jIv–ajIv adhikAr
gAthA–9–10
कथं व्यवहारस्य प्रतिपादकत्वमिति चेत्–
जो हि सुदेणहिगच्छदि अप्पाणमिणं तु केवलं सुद्धं।
तं
तं
सुदकेवलिमिसिणो भणंति लोयप्पदीवयरा।। ९।।
जो सुदणाणं सव्वं जाणदि सुदकेवलिं तमाहु जिणा।
णाणं
णाणं
अप्पा सव्वं जम्हा सुदकेवली तम्हो।। १०।। जुम्मं।।
यो हि श्रुतेनाभिगच्छति आत्मानमिमं तु केवलं शुद्धम्।
तं श्रुतकेवलिनमृषयो भणन्ति लोकप्रदीपकराः।।
तं श्रुतकेवलिनमृषयो भणन्ति लोकप्रदीपकराः।।
९।।
यः श्रुतज्ञानं सर्वं जानाति श्रुतकेवलिनं तमाहुर्जिनाः।
ज्ञानमात्मा सर्व यस्माच्छ्रुतकेवली तस्मात्।।
१०।। युग्मम्।
shrutathI khare je shuddha kevaL jANato A Atmane,
lokapradIpakarA RuShi shrutakevaLI tene kahe. 9
lokapradIpakarA RuShi shrutakevaLI tene kahe. 9
shrutagnAn sau
jANe, jino shrutakevaLI tene kahe;
sau gnAn AtmA hoIne shrutakevaLI tethI Thare. 10.
have, e prashna utpanna thAy chhe ke vyavahAranay paramArthano pratipAdak kevI rIte chhe? tenA uttararUp gAthAsUtra kahe chhe-
gAthArtha– [यः] je jIv [हि] nishchayathI [श्रुतेन तु] shrutagnAnavaDe [इमं] A anubhavagochar [केवलं शुद्धम्] kevaL ek shuddha [आत्मानम्] AtmAne [अभि–