithI haThIne potAnA AtmAmAn ja
avasthApan (nakkI sthit rahevun te)temAn tatpar rahelA tathA pravRuttinivRuttirUp vyavahArathI
bahAr (dUr) rahelA dhyAn karanAr yogIne, yogathI eTale potAnA AtmAnA dhyAnathI koIk
vANI agochar tathA anyane na sambhavI shake, tevo param Anand utpanna thAy chhe.
bhAvArtha :shArIrik bAhya padArtho taraphanun valaN (jhukAv) haThAvI tathA pravRutti
nivRuttirUp vyavahArathI dUr rahI, jyAre yogI svasvarUpamAn lIn thAy chhe. tyAre
AtmadhyAnathI tene koI anirvachanIy param Anand Ave chhe.
shrI devasenAchArya ‘tattvasArshlok* pRu. 58mAn kahyun chhe ke
* उभयविंणट्ठें णिय उवलद्धे सुसुद्ध ससरूवे
बिलसइ परमाणंदो जोईणं जोयसत्तीए ।।५८।।
आत्मानुष्ठाननिष्ठस्य व्यवहारबहिःस्थितेः
जायते परमानन्दः कश्चिद्योगेन योगिनः ।।४७।।
टीकाआत्मनोऽनुष्ठानं देहादेर्व्यावर्त्य स्वात्मन्येवावस्थापनं तत्परस्य व्यवहारात्प्रवृत्ति-
निवृत्तिलक्षणाद्बहिःस्थितेः बाह्यस्य योगिनो ध्यातुर्योगेन स्वात्मध्यानेन हेतुना कश्चिद् वाचागोचरः
परमोऽनन्यसम्भवी आनन्दः उत्पद्यते
ग्रहण त्यागसे शून्य जो, निज आतम लवलीन
योगीको हो ध्यानसे, कोइ परमानन्द नवीन ।।४७।।
अर्थदेहादिकसे हटकर अपने आत्मामें स्थित रहनेवाले तथा प्रवृत्ति-निवृत्ति-
लक्षणवालेव्यवहारसे बाहिर दूर रहनेवाले, ध्यानीयोगी पुरुषको आत्म-ध्यान करनेसे कोई
एक वचनोंके अगोचर परम जो दूसरोंको नहीं हो सकता, ऐसा आनन्द उत्पन्न होता है ।।४७।।

Page 135 of 146
PDF/HTML Page 149 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 135
‘rAg-dveSharUp ubhay bhAv (pariNAm) vinaShTa thatAn yogashakti dvArA potAnA vishuddha
svarUpanI prApti thatAn, yogIne yogashakti dvArA param AnandanI prApti thAy chhe.’
vAstavamAn rAgdveShano abhAv te ja param AnandanI prAptinun mUL kAraN chhe. 47.
tenun (Anandanun) kArya kahe chhe
karato ati AnandathI, karmakAShTha prakShIN,
bAhya dukhomAn jaD samo, yogI khed vihIn. 48.
anvayArtha :[सः आनन्दः ] te Anand (AtmAmAn utpanna thayelo Anand) [उद्धं
कर्मेन्धनं ] prachur karmarUpI indhanane [अनारतं ] nirantar [निर्दहति ] jalAvI de chhe ane [असौ
योगी च ] te (Anandamagna) yogI [बहिर्दुःखेषु ] bahAranAn dukhomAn [अचेतनः ] achetan
rahevAthI (bahAranAn dukhothI agnAt hovAthI) [न खिद्यते ] khed pAmato nathI.
TIkA :vaLI, te Anand prachur karmasantatine bALI nAkhe chhe; jem agni indhanane
bALe chhe tem, ane te Anandamagna yogI, bahAranAn dukhomAn arthAt parIShahupasarga
sambandhI kleshomAn achetan eTale samvedan vinAno thaI jAy chhe, (dukhanA nimittarUp padArtho
taraph lakSha rahetun nathI) tethI tene khed thato nathI arthAt te sanklesh pAmato nathI.
तत्कार्यमुच्यते
आनन्दो निर्दहत्युद्धं कर्मेन्धनमनारतम्
न चासौ खिद्यते योगी बहिर्दुःखेष्वचेतनः ।।४८।।
टीकास पुनरानन्द उद्धं प्रभूतं कर्मसन्ततिं निर्दहति वह्निरिंधनं यथा किं च
असावानन्दाविष्टो योगी बहिर्दुःखेषु परीषहोपसर्गक्लेशेषु अचेतनोऽसंवेदनः स्यात्तत एव न
खिद्यते न संक्लेशं याति
उस आनन्दके कार्यको बताते हैं
निजानंद नित दहत है, कर्मकाष्ठ अधिकाय
बाह्य दुःख नहिं वेदता, योगी खेद न पाय ।।४८।।
अर्थजैसे अग्नि, ईन्धनको जला डालता है, उसी तरह आत्मामें पैदा हुआ
परमानन्द, हमेशासे चले आए प्रचुर कर्मोंको अर्थात् कर्म-सन्ततिको जला डालता है, और
आनन्द सहित योगी, बाहिरी दुःखोंके
परीषह उपसर्ग सम्बन्धी क्लेशोंके अनुभवसे रहित
हो जाता है जिससे खेदके (संक्लेशको) प्राप्त नहीं होता ।।४८।।

