Ishtopdesh-Gujarati (English transliteration). Shlok: 9-15.

< Previous Page   Next Page >


Combined PDF/HTML Page 3 of 8

 

Page 27 of 146
PDF/HTML Page 41 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 27
उत्थानिकाशरीर आदिक पदार्थ जो कि मोहवान् प्राणीके द्वारा उपकारक एवं
हितू समझे जाते हैं, वे सब कैसे हैं, इसको आगे श्लोकमें उल्लिखित दृष्टांत द्वारा दिखाते
हैं :
bhAvArtha :svaparanA bhedavignAnathI rahit mUDh jIvo, dravyakShetrakALbhAvarUpe
AtmasvabhAvathI sarvathA bhinna svabhAvavALAn je sharIr, ghar, dhan, strI, putra, mitra Adi
padArtho chhe; temane sva tathA AtmIy (svIy)
potAnAn mAne chhe.
asadbhUt vyavahAranaye A badhAn, jIvanAn kahevAmAn Ave chhe eTale ke e badhAnno
sanyog jIvane chhe kharo, paN te jIvathI sarvathA bhinna chhe; te darshAvavA mATe prastut mUL
gAthAmAn tem ja TIkAmAn sarvathA shabda vAparyo chhe.
A rIte mUDh jIvo potAnA AtmasvabhAvathI sarvathA bhinna svabhAvavALA padArthomAn
Atmabuddhi ane AtmIyabuddhi karI dukhI thAy chhe.
samAdhitantrashlok 56mAn paN kahyun chhe ke
अनात्मीयात्मभूतेषु ममाहमिति जाग्रति
agnAnI jIv, anAtmIyabhUt eTale AtmIy nahi evAn strIputrAdikamAn, ‘e mArAn
chhe’ ane anAtmabhUt eTale AtmabhUt nahi evA sharIrAdikamAn, ‘e hun chhun’ evo
adhyavasAy (viparIt mAnyatA) kare chhe. 8
ahIn, hitavargane uddeshIne draShTAnta chhe.
ahIn, eTale sharIrAdi madhye je hitakArak eTale upakArak strI Adino varga eTale
gaN (samUh) chhe, temane uddeshIne eTale temane viShay karIne (te kevAn chhe te samajAvavA
mATe) ame draShTAnta eTale udAharaN ApIe chhIe. te A pramANe chhe
[sharIrAdi padArtho jene mohavAn prANI upakArak vA hitakArak mAne chhe, te badhA
kevA chhe te draShTAnt dvArA AchArya samajAve chhe.]
अत्र हितवर्गमुद्दिश्य दृष्टान्तः
अत्रैतेषु वपुरादिषु मध्ये हितानामुपकारकाणां दारादीनां वर्गो गणस्तमुद्दिश्य विषयीकृत्य
दृष्टान्त उदाहरणं प्रदर्श्यते अस्माभिरिति शेषः
तद्यथा

Page 28 of 146
PDF/HTML Page 42 of 160
single page version

28 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
दिग्देशेभ्यः खगा एत्य संवसन्ति नगे नगे
स्वस्वकार्यवशाद्यान्ति देशे दिक्षु प्रगे प्रगे ।।।।
टीकासंवसन्ति मिलित्वा रात्रिं यावन्निवासं कुर्वन्ति के ते ? खगाः पक्षिणः क्व
क्व ? नगे नगे वृक्षे वृक्षे किं कृत्त्वा ? एत्य आगत्य केभ्यो ? दिग्देशेभ्यः, दिशः पूर्वादयो
दश, देशस्तस्यैकदेशो अङ्गवङ्गादयस्तेभ्योऽवधिकृतेभ्यः तथा यान्ति गच्छन्ति के ते ? स्वगाः
दिशा देशसे आयकर, पक्षी वृक्ष बसन्त
प्रात होत निज कार्यवश, इच्छित देश उड़न्त ।।।।
अर्थदेखो, भिन्न-भिन्न दिशाओं व देशोंसे उड़ उड़कर आते हुए पक्षिगण वृक्षों
पर आकर रैनबसेरा करते हैं और सबेरा होने पर अपने-अपने कार्यके वशसे भिन्न-भिन्न
दिशाओं व देशोंमें उड़ जाते हैं
विशदार्थजैसे पूर्व आदिक दिशाओं एवं अंग, बंग आदि देशोंसे उड़कर पक्षिगण
वृक्षों पर आ बैठते हैं, रात रहने तक वहीं बसेरा करते हैं और सबेरा होने पर अनियत
दिशा व देशकी ओर उड़ जाते हैं
उनका यह नियम नहीं रहता है कि जिस देशसे आये
dishAdeshathI AvIne, pakShI vRukShe vasanta,
prAta thatAn nij kAryavash, vidhavidh desh uDanta. 9
anvayArtha :[खगाः ] pakShIo [दिग्देशेभ्यः ] (pUrvAdi) dishAothI ane (ang,
bang Adi) deshothI [एत्य ] AvIne [नगे नगे ] vRukSho upar [संवसन्ति ] nivAs kare chhe ane
[प्रगे प्रगे ] prAtakAl thatAn [स्वस्वकार्यवशात् ] potapotAnA kAryavashAt [देशे दिक्षु ] (judA judA)
desho ane dishAomAn [यान्ति ] chAlyAn jAy chhe.
TIkA :samvAs kare chhe eTale ekaThA thaI rAt sudhI nivAs kare chhe. koN te?
pakShIo. kyAn kyAn (nivAs kare chhe)? vRukSho upar. shun karIne? AvIne. kyAthi (AvIne)?
dishAo ane deshothI; dishAo eTale pUrvAdi dash dishAo; desh eTale teno ek bhAg
ang, bang Adi; te avadhikRut (maryAdit)deshothI (Ave chhe) tathA jAy chhe. koN te?
pakShIo. kyAn (jAy chhe?) dishAomAn arthAt dishAo ane deshomAn. prApta karelA sthAnathI
temano javAno niyam UlaTo chhe evo nirdesh chhe, arthAt javAnA niyamano abhAv chhe.
evo artha chhe. je je dishAethI AvyAn te te ja dishAmAn jAy ane je deshathI AvyAn
te te ja deshamAn jAy
evo niyam nathI, to kem chhe? jyAn tyAn ichchhAnusAr teo jAy

