Ishtopdesh-Gujarati (English transliteration). Shlok: 35-42.

< Previous Page   Next Page >


Combined PDF/HTML Page 7 of 8

 

Page 107 of 146
PDF/HTML Page 121 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 107
upAy mAre (AtmAe) sevavA yogya chhe evo bodh karato hovAthI tathA svayam mokShasukhanA
upAyamAn svane (AtmAne) prayukta karato (yojato) hovAthI, ‘A sudurlabh mokShasukhanA
upAyamAn, he durAtman AtmA! tun svayam Aj sudhI pravRutta thayo nahi’ e rIte tyAn
(upAyamAn) apravRutta AtmAne pravartAvanAr hovAthI (AtmA ja AtmAno guru chhe).
bhAvArthamokShasukhano abhilAShI AtmA svayam AtmAno guru chhe, kAraN ke te
svayam ja potAnun kalyAN ichchhe chhe, te svayam potAne mokShanA upAyano bodh kare chhe ane svayam
potAne mokShasukhanA upAyamAn yoje chhe (lagAve chhe).
shrI samAdhitantra shlok* 75mAn kahyun chhe ke
‘AtmA ja AtmAne janmamaraNarUp sansAramAn bhramaN karAve chhe ane AtmA ja
AtmAne nirvAN prati laI jAy chhe, mATe nishchayathI AtmA ja AtmAno guru chhe, bIjo
koI guru nathI.’
ahIn shiShya AkShep karI kahe chhe‘‘e rIte anyanI upAsanA prApta thatI nathI,
arthAt he bhagavan! ukta nIti anusAr paranA gurupaNAno+ abhAv thatAn, mumukShune
बोधकत्वात् तथाहि ते मोक्षसुखोपाये स्वयं स्वस्य प्रयोक्तृत्वात् अस्मिन् सुदुर्लभे मोक्षसुखोपाये
दुरात्मन्नात्मन्स्वयमद्यापि न प्रवृत्तः इति तत्रावर्त्तमानस्यात्मनः प्रवर्त्तकत्वात्
अथ शिष्यः साक्षेपमाह एवं नान्योपास्तिः प्राप्नोतीति भगवन्नुक्तनीत्या परस्यगुरुत्वे
चाहिए इसी तरह अपने आपको मोक्ष-उपायमें लगानेवाला भी वह स्वयं हो जाता है, कि
इस सुदुर्लक्ष मोक्ष सुखोपायमें हे दुरात्मन् आत्मा ! तुम आज तक अर्थात् अभी तक भी
प्रवृत्त नहीं हुए
इस प्रकार अभी तक न प्रवर्तनेवाले आत्माका प्रवर्तक भी हुआ करता
है इसलिये स्वयं ही आत्मा अपने कल्याणका चाहनेवाला, अपनेको सुखोपाय बतलानेवाला
और सुखोपायमें प्रवृत्ति करनेवाला होनेसे अपना गुरु है ।।३४।।
यहाँ पर शिष्य आक्षेप सहित कहता है कि इस तरह तो अब अन्य दूसरोंकी क्यों
*नयत्यान्मानमात्मैव जन्म निर्वाणमेव वा
गुरुरात्मात्मनस्तस्मान्नान्योऽस्ति परमार्थतः ।।७५।।[समाधितन्त्रेश्री पूज्यपादाचार्यः ]
+iDar sarasvatI bhanDAranI hastalikhit pratamAn ‘परस्परगुरुत्वे निश्चिते’ne badale ‘परस्यगुरुत्वे निरस्ते’ shabdo
chhe ane te yogya lAge chhe. tethI te pramANe ahIn artha karyo chhe.

Page 108 of 146
PDF/HTML Page 122 of 160
single page version

108 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
dharmAchAryAdinI sevA prApta thatI nathI. mumukShune dharmAchAryAdi sevavA yogya rahetA nathI evo
bhAv chhe, parantu em nathI, kAraN ke em kahevAmAn apasiddhAntano prasang Ave chhe.
Avun bolanAr shiShya prati AchArya javAb Ape chhe
mUrkha na gnAnI thaI shake, gnAnI mUrkha na thAy,
nimittamAtra sau anya to, dharmadravyavat thAy. 35.
anvayArtha :[अज्ञः ] je puruSh agnAnI chhe (arthAt tattvagnAnanI utpatti mATe
ayogya chhete) [विज्ञत्वं न आयाति ] vigna thaI shakato nathI ane [विज्ञः ] je visheSh gnAnI
chhe te [अज्ञत्वं न ऋच्छति ] agnAnI thaI shakato nathI; jem (jIv pudgalanI) [गतेः ] gatimAn
[धर्मास्तिकायवत् निमित्तमात्रम् ] dharmAstikAy nimittamAtra chhe, tem [अन्यः तु ] anya (padArtha)
paN nimittamAtra (dharmAstikAyavat) chhe.
TIkA :bhadra! agna eTale tattvagnAnanI utpattine mATe ayogya abhavyAdik
निरस्ते सति धर्माचार्यादिसेवनं न प्राप्नोति मुमुक्षुः मुमुक्षुणा धर्माचार्यादिः सेव्यो न भवतीति
भावः न चैवमेतदिति वाच्यमपसिद्धान्तप्रसङ्गात्
इति वदन्तं प्रत्याह
नाज्ञो विज्ञत्वमायाति विज्ञो नाज्ञत्वमृच्छति
निमित्तमात्रमन्यस्तु गतेर्धर्मास्तिकायवत् ।।३५।।
टीकाभद्र ! अज्ञस्तत्त्वज्ञानोत्पत्ययोग्योऽभव्यादिर्विज्ञत्वं तत्त्वज्ञत्वं धर्माचार्याद्युपदेश-
सहस्रेणापि न गच्छति
सेवा करनी होगी ? बस जब आपसमें खुदका खुद ही गुरु बन गया, तब धर्माचार्यादिकोंकी
सेवा मुमुक्षुओंको नहीं करनी होगी
ऐसा भी नहीं कहना चाहिए, कि हाँ ऐसा तो है ही,
कारण कि वैसा माननेसे अपसिद्धान्त हो जाएगा ऐसे बोलनेवाले शिष्यके प्रति आचार्य
जवाब देते हैं
मूर्ख न ज्ञानी हो सके, ज्ञानी मूर्ख न होय
निमित्त मात्र पर जान, जिमि गति धर्मतें होय ।।३५।।
अर्थतत्त्वज्ञानकी उत्पत्तिके अयोग्य अभव्य आदिक जीव, तत्त्वज्ञानको

