188 ]
बुभुक्षितमनाः कदाचिद्भवत्पुत्राणां भक्षणं करोमि चित्तचापल्यादतो मम मुखं प्रभाते बध्वा सर्वेऽपि गच्छन्तु । तैरुक्तं हा हा जात ! पितामहस्त्वं किं तवैतत् संभाव्यते ? तेनोक्तं — ‘‘बुभुक्षितः किं न करोति पापं’’ इति । एवं प्रभाते तस्य पुनर्वचनात् तन्मुखं बद्ध्वा ते गताः । स च बद्धो गतेषु चरणाभ्यां मुखाद्बन्धनं१ दूरीकृत्वा तद्बालकान् भक्षयित्वा तेषामागमनसमये पुनः चरणाभ्यां बन्धनं मुखे संयोज्यातिकुर्कुटेन क्षीणोदरो भूत्वा स्थितः (३) । ततो नगरगतेन चतुर्थमतिकुर्कुटं दृष्टं मया । यथा तत्र नगरे एकश्चौरस्तपस्विरूपं धृत्वा बृहच्छिलां च मस्तकस्योपरि हस्ताभ्यामूर्ध्वं गृहीत्वा नगरमध्ये तिष्ठति दिवा रात्रौ चातिकुकुर्टेन ‘अपसर जीव पादं ददामि, अपसर जीव पादं ददामीति’ भणन् भ्रमति । ‘अपसरजीवेति’ चासौ भक्तसर्वजनैर्भण्यते । स च गर्तादिविजनस्थाने दिगवलोकनं कृत्वा सुवर्णभूषित- मेकाकिनं प्रणमन्तं तया शिलया मारयित्वा तद्रव्यं गृह्णाति (४) । इत्यतिकुर्कुटचतुष्टयमालोक्य kadāchit chittanī chañchaḷatāne līdhe hun tamārān bachchānun bhakṣhaṇ karī jāun; tethī savāre mārun mukh bāndhīne badhān jāo.’’
pakṣhīoe kahyunḥ ‘‘hāy hāy! bāpu, tame to dādā, tamane e kem sambhave?’’ teṇe kahyunḥ ‘‘bhūkhyo shun pāp nathī karato?’’ em savāre tenā pharīthī kahevāthī tenun mukh bāndhīne (badhān) gayā. teo jyāre gayā tyāre bandhāyelo te be pagathī mukhanun bandhan dūr karīne temanān bachchān khāī jato ane temanā āvavānā samaye pharīthī pag vaḍe mukhe bandhan bāndhīne atikapaṭathī bhūkhyun (kṣhīṇ) peṭ karīne paḍī raheto.
4. pachhī ek nagaramān jatān chothun mahākapaṭ mārā jovāmān āvyun. te ā rīteḥ —
tyān nagaramān ek chor tapasvīnun rūp dhāraṇ karīne be hāth vaḍe mastak upar moṭī shilā ūñche pakaḍī rākhīne rāt – divas atikapaṭathī ‘he jīv! āghā khaso, hun pag māṇḍun chhun. he jīv! āghā khaso, hun pag māṇḍun chhun.’ em bolato bolato bhamato hato. tenā sarva bhaktajano tene ‘apasar jīv’ evā nāmathī kahevā lāgyā. te chor jyāre koī tene khāḍā ādi nirjan sthānamān maḷe to badhī taraph najar nākhīne suvarṇathī vibhūṣhit, praṇām karatā evā ekalā (māṇas)ne te shilāthī mārī nākhī tenun dhan laī leto. १. बन्धनमुत्तार्य घ ।