Ishtopdesh-Gujarati (English transliteration). Shlok: 3-8.

< Previous Page   Next Page >


Combined PDF/HTML Page 2 of 8

 

Page 7 of 146
PDF/HTML Page 21 of 160
single page version

तेषामानर्थक्यं निष्फलत्वं स्यादभिप्रेतायाः स्वात्मोपलब्धेः सुद्रव्यादिसम्पत्त्यपेक्षत्वादित्यर्थः
अत्राचार्यो निषेधमाहतन्नेति वत्स ! यत्त्वया शंकितं व्रतादीनामानर्थक्यं तन्न भवति
तेषामपूर्वाशुभकर्मनिरोधेनोपार्जिताशुभकर्मैकदेशक्षपणेन च सफलत्वात्तद्विषयरागलक्षणशुभोपयोग-
जनितपुण्यस्य च स्वर्गादिपदप्राप्तिनिमित्तत्वादेव
एतदेव च व्यक्तीकर्त्तुं वक्ति
jashe, to ahinsAdi vratonun tathA samiti Adinun anuShThAn nirarthak thaI jashe.)
ahIn, AchArya teno niShedh karI kahe chhe ke
‘‘he vatsa! tem nathI. ten je vratAdinI niShphaLatA viShe shankA karI chhe te ThIk nathI,
kAraN ke navAn ashubh karmonA nirodhathI ane upArjit ashubh karmonA ekadesh kShapaNathI
teo saphaL chhe, eTalun ja nahi paN te viShay sambandhI (vrat sambandhI) anurAgarUp
shubhopayogathI utpanna puNya, svargAdi padanI prAptimAn nimitta hovAthI temanI (vratAdinI)
saphaLatA chhe. Ane ja (A vAtane ja) spaShTa karavA AchArya kahe chhe
[sudravyAdinA yogathI dharmIne jeTalA anshe shuddhi pragaTe teTalA anshe to navAn karmono
nirodh thAy chhe, paN ashubhabhAvathI bachavA mATe asthiratAne lIdhe jeTalA anshe vratAdino
shubhabhAv Ave chhe, teTalA anshe tenA nimitte puNyakarmano bandh thAy chhe ane pUrvopArjit
ashubh karmomAnthI keTalAk karmonun sankramaN thaI shubhakarma
puNyakarmarUpe pariName chhe.
puNyakarmanA phalasvarUp svargAdinI prApti thAy chhe. tethI vratAdinI, e apekShAe
saphaLatA chhe, parantu tenAthI samvar-nirjarA nahi thatI hovAthI tenI, e apekShAe asaphaLatA
chhe.]
आदिका पालन करना निष्फल (निरर्थक) हो जाएगा व्रतोंका परिपालन कर व्यर्थमें ही
शरीरको कष्ट देनेसे क्या लाभ ?
समाधानआचार्य उत्तर देते हुए बोलेहे वत्स ! जो तुमने यह शंका की
है कि व्रतादिकोंका परिपालन निरर्थक हो जाएगा, सो बात नहीं है, कारण कि वे व्रतादिक
नवीन शुभ कर्मोंके बंधके कारण होनेसे, तथा पूर्वोपार्जित अशुभ कर्मोंके एकदेश क्षयके
कारण होनेसे सफल एवं सार्थक हैं
इतना ही नहीं, किन्तु व्रतसम्बन्धी अनुरागलक्षणरूप
शुभोपयोग होनेसे पुण्यकी उत्पत्ति होती है और वह पुण्य स्वर्गादिक पदोंकी प्राप्तिके लिए
निमित्त कारण होता है इसलिए भी व्रतादिकोंका आचरण सार्थक है इसी बातको प्रगट
करनेके लिए आचार्य आगेका श्लोक कहते हैं।।।।
kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 7

Page 8 of 146
PDF/HTML Page 22 of 160
single page version

chhAyA Atap sthit jo, jan pAme sukh dukh,
tem devapad vrat thakI, avrate nArak dukh. 3.
anvayArtha :[व्रतैः ] vrato dvArA [दैव पदं ] devapad prApta karavun [वरं ] sArun chhe, [बत ]
paN are [अव्रतैः ] avrato dvArA [नारकं पदं ] narak-pad prApta karavun [न वरं ] sArun nathI.
jem [छायातपस्थयोः ] chhAyA ane tApamAn besI [प्रतिपालयतोः ] (mitranI) rAh jonArA banne
(puruSho)mAn [महान् भेदः ] moTo taphAvat chhe, tem (vrat ane avratanun AcharaN karanAr banne
puruShomAn moTo taphAvat chhe.)
TIkA :sArun ho. shun te (sArun ho)? pad-sthAn. kevun (pad)? devonun pad arthAt
svarga, kyA hetuo dvArA? vrato dvArA, kAraN ke vratAdi viShay sambandhI rAgathI utpanna
puNyothI svargAdipadarUp abhyudayano sambandh hoy chhe, je sakal janomAn suprasiddha chhe.
tyAre shiShye AshankA karI kahyun, ‘‘avrato paN tevA prakAranAn hashe?’’
वरं व्रतैः पदं दैवं नाव्रतैर्बत नारकम्
छायातपस्थयोर्भेदः प्रतिपालयतोर्महान् ।।।।
टीकावरं भवतु किं तत् ? पदं स्थानं किं विशिष्टं ? दैवं देवानामिदं दैवं, स्वर्गः
कैर्हेतुभिर्व्रतादिविषयरागजनितपुण्यैः तेषां स्वर्गादिपदाभ्युदयनिबंधनत्वेन सकलजनसुप्रसिद्धत्वात्
तहर्यऽव्रतान्यपि तथाविधानि भविष्यन्तीत्याशंक्याहनेत्यादि न वरं भवति किं तत् ? पदं
किंविशिष्टं ? नारकं नरकसंबंधि कैः ? अव्रतैः हिंसादिपरिणामजनितपातकेः, बतेति खेदे कष्टे
वा तर्हि व्रताव्रतनिमित्तयोरपि देवनारकपक्षयोः साम्यं भविष्यतीत्याशंकायां तयोर्महदन्तरमिति
दृष्टान्तेन प्रकटयन्नाह
मित्र राह देखत खड़े, इक छाया इक धूप
व्रतपालनसे देवपद, अव्रत दुर्गति कूप ।।।।
अर्थव्रतोंके द्वारा देव-पद प्राप्त करना अच्छा है, किन्तु अव्रतोंके द्वारा नरक-
पद प्राप्त करना अच्छा नहीं है जैसे छाया और धूपमें बैठनेवालोंमें अन्तर पाया जाता
है, वैसे ही व्रत और अव्रतके आचरण व पालन करनेवालोंमें फर्क पाया जाता है
वर वयतवेहि सग्गो मा दुक्खं होउ णिरइ इयरेहिं
छायातवट्टियाणं पउवालंताण गुरुभेयं ।।२५।।(मोक्षपाहुडे)
8 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-