Page 109 of 146
PDF/HTML Page 123 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 109
jIv, dharmAchAryAdinA hajAro upadeshothI paN vignatvanetattvagnAnane prApta karI shakato nathI.
tathA kahyun chhe ke
‘(koI kAryanI) utpattimAn svAbhAvik guNanI apekShA rahe chhe. senkaDo vyApArothI
(prayatnothI) paN bagalo popaTanI mAphak bhaNAvI shakAto nathI.’
tem vigna eTale tattvagnAne pariNat jIv hajAro upAyothI paN agnAnapaNAne prApta
thato nathI arthAt tattvagnAnathI paribhraShTa thato nathI.
vaLI, ‘पद्मनन्दिपंचविंशतिका’shlok 63, pRu. 33mAn kahyun chhe ke
‘jenA bhayathI gabharAI jaI duniyAnA lok mArga chhoDI, ahIn tahIn bhAgI jAy
tevun vajra paDe chhatAn prashamabhAvasampanna yogIo yogathI (dhyAnathI) chalAyamAn thatA nathI,
to gnAnarUpI pradIpathI jemaNe moharUpI mahAndhakArano nAsh karI dIdho chhe evA samyagdraShTi
तथा चोक्तम्
‘स्वाभाविकं हि निष्पत्तौ क्रियागुणमपेक्ष्यते
न व्यापारशतेनापि शुकवत्पापाठयते बकः’ ।।
तथा विज्ञस्तत्त्वज्ञानपरिणतो अज्ञत्वं तत्त्वज्ञानात्परिभ्रंशमुपायसहस्रेणापि न गच्छति
तथा चोक्तम्
‘वज्रे पतत्यपि भयद्रुतविश्वलोके मुक्ताध्वनि प्रशमिनो न चलन्ति योगात्
बोधप्रदीपहतमोहमहान्धकाराः सम्यग्दृशः किमुत शेषपरीषहेषु’ ।।६३।।
धर्माचार्यादिकोंके हजारों उपदेशोंसे भी नहीं प्राप्त कर सकता है, जैसा कि कहा गया है
‘‘
स्वाभाविकं हि निष्पत्तौ’’
‘‘कोई भी प्रयत्न कार्यकी उत्पत्ति करनेके लिये स्वाभाविक गुणकी अपेक्षा किया
करता है सैकड़ों व्यापारोंसे भी बगुला तोतेकी तरह नहीं पढ़ाया जा सकता है ’’
इसी तरह तत्त्वज्ञानी जीव, तत्त्वज्ञानसे छूटकर हजारों उपायोंके द्वारा भी अज्ञत्वको
प्राप्त नहीं कर सकता जैसा कि कहा गया है‘‘वज्रे पतत्यपि’’
‘‘जिसके कारण भयसे घबराई हुई सारी दुनियाँ मार्गको छोड़कर इधर उधर
भटकने लग जाय, ऐसे वज्रके गिरने पर भी अतुल शांतिसम्पन्न योगिगण योगसे (ध्यानसे)
चलायमान नहीं होते
तब ज्ञानरूपी प्रदीपसे जिन्होंने मोहरूपी महान् अन्धकारको नष्ट कर

Page 110 of 146
PDF/HTML Page 124 of 160
single page version

110 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
jIvo, sheSh parIShaho AvI paDatAn, shun chalAyamAn thashe? (nahi, teo kadI paN chalAyamAn
thashe nahi).
e rIte to bAhya nimitto UDI jashe! em atre kahe chhe.
‘anya arthAt guru tathA shatruAdi, prakRut kAryanI utpattimAn tathA nAshamAn
nimittamAtra chhe, kAraN ke tyAn yogyatA ja sAkShAt sAdhak chhe.
kono koN? jem ‘गतेरित्यादि’0thI ahIn kahe chhe tem.
Ano artha e chhe kejem ke yugapad (ekI sAthe) bhAvI gatirUp pariNAm mATe
unmukh (te taraph valaNavALA) padArthonI potAnI gamanashakti ja gatine sAkShAt utpanna kare
chhe; tenA vikalapaNAmAn (eTale padArthomAn gaman prati unmukhatA na hoy tyAre) temAn koIthI
(kAI) karavun ashakya chhe (arthAt temAn koI gati utpanna karI shake nahi). dharmAstikAy
to gati
upagrAhakarUp (gatimAn nimittarUp) dravyavisheSh chhe; te tene (gatine) sahakArI
kAraNamAtra chhe. e rIte prakRutamAn paN (A viShayamAn paN) samajavun. tethI vyavahArathI ja
नन्वेवं बाह्यनिमित्तक्षेपः प्राप्नोतीत्यत्राह अन्यः पुनर्गुरूविपक्षादिः प्रकृतार्थसमुत्पाद-
भ्रंशयोर्निमित्तमात्रं स्यात्तत्र योग्यताया एव साक्षात्साधकत्वात्
कस्याः को यथेत्यत्राह, गतेरित्यादि अयमर्थो यथा युगपद्भाविगतिपरिणामोन्मुखानां
भावानां स्वकीया गतिशक्तिरेव गतेः साक्षाज्जनिका, तद्वैकल्पे तस्याः केनापि कर्त्तुमशक्यत्वात्
धर्मास्तिकायस्तु गत्युपग्राहकद्रव्यविशेषस्तस्याः सहकारिकारणमात्रं स्यादेवं प्रकृतेऽपि अतो
दिया है, ऐसे सम्यग्दृष्टि जीव क्या शेष परीषहोंके आने पर चलायमान हो जायँगें ? नहीं,
वे कभी भी चलायमान नहीं हो सकते हैं
’’
यहाँ शंका यह होती है कि यों तो बाह्य निमित्तोंका निराकरण ही हो जाएगा ?
इसके विषयमें जवाब यह है कि अन्य जो गुरु आदिक तथा शत्रु आदिक हैं, वे प्रकृत
कार्यके उत्पादनमें तथा विध्वंसनमें सिफ र् निमित्तमात्र हैं
वास्तवमें किसी कार्यके होने व
बिगड़नेमें उसकी योग्यता ही साक्षात् साधक होती है जैसे एक साथ गतिरूप परिणामके
लिये उन्मुख हुए पदार्थोंमें गतिकी साक्षात् पैदा करनेवाली उन पदार्थोंकी गमन करनेकी
शक्ति है
क्योंकि यदि पदार्थोंमें गमन करनेकी शक्ति न होवे तो उनमें किसीके द्वारा
भी गति नहीं की जा सकती धर्मास्तिकाय तो गति करानेमें सहायकरूप द्रव्यविशेष है
इसलिये वह गतिके लिये सहकारी कारणमात्र हुआ करता है यही बात प्रकृतमें भी जाननी

Page 111 of 146
PDF/HTML Page 125 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 111
guru AdinI shushrUShA (sevA) karavI yogya chhe.
bhAvArtha :gnAnI ke agnAnI banavAnI yogyatA potAnA AtmAmAn ja chhe. guru
Adi to bAhya nimittamAtra chhe, teo koIne gnAnI ke agnAnI banAvI shakatA nathI.
padArthomAn pariNaman mATe je unmukh yogyatA hoy chhe te rUp ja kArya utpanna
(niShpanna) thAy chhe, kAraN ke कारणानुविधायीनि कार्याणिkAraN jevAn ja kAryo hoy chhe.
anya padArtho to tenA pariNamanamAn nimittamAtra chhe. pratyek padArthanI pariNamanunmukhatA
jakShaNik upAdAn ja kAryarUpe pariName chhe.
jIv ane pudgal dravyamAn gaman karavAnI svayam shakti chhe, tethI je samaye teo
potAnI kriyAvatI shaktinI je prakAranI pariNamanunmukhatAthI gaman kare chhe; te prakAre te
samaye dharmadravya, temanA gamanamAn nimittamAtra hoy chhe. pariNAm prati padArthonI unmukhatA
ja (te samayanI yogyatA ja) kAryanun sAkShAt upAdAn kAraN chhe.
guru shiShyane shIkhave chhee vyavahAranayanunnimittanun kathan chhe, eTale ke shiShya
potAnI upAdAnashaktithI shIkhe to guru nimittamAtra kahevAy. A kathan, kAryotpattisamaye
anukUL kayun nimitta hatun, tenun gnAn karAvI tenA taraphanun valaN chhoDAvavA mATe chhe, em
samajavun.
vastuta koI koIne shIkhavI shake nahi, kAraN ke e siddhAnta chhe ke ‘sarva dravyo
potapotAnA svabhAvathI Upaje chhe, anya dravyathI anya dravyanA guNanI (paryAyanI) utpatti
karI shakAtI nathI.’+
chhae dravyonI vikArI ke avikArI paryAyomAn badhAn nimitto dharmAstikAyavat
nimittamAtra chhe. prerak ane udAsIn nimitto tenA peTA prakAro chhe, parantu upAdAn pratye
to te sadA dharmAstikAyavat udAsIn nimittamAtra chhe.
व्यवहारादेव गुर्वादेः सुश्रूषा प्रतिपत्तव्या
चाहिये इसलिये व्यवहारसे ही गुरु आदिकोंकी सेवा, शुश्रूषा आदि की जानी चाहिए ।।३५।।
+ ko dravya bIjA dravyane utpAd nahi guNano kare,
tethI badhAye dravya nij svabhAvathI Upaje khare.
(shrI samayasAr gu. AvRutti gAthA372)