Page 29 of 146
PDF/HTML Page 43 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 29
कासु ? दिक्षु दिग्देशेष्विति; प्राप्तेर्विपर्ययनिर्द्देशो गमननियमनिवृत्त्यर्थस्तेन, यो यस्याः दिशः
आयातः स तस्यामेव दिशि गच्छति यश्च यस्माद्देशादायात् स तस्मिन्नेवदेशे गच्छतीति नास्ति
नियमः
किं तर्हि ? यत्र क्वापि यथेच्छं गच्छतीत्यर्थः कस्मात् स्वस्वकार्यवशात्
निजनिजकरणीयपारतंत्र्यात् कदा कदा ? प्रगे प्रगे प्रातः प्रातः एवं संसारिणो जीवा अपि
नरकादिगतिस्थानेभ्य आगत्य कुले स्वायुःकालं यावत् संभूय तिष्ठन्ति तथा निजनिजपारतन्त्र्यात्
देवगत्यादिस्थानेष्वनियमेन स्वायुःकालान्ते गच्छन्तीति प्रतीहि
कथं भद्र ! तव दारादिषु
हितबुद्धया गृहीतेषु सर्वथान्यस्वभावेषु आत्मात्मीयभावः ? यदि खलु एते त्वदात्मका स्युः तदा
त्वयि तदवस्थे एव कथमवस्थान्तरं गच्छेयुः यदि च एते तावकाः स्युस्तर्हि कथं त्वत्प्रयोगमंतरेणैव
यत्र क्वापि प्रयान्तीति मोहग्रहावेशमपसार्य यथावत्पश्येति दार्ष्टान्ते दर्शनीयम्
।।
हों उसी ओर जावें वे तो कहींसे आते हैं और कहींको चले जाते हैंवैसे संसारी जीव भी
नरकगत्यादिरूप स्थानोंसे आकर कुलमें अपनी आयुकाल पर्यन्त रहते हुए मिल-जुलकर रहते
हैं, और फि र अपने अपने कर्मोंके अनुसार, आयुके अंतमें देवगत्यादि स्थानोंमें चले जाते हैं
हे भद्र ! जब यह बात है तब हितरूपसे समझे हुए, सर्वथा अन्य स्वभाववाले स्त्री आदिकोंमें
तेरी आत्मा व आत्मीय बुद्धि कैसी ? अरे ! यदि ये शरीरादिक पदार्थ तुम्हारे स्वरूप होते
तो तुम्हारे तद्वस्थ रहते हुए, अवस्थान्तरोंको कैसे प्राप्त हो जाते ? यदि ये तुम्हारे स्वरूप
नहीं अपितु तुम्हारे होते तो प्रयोगके बिना ही ये जहाँ चाहे कैसे चले जाते ? अतः मोहनीय
पिचाशके आवेशको दूर हटा ठीक ठीक देखनेकी चेष्टा कर
।।।।
chhe. shAthI (jAy chhe)? potapotAnA kAryavashAt arthAt potapotAne karavA yogya kAryanI
parAdhInatAne lIdhe. kyAre kyAre (jAy chhe)? savAre, savAre.
e pramANe sansArI jIvo paN narakAdi gatisthAnothI AvIne kuLamAn (kuTumbamAn)
potAnA AyukAL sudhI ekaThA thaIne rahe chhe ane potAnA AyukALanA ante potapotAnI
parAdhInatAne lIdhe aniyamathI (niyam vinA) devagati Adi sthAnomAn chAlyA jAy chhe
em pratIti (vishvAs) kar.
to he bhadra! hitabuddhie grahelAn (arthAt A hitakArak chhe em samajIne potAnAn
mAnelAn) strI Adi je sarvathA bhinna svabhAvavALAn chhe, temAn tAro AtmA tathA AtmIyabhAv
kevo? jo kharekhar teo (sharIrAdik) tArA AtmasvarUp hoy, to tun te avasthAmAn ja
hovA chhatAn teo bIjI avasthAne kem prApta thAy chhe? jo teo tArAn hoy to tArA
prayog vinA teo jyAn
tyAn kem chAlyAn jAy chhe? mATe mohajanit Aveshane haThAvIne
jem (vastusvarUp) chhe, tem joem dArShTAntamAn samajavA yogya chhe.

