पुण्यं अपि यः समिच्छति संसारः तेन ईहितः भवति ।
पुण्यं सद्गतिहेतुः पुण्यक्षयेण एव निर्वाणम् ।।४१०।।
artha — je puNyane paN ichchhe chhe te puruShe sansAr ichchhyo,
kAraN ke puNya chhe te sugatinA bandhanun kAraN chhe ane mokSha chhe te to
puNyano paN kShay karI prApta thAy chhe.
bhAvArtha — puNyathI sugati thAy chhe eTale jeNe puNya vAnchchhyun
teNe sansAr vAnchchhyo, kAraN ke sugati chhe te paN sansAr ja chhe; ane
mokSha to puNyano paN kShay thatAn thAy chhe eTale mokShArthIe puNyanI
vAnchchhA karavI yogya nathI.
जो अहिलसेदि पुण्णं सकसाओ विसयसोक्खतह्णाए ।
दूरे तस्स विसोही विसोहिमूलाणि पुण्णाणि ।।४११।।
यः अभिलषति पुण्यं सकषायः विषयसौख्यतृष्णया ।
दूरे तस्य विशुद्धिः विशुद्धिमूलानि पुण्यानि ।।४११।।
artha — je kaShAy sahit thato thako viShayasukhanI tRuShNAthI
puNyanI abhilAShA kare chhe tene mandakaShAyanA abhAvathI vishuddhatA dUr varte
chhe. ane puNyakarma chhe te to vishuddhatA (mandakaShAy) chhe mUL – kAraN jenun
evun chhe.
bhAvArtha — viShayonI tRuShNAthI je puNyane ichchhe chhe e ja
tIvrakaShAy chhe ane puNyabandh thAy chhe te to mandakaShAyarUp vishuddhatAthI
thAy chhe, eTale je puNyane ichchhe chhe tene AgAmI puNyabandh paN thato
nathI, nidAnamAtra phaL thAy to thAy.
पुण्णासए ण पुण्णं जदो णिरीहस्स पुण्णसंपत्ती ।
इय जाणिऊण जइणो पुण्णे वि म आयरं कुणह ।।४१२।।
पुण्याशया न पुण्यं यतः निरीहस्य पुण्यसम्प्राप्तिः ।
इति ज्ञात्वा यतिनः पुण्ये अपि मा आदरं कुरुध्वम् ।।४१२।।
236 ]
[ svAmikArttikeyAnuprekShA