Page 112 of 146
PDF/HTML Page 126 of 160
single page version

112 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
have shiShya kahe chhe(AtmasvarUpano) abhyAs kevI rIte (karAy)? A
abhyAsanA prayoganA upAy sambandhI prashna chhe.
(koI ThekANe ‘अभ्यासः कथ्यते’abhyAs kahevAmAn Ave chheevo pATh chhe). tyAn
(te bAbatamAn) vAramvAr pravRutti lakShaNAtmak abhyAs sArI rIte prasiddha chhe; tenA sthAn
niyamAdirUpe abhyAsasambandhI upadesh karavAmAn Ave chhe
evo artha chhe.
e rIte samvitti (svasamvedan) sambandhI kahevAmAn Ave chheem pAThanI apekShAe
uttar pAtanikAnun paN vyAkhyAn samajavun (arthAt sAthe sAthe samvittinun paN varNan
samajavun). 35.
gurue ja te banne vAkyonI vyAkhyA karavI yogya chhe.
shiShyanA bodh mATe guru kahe chhe
kShobharahit ekAntamAn svarUp sthir thaI khAs,
yogI tajI paramAdane kar tun tattvAbhyAs. 36.
अथाह शिष्यः अभ्यासः कथमिति अभ्यासप्रयोगोपायप्रश्नोऽयम् अभ्यासः कथ्यत
इति क्वचित् पाठः तत्राभ्यासः स्यात् भूयोभूय प्रवृत्तिलक्षणत्वेन सुप्रसिद्धत्वात्तस्य
स्थाननियमादिरूपेणोपदेशः क्रियत इत्यर्थः एवं संवित्तिरुच्यत इत्युत्तरपातनिकाया अपि
व्याख्यानमेतत्पाठापेक्षया द्रष्टव्यम्
तथा च गुरूरेवैते वाक्ये व्याख्येये शिष्यबोधार्थं गुरुराह
अभवच्चित्तविक्षेप एकान्ते तत्त्वसंस्थितः
अभ्यस्येदभियोगेन योगी तत्त्वं निजात्मनः ।।३६।।
अब शिष्य कहता है कि ‘अभ्यास कैसे किया जाता है ?’ इसमें अभ्यास करनेके
उपायोंको पूछा गया है सो अभ्यास और उसके उपायोंको कहते हैं बार बार प्रवृत्ति
करनेको अभ्यास कहते हैं यह बात तो भलीभाँति प्रसिद्ध ही है उसके लिये स्थान कैसा
होना चाहिए ? कैसे नियमादि रखने चाहिए ? इत्यादि रूपसे उसका उपदेश किया जाता
है
इसी प्रकार साथमें संवित्तिका भी वर्णन करते हैं
क्षोभ रहित एकान्त में, तत्त्वज्ञान चित धाय
सावधान हो संयमी, निज स्वरूपको भाय ।।३६।।

Page 113 of 146
PDF/HTML Page 127 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 113
anvayArtha :[अभवत् चित्तविक्षेपः ] jenA chittamAn kShobh nathI (arthAt jenA
chittamAn rAgdveShAdi vikAr pariNatirUp kShobhvikShep nathI) tathA je [तत्त्वसंस्थितः ] tattvamAn
(AtmasvarUpamAn) sArI rIte sthit chhe, tevA [योगो ] yogIe [अभियोगेन ] sAvadhAnIpUrvak
(arthAt ALas, nidrAdinA parityAgapUrvak) [एकान्ते ] ekAnta sthAnamAn [निजात्मनःतत्वं ]
potAnA Atmatattvano [अभ्यस्येत् ] abhyAs karavo.
TIkA :abhyAs karavo bhAvavo. koNe te? yogIesanyamIe. shun (abhyAs
karavo)? AtmA sambandhI tattvano. kono? nij AtmAno (potAnA svarUpano) shA vaDe?
abhiyog vaDe arthAt ALas, nidrAdinA tyAg vaDe. kayAn (abhyAs karavo)? ekAntamAn
eTale yogya khAlI gRuhAdimAn. kevA prakArano thaIne? jenA chittamAn
manamAn vikShep arthAt
rAgAdirUp kShobh nathI tevo thaIne? kahe chhe, ‘Avo’ kevA thaInetattvamAn sArI rIte sthit
arthAt tattva eTale heyupAdey tattvomAn gurunA upadeshathI jenI buddhi nishchal thaI gaI
chhe, tevo thaIne athavA paramArtharUpe sAdhya vastumAn samyakprakAre sthit eTale jevA kahyA chhe;
tevA kAyotsargAdi dvArA vyavasthit
thaIne.
bhAvArtha :jyAn sudhI rAgdveShAdi vikalpothI chitta vikShipta rahe chheAkulit
rahe chhe, tyAn sudhI AtmasvarUpanun dhyAn thaI shakatun nathI. *samAdhitantra shlok 35mAn kahyun
chhe ke
टीकाअभ्यस्येद्भावयेत्कोसौ ? योगी संयमी किं ? तत्त्वं यथात्म्यं कस्य ?
निजात्मनः केन ? अभियोगेन आलस्यनिद्रादिनिरासेन क्वं ? एकान्ते योग्यशून्यगृहादौ किं
विशिष्टः सन् ? अभवन्नजायमानश्चित्तस्य मनसो विक्षेपो रागादिसंक्षोभो यस्य सोऽयमित्थंभूतः
सन्
किंभूतो भूत्वा ? तथाभूत इत्याह तत्वसंस्थितस्तत्त्वे हेये उपादेये च गुरूपदेशान्निश्चलधी
अर्थजिसके चित्तमें क्षोभ नहीं है, जो आत्मा स्वरूप रूपमें स्थित है, ऐसा योगी
सावधानीपूर्वक एकान्त स्थानमें अपने आत्माके स्वरूपका अभ्यास करे
विशदार्थनहीं हो रहे हैं चित्तमें विक्षेप-रागादि विकल्प जिसको ऐसा तथा हेय-
उपादेय तत्त्वोंमें गुरुके उपदेशसे जिसकी बुद्धि निश्चल हो गई है, अथवा परमार्थरूपसे
साध्यभूत वस्तुमें भले प्रकारसे
यानी जैसे कहे गये हैं, वैसे कायोत्सर्गादिकोंसे व्यवस्थित
हो गया है, ऐसा योगी अपनी आत्माके ठीक ठीक स्वरूपका एकान्त स्थानोंमेंयोगीके लिये
*रागद्वेषादिकल्लोलैरलोलं यन्मनोजलम्
स पश्यत्यात्मनस्तत्त्वं तत् तत्त्वं नेतरो जनः ।।३५।।
[समाधितन्त्रेश्री पूज्यपादाचार्यः ]