Page 9 of 146
PDF/HTML Page 23 of 160
single page version

‘nA, ityAdi.’ te sArun nathI. shun te? pad. kevun (pad)? narak sambandhI (pad) shA
vaDe (prApta thayelun), avratothI arthAt hinsAdi pariNAmathI utpanna thayelA pApo vaDe (prApta
thayelun) [
‘बत’ shabda khedkaShTanA arthamAn chhe] ‘are! to vrat ane avrat jenun nimitta chhe
tevAn dev ane nArak e be pakShomAn samAnatA Avashe.’ evI (shiShyanI) AshankA thatAn ‘te
bannemAn taphAvat chhe,’ em chhAyA ityAdi draShTAnta dvArA pragaT karI (AchArya) kahe chhe
koN te? bhedantar. kevo? mahAnmoTo, koN beu vachche? be pathiko vachche. shun karatA?
potAnA kAryanA ange nagaramAn gayelA ane tyAnthI pAchhA AvatA potAnA trIjA sAthInI
mArgamAn pratIkShA karatA
rAh jotA. te banne kevA hoI? chhAyA ane tApamAn beThelA hoI.
[chhAyA ane Atapte chhAyAtap, temAn beThelA]. eno artha A pramANe chhetrIjA
(sAthInA) AgamanakAl sudhI, jem chhAyAmAn beThelo (pathik) sukhethI bese chhe ane tApamAn
beThelo (pathik) dukhathI bese chhe, tem jyAn sudhI sudravyAdi muktinAn kAraNo prApta thAy,
tyAn sudhI vratAdi AcharaN karanAr te AtmA
jIv svargAdi sthAnomAn sukhathI rahe chhe ane
bIjo (avratAdi AcharanAr) narakAdi sthAnomAn dukhathI rahe chhe.
bhAvArtha :jem chhAyAmAn besI potAnA mitranI rAh jonAr musAphar sukhI thAy
chhe ane taDakAmAn besI tenI rAh jonAr bIjo musAphar dukhI thAy chhe, tem samyagdraShTi
jIv jyAre nirvikalpa dashAmAn rahI shakato nathI, tyAre tene heyabuddhie vratAdipAlanano
shubhabhAv Ave chhe ane te shubhabhAvanA nimitte te svargAdisthAnomAn sukh bhogave chhe.
samyagdraShTine narakamAn javA jevA bhAv thatA ja nathI; parantu hinsAdi avratanA ashubh bhAv
छायेत्यादि भवति कोऽसौ ? भेदः अन्तरं किंविशिष्टो ? महान् बृहन् कयोः ?
पथिकयोः किं कुर्वतोः ? स्वकार्यशान्नगरांतर्गतं तृतीयं स्वसार्थिकमागच्छन्तं पथि प्रतिपालयतोः
प्रतीक्षमाणयोः किंविशिष्टयोः सतोः ? छायातपस्थयोः छाया च आतपश्च छायातपौ तयोः
स्थितयोः अयमर्थो यथैव छायास्थितस्तृतीया गमनकालं यावत्सुखेन तिष्ठति आतपस्थितश्च
विशदार्थअपने कार्यके वशसे नगरके भीतर गए हुए तथा वहाँसे वापिस
आनेवाले अपने तीसरे साथीकी मार्गमें प्रतीक्षा करनेवाले, जिनमेंसे एक तो छायामें बैठा
हुआ है और दूसरा धूपमें बैठा हुआ है
दो व्यक्तियोंमें जैसे बड़ा भारी अन्तर है, अर्थात्
छायामें बैठनेवाला तीसरे पुरुषके आने तक सुखसे बैठा रहता है, और धूपमें बैठनेवाला
दुःखके साथ समय व्यतीत करता रहता है
उसी तरह जब तक मुक्तिके कारणभूत अच्छे
द्रव्य, क्षेत्र, काल, भाव आदिक प्राप्त होते हैं, तब तक व्रतादिकोंका आचरण करनेवाला
kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 9

Page 10 of 146
PDF/HTML Page 24 of 160
single page version

स्वर्गादिक स्थानोंमें आनन्दके साथ रहता है दूसरा व्रतादिकोंको न पालता हुआ असंयमी
पुरुष नरकादिक स्थानोंमें दुःख भोगता रहता है अतः व्रतादिकोंका परिपालन निरर्थक
नहीं, अपितु सार्थक है
शंकायहाँ पर शिष्य पुनः प्रश्न करता हुआ कहता है‘‘यदि उपरिलिखित
कथनको मान्य किया जाएगा, तो चिद्रूप आत्मामें भक्ति भाव (विशुद्ध अंतरंग अनुराग)
करना अयुक्त ही हो जाएगा ? कारण कि आत्मानुरागसे होनेवाला मोक्षरूपी सुख तो
योग्य द्रव्य, क्षेत्र, काल, भावादिरूप सम्पत्तिकी प्राप्तिकी अपेक्षा रखनेके कारण बहुत
दूर हो जाएगा और बीचमें ही मिलनेवाला स्वर्गादि-सुख व्रतोंके साहाय्यसे मिल जाएगा
तब फि र आत्मानुराग करनेसे क्या लाभ ? अर्थात् सुखार्थी साधारण जन आत्मानुरागकी
ओर आकर्षित न होते हुए, व्रतादिकोंकी ओर ही अधिक झुक जाएँगे
karanAr mithyAdraShTi jIv narakAdi sthAnomAn dukh bhogave chhe.
mATe vratAdinun pAlan svargAdisukhanI apekShAe sArthak chhe. 3
have shiShya pharIthI AshankA kare chhe
evI rIte AtmAnI bhakti ayukta (ayogya) Tharashe, arthAt bhagavAn! e rIte
mokShasukh chirabhAvI (lAmbA kALe sAdhya) thashe ane vratothI sAdhya sansAranun sukh to siddha
chhe, tethI chidrUp AtmAmAn bhaktibhAv arthAt vishuddha antarang anurAg karavo ayukta
aghaTit banashe, kAraN ke tenAthI sAdhya mokShasukh sudravyAdi sAmagrInI apekShA rAkhatun
hovAthI dUravartI thashe ane vrato dvArA avAntar (vachamAn) prApta svargAdinun sukh ek
sAdhya thashe.
दुःखेन तिष्ठति तथा व्रतादि कुर्वन् स आत्मा जीवः सद्रव्यादयो मुक्तिहेतवो यावत्संपद्यन्ते
तावत्स्वर्गादिपदेषु सुखेन तिष्ठति अन्यश्च नरकादिपदेषु दुःखेनेति
अथ विनेयः पुनराशंकतेएवमात्मनि भक्तिरयुक्ता स्यादिति भगवन्नैवं
चिरभाविमोक्षसुखस्य व्रतसाध्ये संसारसुखे सिद्धे सत्यात्मनि चिद्रूपे भक्तिर्भाव-विशुद्ध
आंतरोऽनुरागोअयुक्ता अनुपपन्ना स्याद्भवेत् तत्साध्यस्य मोक्षसुखस्य सुद्रव्यादिसंपत्त्यपेक्षया
दूरवर्तित्वादवांतरप्राप्तस्य च स्वर्गादिसुखस्य व्रतैकसाध्यत्वात्
10 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-

Page 11 of 146
PDF/HTML Page 25 of 160
single page version

समाधानशंकाका निराकरण करते हुए आचार्य बोले, ‘‘व्रतादिकोंका आचरण
करना निरर्थक नहीं है ’’ (अर्थात् सार्थक है) इतनी ही बात नहीं, किन्तु आत्म-भक्तिको
अयुक्त बतलाना भी ठीक नहीं है इसी कथनकी पुष्टि करते हुए आगे श्लोक लिखते
हैंः।।।।
आत्मभाव यदि मोक्षपद, स्वर्ग है कितनी दूर
दोय कोस जो ले चले, आध कोस सुख पूर ।।।।
अर्थआत्मामें लगा हुआ जो परिणाम भव्य प्राणियोंको मोक्ष प्रदान करता है, उस
अत्राप्याचार्यः समाधत्तेतदपि नेति न केवलं व्रतादिनामानर्थक्यं न भवेत् किं तर्हि
तदप्यात्मभक्त्यनुपपत्तिप्रकाशनमपि त्वया क्रियमाणं न साधु स्यादित्यर्थः यतः
यत्र भावः शिवं दत्ते द्यौः कियद्दूरवर्तिनी
यो नयत्याशु गव्यूतिं क्रोशार्धे किं स सीदति ।।।।
टीकायत्रात्मनि विषये प्रणिधानं, भावः कर्त्ता, दत्ते प्रयच्छति किं ? तच्छिवं मोक्षं,
kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 11
ahIn paN AchArya samAdhAn kare chhe
te paN nathI, kAraN ke vratAdinI niShphaLatA nahi bane, eTalun ja nahi parantu tem
chhatAn tun je Atmabhaktine ayukta batAve chhe te paN ThIk nathI, evo artha chhe, kAraN
ke
AtmabhAvathI mokSha jyAn, tyAn svarga shun dUr,
bhAr vahe je kosh be, ardha kosh shun dUr. 4.
anvayArtha :[यत्र ] jyAn [भावः ] AtmabhAv (bhavya jIvone) [शिवं ] mokSha
[दत्ते ] Ape chhe, [तत्र ] tyAn [द्यौः ] svarga [कियद्दूरवर्तिनो ] keTalun dUr chhe? (kaI dUr nathI
arthAt najIk chhe). [यः ] je (manuShya) bhArane [गव्यूतिं ] be kosh sudhI [आशु ] jaladI
[नयति ] laI jAy chhe, [सः ] te (manuShya) te bhArane [क्रोशार्धे ] ardho kosh laI jatAn [किं
सीदति ] shun thAkI jashekhinna thashe? (nA, khinna thashe nahi).
TIkA :jyAn eTale AtmaviShayamAn bhAv(AtmadhyAn) Ape chhepradAn kare chhe;
bhavya jIvane shiv eTale mokSha (Ape chhe). mokSha pradAn karavAmAn samartha te

