संखस्स सेदभावो ण वि सक्कदि किण्हगो कादुं।। २२०।।
तह णाणिस्स वि विविहे सच्चित्ताचित्तमिस्सिए दव्वे।
भुंजंतस्स वि णाणं ण सक्कमण्णाणदं णेदुं।। २२१।।
जइया स एव संखो सेदसहावं तयं पजहिदृण।
गच्छेज्ज किण्हभावं तइया सुक्कत्तणं पजहे।। २२२।।
तह णाणी वि हु जइया णाणसहावं तयं पजहिदूण।
अण्णाणेण परिणदो तइया अण्णाणदं गच्छे।। २२३।।
शंखस्य श्वेतभावो नापि शक्यते कृष्णकः कर्तुम्।। २२०।।
तथा ज्ञानिनोऽपि विविधानि सचित्ताचित्तमिश्रितानि द्रव्याणि।
मुञ्जानस्यापि ज्ञानं न शक्यमज्ञानतां
गच्छेत्
paN shankhanA shuklatvane nahi kRiShNa koI karI shake; 220.
tyam gnAnI vividh sachitta, mishra, achitta dravyo bhogave,
paN gnAn gnAnI taNun nahIn agnAn koI karI shake. 221.
jyAre svayam te shankh shvetasvabhAv nijano chhoDIne,
pAme svayam kRiShNatva, tyAre chhoDato shuklatvane; 222.
tyam gnAnI paN jyAre svayam nij chhoDI gnAnasvabhAvane,
agnAnabhAve pariName, agnAnatA tyAre lahe. 223.