Page 114 of 146
PDF/HTML Page 128 of 160
single page version

114 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
‘‘jenun manarUpI jal rAgdveShAdi tarangothI chanchal (vikShipta) thatun nathI, te ja puruSh
AtmAnA yathArtha svarUpano anubhav kare chhe; rAgdveShAdi kallolothI Akulit chittavALo
puruSh Atmatattvano anubhav karI shakato nathI.’’
mATe yogIe pratham gurunA upadeshathI heyupAdey tattvomAn buddhi nishchal karI
potAnA chittane mohkShobharahit karavun, pachhI kAyotsargAdi dvArA vyavasthit thaI
ekAntamAnshUnya gRuhamAn ke parvatanI guphAmAnALas tathA nidrAdino tyAg karI potAnA
AtmAnA yathArtha svarUpano abhyAs karavo.
A shlokamAn AtmasvarUpanA abhyAs mATe AchArye nIchenA mukhya traN upAyo
sUchavyA chhe
1. gurunA upadesh dvArA heyupAdey tattvomAn arthAt svaparanA bhedavignAnamAn buddhine
sthir karavI;
2. chittane mohkShobharahit karavun arthAt rAgdveShAdi vikalpothI vikShipta na karavun;
3. pramAdano tyAg karI ekAntamAn AtmasvarUpanA anubhavano abhyAs karavo. 36.
have shiShya kahe chhe‘samvitti’ eTale abhyAs kevI rIte anuvartAy (karAy)? A
artha (bhAv) sanyamit karAto nathI (arthAt ATalAthI pUro thato nathI).
bhagavAn! ukta lakShaNavALI samvitti (AtmAnubhav) thaI rahI chhe te yogIne kayA
upAyathI jANI shakAy? ane pratikShaN teno prakarSha thaI rahyo chhe te paN kevI rIte jANI
shakAy?
यदि वा तत्त्वेन साध्ये वस्तुनि सम्यक् स्थितो यथोक्तकायोत्सर्गादिना व्यवस्थितः
अत्राह शिष्यः संवित्तिरिति अभ्यासः कथमित्यनुवर्त्यन्ते नायमर्थः संयम्यते भगवन् !
उक्तलक्षण संवित्तिः प्रवर्तमाना केनोपायेन योगिनो विज्ञायते कथं च प्रतिक्षणं प्रकर्षमापद्यते
योग्य ऐसे शून्य गृहोंमें ? पर्वतोंकी गुहा कंदरादिकोंमें, आलस्य निद्रा आदिको दूर करते
हुए अभ्यास करे
।।३६।।
यहाँ पर शिष्य पूछता है कि भगवन् ! जिसका लक्षण कहा गया है ऐसी ‘संवित्ति
हो रही है यह बात योगीको किस तरहसे मालूम हो सकती है ? और उसकी हरएक
क्षणमें उन्नति हो रही है, यह भी कैसे जाना जा सकता है ?

Page 115 of 146
PDF/HTML Page 129 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 115
ahIn, AchArya kahe chhe‘he dhIman! sAmbhaL, hun tenA chihnanun varNan karun chhun’
evo artha chhe.
jyam jyam samvedan viShe Ave uttam tattva,
sulabh maLe viShayo chhatAn, jarIye kare na mamatva. 37.
anvayArtha :[यथा यथा ] jem jem [उत्तमं तत्त्वं ] uttam tattva [संवित्तौ ]
anubhavamAn [समायाति ] Ave chhe, [तथा तथा ] tem tem [सुलभाः अपि विषयाः ] sulabh
viShayo paN [न रोचन्ते ] ruchatA nathI (gamatA nathI).
TIkA :je je prakAre yogInI samvittimAn (svAnubhavarUp samvedanamAn) shuddhAtmAnun
svarUp Ave chhe (jhalake chhe) sanmukh thAy chhe, tem anAyAse (sahajamAn) prApta thatA ramya
(ramaNIk) indriyaviShayo paN bhogyabuddhine utpanna karI shakatA nathI. (bhogavavAyogya chhe,
evI buddhi
ichchhA utpanna karI shakatA nathI), kAraN ke mahAsukhanI prApti thatAn alpasukhanA
अत्राचार्यो वक्ति उच्यत इति धीमन्नाकर्णय वर्ण्यते तल्लिङ्गं तावन्मयेत्यर्थः
यथा यथा समायाति संवित्तौ तत्त्वमुत्तमम्
तथा तथा न रोचन्ते विषयाः सुलभा अपि ।।३७।।
टीकायेन येन प्रकारेण संवित्तौ विशुद्धात्मस्वरूपं सांमुख्येनागच्छति योगिनः तथा
तथानायासलभ्या अपि रम्येन्द्रियार्था भोग्यबुद्धिं नोत्पादयन्ति महासुखलब्धावऽल्पसुखकारणानां
लोकेऽप्यनादरणीयत्वदर्शनात्
तथा चोक्तम्
आचार्य कहते हैं, कि हे धीमन् ? सुनो मैं उसके चिन्हका वर्णन करता हूँ
जस जस आतम तत्त्वमें, अनुभव आता जाय
तस तस विषय सुलभ्य भी, ताको नहीं सुहाय ।।३७।।
अर्थज्यों ज्यों संवित्ति (स्वानुभव)में उत्तम तत्त्वरूपका अनुभवन होता है, त्यों
त्यों उस योगीको आसानीसे प्राप्त होनेवाले भी विषय अच्छे नहीं लगते
विशदार्थजिस जिस प्रकारसे योगीकी संवित्तिमें (स्वानुभवरूप संवेदनमें) शुद्ध
आत्माका स्वरूप झलकता जाता है, सन्मुख आता है, तैसे-तैसे बिना प्रयाससे, सहजमें
ही प्राप्त होनेवाले रमणीक इन्द्रिय विषय भी योग्य बुद्धिको पैदा नहीं कर पाते हैं
ठीक

Page 116 of 146
PDF/HTML Page 130 of 160
single page version

116 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
kAraNo prati lokamAn (duniyAmAn) paN anAdar dekhAy chhe. kahyun chhe ke
jemanun man shAnti sukhathI sampanna chhe tevA (mahApuruShone) bhojan paN dveSh utpanna
kare chhe (arthAt temane bhojan paN gamatun nathIte prati udAsIn hoy chhe), to viShay
bhogonI vAt ja shun karavI (arthAt temane viShay bhogo ruchikar lAgatA nathI).
mAchhalIonA angane jamIn ja bALe chhe, to agninA angArAnI to vAt ja shun! (te
to tene bALI ja nAkhe).
tethI viShayonI aruchi ja yogInI svAtmasamvitti (svAtmAnubhav)nun gnAn karAve
chhe.
tenA abhAvamAn (arthAt svAtmasamvittinA abhAvamAn teno (eTale viShayo prati
aruchino) abhAv hoy chhe, ane viShayo prati aruchi vadhatAn svAtmasamvitti paN prakarShatA
pAme chhe (vRuddhi pAme chhe).
bhAvArtha :AtmasvarUpanun bhAn thatAn, viShayo prati bhogyabuddhi utpanna thatI nathI.
jem jem yogIne svAnubhavarUp svasamvedanamAn AtmAno Anand Ave chhe, tem tem sulabhya
ramya viShayo taraphathI paN tenun man haThatun jAy chhe, arthAt sundar lAgatA viShayo paN tene
AkarShI shakatA nathI. jene bhojan paN sArun lAge nahi, tene viShay bhog kem ruche? kAraN
ke AdhyAtmik Anand AgaL viShay
bhogano Anand tene tuchchhanIras lAge chhe. lokamAn
‘‘शमसुखशीलितमनसामशनपि द्वेषमेति किमु कामाः
स्थलमपि दहति झषाणां किमङ्गं पुनरङ्गमङ्गाराः’’ ।।।।
ही है, दुनियाँमें भी देखा गया है कि महान् सुखकी प्राप्ति हो जाने पर अल्प सुखके पैदा
करनेवाले कारणोंके प्रति कोई आदर या ग्राह्य-भाव नहीं रहता है
ऐसा ही अन्यत्र भी
कहा है ‘‘शमसुखशीलितमनसा०’’
‘‘जिनका मन शांति-सुखसे सम्पन्न है, ऐसे महापुरुषोंको भोजनसे भी द्वेष हो जाता
है, अर्थात् उन्हें भोजन भी अच्छा नहीं लगता फि र और विषय भोगोंकी तो क्या चलाई ?
अर्थात् जिन्हें भोजन भी अच्छा नहीं लगता, उन्हें अन्य विषय-भोग क्यों अच्छे लग सकते
हैं ? अर्थात् उन्हें अन्य विषय-भोग रुचिकर प्रतीत नहीं हो सकते
हे वत्स ! देखो, जब
मछलीके अंगोंको जमीन ही जला देनेमें समर्थ है, तब अग्निके अंगारोंका तो कहना ही
क्या ? वे तो जला ही देंगे
इसलिये विषयोंकी अरुचि ही योगीकी स्वात्म-संवित्तिको प्रकट
कर देनेवाली है ’’

