सर्वथा च्युतिः सक लच्छेद इति देशसकलभेदेन द्विधा छेदः । तयोश्छेदयोर्ये प्रायश्चित्तं दत्वा संवेग- वैराग्यजनकपरमागमवचनैः संवरणं कुर्वन्ति ते निर्यापकाः शिक्षागुरवः श्रुतगुरवश्चेति भण्यन्ते । दीक्षादायकस्तु दीक्षागुरुरित्यभिप्रायः ।।२१०।। अथ पूर्वसूत्रोक्तच्छेदद्वयस्य प्रायश्चित्तविधानं कथयति — पयदम्हि समारद्धे छेदो समणस्स कायचेट्ठम्हि जायदि जदि प्रयतायां समारब्धायां छेदः श्रमणस्य कायचेष्टायां जायते यदि चेत् । अथ विस्तरः – छेदो जायते यदि चेत् । स्वस्थभावच्युतिलक्षणः छेदो भवति । कस्याम् । कायचेष्टायाम् । कथंभूतायाम् । प्रयतायां स्वस्थभावलक्षणप्रयत्नपरायां समारब्धायां अशनशयनयान-
anvayArtha — [यदि] jo [श्रमणस्य] shramaNane [प्रयतायां] *prayatnapUrvak [समारब्धायां] karavAmAn AvatI [कायचेष्टायां] kAyacheShTAne viShe [छेदः जायते] chhed thAy chhe to [तस्य पुनः]
390pravachanasAr[ bhagavAnashrIkundakund-
*munine (munitvochit) shuddhopayog te antarang athavA nishchay prayatna chhe ane te shuddhopayogadashAmAn
vartato je (haTh vagarano) dehacheShTAdikasambandhI shubhopayog te bahirang athavA vyavahAr prayatna chhe.
[shuddhopayogadashA na hoy tyAn shubhopayog haTh sahit hoy chhe; te shubhopayog vyavahAr -prayatnapaNAne
paN pAmato nathI.]