एवं सुष्ठु असारे संसारे दुःखसागरे घोरे ।
किं कुत्र अपि अस्ति सुखं विचार्यमाणं सुनिश्चयतः ।।६२।।
artha — e pramANe sarva prakAre asAr evA A dukhasAgararUp
bhayAnak sansAramAn nishchayathI vichAr karavAmAn Ave to shun koI ThekANe
kinchit paN sukh chhe? apitu nathI ja.
bhAvArtha — chAragatirUp sansAr chhe. ane chAre gatio dukharUp
ja chhe, to temAn sukh kyAn samajavun?
have kahe chhe ke A jIv paryAyabuddhivALo chhe. tethI te je yonimAn
Upaje chhe tyAn ja sukh mAnI le chhe —
दुक्कियकम्मवसादो राया वि य असुइकीड़ओ होदि ।
तत्थेव य कुणइ रइं पेक्खह मोहस्स माहप्पं ।।६३।।
दुष्कृतकर्मवशात् राजा अपि च अशुचिकीटकः भवति ।
तत्र एव च करोति रतिं प्रेक्षध्वं मोहस्य माहात्म्यम् ।।६३।।
artha — he prANI! tame juo to kharA A mohanun mAhAtmya!
ke pApavash moTo rAjA paN marIne viShTAnA kIDAmAn jaI utpanna thAy
chhe ane tyAn ja te rati mAne chhe – krIDA kare chhe.
have kahe chhe ke — A prANIno ek ja bhavamAn anek sambandh thAy
chhe.
पुत्तो वि भाउ जाओ सो वि य भाओ वि देवरो होदि ।
माया होदि सवत्ती जणणो वि य होदि भत्तारो ।।६४।।
एयम्मि भवे एदे संबंधा होंति एय-जीवस्स ।
अण्णभवे किं भण्णइ जीवाणं धम्मरहिदाणं ।।६५।। युगलम् ।
पुत्रः अपि भ्राता जातः सः अपि च भ्राता अपि देवरः भवति ।
माता भवति सपत्नी जनकः अपि च भवति भर्ता ।।६४।।
sansArAnuprekShA ]
[ 31