Page 117 of 146
PDF/HTML Page 131 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 117
paN e rIt chhe ke adhik sukhanun kAraN prApta thatAn alpa sukhanA kAraNo prati lokone
anAdar (aruchi) thAy chhe.
mATe viShayonI aruchi ja yogInI svAtmasamvittine pragaT kare chhe. 37.
te A pramANe chhe
jem jem viShayo sulabh, paN nahi ruchimAn Ay,
tem tem AtamtattvamAn anubhav vadhato jAy. 38
anvayArtha :[यथा यथा ] jem jem [सुलभाः अपि विषयाः ] sulabh (sahaj prApta)
(indriyviShayo paN [न रोचन्ते ] ruchatA nathI (gamatA nathI) [तथा तथा ] tem tem [संवित्तौ ]
svAtmasamvedanamAn [उत्तमम् तत्त्वम् ] uttam nijAtmatattva [समायाति ] Avatun jAy chhe.
TIkA :ahIn paN pUrvavat vyAkhyAn samajavun; tathA
shrI samayasAr kalash shlok 34mAn kahyun chhe ke
अतो विषयारुचिरेव योगिनः स्वात्मसंवित्तेर्गमिका तदभावे तदभावात् प्रकृष्यमाणायां च
विषयारुचौ स्वात्मसंवित्तिः प्रकृष्यते
यथा यथा न रोचन्ते विषयाः सुलभा अपि
तथा तथा समायाति संवित्तौ तत्त्वमुत्तमम् ।।३८।।
तद्यथा
टीकाअत्रापि पूर्वबद्वयाख्यानं यथाचोक्तम्
[समयसारकलशायां ]
स्वात्म-संवित्तिके अभाव होने पर विषयोंसे अरुचि नहीं होती और विषयोंके प्रति
अरुचि बढ़ने पर स्वात्म-संवित्ति भी बढ़ जाती है ।।३७।।
जस जस विषय सुलभ्य भी, ताको नहीं सुहाय
तस तस आतम तत्त्वमें, अनुभव बढ़ता जाय ।।३८।।
उपरिलिखित भावको और भी स्पष्ट करते हुए आचार्य कहते हैं
अर्थज्यों ज्यों सहजमें भी प्राप्त होनेवाले इन्द्रिय विषय भोग रुचिकर प्रतीत नहीं
होते हैं, त्यों त्यों स्वात्म-संवेदनमें निजात्मानुभवनकी परिणति वृद्धिको प्राप्त होती रहती है

Page 118 of 146
PDF/HTML Page 132 of 160
single page version

118 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
‘‘he bhavya! tane bIjo nakAmo kolAhal karavAthI shun lAbh chhe? e kolAhalathI
tun virakta thA ane ek chaitanyamAtra vastune pote nishchaL lIn thaI dekh; evo chha mahinA
abhyAs kar ane jo (tapAs) ke em karavAthI potAnA hRuday
sarovaramAn jenun tej, pratAp,
prakAsh pudgalathI bhinna chhe; evA AtmAnI prApti nathI thatI ke thAy chhe.’’
bhAvArtha :viShayonI ruchi na hovAthI e AtmAnA vishuddha svarUpanI prAptinun
kAraN chhe. jem jem indriyviShayo pratye virakti (udAsInatA) vadhatI jAy chhe, tem tem
svAtmasamvedanamAnshuddhAtmAnA anubhavamAn paN vRuddhi thatI jAy chhe.
mATe par padArtho sambandhI sarva sankalpavikalpono tyAg karI, viShayothI man vyAvRutta
karI, ekAntamAn svAtmAnA avalokanano abhyAs karavo, tenAthI thoDA samayamAn
shuddhAtmasvarUpanI prApti thAy chhe. 38.
svAtmasamvitti vadhatAn je chihno thAy chhe te sAmbhaL; jem ke
‘‘विरम किमपरेणाकार्यकोलाहलेन,
स्वयमपि निभृतः सन्पश्य षण्मासमेकं
हृदयसरसि पुंसः पुद्गलाद्भिन्नधाम्नो,
ननु किमनुपलब्धिर्भाति किंचोपलब्धिः’’
।।
प्रकृष्यमाणायां च स्वात्मसंवित्तौ यानि चिह्नानि स्युस्तान्याकर्णय यथा
विशदार्थविषय भोगोंके प्रति अरुचि भाव ज्यों ज्यों वृद्धिको प्राप्त होते हैं, त्यों
त्यों योगीके स्वात्म-संवेदनमें निजात्मानुभवनकी परिणति वृद्धिको प्राप्त होती रहती है कहा
भी है ‘‘विरम किमपरेणा’’
आचार्य शिष्यको उपदेश देते हैं, हे वत्स ! ठहर, व्यर्थके ही अन्य कोलाहलोंसे
क्या लाभ ? निश्चिन्त हो छह मास तक एकान्तमें, अपने आपका अवलोकन तो कर देख,
हृदयरूपी सरोवरमें पुद्गलसे भिन्न तेजवाली आत्माकी उपलब्धि (प्राप्ति) होती है, या
अनुपलब्धि (अप्राप्ति)
।।३८।।
हे वत्स !स्वात्मसंवित्तिके बढ़ने पर क्या क्या बातें होती हैं, किस रूप परिणति
होने लगती है, आदि बातोंको सुन