Page 136 of 146
PDF/HTML Page 150 of 160
single page version

136 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
bhAvArtha :jem agni indhanane bALI nAkhe chhe tem AtmAmAn utpanna thayelo
paramAnand, karmasantatine (karmanA samUhane) bhasma karI de chhe, Anandamagna yogI parIShah
upasargAdinAn bAhya dukhomAn achetan rahevAthI arthAt tene te dukhonun anubhavan nahi
hovAthI khedakhinna thato nathI.
yogIne AtmAnI ekAgratAthIdhyAnathIprachur (ghaNAn) karmonI nirjarA thAy chhe ane
dhyAnAvasthAmAn paramAnandano evo vachan agochar svAd Ave chhe ke tene te svAdamAn bAhya
sanyogonun kaIpaN vedan thatun nathI. 48.
em chhe tethI.
gnAnamayI jyotirmahA, vibhram nAshak jeh,
pUchhe, chAhe, anubhave, AtmArthI jan teh. 49.
anvayArtha :[अविद्याभिदुरं ] avidyAne dUr karavAvALI [महत् परं ] mahAn utkRuShTa
[ज्ञानमयं ज्योतिः ] gnAnamay jyoti chhe; [मुमुक्षुभिः ] mumukShuoe [तत् प्रष्टव्यं ] tenA viShayamAn
pUchhavun joIe, [तत् एष्टव्यं ] tenI vAnchchhA karavI joIe ane [तद् द्रष्टव्यम् ] teno anubhav
karavo joIe.
TIkA :te AnandsvabhAvI, gnAnamayI, svArthane prakAshavAvALI, mahAn utkRuShTa
यस्मादेवं तस्मात्
अविद्याभिदुरं ज्योतिः परं ज्ञानमयं महत्
तत्प्रष्टव्यं तदेष्टव्यं तद्द्रष्टव्यं मुमुक्षुभिः ।।४९।।
टीकातदानन्दस्वभावं ज्ञानमयं स्वार्थावभासात्मकं परमुत्कृष्टमविद्याभिदुरं विभ्रमच्छेदकं
पूज्य अविद्या-दूर यह, ज्योति ज्ञानमय सार
मोक्षार्थी पूछो चहो, अनुभव करो विचार ।।४९।।
अर्थअविद्याको दूर करनेवाली महान् उत्कृष्ट ज्ञानमयी ज्योति है। सो मुमुक्षुओं
(मोक्षाभिलाषियों)को उसीके विषयमें पूछना चाहिये, उसीकी वांछा करनी चाहिये और उसे
ही अनुभवमें लाना चाहिये।
विशब्दार्थवह आनन्द स्वभावशाली, महान उत्कृष्ट, विभ्रमको नष्ट करनेवाली,

