एवमुक्तक्रमेण शुभाशुभोपयोगद्वैतमिव सुखदुःखद्वैतमिव च न खलु परमार्थतः पुण्यपापद्वैतमवतिष्ठते, उभयत्राप्यनात्मधर्मत्वाविशेषत्वात् । यस्तु पुनरनयोः कल्याणकालायस- पापयोर्व्याख्यानमुपसंहरति — ण हि मण्णदि जो एवं न हि मन्यते य एवम् । किम् । णत्थि विसेसो त्ति पुण्णपावाणं पुण्यपापयोर्निश्चयेन विशेषो नास्ति । स किं करोति । हिंडदि घोरमपारं संसारं हिण्डति भ्रमति । कम् । संसारम् । कथंभूतम् । घोरम् अपारं चाभव्यापेक्षया । कथंभूतः । मोहसंछण्णो मोहप्रच्छादित इति । तथाहि – द्रव्यपुण्यपापयोर्व्यवहारेण भेदः, भावपुण्यपापयोस्तत्फलभूतसुखदुःखयोश्चाशुद्धनिश्चयेन भेदः,
have puNya ane pApanun avisheShapaNun nishchit karatA thakA (A viShayano) upasanhAr kare chhe —
anvayArtha — [एवं] e rIte [पुण्यपापयोः] puNya ane pApamAn [विशेषः नास्ति] taphAvat nathI [इति] em [यः] je [न हि मन्यते] nathI mAnato, [मोहसंछन्नः] te mohAchchhAdit vartato thako [घोरं अपारं संसारं] ghor apAr sansAramAn [हिण्डति] paribhramaN kare chhe.
TIkA — em pUrvokta rIte, shubhAshubh upayoganA dvaitanI mAphak ane sukh- dukhanA dvaitanI mAphak, paramArthe puNyapApanun dvait Takatun – rahetun nathI; kAraN ke bannemAn anAtmadharmapaNun avisheSh arthAt samAn chhe. (paramArthe jem shubhopayog ane ashubhopayogarUp dvait hayAt nathI, jem 1sukh ane dukharUp dvait hayAt nathI, tem puNya ane pAparUp dvait paN hayAt nathI; kAraN ke puNya ane pAp banne AtmAnA dharma nahi hovAthI nishchayathI samAn ja chhe.) Am hovA chhatAn, je jIv te bemAn — suvarNanI 1. sukh = indriyasukh