Page 119 of 146
PDF/HTML Page 133 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 119
indrajAl sam dekh jag, Atamahit chitta lAy,
anyatra chitta jAy jo, manamAn te pastAy. 39.
anvayArtha :yogI [निःशेष जगत् ] samasta jagatane [इन्द्रजालोपम् ] indrajAl
samAn [निशामयति ] samaje chhe (dekhe chhe), [आत्मलाभाय ] AtmasvarUpanI prApti mATe
[स्पृहयति ] spRuhA (abhilAShA) kare chhe ane [अन्यत्र गत्वा अनुतप्यते ] anyatra (anya
viShayamAn) lAgI jAy, to te pashchAttAp kare chhe.
TIkA :‘योगी’ shabda anta dIpak hovAthI badhe yojavo. (arthAt निशामयति,
स्पृहयति Adi kriyApado sAthe tene kartA tarIke yojavo.)
svAtma samvedanamAn jene ras chhe tevo dhyAtA (yogI) char (jangam), achar (sthAvar)
rUp bAhya vastu samUhane, indrijAlik dvArA batAvelA sarpa, hArAdi padArthasamUh samAn
dekhe chhe, kAraN ke avashya upekShaNIyapaNAne lIdhe (te vastuo) tyAggrahaN (viShayak)
buddhino viShay chhe; tathA te AtmalAbh mATe spRuhA (ichchhA) kare chhe. arthAt chidAnandasvarUp
AtmAno anubhav karavA ichchhe chhe; tathA anyatra arthAt svAtmAne chhoDI anya koI paN
निशामयति निःशेषमिन्द्रजालोपं जगत्
स्पृहयत्यात्मलाभाय गत्वान्यत्रानुतप्यते ।।३९।।
टीकायोगीत्यन्तदीपकत्वात्सर्वत्र योज्यः स्वात्मसंवित्तिरसिको ध्याता चरांचरं
बहिर्वस्तुजातमवश्योपेक्षणीयतया हानोपादानबुद्धिविषयत्वादिन्द्रजालिकोपदर्शितसर्पहारादिपदार्थसदृशं
पश्यति
तथात्मलाभाय स्पृहयति चिदानन्दस्वरूपमात्मानं संवेदयितुमिच्छति तथा अन्यत्र स्वात्म-
इन्द्रजाल सम देख जग, निज अनुभव रुचि लात
अन्य विषय में जात यदि, तो मनमें पछतात ।।३९।।
अर्थयोगी समस्त संसारको इन्द्रजालके समान समझता है आत्मस्वरूपकी
प्राप्तिके लिये अभिलाषा करता है तथा यदि किसी अन्य विषयमें उलझ जाता, या लग
जाता है तो पश्चात्ताप करता है
विशदार्थश्लोक नं. ४२में कहे गये ‘‘योगी योगपरायणः’’ शब्दको अन्त्यदीपक
होनेसे सभी ‘‘निशामयति स्पृहयति’’ आदि क्रियापदोंके साथ लगाना चाहिए स्वात्म-संवेदन
करनेमें जिसे आनन्द आया करता है, ऐसा योगी इस चर, अचर, स्थावर, जंगमरूप समस्त

Page 120 of 146
PDF/HTML Page 134 of 160
single page version

120 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
vastumAn, pUrvanA sanskArAdivash manvachankAyathI pravRutti kare to tyAnthI haThI (pAchhA vaLI)
svayam ja pashchAttAp kare chhe, ke ‘are! mArAthI anAtmIn (AtmAne ahitarUp) anuShThAn
kem thayun?’’ evo pashchAttAp kare chhe.
bhAvArtha :jene svAtmasamvedanamAn ras chheAnand Ave chhe tene jagatanA sthAvar
ane jangamarUp samasta bAhya padArtho tathA indriyviShayo indrajAl samAn nisAr tathA
vinashvar pratIt thAy chhe. tene have sAnsArik viShaybhoganI ichchhA thatI nathI, parantu
AtmasvarUpanI ja prApti mATe prabal bhAvanA rahyA kare chhe.
AtmasvarUpane chhoDI anya padArtho taraph tenI vRutti jatI nathI, ane kadAch pUrvanA
sanskAravash tathA potAnI asthiratAne lIdhe te prati manvachan kAy dvArA pravRutta thaI jAy,
to tyAnthI turat pAchho haThI aphasos kare chhe ke, ‘‘are! mArA svarUpathI chyut thaI, hun
AtmAnun ahit karI beTho!’’ em te pashchAttAp kare chhe ane Atma
nindAgarhAdi karI
potAnI shuddhi kare chhe.
gnAnI jagatanA padArthone gney samajI AtmasvarUpamAn lIn rahe chhete vAt darshAvatAn
AchArya shrI amitagatie ‘subhAShit ratnasandoh’ shlok 335mAn kahyun chhe ke
‘‘A lakShmI thoDA ja divas sukhadAyak pratIt thAy chhe. taruN strIo juvAnImAn ja
manane atul Anand Ape chhe, viShaybhogo vijaLI samAn chanchaL chhe ane sharIr
vyAdhiothI grasit rahe chhe. em vichArI guNavAn gnAnI puruSho AtmasvarUpamAn ja rat
(lIn) rahe chhe.’’
*
व्यतिरिक्ते यत्र क्वापि वस्तुनि पूर्वसंस्कारादिवशात्मनोवाक्कायैर्गत्वा व्यावृत्य अनुतप्यते स्वयमेव,
आ कथं मयेदमनात्मीनमनुष्ठितमिति पश्चात्तापं करोति
बाहिरी वस्तु-समूहको त्याग और गृहण विषयक बुद्धिका अविषय होनेसे अवश्य उपेक्षणीय
रूप इन्द्रियजालियाके द्वारा दिखलाये हुए सर्प-हार आदि पदार्थोंके समूहके समान देखता
है
तथा चिदानन्दस्वरूप आत्माके अनुभवकी इच्छा करता है और अपनी आत्माको
छोड़कर अन्य किसी भी वस्तुमें पहिले संस्कार आदि कारणोंसे यदि मनसे, वचनसे, वा
कायासे, प्रवृत्ति कर बैठता है, तो वहाँसे हटकर खुद ही पश्चात्ताप करता है, कि ओह !
यह मैंने कैसा आत्माका अहित कर डाला
।।३९।।
* भवत्येषा लक्ष्मीः कतिपयदिनान्येव सुखदा तरुणयस्तारुण्ये विदघति मनःप्रीतिमतुलां
तडिल्लोलाभोगा वपुरविचलं व्याधिकलितं, बुधाः संचिन्त्येति प्रगुणमनसो ब्रह्मणि रताः ।।३३५।।
(सुभाषितरत्नसंदोहःश्री अमितगतिराचार्यः)

Page 121 of 146
PDF/HTML Page 135 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 121
tathA
chAhe gupta nivAsane, nirjan vanamAn jAy,
kAryavash jo kaI kahe, turta ja bhUlI jAy. 40.
anvayArtha :[निर्जनं जनितादरः ] nirjanatA mATe jene Adar utpanna thayo chhe, tevo
yogI [एकान्तसंवासं इच्छति ] ekAntavAsane ichchhe chhe ane [निजकार्यवशात् ] nij kAryavash
[किंचित् उक्त्वा ] k kbolI gayo hoy, to te [द्रुतं ] jaladI [विस्मरति ] bhUlI jAy chhe.
TIkA :ekAntamAn svabhAvathI nirjan evA parvat, vanAdimAn samvAsarthAt guru
Adi sAthe rahevAnI abhilAShA kare chhe. kevo thaIne? jene (nirjan sthAn mATe Adar
utpanna thayo chhe) tathA lokonun manoranjan karanAr chamatkArI mantra
AdinA prayoganI vAtonI
nivRutti arthe (prayoganI vAto bandh karavA mATe) jeNe prayatna karyo chhe, tevo tekone mATe
(Adar) chhe? nirjan sthAn mATe arthAt lokanA abhAv mATesvArthavash lAbh
तथा
इच्छत्येकान्तसंवासं निर्जनं जनितादरः
निजकार्यवशात्किंचिदुक्त्वा विस्मरति द्रुतं ।।४०।।
टीकाएकान्ते स्वभावतो निर्जने गिरिगहनादौ संवासं गुर्वादिभिः
सहावस्थानमभिलषति किं विशिष्टः सन् ? जनितादरो जनमनोरञ्जनचमत्कारिमन्त्रादिप्रयोग-
वार्त्तानिर्वृत्तौ कृतप्रयत्नः कस्मै ? निर्जनं जनाभावाय स्वार्थवशाल्लाभालाभादिप्रश्नार्थं
आत्मानुभवीके और भी चिन्होंको दिखाते हैं
निर्जनता आदर करत, एकांत सुवास विचार
निज कारजवश कुछ कहे, भूल जात उस बार ।।४०।।
अर्थनिर्जनताको चाहनेवाला योगी एकान्तवासकी इच्छा करता है, और निज
कार्यके वशसे कुछ कहे भी तो उसे जल्दी भुला देता है
विशदार्थलोगोंके मनोरंजन करनेवाले चमत्कारी मन्त्रतन्त्र आदिके प्रयोग
करनेकी वार्ताएँ न कि या करें, इसके लिये अर्थात् अपने मतलबसे लाभ-अलाभ आदिकके
प्रश्न पूछनेके लिए आनेवाले लोगोंको मना करनेके लिए किया है प्रयत्न जिसने ऐसा योगी

