116 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
kAraNo prati lokamAn (duniyAmAn) paN anAdar dekhAy chhe. kahyun chhe ke —
jemanun man shAnti sukhathI sampanna chhe tevA (mahApuruShone) bhojan paN dveSh utpanna
kare chhe (arthAt temane bhojan paN gamatun nathI — te prati udAsIn hoy chhe), to viShay –
bhogonI vAt ja shun karavI (arthAt temane viShay bhogo ruchikar lAgatA nathI).
mAchhalIonA angane jamIn ja bALe chhe, to agninA angArAnI to vAt ja shun! (te
to tene bALI ja nAkhe).
tethI viShayonI aruchi ja yogInI svAtma – samvitti (svAtmAnubhav)nun gnAn karAve
chhe.
tenA abhAvamAn (arthAt svAtma – samvittinA abhAvamAn teno (eTale viShayo prati
aruchino) abhAv hoy chhe, ane viShayo prati aruchi vadhatAn svAtmasamvitti paN prakarShatA
pAme chhe (vRuddhi pAme chhe).
bhAvArtha : — AtmasvarUpanun bhAn thatAn, viShayo prati bhogyabuddhi utpanna thatI nathI.
jem jem yogIne svAnubhavarUp svasamvedanamAn AtmAno Anand Ave chhe, tem tem sulabhya
ramya viShayo taraphathI paN tenun man haThatun jAy chhe, arthAt sundar lAgatA viShayo paN tene
AkarShI shakatA nathI. jene bhojan paN sArun lAge nahi, tene viShay bhog kem ruche? kAraN
ke AdhyAtmik Anand AgaL viShay – bhogano Anand tene tuchchha – nIras lAge chhe. lokamAn
‘‘शमसुखशीलितमनसामशनपि द्वेषमेति किमु कामाः ।
स्थलमपि दहति झषाणां किमङ्गं पुनरङ्गमङ्गाराः’’ ।।१।।
ही है, दुनियाँमें भी देखा गया है कि महान् सुखकी प्राप्ति हो जाने पर अल्प सुखके पैदा
करनेवाले कारणोंके प्रति कोई आदर या ग्राह्य-भाव नहीं रहता है । ऐसा ही अन्यत्र भी
कहा है — ‘‘शमसुखशीलितमनसा०’’
‘‘जिनका मन शांति-सुखसे सम्पन्न है, ऐसे महापुरुषोंको भोजनसे भी द्वेष हो जाता
है, अर्थात् उन्हें भोजन भी अच्छा नहीं लगता । फि र और विषय भोगोंकी तो क्या चलाई ?
अर्थात् जिन्हें भोजन भी अच्छा नहीं लगता, उन्हें अन्य विषय-भोग क्यों अच्छे लग सकते
हैं ? अर्थात् उन्हें अन्य विषय-भोग रुचिकर प्रतीत नहीं हो सकते । हे वत्स ! देखो, जब
मछलीके अंगोंको जमीन ही जला देनेमें समर्थ है, तब अग्निके अंगारोंका तो कहना ही
क्या ? वे तो जला ही देंगे । इसलिये विषयोंकी अरुचि ही योगीकी स्वात्म-संवित्तिको प्रकट
कर देनेवाली है ।’’