Page 12 of 146
PDF/HTML Page 26 of 160
single page version

12 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
भावकाय भव्यायेति शेषः तस्यात्मविषयस्य शिवदानसमर्थस्य द्यौः स्वर्गः कियद्ररवर्तिनी ?
कियदूरे किंपरिमाणे व्यवहितदेशे वर्तते ? निकट एव तिष्ठतीत्यर्थः स्वात्मध्यानोपात्तपुण्यस्य
तदेकफलत्वात् तथा चोक्तं [तत्त्वानुशासने ]
गुरुपदेशमासाद्य ध्यायमानः समाहितैः
अनंतशक्तिरात्मायं भुक्तिं मुक्तिं च यच्छति ।।१९६।।
ध्यातोऽर्हत्सिद्धरूपेण चरमांगस्य मुक्तये
तद्व्यानोपात्तपुण्यस्य स एवान्यस्य भुक्तये ।।१९७।।
मोक्ष देनेमें समर्थ आत्मपरिणामके लिए स्वर्ग कितनी दूर है ? न कुछ वह तो उसके
निकट ही समझो अर्थात् स्वर्ग तो स्वात्मध्यानसे पैदा किये हुए पुण्यका एक फलमात्र
है ऐसा कथन अन्य ग्रन्थोंमें भी पाया जाता है तत्त्वानुशासनमें कहा है :
‘‘गुरुपदेशमासाद्य’’
‘‘गुरुके उपदेशको प्राप्त कर सावधान हुए प्राणियोंके द्वारा चिन्तवन किया गया यह
अनन्त शक्तिवाला आत्मा चिंतवन करनेवालेको भुक्ति और मुक्ति प्रदान करता है इस
आत्माको अरहंत और सिद्धके रूपमें चिंतवन किया जाय, तो यह चरमशरीरीको मुक्ति
प्रदान करता है और यदि चरमशरीरी न हो तो उसे वह आत्म-ध्यानसे उपार्जित पुण्यकी
सहायतासे भुक्ति (स्वर्ग चक्रवर्त्यादिके भोगों)को प्रदान करनेवाला होता है
’’
AtmabhAvane svarga keTalun dUr? keTale dUr eTale keTale chheTe AvelA pradeshe varte? nikaT ja
rahe
evo artha chhe, kAraN ke svAtmadhyAn sAthe upArjit puNyanun te ek phaL chhe.
vaLI, tattvAnushAsanamAn kahyun chhe ke
‘guruno upadesh prApta karI sAvadhAn thayelA prANIo dvArA dhyAvavAmAn Avelo A
anantashaktivALo AtmA (AtmadhyAn karanArane) bhukti (bhogo) ane mukti pradAn kare
chhe.’......(shlo. 196).
‘A AtmA, arihant ane siddhanA rUpe chintavavAmAn (dhyAvavAmAn) AvatAn, charam
sharIrIne mukti pradAn kare chhe ane tenA dhyAn sAthe puNya upArjit karanAr anyane te
bhukti (arthAt svarga, chakravartyAdinA bhogo) pradAn kare chhe.’.......(shlo. 197).

Page 13 of 146
PDF/HTML Page 27 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 13
अमुमेवार्थं दृष्टान्तेन स्पष्टयन्नाहय इत्यादि यो वाहीको नयति, प्रापयति किं ?
स्ववाह्यं भारं कां, गव्यूतिं क्रोशयुगं कथं, आशु शीघ्रं स किं क्रोशार्द्धे स्वभारं नयन् सीदति
खिद्यते ? न खिद्यत इत्यर्थः महाशक्तावल्पशक्तः सुघटत्वात्
अथैवमात्मभक्तेः स्वर्गगतिसाधनत्वेऽपि समर्थिते प्रतिपाद्यस्तत्फलजिज्ञासया गुरुं
श्लोककी नीचेकी पंक्तिमें उपरिलिखित भावको दृष्टान्त द्वारा समझाते हैं
देखो जो भारको ढोनेवाला अपने भारको दो कोस तक आसानी और शीघ्रताके
साथ ले जा सकता है, तो क्या वह अपने भारको आधा कोस ले जाते हुए खिन्न होगा ?
नहीं
भारको ले जाते हुए खिन्न न होगा बड़ी शक्तिके रहने या पाये जाने पर अल्प
शक्तिका पाया जाना तो सहज (स्वाभाविक) ही है
इस प्रकारसे आत्म-शक्तिको जब कि स्वर्ग-सुखोंका कारण बतला दिया गया, तब
A ja arthane draShTAnta dvArA spaShTa karIne kahe chhe(य इत्यादि.....)
je eTale bhAravAhak laI jAy chhe; shun? potAne UnchakavAno bhAr. kyAn sudhI?
be kosh sudhI. kevI rIte? shIghrajaladI; te shun potAnA bhArane ardho kosh laI jatAn khed
pAmashe? nahi khed pAmeevo artha chhe, kAraN ke mahA shaktimAn alpa shaktino (samAvesh)
sArI rIte ghaTe chhe(arthAt mahAshaktivALAne alpashakti sahaj hoy chhe).
bhAvArtha :je shuddhopayogarUp AtmapariNAmamAn mokShasukh prApta karavAnun sAmarthya chhe,
te bhUmikAmAn rahelA shubharAgathI svargAdinI prApti sahaj hoy chhe. je mANas ek maNano
bojo be kosh laI jaI shake teTalI tAkAtavALo chhe, te shun te bojo ardho kosh laI jatAn
thAkI jashe? nahi ja thAke; tevI rIte je jIve pUrNatAnA lakShe
mokShasukh mATe puruShArtha Adaryo
chhe, tene shun svargAdinI prApti mushkel chhe? nA; te sulabh ja chhe.
je jIv charamasharIrI chhe, eTale ke te bhave ja mokSha prApta karavAnI lAyakAtavALo
chhe, to AtmadhyAnAdinA ugra puruShArtha dvArA mokSha sukh pAme chhe, parantu je jIvo
acharamasharIrI chhe
eTale ke te bhave mokSha prApta karI shake tem nathI, teo arihant
siddharUpe potAnA AtmAnun dhyAn karI te bhUmikAmAn je puNya upArjan kare chhe, tenA
phaLasvarUp temane svarga
chakravartyAdinI vibhUti prApta thAy chhe. e rIte AtmadhyAnAdithI
bhukti ane muktinI prApti thAy chhe. 4
e rIte AtmabhaktimAn svargagatinun paN sAdhanapaNun chhe evun samarthan karavAmAn