Page 122 of 146
PDF/HTML Page 136 of 160
single page version

122 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
alAbhAdinA prashno pUchhavA mATe pAse AvatA lokone niShedh karavA mATe (manAI karavA
mATe tene nirjan sthAn mATe Adar chhe)
evo artha chhe.
dhyAnathI ja lok chamatkArI atishayo thAy chhe; tathA
‘तत्त्वानुशासन’shlok 87mAn kahyun chhe
‘guruno upadesh prApta karI nirantar abhyAs karanAr dhAraNAnA sauShThavathI (potAnI
samyak ane sudraDh avadhAraN shaktinA baLathI), dhyAnanA pratyayo (lok chamatkArI atishayo)
dekhe chhe.’
tathA potAne avashya karavA yogya bhojanAdinI paratantratAnA kAraNe kthoDunk
shrAvakAdine kahe chhe, ‘‘aho! aho A. aho e karo,’’ ityAdi kahIne te kShaNe ja te
bhUlI jAy chhe. ‘bhagavan! sho hukam chhe?’ em shrAvakAdi pUchhe chhe, chhatAn te kaI uttar
ApatA nathI.
लोकमुपसर्यन्तं निषेधुमित्यर्थः ध्यानाद्धि लोकचमत्कारिणः प्रत्ययाः स्युः
तथाचोक्तम्, [तत्त्वानुशासने ]
‘‘गुरूपदेशामासाद्य समभ्यस्यन्ननारतम्
घारणासौष्ठवाध्यानप्रत्ययानपि पश्यति’’ ।।८७।।
तथा स्वस्वावश्यकरणीयभोजनादिपारतन्त्र्यात्किंचिदल्पमसमग्रं श्रावकादिकं प्रति अहो इति
अहो इदं कुर्वनित्यादि भाषित्वा तत्क्षण एव विस्मरति भगवन् ! किमादिश्यत इति श्रावकादौ
पृच्छति सति न किमप्युत्तरं ददाति
स्वभावसे ही जनशून्य ऐसे पहाड़ोंकी गुफाकन्दरा आदिकोंमें गुरुओंके साथ रहना चाहता
है ध्यान करनेसे लोक-चमत्कार बहुतसे विश्वास व अतिशय हो जाया करते हैं, जैसा
कि कहा गया है‘‘गुरूपदेशमासाद्य’’
‘‘गुरुसे उपदेश पाकर हमेशा अच्छी तरह अभ्यास करते रहनेवाला, धारणाओंमें
श्रेष्ठता प्राप्त हो जानेसे ध्यानके अतिशयोंको भी देखने लग जाता है ’’ अपने शरीरके लिये
अवश्य करने योग्य जो भोजनादिक, उसके वशसे कुछ थोड़ासा श्रावकादिकोंसे ‘‘अहो,
देखो, इस प्रकार ऐसा करना, अहो, और ऐसा, यह इत्यादि’’ कहकर उसी क्षण भूल
जाता है
भगवन् ! क्या कह रहे हो ? ऐसा श्रावकादिकोंके द्वारा पूछे जाने पर योगी कुछ
भी जवाब नहीं देता तथा।।४०।।

Page 123 of 146
PDF/HTML Page 137 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 123
bhAvArtha :svaparanA bhedavignAnanA abhyAsanA baLe ja AtmAne svAtmAnubhavanun
vedan thAy chhe, tyAre te lokone ranjan kare tevA mantratantranA prayoganI vAtothI dUr rahevA
mATe tathA loko potAnA svArthanI khAtar lAbhAlAbhanA prashno pUchhI tene AtmadhyAnamAn khalel
na kare, te mATe te AdarapUrvak nirjan sthAnamAn rahevA ichchhe chhe.
bhojanAdinI paratantratAne lIdhe tene nirjan sthAn chhoDI AhArArthe shrAvakonI vastImAn
javun paDe, to kAryavashAt alpa vachanAlAp paN kare chhe, parantu AhAr laI potAnA sthAne
AvI jyAre te svarUp
chintanamAn lIn thaI jAy chhe, tyAre te vachanAlAp sambandhI sarva bhUlI
jAy chhe. koI pUchhe topaN te kAI uttar ApatA nathI.
tathA
dekhe paN nahIn dekhatA, bole chhatAn abol,
chAle chhatAn na chAlatA, tattvasthit aDol. 41
anvayArtha :[स्थिरीकृतात्मतत्त्वस्तु ] jeNe AtmatattvanA viShayamAn sthiratA prApta
karI chhe te [ तु ब्रवन् अपि न ब्रुते ] bolato hovA chhatAn bolato nathI, [गच्छन् अपि न गच्छति ]
chAlato hovA chhatAn chAlato nathI ane [पश्यन् अपि न पश्यति ] dekhato hovA chhatAn dekhato
nathI.
TIkA :jeNe AtmatattvanA viShayamAn sthiratA prApta karIarthAt jeNe
AtmasvarUpane draDh pratItino viShay banAvyo chhe, tevo yogI sanskAravash yA bIjAnA
तथा
ब्रुवन्नपि हि न ब्रूते गच्छन्नपि न गच्छति
स्थिरीकृतात्मतत्त्वस्तु पश्यन्नपि न पश्यति ।।४१।।
टीकास्थिरीकृतात्मतत्त्वो दृढप्रतीतिगोचरीकृतस्वस्वरूपो योगी संस्कारवशात्परोपरोधेन
देखत भी नहिं देखते, बोलत बोलत नाहिं
दृढ़ प्रतीत आतममयी, चालत चालत नाहिं ।।४१।।
अर्थजिसने आत्म-स्वरूपके विषयमें स्थिरता प्राप्त कर ली है, ऐसा योगी बोलते
हुए भी नहीं बोलता, चलते हुए भी नहीं चलता, और देखते हुए भी नहीं देखता है
विशदार्थजिसने अपनेको दृढ़ प्रतीतिका विषय बना लिया है, ऐसा योगी