Page 137 of 146
PDF/HTML Page 151 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 137
avidyAne dUr karavAvALI, vibhramano nAsh karavAvALI, mahAvipul, indrAdine pUjanIyevI
jyoti chhe. mumukShuoe te viShayamAn guru Adi pAsethI pUchhatAchh karI levI joIe, tenI
ja vAnchchhA karavI joIe, tenI ja abhilAShA karavI joIe, tene ja jovI joIe ane
teno ja anubhav karavo joIe.
bhAvArtha :gnAnamay jyoti agnAnvinAshak chhe, svapar prakAshak chhe, utkRuShTa chhe
ane indronepaN pUjya chhe. mATe mokShanA abhilAShI jIvoe pratisamay teno ja vichAr
karavo, te sambandhI ja guru vagerene pUchhatAchh karavI, nirantar tenI ja abhilAShA karavI ane
teno ja anubhav karavo.
samAdhitantra shlok 53mAn kahyun chhe ke
‘yogIe AtmajyotinI ja vAt karavI bIjAone te sambandhI ja pUchhavun, tenI ja
ichchhA karavI ane temAn ja lIn thavun, jethI te avidyAno tyAg karI gnAnamay svabhAv prApta
kare
*’. 49
A rIte samajAvInevistArathI samajAvIne, AchArya have kahelA arthatattvane param
karuNAthI sankShepamAn kahI shiShyanA manamAn ThasAvavAnI ichchhAthI kahe chhe
bahu kahevAthI shun? he sumatesArI buddhivALA! bahu bolavAthI shun? kAraN ke hey
महत् विपुलं इन्द्रादीनां पूज्यं वा ज्योतिः प्रष्टव्यं मुमुक्षुभिर्गुर्वादिभ्योऽनुयोक्तव्यम् तथा तदेव
एष्टव्यं अभिलषणीयं तदेव च द्रष्टव्यमनुभवनीयम्
एवं व्युत्पाद्य विस्तरतो व्युत्पाद्य उक्तार्थतत्त्वं परमकरुणया संगृह्य तन्मनसि
संस्थापयितुकामः सूरिरिदमाह
किं बहुनेति ? हे सुमते ! किं कार्यं बहुनोक्तेन हेयोपादेयतत्त्वयोः संक्षेपेणापि प्राज्ञचेतसि
स्वार्थको प्रकाशन करनेवाली, अथवा इन्द्रादिकोंके द्वारा पूज्य ऐसी ज्योति है मोक्षकी इच्छा
रखनेवालोंको चाहिये कि वे गुरु आदिकोंसे उसीके विषयमें पूछ-ताछ करें तथा उसीको
चाहें एवं उसीका अनुभव करें
।।४९।।
इस प्रकार शिष्यको विस्तारके साथ समझाकर आचार्य अब परम करुणासे उस
कहे हुए अर्थस्वरूपको संक्षेपके साथ शिष्यके मनमें बैठानेकी इच्छासे कहते हैं कि ‘‘हे
सुमते
अच्छी बुद्धिवाले ! बहुत कहनेसे क्या ? हेय-उपादेय तत्त्वोंको संक्षेपमें भी बुद्धिमानोंके
हृदयोंमें उतारा जा सकता है उन्हें साररूपमें बतलाया जा सकता है ’’
* तद् ब्रूयात्तत्परान् पृच्छेत्तदिच्छेत्तत्परो भवेत्
येनाऽविद्यामयं रूपं त्यक्त्वा विद्यामयं व्रजेत् ।।५३।।