Page 14 of 146
PDF/HTML Page 28 of 160
single page version

14 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
पृच्छतिस्वर्गे गतानां किं फलमिति स्पष्टं गुरूत्तरयति
हृषीकजमनातङ्कं दीर्घकालोपलालितम्
नाके नाकौकसां सौख्यं नाके नाकौकसामिव ।।।।
टीकावत्स ! अस्ति, किं तत् ? सौख्यं शर्म केषां ? नाकौकसां देवानां, न पुनः
स्वर्गेऽपि जातानामेकेन्द्रियाणां क्व वसतां ? नाके स्वर्गे, न पुनः क्रीडादिवशाद्रमणीयपर्वतादौ
शिष्य पुनः कुतुहूलकी निवृत्तिके लिए पूछता है, कि ‘‘स्वर्गमें जानेवालोंको क्या फल मिलता
है ?’’
।।।।
इन्द्रियजन्य निरोगमय, दीर्घकाल तक भोग्य
स्वर्गवासि देवानिको, सुख उनही के योग्य ।।।।
अर्थस्वर्गमें निवास करनेवाले जीवोंको स्वर्गमें वैसा ही सुख होता है, जैसा कि
स्वर्गमें रहनेवालों (देवों)को हुआ करता है, अर्थात् स्वर्गमें रहनेवाले देवोंका ऐसा अनुपमेय
(उपमा रहित) सुख हुआ करता है, कि उस सरीखा अन्य सुख बतलाना कठिन ही है
वह
सुख इन्द्रियोंसे पैदा होनेवाला, आंतकसे रहित और दीर्घ काल तक बना रहनेवाला होता है
AvatAn shiShya tenA phaLanI jignAsAthI gurune pUchhe chhe‘‘svarge janArAone shun phaL maLe
chhe?’’
AchArya teno spaShTa rIte uttar ApatAn kahe chhe
indriyajanya nirAmayI, dIrghakAl tak bhogya,
bhoge suragaN svargamAn, saukhya surone yogya. 5
anvayArtha :[नाके नाकौकसाम् ] svargamAn vasanAr devone je [सौख्यं ] sukh hoy
chhe te [नाके नाकौकसाम् इव ] svargamAn rahelA devonA jevun [हृषीकजं ] indriyajanit,
[अनातङ्कं ] Atank (shatruAdi dvArA utpanna thanAr dukh) rahit, [दीर्घकालोपलालितं ] dIrgha
kAl sudhI (tetrIs sAgar paryant) bhogavavAmAn Ave tevun hoy chhe.
TIkA :he vatsa! chhe. shun te? sukhsharma, kone (chhe)? svargamAn vasatA devone,
nahi ke svargamAn paN utpanna thayelA ekendriy jIvone; kyAn vasatA? svargamAn, nahi ke
krIDAdikanA kAraNe ramaNIy parvatAdimAn (vasatA). shun te atIndriy (sukh) chhe? (uttaramAn)
kahe chhe
‘nA’ indriyothI utpanna thayelun, ichchhAnI anantar indriyo dvArA upasthit thayelun

Page 15 of 146
PDF/HTML Page 29 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 15
किमतीन्द्रियं ? तन्नेत्याहहृषीकजं हृषीकेभ्यः समीहितानन्तरमुपस्थितं निजं निजं विषय-
मनुभवद्भयः स्पर्शनादींद्रियेभ्यः सर्वांगीणाह्लादनाकारतया प्रादुर्भूतं तथापि राज्यादिसुखवत्सातंकं
भविष्यतीत्याशंकापनोदार्थमाह
अनातंकं, न विद्यते आतंकः प्रतिपक्षादिकृतश्चित्तक्षोभो यत्र
तथापि भोगभूमिजसुखवदल्पकालभोग्यं भविष्यतीत्याशंकायामाहदीर्घकालोपलालितंदीर्घ-
कालं सागरोपमपरिछिन्नकालं यावदुपलालितमाज्ञाविधेयदेवदेवीर्विलासिनीभिः क्रियमाणोपचारत्वा-
विशदार्थहे बालक ! स्वर्गमें निवास करनेवालोंको न कि स्वर्गमें पैदा होनेवाले
एकेन्द्रियादि जीवोंको स्वर्गमें, न कि क्रीड़ादिकके वशसे रमणीक पर्वतादिमें ऐसा सुख
होता है, जो चाहनेके अनन्तर ही अपने विषयको अनुभव करनेवाली स्पर्शनादिक इन्द्रियोंसे
सर्वांगीण हर्षके रूपमें उत्पन्न हो जाता है। तथा जो आतंक (शत्रु आदिकोंके द्वारा किये
गये चित्तक्षोभ)से भी रहित होता है, अर्थात् वह सुख राज्यादिकके सुखके समान
आंतकसहित नहीं होता है
वह सुख भोगभूमिमें उत्पन्न हुए सुखकी तरह थोड़े कालपर्यन्त
भोगनेमें आनेवाला भी नहीं है वह तो उल्टा, सागरोपम काल तक, आज्ञामें रहनेवाले
देव-देवियोंके द्वारा की गई सेवाओंसे समय-समय बढ़ा चढ़ा ही पाया जाता है
स्वर्गमें निवास करनेवाले प्राणियोंका (देवोंका) सुख स्वर्गवासी देवोंके समान ही
हुआ करता है इस प्रकारसे कहने या वर्णन करनेका प्रयोजन यही है, कि यह सुख
अनन्योपम है अर्थात् उसकी उपमा किसी दूसरेको नहीं दी जा सकती है लोकमें जब
किसी चीज़की अति हो जाती है, तो उसके द्योतन करनेके लिए ऐसा ही कथन किया
arthAt potpotAnA viShayane anubhavatI sparshanAdi indriyo dvArA sarvAngIN (sarva angomAn
vyApak) harSharUpe pragaT thayelun(te sukh chhe).
vaLI te sukh rAjyAdinA sukh jevun Atank (chittakShobh) vALun hashe? te AshankAnA
samAdhAnArthe (AchArya) kahe chhe
(te sukh) anAtank eTale jemAn Atank eTale shatruAdikRut chittakShobh na hoy tevun
chhe.
tathApi te sukh shun bhogabhUmimAn utpanna thayelA sukhanI mAphak alpa kAl bhogavavA
yogya hashe? tevI AshankA thatAn (AchArya) kahe chhe
(te sukh) dIrgha kAl sudhI bhogavavAmAn Ave chhe; dIrgha kAl eTale sAgaropamathI
jaNAtA kAl sudhI; upalAlit eTale AgnAkArI devdevIo arthAt svarganI vilAsinIo
dvArA karavAmAn AvatI sevAothI utkarSha (vRuddhi) pAmatun (sukh).

Page 16 of 146
PDF/HTML Page 30 of 160
single page version

16 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
दुत्कर्षं प्रापितम् तर्हि क्व केषामिव तदित्याह, नाके नाकौकसामिव स्वर्गे देवानां यथा
अनन्योपममित्यर्थः
अत्र शिष्यः प्रत्यवतिष्ठतेयदि स्वर्गेऽपि सुखमुत्कृष्टं किमपवर्गप्रार्थनयेति भगवन् !
यदि चेत्स्वर्गेऽपि न केवलमपवर्गेसुखमस्ति, कीदृशं ? उत्कृष्टं मर्त्यादिसुखातिशायि, तर्हि
किं कार्यं ? कया ? अपवर्गस्य मोक्षस्य प्रार्थनयाअपवर्गो मे भूयादित्यभिलाषेण
जाता है, जैसे ‘‘भैया ! राम-रावणका युद्ध तो राम-रावणके युद्ध समान ही था
रामरावणोर्युद्धं रामरावणयोरिव ’’
अर्थात् इस पंक्तिमें युद्ध सम्बन्धी भयंकरताकी पराकाष्ठाको जैसा द्योतित किया गया
है ऐसा ही सुखके विषयमें समझना चाहिए ।।।।
शंकाइस समाधानको सुन, शिष्यको पुनः शंका हुई और वह कहने लगा
‘‘भगवन् ! न केवल मोक्षमें, किन्तु यदि स्वर्गमें भी, मनुष्यादिकोंसे बढ़कर उत्कृष्ट सुख
पाया जाता है, तो फि र ‘‘मुझे मोक्षकी प्राप्ति हो जावे’’ इस प्रकारकी प्रार्थना करनेसे क्या
लाभ ?’’
‘tyAre kyAn konA jevun te (sukh) chhe?’em (shiShye) pUchhyun.
svargamAn nivAs karanArA devonun sukh, svargavAsI devonA (sukh) jevun hoy chhe,
arthAt te sukh ananyopam (jenI upamA bIjA koI sAthe thaI shake nahi tevun) hoy chhe,
tevo artha chhe.
bhAvArtha :A svargIy sukh atIndriy nathI paN indriyajanit chhe, chhatAn te
indriyajanit sukhomAn anupam chhe, kAraN ke rAjyAdinA sukh jevun chittakShobh kare tevun nathI
ane devo te sukh potAnI devIo sAthe sAgaropam kAl sudhI bhogave chhe; bhogabhUminA
sukh jevun te alpakAlIn nathI. 5.
ahIn shiShya pUrvapakSha laI pUchhe chhe, ‘‘jo svargamAn paN sukh utkRuShTa hoy to mokSha
mATe prArthanAnI shI jarUr? bhagavan! na keval mokShamAn, kintu svargamAn paN sukh hoy
kevun? utkRuShTamanuShyAdinA sukhane TapI jAy tevun hoyto (tenun) shun prayojan? konun?
‘mane mokSha ho (mokShanI prApti ho)’ evI apavarga eTale mokShanI abhilAShArUp prArthanAnun
(shun prayojan)?

