have AgaL, joke pahelAn dhyAtA puruShanAn lakShaN ane dhyAnanI sAmagrInun anek
prakAre varNan karyun chhe, topaN chUlikA tathA upasanhArarUpe pharIthI paN kathan kare chhe —
gAthA 57
gAthArtha — kAraN ke tap, shrut ane vratano dhArak AtmA dhyAnarUpI rathanI dhurA
dhAraN karanAr thAy chhe, te kAraNe he bhavya puruSho! tame te dhyAnanI prApti mATe nirantar
tap, shrut ane vratamAn tatpar thAo.
TIkA — ‘‘तवसुदवदवं चेदा ज्झाणरहधुरंधरो हवे जम्हा’’ kAraN ke tap, shrut ane
vratadhArI AtmA dhyAnarUpI rathanI dhurA dhAraN karavAne samartha thAy chhe, ‘‘तम्हा तत्तियणिरदा
तल्लद्धीए सदा होह’ te kAraNe he bhavyo! tap, shrut ane vrat — e traNamAn sadA lIn thAo.
shA mATe? te dhyAnanI prApti mATe. visheSh varNana — anashan, avamaudarya,
vRuttiparisankhyAn, rasaparityAg, viviktashayyAsan ane kAyaklesh — e chha prakAranAn
अतः परं यद्यपि पूर्बं बहुधा भणितं ध्यातृपुरुषलक्षणं ध्यानसामग्री च तथापि
चूलिकोपसंहाररूपेण पुनरप्याख्याति : —
तवसुदवदवं चेदा ज्झाणरहधुरंधरो हवे जम्हा ।
तम्हा तत्तियणिरदा तल्लद्धीए सदा होह ।।५७।।
तपःश्रुतव्रतवान् चेता ध्यानरथधुरन्धरः भवति यस्मात् ।
तस्मात् तत्त्रिकनिरताः तल्लब्ध्यै सदा भवत ।।५७।।
व्याख्या — ‘‘तवसुदवदवं चेदा ज्झाणरहधुरन्धरो हवे जम्हा’’ तपश्रुतव्रतवानात्मा
चेतयिता ध्यानरथस्य धुरन्धरो समर्थो भवति, ‘‘जम्हा’’ यस्मात् ‘‘तम्हा तत्तियणिरदा
तल्लद्धीए सदा होह’’ तस्मात् कारणात् तपश्रुतव्रतानां सम्बन्धेन यत् त्रितयं तत् त्रितये
रताः सर्वकाले भवत हे भव्याः । किमर्थं ? तस्य ध्यानस्य लब्धिस्तल्लब्धिस्तदर्थमिति ।
तथाहि — अनशनावमौदर्यवृत्तिपरिसंख्यानरसपरित्यागविविक्तशय्यासनकायक्लेशभेदेन बाह्यं
tap dhArai ar Agam paDhai, vrat pAlai Atam im baDhai;
dhyAn - dhurandhar hvai sidhi kare, tInUn dhari shiv - ramaNI varai. 57.
mokShamArga adhikAr [ 251