Page 138 of 146
PDF/HTML Page 152 of 160
single page version

138 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
upAdey tattvone sankShepamAn paN buddhimAnanA hRudayamAn utAravA shakya chheevo bhAv chhe.
jIvpudgal be bhinna chhe, e ja tattvano sAr,
anya kAI vyAkhyAn je, te teno vistAr. 50
anvayArtha :[जीवः अन्यः ] jIv bhinna chhe ane [पुद्गलः च अन्यः ] pudgal
bhinna chhe; [इति असौ तत्त्वसंग्रहः ] ATalo ja tattva kathanano sAr chhe. [यत् अन्यत् किंचित्
उच्यते ] (enA sivAy) bIjun je kaI kahevAy chhe, [स तस्य एव विस्तरः अस्तु ] te eno
ja vistAr chhe.
TIkA :jIv, sharIrAdithI bhinna chhe ane sharIrAdi jIvathI bhinna chhe, ATalun
ja vidhAn karavun (kathan karavun) te Atmatattvano bhUtArthasatyArthano sangrah chhe arthAt
sampUrNapaNe (tenun) grahaNnirNay chhe. A tattvasangrahathI atirikta (enA sivAy) je kaI
bhedprabhedAdi chhe te AchArye je kahyun chhe teno ja vistAr ruchivALA shiShyanI apekShAe
निवेशयितुं शक्यत्वादितिभावः
जीवोऽन्यः पुद्गलश्चान्य इत्यसौ तत्त्वसंग्रहः
यदन्यदुच्यते किंचित्सोऽस्तु तस्यैव विस्तरः ।।५०।।
टीकाजीवो देहादेर्भिन्नो देहादिश्च जीवाद्भिन्न इतीयानेव असौ विधीयते आत्मनस्तत्त्वस्य
भूतार्थस्य संग्रहः सामस्त्येन ग्रहणं निर्णयः स्यात् यत्पुनरितस्तत्त्वसंग्रहादन्यदतिरिक्त
किंचिद्भेदप्रभेदादिकं विस्तररुचिशिष्यापेक्षयाचार्यैरुच्यते स तस्यैव विस्तरो ब्यासोऽस्तु तमपि
जीव जुदा पुद्गल जुदा, यही तत्त्वका सार
अन्य कछू व्याख्यान जो, याहीका विसतार ।।५०।।
अर्थजीव जुदा है, पुद्गल जुदा है,’ बस इतना ही तत्त्वके कथनका सार है,
इसीमें सब कुछ आ गया। इसके सिवाय जो कुछ भी कहा जाता है, वह सब इसीका
विस्तार है।
विशब्दार्थजीव’ शरीरादिकसे भिन्न है, ‘शरीरादिक’ जीवसे भिन्न है’ बस
इतना ही कहना है कि सत्यार्थ आत्मरूप तत्त्वका सम्पूर्णरूपसे ग्रहण (निर्णय) हो जाय
और जो कुछ इस तत्त्व-संग्रहके सिवाय भेद-प्रभेद आदिक विस्तारमें सुननेकी रुचि-इच्छा
रखनेवाले शिष्योंके लिए आचार्योंने कहा है, वह सब इसीका विस्तार है
इसी एक बातको