Page 124 of 146
PDF/HTML Page 138 of 160
single page version

124 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
uparodhathI (anurodhathI) bolato hovA chhatAn arthAt dharmAdikanun vyAkhyAn karato hovA chhatAn
na te yog sahit chhe (yogamAn sthit chhe
evo अपि shabdano artha chhe). paN te bolato
ja nathIbhAShaN karato ja nathI. kAraN ke tene (yogIne) bolavA taraph abhimukhapaNAno
abhAv chhe.
‘समाधितन्त्र’shlok 50mAn kahyun chhe ke
(antarAtmA) AtmagnAnathI bhinna anya kAryane potAnI buddhimAn chirakAl tak
(lAmbA samay sudhI) dhAraN kare nahi. jo prayojanavashAt te vachankAyathI kaI paN karavAno
vikalpa kare to te atatpar thaI kare.’’
tathA (yogI) bhojan mATe jato hovA chhatAn jato nathI ane siddha pratimAdikane
dekhato hovA chhatAn dekhato ja nathI, e ja eno artha chhe.
bhAvArtha :je yogIe AtmasvarUpane potAnI draDh pratItino viShay banAvyo chhe
arthAt AtmasvarUpanA viShayamAn sthiratA prApta karI chhe, tene sanskAravash yA bIjAnA
ब्रुवन्नपि धर्मादिकं भाषमाणोऽपि (न केवलं योगेन तिष्ठति ह्यपि शब्दार्थः) न ब्रूते हि न
भाषत एव तत्राभिमुख्याभावात्
उक्तं च [समाधितंत्रे ]
‘‘आत्मज्ञानात्परं कार्यं न बुद्धौ धारयेच्चिरम्
कुर्यादर्थवशात्किञ्चिद्वाक्कायाभ्यामतत्परः’’ ।।५०।।
तथा भोजनार्थं व्रजन्नपि न व्रजत्यपि तथा सिद्धप्रतिमादिकमवलोकयन्नपि
नावलोकयत्येवतुरेवार्थः
संस्कारोंके वशसे या दूसरोंके संकोचसे धर्मादिकका व्याख्यान करते हुए भी नहीं बोल रहा
है, ऐसा समझना चाहिए, क्योंकि उनको बोलनेकी ओर झुकाव या ख्याल नहीं होता
जैसा
कि कहा है‘‘आत्मज्ञानात्परं कार्यं’’
‘‘आत्म-ज्ञानके सिवा दूसरे कार्यको अपने प्रयोगमें चिरकाल-तक ज्यादा-देर तक
न ठहरने देवे किसी प्रयोजनके वश यदि कुछ करना पड़े, तो उसे अतत्पर होकर-
अनासक्त होकर वाणी व शरीरके द्वारा करे इसी प्रकार भोजनके लिए जाते हुए भी
नहीं जा रहा है, तथा सिद्ध प्रतिमादिकोंको देखते हुए भी नहीं देख रहा है, यही समझना
चाहिए
फि र।।४१।।

Page 125 of 146
PDF/HTML Page 139 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 125
anurodhathI kAI bolavun paDe yA dhArmik upadesh devo paDe, chhatAn te kAryamAn tenI buddhipUrvak
pravRutti nahi hovAthI te upadesh deto hovA chhatAn te upadesh deto nathI.
gnAnIne kAryavashAt koI kAryamAn pravRutti karavI paDe to kAryasamaye paN te potAnA
gnAnasvarUpI AtmAne chUkato nahi hovAthI, tene te kArya prati buddhipUrvak jhukAv
(abhimukhapaNun)
hotun nathI, tethI te bAhya kArya karato jaNAto hovA chhatAn, vAstavamAn te
kArya karato nathI. gnAnInI badhI kriyAo rAganA svAmitva rahit hoy chhe, tethI tenI badhI
bAhya kriyAo nahi karyA samAn chhe. 41. tathA
konun, kevun, kyAn, kahIn, Adi vikalpa vihIn,
jANe nahi nij dehane, yogI AtamlIn. 42.
anvayArtha :[योगपरायणः ] yogaparAyaN (dhyAnamAn lIn) [योगी ] yogI, [किम्
इदं ] A shun chhe? [कीदृशं ] kevun chhe? [कस्य ] konun chhe? [कस्मात् ] shAthI chhe? [क्व ] kyAn
chhe? [इति अविशेषयन् ] ityAdi bhedarUp vikalpo nahi karato thako [स्वदेहम् अपि ] potAnA
sharIrane paN [न अवैति ] jANato nathI (tene potAnA sharIrano paN khyAl raheto nathI).
TIkA :A anubhavamAn Avatun AdhyAtmik tattva (antasattva) shun chhe? kevA
svarUpavALun chhe? kevun chhe? konA jevun chhe? teno svAmI koN chhe? konAthI chhe? kyAn chhe?
तथा
किमिदं कीदृशं कस्य कस्मात्क्वेत्यविशेषयन्
स्वदेहमपि नावैति योगी योगपरायणः ।।४२।।
टीकाइदमध्यात्ममनुभूयमानं तत्त्वं किं किंरूपं कीदृशं केन सदृशं कस्य स्वामिकं
कस्मात्कस्य सकाशात्क्व कस्मिन्नस्तीत्यविशेषयन् अविकल्पयन्सन् योगपरायणः समरसीभावमापन्नो
क्या कैसा किसका किसमें, कहाँ यह आतम राम
तज विकल्प निज देह न जाने, योगी निज विश्राम ।।४२।।
अर्थध्यानमें लगा हुआ योगी यह क्या है ? कैसा है ? किसका है ? क्यों है ?
कहाँ है ? इत्यादिक विकल्पोंको न करते हुए अपने शरीरको भी नहीं जानता
विशदार्थयह अनुभवमें आ रहा अन्तस्तत्त्व, किस स्वरूपवाला है ? किसके
सदृश है ? इसका स्वामी कौन है ? किससे होता है ? कहाँ पर रहता है ? इत्यादिक

Page 126 of 146
PDF/HTML Page 140 of 160
single page version

126 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
ityAdi bhed nahi pADato arthAt vikalpo nahi karato yogaparAyaNarthAt samarasIbhAvane
prApta thayeloyogI potAnA sharIrano paN khyAl karato nathI, to sharIrathI bhinna hitakArI
yA ahitakArI vastuonI chintA karavAnI to vAt ja shun?
tathA ‘तत्त्वानुशासन’shlok 172mAn kahyun chhe ke
‘te vakhate (samAdhikAlamAn) AtmAmAn AtmAne ja dekhanAr yogIne bAhyamAn padArtho
hovA chhatAn param ekAgratAnA kAraNe (AtmA sivAy) anya kaIpaN bhAsatun nathI (mAlUm
paDatun nathI).
bhAvArtha :jyAre yogI dhyAnamAn lIn hoy chhe, tyAre te samarasI bhAvano anubhav
kare chhearthAt nijAnandarasanun pAn kare chhe. AtmasvarUpanA anubhav kALe te Atmatattva
sambandhI. te shun chhe? kyAn chhe? ityAdi sankalpavikalpothI rahit hoy chhe. A nirvikalpa
dashAmAn tene potAnA sharIr taraph upayog jato nathI, to sharIrathI bhinna anya padArthonI
to vAt ja shun karavI? arthAt bAhya padArtho hovA chhatAn param ekAgratAne lIdhe teno tene
kAI paN anubhav thato nathI.
bhedavignAn dvArA sharIrAdithI mamatva haThAvI jyAre yogI AtmasvarUpamAn sthir thaI
Anandamagna hoy chhe; tyAre kShudhAtRuShAdithI ke upasargaparIShahAdithI khedakhinna thato nathI.
योगी स्वदेहमपि न चेतयति का कथा हिताहितदेहातिरिक्तवस्तुचेतनायाः
तथा चोक्तम् [तत्त्वानुशासने ]
‘‘तदा च परमैकाग्रूयाद्बहिरर्थेषु सत्स्वपि
अन्यन्न किञ्चनाभाति स्वमेवात्मनि पश्यत.’’ ।।१७२।।
विकल्पोंको न करता हुआ, किन्तु समरसीभावको प्राप्त हुआ योगी जो अपने शरीरतकका
भी ख्याल नहीं रखता, उसकी चिन्ता व परवाह नहीं करता, तब हितकारी या अहितकारी
शरीरसे भिन्न वस्तुओंकी चिन्ता करनेकी बात ही क्या ? जैसा कि कहा गया है
‘‘तदा
च परमैका’’
यहाँ पर शिष्य कहता है, कि भगवन् ! मुझे आश्चर्य होता है कि ऐसी विलक्षण
विभिन्न दशाका हो जाना कैसे सम्भव है ?
उस समय आत्मामें आत्माको देखनेवाले योगीको बाहिरी पदार्थोंके रहते हुए भी
परम एकाग्रता होनेके कारण अन्य कुछ नहीं मालूम पड़ता है ।।४२।।