26 ]
‘शास्ता’ आप्तः । ‘शास्ति’ शिक्षयति । कान् ? ‘सतः’ अविपर्यस्तादित्वेन समीचीनान् भव्यान् । किं शास्ति ? ‘हितं’ स्वर्गादितत्साधनं च सम्यग्दर्शनादिकं । किमात्मनः किंचित् फलमभिलषन्नसौ शास्तीत्याह — ‘अनात्मार्थं’ न विद्यते आत्मनोऽर्थः प्रयोजनं यस्मिन् शासनकर्मणि परोपकारार्थमेवासौ तान् शास्ति । ‘‘परोपकाराय सतां हि चेष्टितं’’ इत्यभिधानात् । स तथा शास्तीत्येतत् कुतोऽवगतमित्याह — ‘विना रागैः’ यतो लाभपूजाख्यात्यभिलाषलक्षणपरै रागैर्विना शास्ति ततोऽनात्मार्थं शास्तीत्यवसीयते । अस्यैवार्थस्य समर्थनार्थमाह — ध्वनन्नित्यादि । शिल्पिकरस्पर्शाद्वादककराभिघातान्मुरजो मदलो
anvayArtha : — [शास्ता ] hitopadeshI Apta bhagavAn [अनात्मार्थं ] sva - prayojan vinA ane [रागैः विना ] rAg - dveSh vinA [सतः ] bhavya jIvone [हितम् ] hitakArak [शास्ति ] upadesh de chhe; [यथा ] jem ke [शिल्पिकरस्पर्शात् ] shilpInA hAthanA sparshathI [ध्वनन् ] vAgatun (avAj karatun) [मुरखः ] mRudang [किम् ] shAnI [अपेक्षते ] apekShA rAkhe chhe? (kAI apekShA rAkhatun nathI.)
TIkA : — ‘शास्ता’ eTale Apta. ‘शास्ति’ upadeshe chhe, kone? ‘सतः’ viparIt mAnyatAdithI rahit hovAthI jeo samIchIn (samyagdraShTi) chhe tevA bhavya jIvone; shun upadeshe chhe? ‘हितं’ svargAdinA sAdhanarUp samyagdarshanAdikane. ‘shun potAne mATe kAI phaLanI ichchhA rAkhIne teo upadesh kare chhe? te kahe chhe? ‘अनात्मार्थं’ nA, upadesh devAnA kAryamAn temane potAnun kAI prayojan nathI. teo paropakArane arthe ja temane upadesh de chhe, evun kathan chhe ke — ‘‘परोपकाराय सतां हि चेष्टितम्’’ sant puruShonI cheShTA paropakAr mATe ja hoy chhe. teo tevI rIte upadeshe chhe em kevI rIte jANyun? kahe chhe — विना रागैः kAraN ke teo potAnA lAbh, pUjA, khyAti, AdinI abhilAShA rUp rAg vinA upadeshe chhe. tethI AtmIy prayojan vinA teo upadeshe chhe, em nakkI thAy chhe. A ja arthanun samarthan karavA kahe chhe. ‘ध्वनन्नित्यादि’ shilpInA hAthanA sparshathI - vagADanAranA hAthanI thApathI avAj karatun mRudang shun potAne mATe kAI apekShA rAkhe chhe? kAI ja apekShA rAkhatun nathI. A artha chhe. jem mRudang paropakAr mATe ja