Page 139 of 146
PDF/HTML Page 153 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 139
vistAr chhe. ame tene paN abhinandIe chhIe (tene paN ame shraddhAnI draShTie AvakArIe
chhIe)
evo bhAv chhe.
bhAvArtha :jIv ane pudgal ekabIjAthI bhinna chhe; tethI jIv, pudgalanun ane
pudgal jIvanun kAI kArya karI shake nahi, chhatAn teo ekabIjAnun kArya kare chhe em mAnavAmAn
Ave to banne dravyonI bhinnatA rahetI nathI ane abhiprAyamAn dravyono abhAv thAy chhe.
evI mAnyatA jyAn sudhI hoy tyAn sudhI jIvane bhedagnAnarUp pariNati thAy nahi.
Atmasanmukh thaI bhedagnAn dvArA Atmatattvano nirNay karavo e tattvakathanano sAr
chhe. vistAr ruchivALA shiShyone lakShamAn rAkhI AchArye je bhedprabhedathI kathan karyun chhe e
badho teno (te tattvasangrahano) ja vistAr chhe. TIkAkAr tene abhinande chhesaharSha svIkAre
chhe. (50).
AchArya, shAstranA adhyayananun sAkShAt tathA paramparAe prApta thatA phaLanun pratipAdan
kare chhe
(vasantatilakA)
iShTopadesh matimAn bhaNI surIte,
mAnApamAn tu sahe nij sAmyabhAve,
वयमभिनन्दाम इति भावः ।।
आचार्यः शास्त्राध्ययनस्य साक्षात्पारम्पर्येण च फलं प्रतिपादयति :
इष्टोपदेशमिति सम्यगधीत्य धीमान्,
मानापमानसमतां स्वमताद् वितन्य
जीव जुदा है और पुद्गल जुदा है’ समझानेके लिए ही कहा गया है जो विस्तार किया
है उसको भी हम श्रद्धाकी दृष्टिसे देखते हैं ।।५०।।
आचार्य शास्त्रके अध्ययन करनेका साक्षात् अथवा परम्परासे होनेवाले फलको
बतलाते हैं
इष्टरूप उपदेशको, पढ़े सुबुद्धि भव्य
मान अमानमें साम्यता, निज मनसे कर्तव्य ।।

Page 140 of 146
PDF/HTML Page 154 of 160
single page version

140 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
chhoDI matAgrah vase svajane vane vA,
muktivadhU nirupamA ja subhavya pAme. 51.
anvayArtha :[इति ] evI rIte [इष्टोपदेशं सम्यक् अधीत्य ] ‘iShTopadesh’no sArI
rIte abhyAs karIne [धीमान् भव्यः ] buddhishALI bhavya [स्वमतात् ] potAnA AtmagnAnathI
[मानापमानसमतां ] mAnapamAnamAn samatA [वितन्य ] vistArI [मुक्ताग्रहः ] Agrah chhoDI,
[सजने वने वा ] nagaramAn ke vanamAn [निवसन् ] nivAs karato thako [निरुपमां मुक्तिश्रियम् ]
upamArahit muktirUpI lakShmIne [उपयाति ] prApta kare chhe.
TIkA :iti e prakAre ‘iShTopadesh’arthAt iShTa eTale sukh tenun kAraN mokSha
ane tenA upAyarUp svAtmAnun dhyAnteno jemAn vA je vaDe yathAvat upadesh karavAmAn Avyo
chhetenun pratipAdan karavAmAn Avyun te ‘iShTopadesh’ nAmano grantha chhe.
teno samyak prakAre eTale vyavahArnishchayadvArA abhyAs karInepaThan karInechintan
karIne, dhImAn eTale hitahitanI parIkShA karavAmAn nipuNevo bhavya arthAt anant
gnAnAdi pragaT karI shake tevI yogyatAvALo jIv, upamArahit, arthAt anupam anant
मुक्ताग्रहो विनिवसन्सजने वने वा,
मुक्तिश्रियं निरुपमामुपयाति भव्यः
।।५१।।
टीकाइत्यनेन प्रकारेण इष्टोपदेशं, इष्टं सुखं तत्कारणत्वान्मोक्षस्तदुपायत्वाच्च
स्वात्मध्यानं उपदिश्यते यथावत्प्रतिपाद्यते अनेनास्मिन्निति वा इष्टोपदेशो नाम ग्रन्थस्तं सम्यग्
आग्रह छोड़ स्वग्राममें, वा वनमें सु वसेय
उपमा रहित स्वमोक्षश्री, निजकर सहजहि लेय ।।५१।।
अर्थइस प्रकार ‘इष्टोपदेश’को भली प्रकार पढ़कर-मनन कर हित-अहितकी
परीक्षा करनेमें दक्ष-निपुण होता हुआ भव्य अपने आत्म-ज्ञानसे मान और अपमानमें समताका
विस्तार कर छोड़ दिया है आग्रह जिसने ऐसा होकर नगर अथवा वनमें विधिपूर्वक रहता
हुआ उपमा रहित मुक्तिरूपी लक्ष्मीको प्राप्त करता है
विशब्दार्थइष्ट कहते हैं सुखको-मोक्षको और उसके कारणभूत स्वात्मध्यानको
इस इष्टका उपदेश यथावत् प्रतिपादन किया है जिसके द्वारा या जिसमें, इसलिए इस
ग्रन्थको कहते हैं ‘इष्टोपदेश’
इसका भली प्रकार व्यवहार और निश्चयसे पठन एवं चिन्तन

