gnAnanA abhAvarUp doSh Avato nathI. e doSh kem nathI Avato? jem ek ja agni
bALe chhe mATe te dAhak chhe ane pakAve chhe mATe te pAchak chhe; viShayanA bhedathI agni
(dAhak ane pAchak) em be prakAranA bhedarUp thAy chhe; tevI ja rIte abhedanayathI chaitanya
ek ja hovA chhatAn bhedanayanI vivakShAmAn jyAre AtmAnun grahaN karavA pravRutta thAy chhe,
tyAre tene ‘darshan’ evun nAm maLe chhe ane pachhI jyAre parapadArthanun grahaN karavAne pravRutta
thAy chhe, tyAre tene ‘gnAn’ sangnA maLe chhe — e rIte viShayanA bhedathI chaitanyanA be bhed
thAy chhe. visheSh e chhe ke jo darshanane sAmAnyanun grAhak ane gnAnane visheShanun grAhak
kahevAmAn Ave to gnAnane pramANapaNun prApta thatun nathI. prashna — kaI rIte? uttara —
vastune grahaN kare te pramAN chhe. vastu sAmAnya – visheShAtmak chhe. gnAne vastunA ekadeshanun –
visheShanun ja grahaN karyun, vastunun grahaN na karyun. siddhAntathI to nishchayanayanI apekShAe guN
ane guNI abhinna chhe tethI sanshay, vimoh ane vibhram vinA vastunun je gnAn te
gnAnasvarUp AtmA ja pramAN chhe; te dIpakanI jem sva ane paranA sAmAnya ane visheShane
jANe chhe te kAraNe abhedapaNe tene ja (te AtmAne ja) pramANapaNun chhe.
shankA — jo darshan bAhyaviShayanun grahaN na kare to AndhaLAnI jem badhA manuShyone
andhapaNAno prasang Ave. uttara — em na kahevun joIe, kAraN ke bAhya viShayamAn
darshanano abhAv hovA chhatAn (arthAt temAn darshan nahi pravartatun hovA chhatAn) AtmA gnAn
च जानातीत्यात्मपरिज्ञानाभावदूषणं न प्राप्नोति । कस्मादिति चेत् ? यथैकोऽप्यग्निर्दहतीति
दाहकः पचतीति पाचकः, विषयभेदेन द्विधा भिद्यते । तथैवाभेदनयेनैकमपि चैतन्यं
भेदनयविवक्षायां यदात्मग्राहकत्वेन प्रवृत्तं तदा तस्य दर्शनमिति संज्ञा, पश्चात् यच्च
परद्रव्यग्राहकत्वेन प्रवृत्तं तस्य ज्ञानसंज्ञेति विषयभेदेन द्विधा भिद्यते । किं च, यदि
सामान्यग्राहकं दर्शनं विशेषग्राहकं ज्ञानं भण्यते, तदा ज्ञानस्य प्रमाणत्वं न प्राप्नोति ।
कस्मादिति चेत् ? वस्तुग्राहकं प्रमाणं; वस्तु च सामान्यविशेषात्मकं; ज्ञानेन पुनर्वस्त्वेकदेशो
विशेष एव गृहीतो; न च वस्तु । सिद्धान्तेन पुनर्निश्चयेन गुणगुणिनोरभिन्नत्वात् संशय-
विमोहविभ्रमरहितवस्तुज्ञानस्वरूपात्मैव प्रमाणम् । स च प्रदीपवत् स्वपरगतं सामान्यं विशेषं
च जानाति । तेन कारणेनाभेदेन तस्यैव प्रमाणत्वमिति ।
अथ मतं — यदि दर्शनं बहिर्विषये न प्रवर्त्तते तदान्धवत् सर्वजनानामन्धत्वं
प्राप्नोतीति ? नैवं वक्तव्यम् । बहिर्विषये दर्शनाभावेऽपि ज्ञानेन विशेषेण सर्वं परिच्छिनत्तीति ।
अयं तु विशेषः — दर्शनेनात्मनि गृहीते सत्यात्माविनाभूतं ज्ञानमपि गृहीतं भवति; ज्ञाने च
mokShamArga adhikAr [ 211