Page 30 of 146
PDF/HTML Page 44 of 160
single page version

30 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
अहितवर्गेऽपि दृष्टान्तः प्रदर्श्यते अस्माभिरिति योज्यम् :
उत्थानिकाआचार्य आगेके श्लोकमें शत्रुओंके प्रति होनेवाले भावोंको ‘ये हमारे
शत्रु हैं’ ‘अहितकर्ता हैं’ आदि अज्ञानपूर्ण बतलाते हुए उसे दृष्टान्त द्वारा समझाते हैं, साथ
ही ऐसे भावोंको दूर करनेके लिए प्रेरणा भी करते हैं :
bhAvArtha :jevI rIte pakShIo judI judI dishA ane deshothI AvI rAtre vRukSha
upar ekaThAn nivAs kare chhe ane savAre potapotAnA kArya ange ichchhAnusAr koI desh
yA dishAmAn UDI jAy chhe, tevI rIte sansArI jIvo narakagati AdirUp sthAnothI AvI
ek kuTumbamAn janma le chhe ane tyAn potAnA AyukAl sudhI kuTumbIjano sAthe rahe chhe,
pachhI potAnI Ayu pUrI thatAn teo potapotAnI yogyatAnusAr devagati Adi sthAnomAn
chAlyA jAy chhe.
jem pakShIo je dishAethI ane deshamAnthI Ave te ja dishAdeshamAn pAchhA jAy
evo koI niyam nathI, tem sansArI jIvo paN Ayu pUrI thatAn je gatimAnthI AvyA
hatA te ja gati
sthAnomAn pharI jAy evo koI niyam nathI; potapotAnI
yogyatAnusAr navI gatimAn jAy chhe.
AchArya shiShyane bodharUpe kahe chhe, ‘‘he bhadra! sharIrAdi padArtho tArAthI sarvathA
bhinna svabhAvavALA chhe. jo teo tArA hoy, to banne judA paDI kem chAlyA jAy
chhe? jo teo tArA AtmasvarUp hoy to AtmA to tenA trikAlI svarUpe teno te
ja rahe chhe ane tenI sAthe sharIrAdi sanyogI padArtho to tenA te rahetA nathI. jo
teo AtmasvarUp hoy to AtmAnI sAthe ja rahevAn joIe paN tem to jovAmAn
Avatun nathI; mATe temane AtmasvarUp mAnavA te bhram chhe arthAt sharIrAdi par padArthomAn
hitabuddhie AtmabhAv yA AtmIyabhAv karavo te agnAnatA chhe. vastusvarUp samajI
AtmabhAv vA AtmIyabhAvano parityAg karavo te shreyaskar chhe.’’ ahIn paN ‘sarvathA’
sambandhI A pUrvenI gAthAmAn jem kahyun chhe tem samajavun.
ahit varga sambandhamAn paN ame draShTAnta ApIshunem yojavun. (arthAt shatruo
prati ‘A amAro shatru chheahitakartA chhe’evo bhAv agnAnajanit chhe, te draShTAnta
dvArA AchArya batAve chhe.)

Page 31 of 146
PDF/HTML Page 45 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 31
विराधकः कथं हंत्रे जनाय परिकुप्यति
त्र्यङ्गुलंपातयन् पद्भ्यां स्वयं दण्डेन पात्यते ।।१०।।
टीकाकथमित्यरुचौ न श्रद्दधे कथं परिकुप्यति समन्तात् क्रुध्यति कोऽसौ ?
विराधकः अपकारकर्त्ता जनः कस्मै हन्त्रे जनाय प्रत्यपकारकाय लोकाय
‘सुखं वा यदि दुःखं येन यस्य कृतं भुवि
अवाप्नोति स तत्तस्मादेष मार्गः सुनिश्चितः ।।
अपराधी जन क्यों करे, हन्ता जनपर क्रोध
दो पग अंगुल महि नमे, आपहि गिरत अबोध ।।१०।।
अर्थजिसने पहिले दूसरेको सताया या तकलीफ पहुँचाई है, ऐसा पुरुष उस
सताये गये और वर्तमानमें अपनेको मारनेवालेके प्रति क्यों गुस्सा करता है ? यह कुछ
जँचता नहीं
अरे ! जो त्र्यङ्गुलको पैरोंसे गिराएगा वह दंडेके द्वारा स्वयं गिरा दिया
जायगा
विशदार्थदूसरेका अपकार करनेवाला मनुष्य, बदलेमें अपकार करनेवालेके प्रति
क्यों हर तरहसे कुपित होता है ? कुछ समझमें नहीं आता
aparAdhI jan kAn kare, hantA jan par krodh?
pagathI tryangul pADatAn, danDe paDe abodh. 10
anvayArtha :[विराधकः ] virAdhak (jeNe pahelAn bIjAne herAn karyo hatodukh
Apyun hatunevo puruSh) [हन्त्रे जनाय ] (vartamAnamAn) potAne mAranAr mANas pratye [कथं
परिकुष्यति ] kem gusso kare chhe? (are dekho!) [त्र्यंङ्गुलं ] tryangulane [पद्भ्यां ] pagothI
[पातयन् ] nIche pADanAr (manuShya) [स्वय ] svayam [दण्डेन ] danD vaDe (tryangulanA danD vaDe)
[पात्यते ] nIche paDAy chhe.
TIkA :[aruchi(aNagamAnA) arthamAn कथम् shabda chhe]. mane shraddhAmAn besatun
nathI (mane samajavAmAn Avatun nathI) ke kem parikop kare chhe arthAt sarvaprakAre kem
kopAyamAn thAy chhe? koN te? virAdhak eTale apakAr karanAr mANas. konA upar (kop
kare chhe)? haNanAr mANas upar eTale sAmo apakAr karanAr lok upar.
‘sansAramAn e sunishchit rIti chhe ke je jene sukh ke dukh Ape chhe, te tenA taraphathI
te (sukh ke dukh) pAme chhe.