Page 17 of 146
PDF/HTML Page 31 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 17
एवं च संसारसुखे एव निर्बन्धं कुर्वन्तं प्रबोध्यं तत्सुखदुःखस्य भ्रांतत्वप्रकाशनाय आचार्यः
प्रबोधयति
वासनामात्रमेवैतत्सुखं दुःखं च देहिनाम्
तथाह्युद्वेजयन्त्येते भोगा रोगा इवापदि ।।।।
टीकाएतत् प्रतीयमानमैंद्रियकं सुखं दुःखं चास्ति कीदृशं ? वासनामात्रमेव,
जीवस्योपकारकत्वापकारकत्वाभावेन परमार्थतो देहादावुपेक्षणीये तत्त्वानवबोधादिदं
ममेष्टमुपकारकत्वादिदं चानिष्टमपकारकत्त्वादिति विभ्रमाज्जातः संस्कारो वासना,
संसार सम्बन्धी सुखमें ही सुखका आग्रह करनेवाले शिष्यको ‘संसार सम्बन्धी सुख
और दुःख भ्रान्त हैं यह बात बतलानेके लिए आचार्य आगे लिखा हुआ श्लोक कहते
हैं
विषयी सुख दुःख मानते, है अज्ञान प्रसाद
भोग रोगवत् कष्टमें, तन मन करत विषाद ।।।।
अर्थदेहधारियोंको जो सुख और दुःख होता है, वह केवल कल्पना (वासना
या संस्कार) जन्य ही है देखो ! जिन्हें लोकमें सुख पैदा करनेवाला समझा जाता है,
evI rIte sansAr sambandhI sukhano ja Agrah rAkhatA shiShyane sansAr sambandhI
sukhadukhanun bhrAntipaNun prakAshavA mATe AchArya prabodhe chhe (samajAve chhe)
sukhadukh sansArInAn, vAsanA janya tun mAn,
ApadamAn dukhakAr te, bhogo rog samAn. 6
anvayArtha :[देहिनां ] dehadhArIonAn [एतत् सुखं दुःख च ] te sukh tathA dukh
[वासनामात्रम् एव ] keval vAsanAmAtra ja hoy chhe. [तथा हि ] vaLI [एते भोगाः ] te (sukh-
dukharUp) (bhogo) [आपदि ] ApattinA samaye [रोगाः इव ] rogonI jem (prANIone)
[उद्वेजयन्ति ] udvelit (Akulit) kare chhe.
TIkA :pratIti karavAmAn AvatAn te indriyajanit sukhdukh chhe. (te) kevAn chhe?
(te) keval vAsanAmAtra ja chhe. jIvane (dehAdi padArtho) upakArak tathA apakArak nahi
hovAthI, paramArthe dehAdi (padArtha) viShe te upekShaNIy chhe. temAn tattvagnAnanA abhAve, ‘A

Page 18 of 146
PDF/HTML Page 32 of 160
single page version

18 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
इष्टानिष्टार्थानुभवानन्तरमुद्भूतः स्वसंवेद्य आभिमानिकः परिणामः वासनैव, न
स्वाभाविकमात्मस्वरूपमित्यन्ययोगव्यवच्छेदार्थो मात्र इति, स्वयोगव्यवस्थापकश्चैव शब्दः
केषामेतदेवंभूतमस्तीत्याहदेहिनांदेह एवात्मत्वेन गृह्यमाणो अस्ति येषां ते देहिनो
बहिरात्मानस्तेषाम् एतदेव समर्थयितुमाहतथा हीत्यादि उक्तार्थस्य दृष्टान्तेन समर्थनार्थस्तथा
हीति शब्द उद्वेजयन्ति उद्वेगं कुर्वन्ति, न सुखयन्ति, के ते ? एते सुखजनकत्वेन लोके प्रतीता
भोगा रमणीयरमणीप्रमुखाः इन्द्रियार्थाः क इव ? रोगा इव ज्वरादिव्याधयो यथा कस्यां
सत्यामापाददुर्निवारवैरिप्रभृतिसंपादितदौर्मनस्य लक्षणायां विपदि तथा चोक्तम्
ऐसे कमनीय कामिनी आदिक भोग भी आपत्ति (दुर्निवार, शत्रु आदिके द्वारा की गई
बेचेनी)के समयमें रोगों (ज्वरादिक व्याधियों)की तरह प्राणियोंको आकुलता पैदा करनेवाले
होते हैं
यही बात सांसारिक प्राणियोंके सुख-दुःखके सम्बन्धमें है
mane upakArak hovAthI iShTa chhe ane apakArak hovAthI aniShTa chhe’ evA vibhramathI utpanna
thayelo sanskAr te vAsanA chhe. te (vAsanA) iShTa
aniShTa padArthonA anubhavanA anantare
utpanna thayelo svasamvedya abhimAnayukta pariNAm chhe. te vAsanA ja chhe, svAbhAvik
AtmasvarUp nathI.
em anyanA yogano vyavachchhed (abhAv) darshAvavAnA arthamAn ‘मात्र’ shabda chhe ane
svano yog (sambandh) jaNAvavAnA arthamAn ‘एव’ shabda chhe.
(shiShye) pUchhyunAvun (sukhdukh) kone hoy chhe? dehadhArIone arthAt dehane
ja jeo AtmA tarIke grahaN kare chhe, te dehI bahirAtmAotemane (tevI sukhdukhanI
kalpanA hoy chhe).
AnA ja samarthanamAn kahe chheतथाहित्यादि
ukta arthanA draShTAnta dvArA samarthan mATe ‘तथाहि’ shabda chhe.
udvelit kare chhe, eTale udveg kare chhesukhI karatA nathI. koN te? ‘te sukh utpanna
kare chhe’ em lokamAn pratIt thayelA (mAnavAmAn AvelA) bhogoarthAt ramaNIy strI Adi
indriypadArtho. konI mAphak (udveg kare chhe)? rogonI mAphakjvarAdi vyAdhionI jem.
shun hotAn? Apatti AvI paDatAnarthAt durnivAr shatru Adi dvArA karavAmAn AvelI
chittakShobh lakShaNavALI vipatti AvI paDatAn; tathA kahyun chhe ke

