अह णीरोओ होदि हु तह वि ण पावेदि जीवियं सुइरं ।
अह चिरकालं जीवदि तो सीलं णेव पावेदि ।।२९३।।
अथ नीरोगः भवति स्फु टं तथापि न प्राप्नोति जीवितं सुचिरम् ।
अथ चिरकालं जीवति तत् शीलं नैव प्राप्नोति ।।२९३।।
artha — athavA kadAchit nIrog paN thAy to tyAn dIrgha jIvan
athavA dIrghAyu na pAme; e pAmavun durlabh chhe; athavA kadAchit dIrgha
Ayu paN pAme to tyAn shIl arthAt uttam prakRiti-bhadra-pariNAm na
pAme; tethI suShThu (uttam – bhadra – saraL) svabhAv pAmavo durlabh chhe.
अह होदि सीलजुत्तो तह वि ण पावेइ साहुसंसग्गं ।
अह तं पि कह वि पावदि सम्मत्तं तह वि अइदुलहं ।।२९४।।
अथ भवति शीलयुक्तः तथापि न प्राप्नोति साधुसंसर्गम् ।
अथ तमपि कथं अपि प्राप्नोति सम्यक्त्वं तथा अपि अतिदुर्लभम् ।।२९४।।
artha — kadAchit uttamasvabhAv paN pAme to tyAn sAdhu puruShonI
sangati pAme nahi, ane te paN kadAchit pAme to tyAn samyagdarshan
pAmavun – satshraddhAn thavun ati durlabh chhe.
सम्मत्ते वि य लद्धे चारित्तं णेव गिह्णदे जीवो ।
अह कह वि तं पि गिह्णदि तो पालेदुं ण सक्केदि ।।२९५।।
सम्यक्त्वे अपि च लब्धे चारित्रं नैव गृह्णाति जीवः ।
अथ कथमपि तत् अपि गृह्णाति तत् पालयितुं न शक्नोति ।।२९५।।
artha — kadAchit samyaktva paN pAme to tyAn A jIv chAritra
grahaN kare nahIn, kadAchit chAritra paN grahaN kare to tene nirdoShapaNe
pAlan karI shake nahi.
रयणत्तये वि लद्धे तिव्वकसायं करेदि जइ जीवो ।
तो दुग्गईसु गच्छदि पणट्ठरयणत्तओ होउं ।।२९६।।
bodhidurlabhAnuprekShA ]
[ 157