smaraN karato hato; ane A svAnubhUti – prakAshanAn bAkI rahelAn
padonI rachanA men tyAn pUrI karI hatI.
giranAr AvyA; vaishAkh sud chothe (navalabhAI vagere sAthe) ame
giranAranI yAtrA karI. pAnchamI TUnk – mokShaTUnkanI yAtrA karyA bAd
pradyumnasvAmInI chothI TUnk taraph javAnI bhAvanA jAgI. DoLIvALA
ek bhAI amane pAnchamI TUnkethI pAchhaLanA TUnkA raste chothI TUnk
taraph javA dorI gayA; parantu thoDunk chAlyA tyAn pAchhaLano rasto
evo gambhIr kaTokaTIbharelo ane jokhamI Avyo ke ame to stabdha
thaI gayA; have shun karavun
AvI, – te sAv UbhI shilA upar kem karIne chaDavun te amArA
mATe ek moTo gambhIr kaTokaTIno prashna thaI paDayo.....vadhAre vakhat
tyAn pag mAnDIne UbhA rahI shakAy eTalI jagyA paN na hatI, ke
have pAchhA pagale pAchhA pharI shakAy tevun paN rahyun na hatun. jhAjho
vichAr karavAno TAIm na hato. pag dhruje to bAjumAn bhayankar
khINamAn paDIne maravAnun hatun. UnchI UbhI shilA upar paN kaI rIte
chaDavun
jarAy Teko ApI shakIe evI koI jAtanI paristhiti nahi;
AvI kaTokaTIbharelI nirAlambI dashAmAn, ekakor dehathI bhinna
chaitanyanun antaramAn smaraN thatun hatun. ane e vakhat bahu ja thoDIk
kShaNano ja prasang hato....be – pAnch miniTanI andar ja je kAI