adhikAr-2 dohA-158 ]paramAtmaprakAsha [ 475
अप्पा इत्यादि । अप्पा स्वशुद्धात्मानं मेल्लिवि मुक्त्वा । कथंभूतमात्मानम् । णाणमउ
सकलविमलकेवलज्ञानाद्यनन्तगुणनिर्वृत्तं अण्णु अन्यद्बहिर्द्रव्यालम्बनं जे ये केचन झायहिं
ध्यायन्ति । किम् । झाणु ध्यानं वढ वत्स मित्र अण्णाण-वियंभियहं शुद्धात्मानुभूतिविलक्षणा-
ज्ञानविजृम्भितानां परिणतानां कउ तहं केवल-णाणु कथं तेषां केवलज्ञानं किंतु नैवेति । अत्र
यद्यपि प्राथमिकानां सविकल्पावस्थायां चित्तस्थितिकरणार्थं विषयकषायरूपदुर्ध्यानवञ्चनार्थं च
जिनप्रतिमाक्षरादिकं ध्येयं भवतीति तथापि निश्चयध्यानकाले स्वशुद्धात्मैव ध्येय इति
भावार्थः ।।१५८।।
अथ —
२९०) सुण्णउँ पउँ झायंताहँ वलि वलि जोइयडाहँ ।
समरसि-भाउ परेण सहु पुण्णु वि पाउ ण जाहँ ।।१५९।।
कुतः ] केवलज्ञानकी प्राप्ति कैसे हो सकती है ? कभी नहीं हो सकती ।
भावार्थ : — यद्यपि विकल्प सहित अवस्थामें शुभोपयोगियोंको चित्तकी स्थिरताके
लिये और विषय कषायरूप खोटे ध्यानके रोकनेके लिये जिनप्रतिमा तथा णमोकारमंत्रके अक्षर
ध्यावने योग्य हैं, तो भी निश्चय ध्यानके समय शुद्ध आत्मा ही ध्यावने योग्य है, अन्य
नहीं ।।१५८।।
आगे शुभाशुभ विकल्पसे रहित जो निर्विकल्प (शून्य) ध्यान उसको जो ध्याते हैं, उन
योगियोंको मैं बलिहारी करता हूँ, ऐसा कहते हैं —
bhAvArtha — je koI sakaL vimaL kevaLagnAnAdi anantaguNathI rachAyel svashuddhAtmAne
chhoDIne bahirdravyanA AlambanarUp anya dhyAnane dhyAve chhe temane – shuddhAtmAnI anubhUtithI vilakShaN
agnAnamAn pariNat temane – he mitra! kevaLagnAn kaI rIte thAy? na ja thAy.
ahIn, joke prAthamikone savikalpa avasthAmAn chittanI sthiratA karavA mATe ane
viShayakaShAyarUp durdhyAnanA vanchanArthe (chhoDavA mATe) jinapratimA tathA NamokAramantranA akSharAdinun
dhyAn karavA yogya chhe topaN nishchayadhyAnanA kALe svashuddhAtmA ja dhyAvavA yogya chhe evo bhAvArtha
chhe. 158.
vaLI (have shubhAshubh vikalpathI shUnya (rahit, khAlI) je nirvikalpa dhyAn, tene je dhyAve
chhe te yogIonI hun balihArI karun chhun. em kahe chhe) —