Page 32 of 146
PDF/HTML Page 46 of 160
single page version

32 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
इत्यभिधानादन्याय्यमेतदिति भावः अत्र दृष्टान्तमाचष्टे त्र्यंगुलमित्यादिपात्यते भूमौ
क्षिप्यते कोऽसौ ? यः कश्चिदसमीक्ष्यकारी जनः, केन ? दण्डेन हस्तधार्यकाष्ठेन कथं ?
स्वयंपात्यते प्रेरणमन्तरेणैव किं कुर्वन् ? पातयन् भूमिं प्रति नामयन् किं तत् ? त्र्यङ्गुलं
अङ्गुलित्रयाकारं कच्चराद्याकर्षणावयवम् काभ्यां ? पादाभ्यां, ततोऽहिते प्रीतिरहिते चाप्रीतिः
स्वहितैषिणा प्रेक्षावता न करणीया
भाई ! सुनिश्चित रीति या पद्धति यही है, कि संसारमें जो किसीको सुख या दुःख
पहुँचाता है, वह उसके द्वारा सुख और दुःखको प्राप्त किया करता है जब तुमने किसी
दूसरेको दुःख पहुँचाया है तो बदलेमें तुम्हें भी उसके द्वारा दुःख मिलना ही चाहिए इसमें
गुस्सा करनेकी क्या बात है ? अर्थात् गुस्सा करना अन्याय है, अयुक्त है इसमें दृष्टान्त
देते हैं कि जो बिना विचारे काम करनेवाला पुरुष है वह तीन अंगुलीकी आकारवाले कूड़ा
कचरा आदिके समेटनेके काममें आनेवाले ‘अंगुल’ नामक यंत्रको पैरोंले जमीन पर गिराता
है, तो यह बिना किसी अन्यकी प्रेरणाके स्वयं ही हाथमें पकड़े हुए डंडेसे गिरा दिया जाता
है
इसलिए अहित करनेवाले व्यक्तिके प्रति, अपना हित चाहनेवाले बुद्धिमानोंको, अप्रीति,
अप्रेम या द्वेष नहीं करना चाहिए ।।१०।।
(arthAt sAmo apakAr karanAr puruSh upar kop karavo) te anyAyayukta chhe
(ayogya chhe)evo A kathanano bhAv chhe.
ahIn (A bAbatamAn) draShTAnta kahe chheत्र्यङ्गुलमित्यादि०’
pADavAmAn Ave chhe, eTale (koIthI) bhUmi upar paTakavAmAn Ave chhe. koN te?
koI avichAryun kAm karanAr mANas. konA vaDe (pADavAmAn Ave chhe)? danD vaDe arthAt
hAthamAn rAkhelA kAShTa (lAkaDA) vaDe. kevI rIte? svayam pADavAmAn Ave chhe
(koInI) preraNA
vinA ja. shun karatAn? (nIche) pADatAn eTale bhUmi taraph namAvatAn. shun (namAvatAn)? tryangulane
arthAt traN AngaLAnnA AkAravALAn kUDA
kacharAdine khenchanAr yantrane. shA vaDe? be pag vaDe.
mATe ahit karanAr arthAt prItirahit vyakti pratye, potAnun hit ichchhanAr
buddhimAn (puruShe) aprIti eTale dveSh karavo joIe nahi.
bhAvArtha :manuShya mATI khodavA ke kacharo khenchavA mATe tryangulane nIche pADe chhe,
tyAre tene paN svayam nIche paDavun paDe chhe, kAraN ke teno danD (hAtho) nAno hoy chhe. te
tryangulane nIche pADe chhe to tryangulano danD paN tene nIche pADe chhe; tem jo tame koIne dukhI
karo ane bIjo koI tamane dukhI kare ane tenA upar gusse thAo
, e keTalo anyAy

Page 33 of 146
PDF/HTML Page 47 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 33
अत्र विनेयः पृच्छति हिताहितयो रागद्वेषौ कुर्वन् किं कुरुते ? इति दारादिषु रागं शत्रुषु
च द्वेषं कुर्वाणः पुरुषः किमात्मनेऽहितं कार्यं करोति येन तावदकार्यतयोपदिश्यते इत्यर्थः
अत्राचार्य, समाधत्ते
रागद्वेषद्वयी दीर्घनेत्राकर्षणकर्मणा
अज्ञानात्सुचिरं जीवः संसाराब्धौ भ्रमत्यसौ ।।११।।
यहाँ पर शिष्य प्रश्न करता है, कि स्त्री आदिकोंमें राग और शत्रुओंमें द्वेष करनेवाला
पुरुष अपना क्या अहितबिगाड़ करता है ? जिससे उनको (राग-द्वेषोंको) अकारणीय
न करने लायक बतलाया जाता है ? आचार्य समाधान करते हैं :
मथत दूध डोरीनितें, दंड फि रत बहु बार
राग द्वेष अज्ञानसे, जीव भ्रमत संसार ।।११।।
अर्थयह जीव अज्ञानसे राग-द्वेषरूपी दो लम्बी डोरियोंकी खींचतानीसे संसाररूपी
समुद्रमें बहुत काल तक घूमता रहता हैपरिवर्तन करता रहता है
chhe? kAraN ke ‘sansAramAn e sunishchit vAt chhe ke je koI mANas bIjAne sukh yA dukh
Ape chhe, tene bIjA taraphathI sukh yA dukh ja prApta thAy chhe.
mATe potAnun hit chAhanAr buddhimAn puruShe ahit karanAr vyakti pratye aprIti
ke dveSh karavo yogya nathI. 10.
ahIn, shiShya pUchhe chhehit ane ahit karanArAo pratye rAgdveSh karanAr shun
kare chhe? (strI, Adi pratye rAg ane shatruo pratye dveSh karanAr puruSh potAnun shun ahit
kArya kare chhe, jethI rAg
dveSh karavA yogya nathIem tene upadeshavAmAn Ave chhe?
ahIn, AchArya samAdhAn kare chhe
dIrgha dor be khenchatAn, bhame danD bahu vAr,
rAgdveSh agnAnathI, jIv bhame sansAr. 11.
anvayArtha :[असौ जीवः ] A jIv [अज्ञानात् ] agnAnathI [रागद्वेषद्वयी-
दीर्घनेत्राकर्षणकर्मणा ] rAgdveSharUpI be lAmbI dorIonI (netarAnnI) khenchatANanA kAryathI
[संसाराब्धौ ] sansAr samudramAn [सुचिरं ] bahu lAmbA kAL sudhI [भ्रमति ] ghUmato rahe chhebhamato
rahe chhe.