Page 141 of 146
PDF/HTML Page 155 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 141
gnAnAdi sampadArUp mukti lakShmIne prApta kare chhe. shun karIne? Agrah chhoDI daIne arthAt
bAhya padArthomAn abhinivesh (viparIt mAnyatA) chhoDI daIne, grAmAdimAn vA vanamAn nivAs
karato thako arthAt vidhipUrvak raheto thako, (te mokShalakShmIne prApta kare chhe).
shun karIne? visheShapaNe vistArInephelAvIne shun (vistArI)? mAnamAn eTale mahattA
prAptimAn ane apamAnamAn eTale mahattvanA khanDanamAn (mAnabhangamAn) rAgdveShanA abhAvarUp
samatAne (vistArIne)(mAn apamAnanA prasange samatAbhAv rAkhIne);
kayA kAraNathI? svamatathI eTale iShTopadeshanA adhyayan ane chintanathI utpanna
thayelA AtmagnAnathI(mAnapamAn prasange samatAbhAv rAkhI.......muktilakShmI prApta
kare chhe.)
‘समाधितंत्र’ shlok 39mAn kahyun chhe ke
‘‘jyAre tapasvIne mohanA kAraNe rAgdveSh utpanna thAy tyAre ja teNe
व्यवहारनिश्चयाभ्यामधीत्य पठित्वा चिंतयित्वा च धीमान् हिताहितपरीक्षादक्षो भव्योऽनन्त-
ज्ञानाद्याविर्भावयोग्यो जीवः मुक्तिश्रियमनंतज्ञानादिसम्पदं निरुपमामनौपम्यां प्राप्नोति
किं
कुर्वन् ? मुक्ताग्रहो वर्जितबहिरर्थाभिनिवेशः सन् सजने ग्रामादौ वने वाऽरण्ये विनिवसन्
विधिपूर्वकं तिष्ठन्
किं कृत्वा ? वितन्य विशेषेण विस्तार्य कां ? माने महत्त्वाधाने अपमाने
च महत्त्वखण्डने समतां रागद्वेषयोरभावम् कस्माद्धेतोः स्वमतात् इष्टोपदेशाध्ययनचिन्तन-
जनितादात्मज्ञानात्
उक्तं च [समाधितन्त्रे ]
‘‘यदा मोहात्प्रजायेते रागद्वेषौ तपस्विनः
तदैव भावयेत्स्वस्थमात्मानं साम्यतः क्षणात्’’ ।।१३९।।
करके हित और अहितकी परीक्षा करनेमें चतुर ऐसे भव्य प्राणी, जिससे अनन्त-ज्ञानादिक
प्रगट हो सकते हैं
इस इष्टोपदेशके अध्ययन-चिन्तन करनेसे उत्पन्न हुए आत्मज्ञानसे
मान-अपमानमें राग-द्वेषको न करनेरूप समताका प्रसार कर नगर-ग्रामादिकोंमें अथवा
निर्जन-वनमें विधि-पूर्वक ठहरते हुए छोड़ दिया है बाहरी पदार्थोंमें मैं और मेरेपनका आग्रह
अथवा हठाग्रह जिसने ऐसा वीतराग होता हुआ प्राणी अनुपम तथा अनन्त ज्ञानादि गुणोंको
और सम्पत्तिरूप मुक्ति-लक्ष्मीको प्राप्त कर लेता है
जैसा कि कहा गया है ‘‘यदा
मोहात्प्रजायेते०’’ ।।

