kahAnajainashAstramALA ]
सप्तव्यसनाभिभूतस्तथाभूततस्करपुरुषसेवितः । पूर्वदेशे गौडविषये ताम्रलिप्तनगर्यां जिनेन्द्र-
भक्तश्रेष्ठिनः सप्ततलप्रासादोपरि बहुरक्षकोपयुक्तपार्श्वनाथप्रतिमाछत्रत्रयोपरि विशिष्टतरानर्घ्य- वैडूर्यमणिं पारंपर्येणाकर्ण्य लोभात्तेन सुवीरेण निजपुरुषाः पृष्टाः तं मणिं किं कोऽप्यानेतुं शक्तोऽस्तीति । इन्द्रमुकुटमणिमप्यहमानयामीति गलगर्जितं कृत्वा सूर्यनामा चौरः कपटेन क्षुल्लको भूत्वा अतिकायक्लेशेन ग्रामनगरक्षोभं कुर्वाणाः क्रमेण ताम्रलिप्तनगरीं गतः तमाकर्ण्य गत्वाऽलोक्य बन्दित्वा संभाष्य प्रशस्य च क्षुभितेन जिनेन्द्रभक्तश्रेष्ठिना नीत्वा पार्श्वनाथदेवं दर्शयित्वा मायया अनिच्छन्नपि स तत्र मणिरक्षको धृतः । एकदा क्षुल्लकं पृष्ट्वा श्रेष्ठी समुद्रयात्रायां चलितो नगराद्बहिर्निर्गत्य स्थितः । स चौरक्षुल्लको गृहजनमुपकरण-
नयनव्यग्रं ज्ञात्वा अर्धरात्रे तं मणिं गृहीत्वा चलितः । मणितेजसा मार्गे कोट्टपालैर्दृष्टो
धर्तुमारब्धः । तेभ्यः पलायितुमसमर्थः श्रेष्ठिन एव शरणं प्रविष्टो मां रक्ष रक्षेति चोक्तवान् ।
hatun. temane suvIr nAmano putra hato. te sAt vyasanomAn chakachUr hato ane tevA (vyasanI) chor loko tene sevatA hatA.
pUrvadeshamAn gauDadesh vibhAgamAn tAmralipta nagarImAn jinendrabhakta sheThanA sAtamALanA mahelanI upar bahu rakShakothI upayukta (rakShit) pArshvanAth bhagavAnanI pratimAnAn traN chhatro upar vishiShTatar amUlya vaiDUryamaNi jaDelA chhe. e sambandhI karNopakarNa (paramparAthI) sAmbhaLIne, lobhathI te suvIre potAnA mANasone pUchhyun
‘‘shun te maNi lAvavAne koI samartha chhe?’’ ‘‘indranA mugaTanA maNine paN hun lAvI Apun.’’ em gaLun khonkhArI sUrya nAmano chor kapaTathI kShullak banI atishay kAyakaleshathI gAmaDAn ane nagaromAn kShobhaAnandamay (khaLabhaLAT) machAvato kramathI tAmralipta nagarImAn gayo. tenA viShe sAmbhaLIne, (tyAn) jaIne, joIne, (tene) vandan karIne, tenI sAthe jinendrasheThe vAtachIt karI, tenI prashansA karI. tathA kShobh pAmI tene laI jaIne pArshvanAth devane dekhADIne mAyAthI na ichchhavA chhatAn paN (mAyAthI nA pADavA chhatAn paN) tene tyAn maNinA rakShak tarIke rAkhyo.
ek divas kShullakane kahIne sheTh samudranI yAtrAe chAlyo ane nagaranI bahAr jaIne rahyo. te chor kShullak gharanA mANasone rAcharachIlun laI javAmAn rokAyelA jANIne, madharAte maNi laIne chAlato thayo. maNinA tejathI rastAmAn koTavALoe tene joyo ane pakaDavA prayatna karyo. temanI pAsethI chhaTakavAne asamartha evA teNe sheThanun ja sharaNun grahyun ane ‘mArI rakShA karo, rakShA karo’ em kahyun.