Page 34 of 146
PDF/HTML Page 48 of 160
single page version

34 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
टीकाभ्रमति संसरति कोऽसौ ? असौ जीवश्चेतनः क्व ? संसाराब्धौसंसारः
द्रव्यपरिवर्तनादिरूपो भवोऽब्धिः समुद्र इव दुःखहेतुत्वाद् दुस्तरत्त्वाच्च तस्मिन् कस्मात् ?
अज्ञानात् देहादिष्वात्मविभ्रमात् कियत्कालं, सुचिरं अतिदीर्घकालम् केन ? रागेत्यादि रागः
इष्टे वस्तुनि प्रीतिः द्वेषश्चानिष्टेऽप्रीतिस्तयोर्द्वयी रागद्वेषयोः शक्तिव्यक्तिरूपतया युगपत्
प्रवृत्तिज्ञापनार्थं द्वयीग्रहणं, शेषदोषाणां च तद्द्वयप्रतिबद्धत्वबोधनार्थं
तथा चोक्तम् [ज्ञानार्णवे ]
यत्र रागः पदं धत्ते, द्वेषस्तत्रेति निश्चयः
उभावेतौ समालम्ब्य विक्रमत्यधिकं मनः ।।२३।।
विशदार्थद्रव्य, क्षेत्र, काल, भव, भावरूप पंचपरावर्तनरूप संसार, जिसे दुःखका
कारण और दुस्तर होनेसे समुद्रके समान कहा गया है, उसमें अज्ञानसे-शरीरादिकोंमें
आत्मभ्रान्तिसे-अतिदीर्घ काल तक घूमता (चक्कर काटता) रहता है
इष्ट वस्तुमें प्रीति होनेको
राग और अनिष्ट वस्तुमें अप्रीति होनेको द्वेष कहते हैं उनकी शक्ति और व्यक्तिरूपसे हमेशा
प्रवृत्ति होती रहती है, इसलिए आचार्योंने इन दोनोंकी जोड़ी बतलाई है बाकीके दोष इस
जोड़ीमें ही शामिल है, जैसा कि कहा गया है :‘‘यत्र रागः पदं धत्ते’’
‘‘जहाँ राग अपना पाँव जमाता है, वहाँ द्वेष अवश्य होता है या हो जाता है,
TIkA :bhame chhe eTale sansaraN kare chhe. koN te? te jIvchetan. kyAn (bhame
chhe)? sansArsamudramAn, sansAr eTale dravyaparivartanAdirUp bhav, je dukhanun kAraN ane
dustar hovAthI abdhi eTale samudra jevo chhetemAn. shA kAraNathI bhame chhe? agnAnane lIdhe
arthAt dehAdimAn AtmavibhramanA kAraNe. keTalA kAL sudhI (bhame chhe)? suchir eTale bahu
lAmbA kAL sudhI. shAthI?
‘रागेत्यादि०’ rAg ityAdithI.
rAg eTale iShTa vastumAn prIti ane dveSh eTale aniShTa vastumAn aprIti, te bannenun
yugal. rAgdveShanI pravRutti, shaktirUpe tathA vyaktirUpe hammeshAn ekIsAthe hoy chhe; te
jaNAvavA mATe tathA bAkInA doSho paN te (bannenA) yugalamAn garbhit chhe (arthAt sAmel
chhe
te sAthe sambandh rAkhe chhe) te batAvavA mATe (AchArye) te bannenun (rAgdveShanun yugal)
grahaN karyun chhe.
vaLI, ‘gnAnArNav’mAn kahyun chhe ke
‘jyAn rAg potAno pag jamAve chhe (rAkhe chhe) tyAn dveSh avashya hoy chhe. te bannenA

Page 35 of 146
PDF/HTML Page 49 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 35
अपि चआत्मनि सति परसंज्ञा, स्वपरविभागात् परिग्रहद्वेषौ
अनयोः संप्रतिबद्धाः सर्वे दोषाश्च जायन्ते ।।
सा दीर्धनेत्रायतमन्थाकर्षणपाश इव भ्रमणहेतुत्वात्तस्यापकर्षणकर्मजीवस्य रागादिरूपतया
परिणमनं नेत्रस्यापकर्षणत्वाभिभुखानयनं तेन अत्रोपमानभूतो मन्थदण्ड आक्षेप्यस्तेन यथा
नेत्राकर्षणव्यापारेण मन्थाचलः समुद्रे सुचिरं भ्रान्तो लोके प्रसिद्धस्तथा स्वपरविवेकानवबोधात्
यदुद्भूतेन रागादिपरिणामेन कारणकार्योपचारात्तज्जनितकर्मबन्धेन अनादिकालं संसारे भ्रान्तो
यह निश्चय है इन दोनों (राग-द्वेष)के आलम्बनसे मन अधिक चंचल हो उठता है और
जितने दोष हैं, वे सब राग-द्वेषके संबद्ध हैं,’’ जैसा कि कहा गया है‘‘आत्मनि सति
परसंज्ञा’’
‘‘निजत्वके होने पर परका ख्याल हो जाता और जहाँ निज-परका विभाग (भेद) हुआ
वहाँ निजमें रागरूप और परमें द्वेषरूप भाव हो ही जाते हैं बस इन दोनोंके होनेसे अन्य
समस्त दोष भी पैदा होने लग जाते हैं, कारण कि वे सब इन दोनोंके ही आश्रित हैं ’’
वह राग-द्वेषकी जोड़ी तो हुई मंथानीके डंडेको घुमानेवाली रस्सीके फाँसाके समान
और उसका घूमना कहलाया जीवका रागादिरूप परिणमन सो जैसे लोकमें यह बात
प्रसिद्ध है कि नेतरीके खींचा-तानीसे जैसे मंथराचल पर्वतको समुद्रमें बहुत काल तक भ्रमण
(rAg-dveShanA) avalambanathI man adhik vikArI bane chhe (kShobh pAme chhechanchaL bane
chhe).’ (23)
vaLI, jyAn mArApaNAno bhAv Ave chhe, tyAn parasangnA (par taraphano bhAv) Ave
chhe. svaparanA vibhAgane lIdhe rAg-dveSh hoy chhe, (arthAt jyAn A mArun chhe ane e
bIjAnun chheevo svaparano vibhAgbhed chhe, tyAn svamAn rAgarUp ane paramAn dveSharUp bhAv
thAy chhe). A banne doSho sAthe sambandh rAkhatA (anya) sarva doSho utpanna thAy chhe (arthAt
anya sarva doShonun mUL rAg-dveSh chhe).
jene manthanadanDanA bhramaNanun kAraN tene khenchavAmAn pAsharUp dIrghanetarAn (dorI)nA
AkarShaNanI (khenchatANanI) kriyA chhe, tem jIvane (sansAramAn) bhramaNanun kAraN tenun rAgAdirUp
pariNamavun te chhe. netarAnnA AkarShaNathI abhimukh lAvelo upamAnabhUt (jenI sAthe jIvanI
sarakhAmaNI chhe tevo) manthanadanD bhamavA yogya chhe.
lokamAn e vAt prasiddha chhe, ke netarAn (dorIo)nI khenchatANanI kriyAthI (AkarShaNanI
kriyAthI) jem mantharAchal parvat samudramAn bahu lAmbA kAL sudhI ghUmato rahyo, tem svaparanA

