162
इह एष अध्यवसायः नास्ति’’ (येषां) jemane (इह) sūkṣhmarūp ke sthūlarūp (एषः अध्यवसायः) ‘āne mārun, āne jivāḍun’ evo mithyātvarūp pariṇām (नास्ति) nathī. kevo chhe pariṇām? ‘‘मोहैककन्दः’’ (मोह) mithyātvanun (एककन्दः) mūḷ kāraṇ chhe. ‘‘यत्प्रभावात्’’ je mithyātvapariṇāmanā kāraṇe ‘‘आत्मा आत्मानम् विश्वम् विदधाति’’ (आत्मा) jīvadravya (आत्मानम्) potāne (विश्वम्) ‘hun dev, hun manuṣhya, hun krodhī, hun mānī, hun sukhī, hun duḥkhī’ ityādi nānārūp (विदधाति) anubhave chhe. kevo chhe ātmā? ‘‘विश्वात् विभक्तः अपि’’ joke karmanā udayathī thayelā samasta paryāyothī bhinna chhe. bhāvārtha ām chhe ke mithyādraṣhṭi jīv paryāyamān rat chhe, tethī paryāyane potārūp anubhave chhe. āvo mithyātvabhāv chhūṭatān gnānī paṇ sācho, ācharaṇ paṇ sāchun. 10 – 172.
स्तन्मन्ये व्यवहार एव निखिलोऽप्यन्याश्रयस्त्याजितः ।
शुद्धज्ञानघने महिम्नि न निजे बध्नन्ति सन्तो धृतिम् ।।११-१७३।।
khaṇḍānvay sahit arthaḥ — ‘‘अमी सन्तः निजे महिम्नि धृतिम् किं न बध्नन्ति’’ (अमी सन्तः) samyagdraṣhṭi jīvarāshi (निजे महिम्नि) nij mahimāmān arthāt potānā shuddha chidrūp svarūpamān (धृतिम्) sthiratārūp sukhane (किं न बध्नन्ति) kem na kare? arthāt sarvathā kare. kevo chhe nij mahimā? ‘‘शुद्धज्ञानघने’’ (शुद्ध) rāgādi rahit evā (ज्ञान) chetanāguṇano (घने) samūh chhe. shun karīne? ‘‘तत् सम्यक् निश्चयं आक्रम्य’’ (तत्) te kāraṇathī (सम्यक् निश्चयम्) samyak nishchayane arthāt nirvikalpa vastumātrane (आक्रम्य) jevī chhe tevī anubhavagochar karīne. kevo chhe nishchay? ‘‘एकम् एव’’ (एकम्) nirvikalpa vastumātra chhe, (एव) nishchayathī. vaḷī kevo chhe? ‘‘निष्कम्पम्’’ sarva upādhithī rahit chhe. ‘‘यत् सर्वत्र अध्यवसानम् अखिलं एव त्याज्यं’’ (यत्) je kāraṇathī (सर्वत्र अध्यवसानम्) ‘hun mārun, hun jivāḍun, hun duḥkhī karun, hun sukhī karun,