have shArIrik dukhathI mAnasik dukh moTun chhe — em kahe chhe —
सारीरियदुक्खादो माणसदुक्खं हवेइ अइपउरं ।
माणसदुक्खजुदस्स हि विसया वि दुहावहा हुंति ।।६०।।
शारीरिकदुःखतः मानसदुःखं भवति अतिप्रचुरम् ।
मानसदुःखयुतस्य हि विषयाः अपि दुःखावहाः भवन्ति ।।६०।।
artha — koI samaje ke sharIrasambandhI dukh moTun chhe ane
mAnasik dukh alpa chhe. tene ahIn kahe chhe ke shArIrik dukhathI
mAnasik dukh ghaNun tIvra chhe – moTun chhe; juo, mAnasik dukh sahit
puruShane anya ghaNA viShayo hoy topaN teo dukhadAyak bhAse chhe.
bhAvArtha — manamAn chintA thAy tyAre sarva sAmagrI dukharUp ja
bhAse chhe.
देवाणं पि य सुक्खं मणहरविसएहिं कीरदे जदि ही ।
विसयवसं जं सुक्खं दुक्खस्स वि कारणं तं पि ।।६१।।
देवानां अपि च सुखं मनोहरविषयैः क्रियते यदि हि ।
विषयवशं यत्सुखं दुखस्य अपि कारणं तत् अपि ।।६१।।
artha — devone manohar viShayothI jo sukh chhe em vichAravAmAn
Ave to te pragaTapaNe sukh nathI. je viShayone AdhIn sukh chhe te
dukhanun ja kAraN chhe (dukh ja chhe).
bhAvArtha — anya nimittathI sukh mAnavAmAn Ave te bhram chhe,
kAraN ke je vastu sukhanA kAraNarUp mAnavAmAn Ave chhe te ja vastu
kALAntaramAn dukhanA ja kAraNarUp thAy chhe.
e pramANe vichAr karatAn sansAramAn koI ThekANe paN sukh nathI
em kahe chhe —
एवं सुट्ठु असारे संसारे दुक्खसायरे घोरे ।
किं कत्थ वि अत्थि सुहं वियारमाणं सुणिच्छयदो ।।६२।।
30 ]
[ svAmikArttikeyAnuprekShA