Page 36 of 146
PDF/HTML Page 50 of 160
single page version

36 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
भ्रमति भ्रमिष्यति भ्रमतीत्यवतिष्ठन्ते पर्वता इत्यादिवत् नित्यप्रवृत्ते लटा विधानात्
उक्तं च[पंचत्थिपाहुडे ]
‘जो खलुं संसारत्थो, जीवो तत्तो दु होदि परिणामो
परिणामादो कम्मं कम्मादो हवदि गदिसु गदी ।।१२८।।
गदिमधिगदस्स देहो देहादो इंदियाणि जायंते
तेहिं दु विसयग्गहणं तत्तो रागो व दोसो वा ।।१२९।।
करना पड़ा उसी तरह स्वपर विवेकज्ञान न होनेसे रागादि परिणामोंके द्वारा जीवात्मा
अथवा कारणमें कार्यका उपचार करनेसे, रागादि परिणामजनित कर्मबंधके द्वारा बँधा हुआ
संसारीजीव, अनादिकालसे संसारमें घूम रहा है, घूमा था और घूमता रहेगा
मतलब यह
है कि ‘रागादि परिणामरूप भावकर्मोंसे द्रव्यकर्मोंका बन्ध होता’ ऐसा हमेशासे चला आ
रहा है और हमेशा तक चलता रहेगा
सम्भव है कि किसी जीवके यह रुक भी जाय
जैसा कि कहा गया है :‘‘जो खलु संसारत्थो’’
‘‘जो संसारमें रहनेवाला जीव है, उसका परिणाम (राग-द्वेष आदिरूप परिणमन)
होता है, उस परिणामसे कर्म बँधते हैं बँधे हुए कर्मोंके उदय होनेसे मनुष्यादि गतियोंमें
गमन होता है, मनुष्यादि गति प्राप्त होनेवालेको (औदारिक आदि) शरीरका जन्म(संबंध)
होता है, शरीर होनेसे इन्द्रियोंकी रचना होती है, इन इन्द्रियोंसे विषयों (रूप रसादि)का
vivekagnAnanA abhAve utpanna thayelA rAgAdi pariNAmothI arthAt kAraNamAnrAgAdimAn
(kAryano) dravyakarmano upachAr karavAthItenA nimitte utpanna thayelA karmabandhathI sansArI jIv
anAdi kALathI sansAramAn bhamato rahyo chhe, bhame chhe ane bhamashe.
[bhamato rahe chhe eTale parvato ityAdivat (bhramaN kriyAmAn) te avasthA pAme chhe.]
vaLI, ‘panchAstikAy’mAn kahyun chhe ke
‘je kharekhar sansArasthit jIv chhe te tenAthI pariNAm pAme chhe (arthAt tene rAg
dveSharUp snigdha pariNAm thAy chhe), pariNAmathI karma ane karmathI gatiomAn gaman thAy
chhe.’........(128)
‘gati prApta (jIv)ne deh thAy chhe, dehathI indriyo thAy chhe, indriyothI viShayagrahaN
ane viShayagrahaNathI rAg athavA dveSh thAy chhe.’.......(129)

Page 37 of 146
PDF/HTML Page 51 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 37
जायदि जीवस्सेवं भावो संसारचक्कवालंमि
इदि जिणवरेहिं भणियं अणाइणिहणो सणिहणो वा ।।१३०।।
ग्रहण होता है, उससे फि र राग और द्वेष होने लग जाते हैं इस प्रकार जीवका संसाररूपी
चक्रवालमें भवपरिणमन होता रहता है, ऐसा जिनेन्द्रदेवने कहा है जो अनादिकालसे होते
हुए अनन्तकाल तक होता रहेगा, हाँ किन्हीं भव्यजीवोंके उसका अन्त भी हो जाता
है
’’ ।।११।।
‘e pramANe bhAv, sansArachakramAn jIvane anAdianant athavA anAdisAnt thayA
kare chheem jinavaroe kahyun chhe.’.......(130)
(e snigdha pariNAm abhavya jIvone anAdianant hoy chhe ane keTalAk bhavya
jIvone te anAdisAnt hoy chhe eTale ke te pariNAmano ant paN Ave chhe.)
bhAvArtha :A lokamAn e kathA prasiddha chhe ke devoe mantharAchal parvatane manthan
danD banAvI be netarAnthI tenI khenchatAN karI samudranun manthan karyun, tem A jIv, dravyakShetra
kALbhavbhAvarUppanchaparAvartanarUpsansArsamudramAn agnAnajanit rAgdveSharUpI netarAnnI
AkarShaNkriyAthI anAdikALathI ghUmato rahyo chhe.
koI paN vastu iShTa ke aniShTa nathI chhatAn je vastu iShTa lAge chhe temAn te rAg
kare chhe ane je aniShTa lAge chhe temAn dveSh kare chhe. dehAdi padArthomAn AtmabhrAnti te ja
rAg
dveShanun mULakAraN chhe.
rAgdveSh banne shaktivyakti apekShAe yugapat (ekI sAthe) hoy chhe. jyAn ek
prati rAg pragaTarUpe (vyaktarUpe) hoy, tyAn bIjA pratye dveSh paN shaktirUpe hoy ja. em
banneno paraspar avinAbhAvasambandh chhe.
rAgdveSh bIjA anek doShonun mUL chhe. tenAthI man ati vihvaL ane chanchaL bane
chhe.
vaLI, sansArachakranun mULakAraN mithyAtva ane rAgdveSh ja chhe, kAraN ke tenA nimitte
karmabandh, karmabandhathI gatiprApti, gatithI sharIr, sharIrathI indriyo, indriyothI viShayagrahaN
ane viShayagrahaNathI rAgdveSh ane vaLI rAg dveShathI karmabandh thAy chheem sansArachakra chAlyA
ja kare chhe. 11.

