sarvagna hovAmAn hetu sho chhe?)’ em pUchhavAmAn Ave to, ‘pUrvokta prakAre bAdhak pramANano
abhAv hovAthI’; — e hetuvachan chhe. shAnI mAphak? ‘potAnA anubhavamAn AvatAn sukh
ane dukh AdinI mAphak’; — e draShTAnt vachan chhe. A pramANe sarvagnanA sadbhAvamAn pakSha,
hetu ane draShTAntarUpe traN angovALun anumAn jANavun.
athavA sarvagnanA sadbhAvanun sAdhak bIjun anumAn kahe chhe — ‘rAm, rAvaN vagere
kALathI antarit (AchchhAdit) padArtho, meru vagere kShetrathI antarit padArtho, bhUt vagere
bhavathI antarit padArtho tathA bIjAonAn chittanA vikalpo ane paramANu Adi sUkShma padArtho
koI paN puruShavisheShane dekhavAmAn Ave chhe.’ e dharmI ane dharmanA samudAyarUpe pakShavachan
chhe. temAn ‘rAm, rAvaN vagere kALathI antarit padArtho, meru vagere kShetrathI antarit padArtho,
bhUt vagere bhavathI antarit padArtho tathA bIjAonAn chittanA vikalpo ane paramANu Adi
padArtho’ dharmI chhe ane ‘koI paN puruShavisheShane dekhavAmAn Ave chhe’ te sAdhya dharma chhe.
‘antarit ne sUkShma padArtho koIne pratyakSha kem chhe?’ em pUchhavAmAn Ave to, ‘anumAnano
viShay hovAthI’; — e hetuvachan chhe. konI jem? ‘je je anumAnano viShay hoy chhe te
te koIne pratyakSha hoy chhe, jem ke agni Adi;’ — e anvay – draShTAntanun vachan chhe.
‘antarit ane sUkShma padArtho anumAnanA viShay chhe’ e upanayanun vachan chhe. tethI ‘antarit
हेतुवचनम् । किंवत्, स्वयमनुभूयमानसुखदुःखादिवदिति दृष्टान्तवचनम् । एवं सर्वज्ञसद्भावे
पक्षहेतुदृष्टान्तरूपेण त्र्यङ्गमनुमानं विज्ञेयम् । अथवा द्वितीयमनुमानं कथ्यते — रामरावणादयः
कालान्तरिता, मेर्वादयो देशान्तरिता भूतादयो भवान्तरिताः परचेतोवृत्तयः परमाण्वाद-
यश्चसूक्ष्मपदार्था धर्मिणः कस्यापि पुरुषविशेषस्य प्रत्यक्षा भवन्तीति साध्यो धर्म इति
धर्मिधर्मसमुदायेन पक्षवचनम् । कस्मादिति चेत्, अनुमानविषयत्वादिति हेतुवचनम् । किंवत्,
यद्यदनुमानविषयं तत्तत्कस्यापि प्रत्यक्षं भवति, यथाग्न्यादि, इत्यन्वयदृष्टान्तवचनं । अनुमानेन
विषयाश्चेति, इत्युपनयवचनम् । तस्मात् कस्यापि प्रत्यक्षा भवन्तीति निगमनवचनं । इदानीं
व्यतिरेकदृष्टान्तः कथ्यते – यन्न कस्यापि प्रत्यक्षं तदनुमानविषयमपि न भवति, यथा खपुष्पादि,
इति व्यतिरेकदृष्टान्तवचनम् । अनुमानविषयाश्चेति पुनरप्युपनयवचनम् । तस्मात् प्रत्यक्षा
भवन्तीति पुनरपि निगमनवचनमिति । किन्त्वनुमानविषयत्वादित्ययं हेतुः, सर्वज्ञस्वरूपे साध्ये
सर्वप्रकारेण सम्भवति यतस्ततः कारणात्स्वरूपासिद्धभावासिद्धविशेषणादसिद्धो१ न भवति ।
तथैव सर्वज्ञस्वरूपं स्वपक्षं विहाय सर्वज्ञाऽभावं विपक्षं न साधयति तेन कारणेन विरुद्धो न
१. ‘विशेषणाद्यसिद्धो’ इति पाठान्तरं
mokShamArga adhikAr [ 235