sukhAmRutarasano svAd na letAn A jIv joyelA, sAmbhaLelA ane anubhavelA bhogomAn je
nirantar chittane roke chhe, tene nidAnashalya kahevAmAn Ave chhe. uparokta lakShaNavALAn traN
shalya, vibhAvapariNAm vagere samasta shubhAshubh sankalpa – vikalparahit, param svAsthyanA
samvedanathI utpanna thayel tAttvik paramAnand jenun ek lakShaN chhe; evA sukhAmRutathI tRupta
potAnA AtmA vaDe potAnun samyak nirvikalpapaNe vedan – parignAn – anubhavan evun je
nirvikalpasvasamvedanagnAn te ja nishchayagnAn kahevAy chhe.
ahIn, shiShya shankA kare chhe — uparokta prakAre prAbhRut granthamAn je nirvikalpa
svasamvedanagnAn kahevAmAn Avyun chhe te ghaTatun nathI. ‘shA mATe ghaTatun nathI?’ em kahevAmAn
Ave to kAraN kahevAmAn Ave chhe — jem jainamatamAn sattAvalokanarUp chakShu Adi darshan
nirvikalpa kahevAy chhe tem bauddhamatamAn gnAn nirvikalpa kahevAy chhe. parantu te nirvikalpa hovA
chhatAn (tyAn) vikalpane utpanna karanAr kahevAy chhe. jainamatamAn to gnAn vikalpane utpanna
karanAr ja nathI, paN svarUpathI ja savikalpa chhe ane tevI ja rIte svaparaprakAshak chhe. shankAno
parihAra — jainasiddhAntamAn gnAnane kathanchit savikalpa ane kathanchit nirvikalpa mAnavAmAn
Ave chhe. te A pramANe — jem ke viShayAnandarUp je samvedan chhe te rAg samvedananA vikalparUp
श्रुतानुभूतभोगेषु यन्नियतम् निरन्तरम् चित्तम् ददाति तन्निदानशल्यमभिधीयते ।
इत्युक्तलक्षणशल्यत्रयविभावपरिणामप्रभृतिसमस्तशुभाशुभसङ्कल्पविकल्परहितेन परमस्वास्थ्य-
संवित्तिसमुत्पन्नतात्त्विकपरमानंदैकलक्षणसुखामृततृप्तेन स्वेनात्मना स्वस्य सम्यग्निर्विकल्परूपेण
वेदनं परिज्ञानमनुभवनमिति निर्विकल्पस्वसंवेदनज्ञानमेव निश्चयज्ञानं भण्यते ।
अत्राह शिष्यः । इत्युक्तप्रकारेण प्राभृतग्रन्थे यन्निर्विकल्पस्वसंवेदनज्ञानं भण्यते, तन्न
घटते । कस्मादितिचेत् ? तदुच्यते — सत्तावलोकरूपं चक्षुरादिदर्शनं यथा जैनमते निर्विकल्पं
कथ्यते, तथा बौद्धमते ज्ञानं निर्विकल्पकं भण्यते, परं किन्तु तन्निर्विकल्पमपि विकल्पजनकं
भवति । जैनमते तु विकल्पस्योत्पादकं भवत्येव न, किन्तु स्वरूपेणैव सविकल्पमिति । तथैव
स्वपरप्रकाशकं चेति । तत्र परिहारः । कथंचित् सविकल्पकं निर्विकल्पकं च । तथाहि — यथा
विषयानन्दरूपं स्वसंवेदनं रागसंवित्तिविकल्परूपेण सविकल्पमपि शेषानीहितसूक्ष्मविकल्पानां
सद्भावेऽपि सति तेषां मुख्यत्वं नास्ति तेन कारणेन निर्विकल्पमपि भण्यते । तथा
स्वशुद्धात्मसंवित्तिरूपं वीतरागस्वसंवेदनज्ञानमपि स्वसंवित्त्याकारैकविकल्पेन सविकल्पमपि
बहिर्विषयानीहितसूक्ष्मविकल्पानां सद्भावेऽपि सति तेषां मुख्यत्वं नास्ति तेन कारणेन
mokShamArga adhikAr [ 205