Page 38 of 146
PDF/HTML Page 52 of 160
single page version

38 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
अथ प्रतिपाद्यः पर्यनुयुङ्क्ते‘तस्मिन्नपि यदि सुखी स्यात् को दोष ? इति’ भगवन् !
संसारेपि न केवलं मोक्ष इत्यपि शब्दार्थः चेञ्जीवः सुखयुक्तो भवेत् तर्हि को दोषो न कश्चित्
दोषो दुष्टत्वं संसारस्य सर्वेषां सुखस्यैव आप्तुमिष्टत्वात् येन संसारच्छेदाय सन्तो यतेरन्निति
अत्राह, वत्स !
विपद्भवपदावर्ते पदिकेवातिबाह्यते
यावत्तावद्भवन्त्यन्याः प्रचुरा विपदः पुरः ।।१२।।
उत्थानिकायहाँ पर शिष्य पूछता है, कि स्वामिन् ! माना कि मोक्षमें जीव सुखी
रहता है किन्तु संसारमें भी यदि जीव सुखी रहे तो क्या हानि है ?कारण कि संसारके
सभी प्राणी सुखको ही प्राप्त करना चाहते हैं जब जीव संसारमें ही सुखी हो जाय तो
फि र संसारमें ऐसी क्या खराबी है ? जिससे कि संत पुरुष उसके नाश करनेके लिये प्रयत्न
किया करते हैं ? इस विषयमें आचार्य कहते हैं
हे वत्स
जबतक एक विपद टले, अन्य विपद बहु आय
पदिका जिमि घटियंत्र में, बार बार भरमाय ।।१२।।
अर्थजब तक संसाररूपी पैरसे चलाये जानेवाले घटीयंत्रमें एक पटली सरीखी
have shiShya pUchhe chhe‘bhagavan! jo temAn paN (sansAramAn paN) jIv sukhI raheto
hoy to sho doSh? kevaL mokShamAn ja sukhI rahe em kem?evo paN shabdArtha chhe. jo
jIv sansAramAn paN sukhI thAy to sho doSh? koI doSh nahi, kAraN ke sansAranA sarva
jIvone sukhanI ja prApti iShTa chhe, to pachhI sant puruSho sansAranA nAsh mATe kem prayatna
kare chhe?
[arthAt jo sansAramAn ja sukhanI prApti thatI hoy, to sansAramAn evo sho doSh
chhe, ke tethI sant puruSho tenA nAsh mATe prayatna kare chhe?]
A viShayamAn AchArya kahe chhevatsa!
ek vipadane TALatAn, anya vipad bahu Ay,
padikA jyam ghaTiyantramAn, ek jAy bahu Ay. 12.
anvayArtha :[भवपदावर्ते ] sansArarUpI (pagathI chalAvavAmAn AvatA) ghaTIyantramAn
[पदिका इव ] ek pATalI samAn [विपत् ] ek vipatti [यावत् अतिबाह्यते तावत् ] dUr karAy

Page 39 of 146
PDF/HTML Page 53 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 39
टीकायावदतिबाह्यते अतिक्रम्यते; प्रेर्यते कासौ ? विपत् सहजशारीरमान-
सागन्तुकानामापदां मध्ये या काप्येका विवक्षिता आपत् जीवेनेति शेषः क्व ? भवपदावर्ते
भवः संसारः पदावर्त इवपादचाल्यघटीयन्त्रमिवभूयो भूयः परिवर्त्तमानत्वात् केव,
पदिकेवपादाक्रान्तदण्डिका यथा तावद्भवति काः ? अन्या अपूर्वाः प्रचुराःबह्वो विपदः
आपदः पुरो अग्रे जीवस्य पदिका इव, काछिकस्येति सामर्थ्यं योज्यं अतो जानीहि दु
खैकनिबन्धन विपत्तिनिरन्तरत्वात् संसारस्यावश्यविनाश्यत्त्वम् ।।
एक विपत्ति भुगतकर तय की जाती है, उसी समय दूसरी-दूसरी बहुतसी विपत्तियाँ सामने
आ उपस्थित हो जाती हैं
विशदार्थपैरसे चलाये जानेवाले घटीयंत्रको पदावर्त कहते हैं, क्योंकि उसमें
बार बार परिवर्तन होता रहता है सो जैसे उसमें पैरसे दबाई गई लकड़ी या पटलीके
व्यतीत हो जानेके बाद दूसरी पटलियाँ आ उपस्थित होती हैं, उसी तरह संसाररूपी
पदावर्तमें एक विपत्तिके बाद दूसरी बहुतसी विपत्तियाँ जीवके सामने आ खड़ी होती हैं
इसलिये समझो कि एकमात्र दुःखोंकी कारणीभूत विपत्तियोंका कभी भी अन्तर न
पड़नेके कारण यह संसार अवश्य ही विनाश करने योग्य है अर्थात् इसका अवश्य नाश
करना चाहिए ।।१२।।
te pahelAn to [अन्याः ] bIjI [प्रचुराः ] ghaNI [विपदः ] vipattio [पुरः भवन्ति ] sAme
upasthit thAy chhe.
TIkA :dUr karAy chheatikramAy chheprerAy chhe te pahelAn, koN te? vipatti
(dukh)arthAt sahaj shArIrik yA mAnasik AvI paDatI ApadAomAn koI ek vivakShit
(khAs) ApadA. [‘jIv dvArA’ e shabda adhyAhAr chhe.] kyAn? bhav padAvartamAnbhav eTale
sansAr ane padAvarta eTale pagathI chalAvavAmAn Avatun ghaTIyantra, kAraN ke temAn vAramvAr
parivartan thatun rahe chhe,
ghaTIyantra jevA sansAramAn. konI mAphak? padAkrAnta (pag mUkI
chalAvavAmAn AvatI) pATalInI jem (dUr karAy te pahelAn arthAt ek pATalI vyatIt thAy
te pahelAn bIjI pATalI) upasthit thAy chhe. koN? (upasthit thAy chhe.) anya eTale apUrva
ane prachur eTale bahu vipattio
ApadAo, jIvanI sAme, jem nadImAn kAchhikanI*
sAme pATalIo (upasthit thAy chhe tem.)em sAmarthyathI samajavun.
* kAchhiknadI uparanun prANI.