Page 19 of 146
PDF/HTML Page 33 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 19
‘‘मुञ्चांङ्गं ग्लपयस्यलं क्षिप कुतोऽप्यक्षाश्च विद्भात्यदो,
दूरे धेहि न हृष्य एव किमभूरन्या न वेत्सि क्षणम्
स्थेयं चेद्धि निरुद्धि गामिति तबोद्योगे द्विषः स्त्री क्षिपं
त्याश्लेषक्रमुकांगरागललितालापैर्विधित्सू रतिम् (?) ।।’’
विशदार्थये प्रतीत (मालूम) होनेवाले जितने इन्द्रियजन्य सुख व दुःख हैं, वे
सब वासनामात्र ही हैं देहादिक पदार्थ न जीवके उपकारक ही हैं और न अपकारक ही
अतः परमार्थसे वे (पदार्थ) उपेक्षणीय ही हैं किंतु तत्त्वज्ञान न होनेके कारणयह मेरे
लिए इष्ट हैउपकारक होनेसे’ तथा ‘यह मेरे लिए अनिष्ट हैअपकारक होनेसे ऐसे
विभ्रमसे उत्पन्न हुए संस्कार जिन्हें वासना भी कहते हैंइस जीवके हुआ करते हैं अतः
ये सुख-दुःख विभ्रमसे उत्पन्न हुए संस्कारमात्र ही हैं, स्वाभाविक नहीं ये सुख-दुःख
उन्हींको होते हैं, जो देहको ही आत्मा माने रहते हैं ऐसा कथन अन्यत्र भी पाया जाता
है‘‘मुंचांगं’’
अर्थइस श्लोकमें दम्पतियुगलके वार्तालापका उल्लेख कर यह बतलाया गया
है, कि ‘वे विषय जो पहिले अच्छे मालूम होते थे, वे ही मनके दुःखी होने पर बुरे मालूम
होते हैं
घटना इस प्रकार हैपति-पत्नी दोनों परस्परमें सुख मान, लेटे हुए थे कि
पति किसी कारणसे चिंतित हो गया पत्नी पतिसे आलिंगन करनेकी इच्छासे अंगोंको
चलाने और रागयुक्त वचनालाप करने लगी किन्तु पति जो कि चिंतित था, कहने लगा
‘‘मेरे अंगोंको छोड़, तू मुझे संताप पैदा करनेवाली है हट जा तेरी इन क्रियाओंसे मेरी
छातीमें पीड़ा होती है दूर हो जा मुझे तेरी चेष्टाओंसे बिलकुल ही आनन्द या हर्ष नहीं
हो रहा है ’’
[A shlokamAn ek yugalanA vArtAlAp dvArA e batAvyun chhe, ke je viShayo pahelAn
sukhakar lAgatA hatA, te have man dukhI thatAn dukhakar lAge chhe. chintAmagna pati potAnI
strIne kahevA lAgyo
]
‘‘mArA angane chhoD, tun mane santAp pedA kare chhe, haThI jA, mane Anand thato nathI;
tArI A kriyAothI mArI chhAtImAn pIDA thAy chhe, dUr jA; tyAre patnI ToNo mAratI kahe
chhe, ‘‘shun bIjI strI sAthe prIti karI chhe?’’ pati kahe chhe, ‘‘tun samay jotI nathI. jo dhairya
hoy to prayatnathI indriyone vashamAn rAkh’’
em kahI te patnIne dUr karI de chhe.

Page 20 of 146
PDF/HTML Page 34 of 160
single page version

20 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
अपि च‘रम्यं हर्म्यं चन्दनं चन्द्रपादा, वेणुर्वीणा यौवनस्था युवत्यः
नैते रम्या क्षुत्पिपासार्दितानां, सर्वारंभास्तंदुलाः प्रस्थमूलाः ।।
तथा‘आतपे धृतिमता सह वध्वा यामिनीविरहिणा विहगेन
सेहिरे न किरणाहिमरश्मेर्दुःखिते मनसि सर्वमसह्यम् ।।’’
‘‘मुञ्चाङ्गं........’’
‘‘रम्यं हर्म्यं’’
रमणीक महल, चन्दन, चन्द्रमाकी किरणें (चाँदनी), वेणु, वीणा तथा यौवनवती
युवतियाँ (स्त्रियाँ) आदि योग्य पदार्थ भूख-प्याससे सताये हुए व्यक्तियोंको अच्छे नहीं
लगते
ठीक भी है, अरे ! सारे ठाटबाट सेरभर चाँवलोंके रहने पर ही हो सकते हैं
अर्थात् पेटभर खानेके लिए यदि अन्न मौजूद है, तब तो सभी कुछ अच्छा ही अच्छा लगता
है
अन्यथा (यदि भरपेट खानेको न हुआ तो) सुन्दर एवं मनोहर गिने जानेवाले पदार्थ
भी बूरे लगते हैं इसी तरह और भी कहा है :
‘‘एक पक्षी (चिरबा) जो कि अपनी प्यारी चिरैयाके साथ रह रहा था, उसे धूपमें
रहते हुए भी संतोष और सुख मालूम होता था रातके समय जब वह अपनी चिरैयासे
बिछुड़ गया, तब शीतल किरणवाले चन्द्रमाकी किरणोंको भी सहन (बरदाश्त) न कर
सका
उसे चिरैयाके वियोगमें चन्द्रमाकी ठंडी किरणें सन्ताप व दुःख देनेवाली ही प्रतीत
होने लगीं ठीक ही है, मनके दुःखी होने पर सभी कुछ असह्य हो जाता है, कुछ भी
भला या अच्छा मालूम नहीं होता ’’
vaLI. ‘‘रम्यं हर्म्ये.....’’
sundar mahel, chandan, chAndanI (chandranA kiraNo), veNu, vINA tathA yauvanavatI yuvatio
vagere, bhUkh tarasathI pIDAtI vyaktione ramya (majAnAn) lAgatAn nathI, kAraN ke (jIvonA)
sarva ArambhomAn tandulaprastha e mUL vAt chhe. (arthAt gharamAn bhojan mATe tandul hoy
to A badhA padArtho sundar lAge chhe, nahi to nahi.)
vaLI, ‘‘आतपे धृतिमता.......’’
ek pakShI potAnI priyA sAthe taDakAmAn rahevA chhatAn sukh mAnatun hatun, parantu rAtre
jyAre te potAnI priyAthI vikhUTun paDI gayun, tyAre tenA viyogamAn chandranAn kiraNo paN tene
santAp detAn lAgyAn; kAraN ke man dukhI thatAn badhun asahya thaI paDe chhe; sArun lAgatun nathI;
ityAdi.

Page 21 of 146
PDF/HTML Page 35 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 21
इत्यादिअतो ज्ञायते ऐन्द्रियंकं सुखं वासनामात्रमेव, नात्मनः
स्वाभाविकानाकुलत्वस्वभावम् कथमन्यथा लोके सुखजनकत्वेन प्रतीतानामपि भावानां
दुःखहेतुत्वम् ? एवं दुःखमपि ।।
इन सबसे मालूम पड़ता है, कि इन्द्रियोंसे पैदा होनेवाला सुख वासनामात्र ही है
आत्माका स्वाभाविक एवं अनाकुलतारूप सुख वासनामात्र नहीं है, वह तो वास्तविक है
यदि इन्द्रियजन्य सुख वासनामात्र-विभ्रमजन्य न होता, तो संसारमें जो पदार्थ सुखके पैदा
करनेवाले माने गये हैं, वे ही दुःखके कारण कैसे हो जाते ? अतः निष्कर्ष निकला कि
देहधारियोंका सुख केवल काल्पनिक ही है और इसी प्रकार उनका दुःख भी काल्पनिक
है
।।।।
tethI jaNAy chhe, ke indriyajanit sukh vAsanAmAtra ja chhe; te AtmAnun svAbhAvik
anAkul svabhAvavALun nathI, nahi to sansAramAn je padArtho sukhajanak mAnavAmAn Ave chhe
te dukhanun kAraN kem bane? em te (indriy
sukh) paN dukh ja chhe.
bhAvArtha :agnAnI jIvone je sukhdukh hoy chhe, te indriyajanit chhe
vAsanAmAtra ja chhe.
‘dehAdi padArtho mane upakArak chhe, mATe iShTa chhe ane teo mane apakArak
ahitakArak chhe (em koIk vAr mAne chhe), mATe aniShTa chhe’evI vibhramarUp kalpanAthI
utpanna thayelo sanskAr te vAsanA chhe.
agnAnI jIv, AvI vAsanAnA kAraNe bhogonA nimitte utpanna thayelA indriyajanit
sukhamAn bhramathI vAstavik (sAchA) sukhanI kalpanA kare chhe.
A bhogo rog samAn chhe. teo dukhanA samaye rogonI jem AkulatAudvegatAnAn
nimitta thAy chhe. koI kAraNathI man dukhI hoy arthAt chittakShobh hoy, to sundar bhogo
paN udvegakArak lAge chhe; teo asahya lAge chhe. bhUkhtarasathI pIDAtA manuShyane sundar mahel,
chandan, chandranAn kiraN, yuvatIo vagere sundar padArtho paN dukhakar lAge chhe.
indriyajanya sukh vAsanAmAtra athavA kalpanAjanit chhe. te AtmAnun svAbhAvik
anAkularUp sukh nathI, paN vAstavamAn te dukh ja chhe, tethI temAn vAstavik sukhanI kalpanA
karavI vyartha chhe.
jo indriyajanya sukh vAsanAmAtravibhramajanya na hoy to A sansAramAn je padArtha
kayArek sukhadAyak manAy chhe, te ja kyArek dukhadAyak kem manAy? tethI agnAnI jIvonun
sukh
dukh kevaL vAsanAmAtra chhe, banne dukh chhe. 6.

