इन्द्रियसुखभाजनेषु हि प्रधाना दिवौकसः । तेषामपि स्वाभाविकं न खलु सुखमस्ति, प्रत्युत तेषां स्वाभाविकं दुःखमेवावलोक्यते; यतस्ते पञ्चेन्द्रियात्मकशरीरपिशाचपीडया परवशा भृगुप्रपातस्थानीयान्मनोज्ञविषयानभिपतन्ति ।।७१।।
अथैवमिन्द्रियसुखस्य दुःखतायां युक्त्यावतारितायामिन्द्रियसुखसाधनीभूतपुण्यनिर्वर्तक- शुभोपयोगस्य दुःखसाधनीभूतपापनिर्वर्तकाशुभोपयोगविशेषादविशेषत्वमवतारयति — णरणारयतिरियसुरा भजंति जदि देहसंभवं दुक्खं ।
स्थानीयमहारण्ये मिथ्यात्वादिकुमार्गे नष्टः सन् मृत्युस्थानीयहस्तिभयेनायुष्कर्मस्थानीये साटिकविशेषे
शुक्लकृष्णपक्षस्थानीयशुक्लकृष्णमूषकद्वयछेद्यमानमूले व्याधिस्थानीयमधुमक्षिकावेष्टिते लग्नस्तेनैव
TIkA — indriyasukhanAn bhAjanomAn pradhAn devo chhe; temane paN kharekhar svAbhAvik sukh nathI; UlaTun temane svAbhAvik dukh ja jovAmAn Ave chhe; kAraN ke teo panchendriyAtmak sharIrarUp pishAchanI pIDA vaDe paravash hovAthI *bhRuguprapAt samA manogna viShayo taraph dhase chhe. 71.
e rIte indriyasukhane dukhapaNe yuktithI pragaT karIne, have indriyasukhanA sAdhanabhUt puNyane utpanna karanAr shubhopayoganun, dukhanA sAdhanabhUt pApane utpanna karanAr ashubhopayogathI avisheShapaNun pragaT kare chhe —
anvayArtha — [नरनारकतिर्यक्सुराः] manuShyo, nArako, tiryancho ane devo ( – badhay) [यदि] jo [देहसंभवं] dehotpanna [दुःखं] dukhane [भजन्ति] anubhave chhe, [जीवानां] to jIvono [सः उपयोगः] te (shuddhopayogathI vilakShaN – ashuddha) upayog [शुभः वा अशुभः] shubh ane ashubh — be prakArano [कथं भवति] kaI rIte chhe? (arthAt nathI.)
*bhRuguprapAt = ati dukhathI kanTALIne ApaghAt karavA mATe parvatanA nirAdhAr UnchA sthAn parathI
khAvAmAn AvatI pachhAT. (bhRugu = parvatanun nirAdhAr Unchun sthAn – shikhar. prapAt = pachhAD; bhUsako.)