Page 142 of 146
PDF/HTML Page 156 of 160
single page version

142 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
potAnAmAn sthit (param shuddha) AtmAnI bhAvanA karavI, jethI kShaNavAramAn rAgdveSh shAnt
thaI jashe.’’
bhAvArtha :A ‘iShTopadesh’mAniShTa eTale mokSha ane upadesh eTale tenA
upAyarUp AtmadhyAntenun nirUpaN (pratipAdan) karavAmAn Avyun chhe.
gAm ke vanamAn vasato thako je bhavya jIv, A iShTopadesh vyavahArnishchayadvArA
samyak prakAre adhyayanchintavan karI hitAhitano vivek kare chhe tathA bAhya padArthomAn
mamatvano tyAg karI mAnapamAnprasange samatAbhAv rAkhe chhe, te ‘iShTopadesh’nA
adhyayanchintavanathI prApta karelA AtmagnAn dvArA anupam mokSha sukhane prApta kare chhe. 51.
TIkAprashasti
vinayachandra nAmanA muninAn vAkyono sahAro laI, bhavya prANIonA upakAranA
hetue dhImAn (panDit) AshAdhare iShTopadeshanI A TIkA karI chhe.’.......1.
‘sAgarachandra nAmanA munIndrathI (temanA shiShya) vinayachandra thayA. teo jANe ke
टीकाप्रशस्तिः
विनयेन्दुमुनेर्वाक्याद्भव्यानुग्रहहेतुना
इष्टोपदेशटीकेयं कृताशाधरधीमता ।।।।
उपशम इव मूर्तः सागरेन्दोर्मुनीन्द्रादजनि विनयचन्द्रः सच्चकोरैकचन्द्रः
जगदमृतसगर्भाः शास्त्रसंदर्भगर्भाः शुचिचरितवरिष्णोर्यस्य धिन्वन्ति वाचः ।।।।
जिस समय तपस्वीको मोहके उदयसे मोहके कारण राग-द्वेष पैदा होने लगें, उस
समय शीघ्र ही अपनेमें स्थित आत्माकी समतासे भावना करे, अथवा स्वस्थ आत्माकी भावना
भावे, जिससे क्षणभरमें वे राग-द्वेष शान्त हो जावेंगे
।।५१।।
आगे इस ग्रन्थके संस्कृत टीकाकार पंडित आशधरजी कहते है कि
प्रशस्तिः
अर्थविनयचंद्र नामक मुनिके वाक्योंका सहारा लेकर भव्य प्राणियोंके उपकारके
लिए मुझ आशाधर पंडितने यह ‘इष्टोपदेश’ नामक ग्रन्थकी टीका की है
अर्थसागरचन्द्र नामक मुनीन्द्रसे विनयचंद्र हुए जो कि उपशमकी (शांतिकी)

Page 143 of 146
PDF/HTML Page 157 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 143
मानो मूर्ति ही थे तथा सज्जन पुरुषरूपी चकोरोंके लिए चन्द्रमा समान थे और पवित्र
चारित्रवाले जिन मुनिके अमृतमयी तथा जिनमें अनेक शास्त्रोंकी रचनाएँ समाई हुई हैं,
ऐसे उनके वचन जगतको तृप्ति व प्रसन्नता करनेवाले हैं
जगद्वंद्य श्रीमान नेमिनाथ जिनभगवानके चरणकमल जयवन्त रहें, जिनके आश्रयमें
रहेनेवाली धूली भी राजाओंके मस्तकपर जा बैठती है
इस प्रकार श्री पूज्यपादस्वामीके द्वारा बनाया हुआ ‘इष्टोपदेश’ नामक ग्रन्थ समाप्त
हुआ
upasham (shAnti)nI mUrti hatA; sajjan puruShorUpI chakor pakShIone mATe ek chandramA
samAn hatA; te pavitra chAritravAn jin muninAn amRutathI (anek) shAstronA sAragarbhit
vachano jagatane tRupta (prasanna) kare chhe.’........2.
‘jagadvandya shrImAn neminAth jin bhagavAnanAn charaNakamaL jayavant varte chhe. jemanA
(charaNakamaLanA) Ashrit dhUL paN rAjAonA mastak par jaI bese chhe. (arthAt
rAjAo paN jemanAn charaNakamaLomAn mastak jhukAve chhe).’.......3.
iti shrI pUjyapAdasvAmivirachit iShTopadesh samApta.
जयन्ति जगतीवन्द्या श्रीमन्नेमिजिनाङ्घ्रयः
रेणवोऽपि शिरोराज्ञामारोहनि् त यदाश्रिताः ।।।।
इति श्रीपूज्यपादस्वामिविरचितः इष्टोपदेशः समाप्तः ।।

