दु अट्ठवीसा चउ तियणवदी य दोण्णि पंचेव । बावण्णहीण बियसयपयडिविणासेण होंति ते
सिद्धा ।।१।।’ (pAnch gnAnAvaraNIyanI, nav darshanAvaraNIyanI, be vedanIyanI, aThAvIs
mohanIyanI, chAr AyunI, trANun nAmanI, be gotranI ane pAnch antarAyanI — e rIte
ekaso aDatALIs prakRitionA nAshathI siddha thAy chhe.)’’ — e gAthAmAn1 kahelA kramathI
ekaso aDatALIs uttar prakRitirUp bhedathI, ane asankhyAt lokapramAN pRithvIkAy –
nAmakarma Adi uttarottar prakRitirUp bhedathI anek bhedavALo chhe, em ‘जिणक्खादो’ shrI
jinendradeve kahyun chhe. 31.
A rIte, AsravanA vyAkhyAnanI traN gAthAothI pratham sthaL samApta thayun.
have, be gAthAothI bandhanun vyAkhyAn kare chhe. temAn pratham gAthAnA pUrvArdhathI bhAvabandh
ane uttarArdhathI dravyabandhanun svarUp kahe chhe —
gAthA 32
gAthArtha — je chetanabhAvathI karma bandhAy chhe te bhAvabandh chhe ane karma tathA
णव दु अट्ठवीसा चउ तियणवदी य दोण्णि पंचेव । बावण्णहीण बियसयपयडिविणासेण होंति
ते सिद्धा ।।१।।’’ इति गाथाकथितक्रमेणाष्टचत्वारिंशदधिकशतसंख्याप्रमितोत्तरप्रकृतिभेदेन तथा
चासंख्येयलोकप्रमितपृथिवीकायनामकर्माद्युत्तरोत्तरप्रकृतिरूपेणानेकभेद इति ‘‘जिणक्खादो’’
जिनख्यातो जिनप्रणीत इत्यर्थः ।।३१।। एवमास्रवव्याख्यानगाथात्रयेण प्रथमस्थलं गतम् ।
अतः परं सूत्रद्वयेन बन्धव्याख्यानं क्रियते । तत्रादौ गाथापूर्वार्धेन भावबन्धमुत्तरार्धेन
तु द्रव्यबन्धस्वरूपमावेदयति : —
बज्झदि कम्मं जेण दु चेदणभावेण भावबंधो सो ।
कम्मादपदेसाणं अण्णोण्णपवेसण इदरो ।।३२।।
बध्यते कर्म्म येन तु चेतनभावेन भावबन्धः सः ।
कर्म्मात्मप्रदेशानां अन्योन्यप्रवेशनं इतरः ।।३२।।
1. siddhabhakti gAthA 8.
jis chetan - pariNAmah karma, bandhihai bhAvabandh so marma;
Atam - karma - desh - paravesh, Apas mAhi dravya yah desh. 32.
102 ]
bRuhad – dravyasangrah