Page 22 of 146
PDF/HTML Page 36 of 160
single page version

22 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
अत्राह पुन शिष्य :एते सुखदुःखे खलु वासनामात्रे कथं न लक्ष्येते इति खल्विति
वाक्यालंकारे निश्चये वा कथं केन प्रकारेण न लक्ष्येते न संवेद्येते लोकैरिति शेषः शेषं
स्पष्टम्
अत्राचार्यः प्रबोधयति
मोहेन संवृतं ज्ञानं स्वभावं लभते न हि
मत्तः पुमान् पदार्थानां यथा मदनकोद्रवैः ।।।।
टीकानहि नैव लभते परिच्छिनत्ति घातूनामनेकार्थत्वाल्लभेर्ज्ञानेपि वृत्तिस्तथा च लोको
शंकाऐसा सुन शिष्य पुनः कहने लगा कि ‘‘यदि ये सुख और दुःख वासनामात्र
ही हैं, तो वे लोगोंको उसी रूपमें क्यों नहीं मालूम पड़ते हैं ? आचार्य समझाते हुए बोले
मोहकर्मके उदयसे, वस्तुस्वभाव न पात
मदकारी कोदों भखे, उल्टा जगत लखात ।।।।
अर्थमोहसे ढका हुआ ज्ञान, वास्तविक स्वरूपको वैसे ही नहीं जान पाता है,
जैसे कि मद पैदा करनेवाले कोद्रव (कोदों)के खानेसे नशैल-बे-खबर हुआ आदमी
पदार्थोंको ठीक-ठीक रूपसे नहीं जान पाता है
ahIn, shiShya pharIthI kahe chhe‘‘jo te sukhdukh kharekhar [‘खलु’ shabda vAkyAlankAr
yA nishchayanA arthamAn chhe.] vAsanAmay hoy, to (lokone) te (vAsanAmAtra chhe em) kem mAlUm
paDatun nathI? arthAt lokone te kem samvedanamAn Avatun nathI? sheSh spaShTa chhe.
ahIn, AchArya samajAve chhe
mohe AvRut gnAn je, pAme nahIn nijarUp,
kodravathI je matta jan, jANe na vastusvarUp. 7.
anvayArtha :[यथा ] jem [मदनकोद्रवैः ] mad utpanna karanAr kodravothI (kodravanA
nimittathI) [मत्तः पुमान् ] unmatta (pAgal) banelo mANas [पदार्थानां ] padArthonun [स्वभावं ]
yathArtha svarUp [न लभते ] jANato nathI, [तथा एव ] tem ja [मोहेन ] mohathI [संवृतं ]
AchchhAdit thayelun [ज्ञानं ] gnAn [स्वभावं ] vAstavik svarUpane [न हि लभते ] jANatun nathI.
TIkA :न हि eTale kharekhar prApta karatunjANatun nathI. (dhAtuonA anek artha
hovAthI ‘लभ्’ shabda meLavavAnA arthamAn ane gnAnanA arthamAn paN vaparAy chhe; jem ke lok

Page 23 of 146
PDF/HTML Page 37 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 23
वक्ति मयास्य चित्तं लब्धमिति किं तत् कर्तृज्ञानं धर्मधर्मिणोः कथंचित्तादात्म्यादर्थग्रहण-
व्यापारपरिणत आत्मा कं ? स्वभावं, स्वोऽसाधारणोअन्योऽन्यव्यतिकरे सत्यपि व्यक्त्यंतरेभ्यो
विवक्षितार्थस्य व्यावृत्तप्रत्ययहेतुर्भावो धर्मः स्वभावस्तं केषाम् ? पदार्थानां सुखदुःखशरीरादीनां
किंविशिष्टं सत् ज्ञानं ? संवृत्तं प्रच्छादितं वस्तुयाथात्म्यप्रकाशने अभिभूतसामर्थ्यम् केन ?
मोहेनमोहनीयकर्मणो विपाकेन
तथा चोक्तम् [लघीयस्त्रये ]
विशदार्थमोहनीयकर्मके उदयसे ढका हुआ ज्ञानवस्तुओंके यथार्थ (ठीक
ठीक) स्वरूपका प्रकाशन करनेमें दबी हुई सामर्थ्यवाला ज्ञान, सुख, दुःख, शरीर आदिक
पदार्थोंके स्वभावको नहीं जान पाता है
परस्परमें मेल रहने पर भी किसी विवक्षित (खास)
पदार्थको अन्य पदार्थोंसे जुदा जतलानेके लिए कारणीभूत धर्मको (भावको) स्व-असाधारण
भाव कहते हैं
अर्थात् दो अथवा दोसे अधिक पदार्थोंके बीच मिले रहने पर भी जिस
असाधारण भाव (धर्म)के द्वारा किसी खास पदार्थको अन्य पदार्थोंसे जुदा जान सके, उसी
धर्मको उस पदार्थका स्वभाव कहते हैं
ऐसा ही अन्यत्र भी कहा है‘‘मलविद्ध’’
kahe chhe, ‘men tenun man meLavyunjANyun’) koN te (jANatun nathI)? gnAn (kartA) arthAt dharma
ane dharmInA kathanchit tAdAtmyapaNAne lIdhe arthane grahaN karavAnA (jANavAnA) vyApAramAn
pariNat AtmA.
kone (jANatun nathI)? svabhAvane; sva eTale asAdhAraN; paraspar bhinna hovA chhatAn
(ekaThA maLelA padArthomAnthI) vivakShit (khAs) padArthane anya padArthothI vyAvarta (bhinna)
batAvavAmAn kAraNabhUt bhAv, te dharma
te svabhAv, tene.
(be athavA bethI adhik maLelA padArthomAnthI koI khAs padArthane anya padArthothI
bhinna batAvanAr asAdhAraN bhAv (dharma) tene te padArthano svabhAv kahe chhe).
konA (svabhAvane)? sukhdukhsharIrAdi padArthonA (svabhAvane). te gnAn kevun chhe?
DhankAyelunAchchhAdit thayelunarthAt vastunA yathArtha svarUpanA prakAshamAn jenun sAmarthya
abhibhUt thayun chhe (parAbhav pAmyun chhe) tevun (te gnAn). konAthI (abhibhUt thayun chhe)?
mohathI
mohanIy karmanA vipAkathI (udayathI)(arthAt mohanIyakarmanA udayamAn joDAvAthI
te gnAn AchchhAdit thayun chhe).
vaLI, (ladhIyastrayamAn) kahyun chhe ke‘मलविद्ध०’