Page 144 of 146
PDF/HTML Page 158 of 160
single page version

144 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
shlokpRuShTha
अगच्छंस्तेद्विशेषाणा४४१२९
अज्ञानोपास्तिरज्ञानं२३७२
अभवच्चित्तविक्षेप३६११२
अविद्याभिदुरं ज्योतिः४९१३६
अविद्वान् पुद्गलद्रव्यं४६१३२
आत्मानुष्ठाननिष्ठस्य४७१३४
आनन्दो निर्दहत्युद्धं४८१३५
आयुर्वृद्धिक्षयोत्कर्ष१५४५
आरम्भे तापकान्१७५१
इच्छत्येकान्तसंवासं४०१२१
इतश्चिन्तामणिर्दिव्य२०६१
इष्टोपदेशमिति५११४०
एकोऽहं निर्ममः शुद्धो२७८८
कटस्थ कर्ताहमिति२५८०
कर्म कर्महिताबन्धि३१९७
किमिदं कीदृशं४२१२५
shlokpRuShTha
गुरूपदेशादभ्यासात्३३१०३
जीवोऽन्यः पुद्गलश्चान्यः५०१३८
त्यागाय श्रेयसे वित्तम्१६४७
दिग्देशेभ्यः खगा एत्य२८
दुःखसन्दोहभागित्वं२८९०
दुरर्ज्येनासुरक्षेण१३४०
न मे मृत्युः कुतः भीतिर्न२९९३
नाज्ञो विज्ञत्वमायति३५१०८
निशामयति निःशेष३९११९
परीषहाद्यविज्ञानाद्२४७४
परोपकृतिमुत्सृज्य३२१०१
परः परस्ततो दुःख४५१३०
बध्यते मुच्यते जीवः२६८४
ब्रुवन्नपि हि न ब्रुते४११२३
पद्यानुक्रमसूची
G

Page 145 of 146
PDF/HTML Page 159 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 145
shlokpRuShTha
भवन्ति प्राप्य यत्संग१८५६
भुक्तोज्झिता मुहुर्मोहात्३०९५
मोहेन संवृतं ज्ञानं२२
यज्जीवस्योपकाराय१९५८
यत्र भावः शिवं दत्ते११
यथा यथा न रोचन्ते३८११७
यथा यथा समायाति३७११५
यस्य स्वयं स्वभावाप्ति
योग्योपादानयोगेन
यो यत्र निवसन्नास्ते४३१२७
shlokpRuShTha
रागद्वेषद्वयी दीर्घ११३३
वपुर्ग्रहं धनं दाराः२५
वरं व्रतैः पदं देवं
वासनामात्रमेवैतत्१७
विपत्तिमात्मनो मूढः१४४३
विपद्भवपदावर्ते१२३८
विराधकः कथं हंत्रे१०३१
संयम्य करणग्राम२२६८
स्वसंवेदन सुव्यक्त२१६३
स्वस्मिन् सदभिलाषित्वाद्३४१०५
हृषीकजमनातंकं१४