Page 24 of 146
PDF/HTML Page 38 of 160
single page version

24 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
मलविद्घमणेर्व्यक्तिर्यथा नैकप्रकारतः
कर्मविद्धात्मविज्ञप्तिस्तथा नैकप्रकारतः ।।
नन्वमूर्तस्यात्मन कथं मूर्तेन कर्मणाभिभवो युक्तः ? इत्यत्राहमत्त इत्यादि यथा नैव
लभते कोऽसौ ? पुमान् व्यवहारी पुरुषः कं ? पदार्थानां घटपटादीनां स्वभावम् किंविशिष्टः
सन् ? मत्तः जनितमदः कैः ? मदनकोद्रवैः ।।
‘‘मल सहित मणिका प्रकाश (तेज) जैसे एक प्रकारसे न होकर अनेक प्रकारसे
होता है, वैसे ही कर्मसम्बद्ध आत्माका प्रतिभास भी एक रूपसे न होकर अनेक रूपसे
होता है
’’
यहाँ पर किसीका प्रश्न है कि
अमूर्त्त आत्माका मूर्तिमान् कर्मोंके द्वारा अभिभव (पैदा) कैसे हो सकता है ?
उत्तरस्वरूप आचार्य कहते हैं किः
‘‘नशेको पैदा करनेवाले कोद्रव-कोदों धान्यको खाकर जिसे नशा पैदा हो गया
है, ऐसा पुरुष घट-पट आदि पदार्थोंके स्वभावको नहीं जान सकता, उसी प्रकार कर्मबद्ध
आत्मा पदार्थोंके स्वभावको नहीं जान पाता है
अर्थात् आत्मा व उसका ज्ञान गुण यद्यपि
अमूर्त्त है, फि र भी मूर्तिमान् कोद्रवादि धान्योंसे मिलकर वह बिगड़ जाता है उसी प्रकार
अमूर्त्त आत्मा मूर्त्तिमान् कर्मोंके द्वारा अभिभूत हो जाता है और उसके गुण भी दबे जा
सकते हैं
।।।।
jevI rIte maLavALA maNino prakAsh ek prakArano nahi hotAn (anek prakAre hoy
chhe,) tevI rIte karmasambaddha AtmAnI vignapti ek prakAre nahi hotAn anek rUpe hoy chhe.
(karma
maLathI AvRutta gnAn khanDakhanDarUp hoI anekarUp hoy chhe).
shiShye prashna karyo‘amUrta AtmAno, mUrta karma dvArA abhibhav (parAbhav) thavo
kevI rIte yogya chhe?’
tenA uttarasvarUp AchArya kahe chhe‘मत्त इत्यादि०’
jem jANato ja nathI. koN te? puruSh eTale vyavahArI puruSh. kone (jANato
nathI)? ghaTpaTAdi padArthonA svabhAvane. kevo thayelo (te puruSh)? unmatta (pAgal)
thayeloghenamAn Avelo. shA vaDe? mad utpanna karanAr kodravothI (kodravonA nimittathI).
bhAvArtha :jem mAdak kodrav (kodarA)nA nimitte mANas potAnI yogyatAthI

Page 25 of 146
PDF/HTML Page 39 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 25
पुनराचार्य एव प्राहविराधक इत्यादि यावत् ‘स्वभावमनासादयन्
विसदृशान्यवगच्छतीति’शरीरादीनां स्वरूपमलभमानः पुरुषः शरीरादीनि अन्यथाभूतानि
प्रतिपद्यत इत्यर्थः
अमुमेवार्थं स्फु टयति
वपुर्गृहं धनं दाराः पुत्रा मित्राणि शत्रवः
सर्वथान्यस्वभावानि मूढः स्वानि प्रपद्यते ।।।।
शरीर आदिकोंके स्वरूपको न समझता हुआ आत्मा शरीरादिकोंको किसी दूसरे
रूपमें ही मान बैठता है
इसी अर्थको आगेके श्लोकमें स्पष्टरीत्या विवेचित करते हैं
पुत्र मित्र घर तन तिया, धन रिपु आदि पदार्थ
बिल्कुल निजसे भिन्न हैं, मानत मूढ़ निजार्थ ।।।।
अर्थयद्यपि शरीर, घर, धन, स्त्री, पुत्र, मित्र, शत्रु आदि सब अन्य स्वभावको
unmatta (pAgal) banI jAy chhe, tenun gnAn paN mUrchhit thaI jAy chhe, tene heyupAdeyano
kAI paN vivek raheto nathI, tem A vyavahArI (agnAnI) Atma svasvarUpathI chyut thAy
chhe, tene hey
upAdeyano kAI vivek raheto nathI, te potAnAthI sarvathA bhinna dhanAdi
sampadAmAn tathA dehstrIputramitrAdikamAn AtmakalpanA kare chhetemane potAnAn mAne chhe
ane atyant dukhakar sAnsArik bhogonA bhAvane paN sukhakar mAne chhe. tenun gnAn, mohathI
parAbhav pAmelun hovAthI, sukh
dukh sharIrAdi padArthonA yathArtha svarUpane jANatun nathI
arthAt padArthone viparIt svarUpe jANe chhe. 7
pharIthI AchArya ja kahe chhe‘विराधक इत्यादि यावत्’(dashamA shlok sudhI) potAnA
svabhAvane prApta nahi karanAr (arthAt sharIr vagerenun svarUp nahi jANanAr) puruSh
sharIrAdine anyathA (anya prakAre) mAne chhe
evo artha chhe.
A ja arthanI (AchArya) spaShTatA kare chhe
tan, dhan, ghar, strI, mitraari, putrAdi sahu anya,
parabhAvomAn mUDh jan, mAne teh ananya. 8
anvayArtha :[वपुः ] sharIr, [गृहं ] ghar, [धनं ] dhan, [दाराः ] strI, [पुत्राः ] putro,

Page 26 of 146
PDF/HTML Page 40 of 160
single page version

26 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
टीकाप्रपद्यते कोऽसौ ? मूढः स्वपरविवेकज्ञानहीनः पुमान् कानि, वपुर्गृहादीनि
वस्तूनि किंविशिष्टानि ? स्वानि स्वश्चात्मा स्वानि चात्मीयानि स्वानि एकशेषाश्रयणादेकस्य
स्वशब्दस्य लोपः अयमर्थो दृढतममोहाविष्टो देहादिकमात्मानं प्रपद्यतेआत्मत्वेनाभ्युपगच्छति
दृढतरमोहाविष्टश्च आत्मीयत्वेन किं विशिष्टानि सन्ति स्वानि प्रपद्यत इत्याह
सर्वथान्यस्वभावानिसर्वेण द्रव्यक्षेत्रकालभाव लक्षणेन प्रकारेण स्वस्वभावादन्यो भिन्नः
स्वभावो येषां तानि किं किमित्याहवपुः शरीरं तावदचेतनत्वादिस्वभावं प्रसिद्धमस्ति एवं गृहं
धनं दारा भार्याः पुत्राः आत्मजाः मित्राणि सुह्रदः शत्रवोऽमित्राः
लिए हुए पर-अन्य हैं, परन्तु मूढ़ प्राणी मोहनीयकर्मके जालमें फसकर इन्हें आत्माके समान
मानता है
विशदार्थस्व और परके विवेकज्ञानसे रहित पुरुष शरीर आदिक पर पदार्थोंको
आत्मा व आत्माके स्वरूप ही समझता रहता है अर्थात् दृढ़तम मोहसे वश प्राणी
देहादिकको (जो कि द्रव्य, क्षेत्र, काल, भाव लक्षणरूप हरेक प्रकारसे आत्मस्वभावसे भिन्न
स्वभाववाले हैं) ही आत्मा मानता है और दृढ़तर मोहवाला प्राणी, उन्हीं व वैसे ही
शरीरादिकको आत्मा नहीं, अपि तु आत्माके समान मानता रहता है
।।।।
[मित्राणि ] mitro, [शत्रवः ] shatruo [सर्वथा अन्य स्वभावानि ] sarvathA (chaitanyasvabhAvathI) bhinna
svabhAvavALAn chhe, [किन्तु ] chhatAn [मूढः ] agnAnI jIv [तानि ] temane [स्वानि ] potAnAn
[प्रपद्यते ] mAne chhe.
TIkA :mAne chhe (samaje chhe). koN te? mUDh arthAt svaparanA vivekagnAnathI
rahit puruSh, kone (mAne chhe)? sharIr, gRuh Adi vastuone; kevA prakAranI (mAne chhe)?
potAnI (mAne chhe). sva eTale nij AtmA,
स्वानि eTale AtmIy sva. [ekasheSh samAsane
lIdhe ek ‘sva’ shabdano lop thayo chhe]. Ano artha e chhe kedraDhatam mohathI AviShTa
(mohAbhibhUt) prANI dehAdikane AtmA mAne chhe, eTale ke temane AtmasvarUp samaje chhe
ane draDhattar mohathI AviShTa prANI (temane) AtmIy (eTale AtmAnAn) mAne chhe.
(shiShya) pUchhe chhekevA prakAranI vastuone potAnI mAne chhe? sarvathA (sarva prakAre)
anya (bhinna) svabhAvavALI (vastuone)arthAt dravyakShetrakALbhAvarUp sarva prakAre
svasvabhAvathI anya eTale bhinna jeno svabhAv chhe tevI (vastuone). vaLI pUchhyun, ‘‘kaI
kaI (vastuo)’’ pratham to vapu eTale sharIr je achetanatvAdi svabhAvavALun prasiddha chhe te,
tem ja ghar, dhan, dArA, strI (bhAryA), putro (Atmajo), mitro (suhRudo) ane shatruo
(amitro) vagere.