Page 40 of 146
PDF/HTML Page 54 of 160
single page version

40 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
पुनः शिष्य एवाह‘न हि सर्वे विपद्वन्तः ससंपदोपि दृश्यन्त इति’ भगवन् ! समस्ता
अपि संसारिणो न विपत्तियुक्ताः सन्ति सश्रीकाणामपि केषांचिद् दृश्यमानत्वादिति
अत्राह
दुरर्ज्येनासुरक्ष्येण नश्वरेण धनादिना
स्वस्थंमन्यो जनः कोऽपि ज्वरवानिव सर्पिषा ।।१३।।
फि र शिष्यका कहना है कि, भगवन् ! सभी संसारी तो विपत्तिवाले नहीं हैं, बहुतसे
सम्पत्तिवाले भी दिखनेमें आते हैं इसके विषयमें आचार्य कहते हैं :
कठिन प्राप्त संरक्ष्य ये, नश्वर धन पुत्रादि
इनसे सुखकी कल्पना, जिमि घृतसे ज्वर व्याधि ।।१३।।
tethI, dukhanA kAraNabhUt anek vipattio nirantar AvatI hovAthI sansAr avashya
vinAsh karavA yogya chhe. em tun jAN.
bhAvArtha :sansAr ghaTIyantra jevo chhe. ghaTIyantrane tenI pATalIo upar pag mUkI goL
goL chalAvavAmAn Ave chhe. pagathI ek pATalI dUr karAy ke tarat ja bIjI pATalIo ek
pachhI ek yantra chalAvanAranI sAme upasthit (hAjar) thAy chhe, tem sansAramAn ek vipatti
(ApadA) dUr karAy ke tarat ja bIjI anek vipattio tenI sAme hAjar ja thAy chhe.
mATe sansAr avashya nAsh karavA yogya chhe. sansAr pratyenI ruchino tyAg thatAn arthAt
tenA taraph upekShAbuddhi thatAn sansArano abhAv thaI jAy chhe. par padArtho pratye mamatvabhAv,
ahambhAv, kartRutvabhAv tathA rAg dveShAdirUp bhAv
e Antarik sansAr chhe,agnAnatAe
Ubho karelo sansAr chhe. AtmasvabhAvanI sanmukhatAe teno nAsh thatAn bAhya sanyogarUp
sansArano paN svayam abhAv thaI jAy chhe. 12.
pharIthI shiShya ja bole chhe‘bhagavan! badhAy vipattivALA hotA nathI,
sampattivALA (sukhI) paN jovAmAn Ave chhearthAt badhAy sansArIo vipattivALA
(dukhI) hotA nathI, kAraN ke keTalAk lakShmIvALA (sukhI) lok paN jovAmAn Ave chhe.’
tenA uttaramAn AchArya kahe chhe
jvarpIDit jyam ghI vaDe, mAne nijane chen,
kaShTasAdhya dhan AdithI, mAne mUDh sukh tem. 13.

Page 41 of 146
PDF/HTML Page 55 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 41
टीकाभवति कोऽसौ, जनो लोकः किंविशिष्टः, कोपि निर्विवेको, न सर्वः
किंविशिष्टो भवति, स्वस्थंमन्यः स्वस्थमात्मानं मन्यमानो अहं सुखीति मन्यत इत्यर्थः केन
कृत्वा, धनादिना द्रव्यकामिन्यादीष्टवस्तुजातेन किंविशिष्टेन, दुरर्ज्येनअपायबहुलत्वाद्
दुर्ध्यानावेशाच्च दुःखेन महता कष्टेनार्जित इति दुरर्ज्येनतथा असुरक्ष्येण दुस्त्राणेन
यन्ततोरक्ष्यमाणस्याप्यपायस्यावश्यंभावित्वात् तथा नश्वरेण रक्ष्यमाणस्यापि विनाशसंभवाद-
अर्थजैसे कोई ज्वरवाला प्राणी घीको खाकर या चिपड़ कर अपनेको स्वस्थ
मानने लग जाय, उसी प्रकार कोई एक मनुष्य मुश्किलसे पैदा किये गये तथा जिसकी
रक्षा करना कठिन है और फि र भी नष्ट हो जानेवाले हैं, ऐसे धन आदिकोंसे अपनेको
सुखी मानने लग जाता है
विशदार्थजैसे कोई एक भोला प्राणी जो सामज्वर (ठंड देकर आनेवाले
बुखार)से पीड़ित होता है, वह बुद्धिके ठिकाने न रहनेसेबुद्धिके बिगड़ जानेसे घी को
खाकर या उसकी मालिश कर लेनेसे अपने आपको स्वस्थ-नीरोग मानने लगता है, उसी
तरह कोई कोई (सभी नहीं) धन, दौलत, स्त्री आदिक जिनका कि उपार्जित करना कठिन
anvayArtha :jem [ज्वरवान् ] koI jvaragrasta (tAvathI pIDAto) mANas [सर्पिषा ]
ghIthI (eTale ghI pIne vA sharIre chopaDIne) [स्वस्थंमन्यः भवति ] potAne svastha (nIrogI)
mAne chhe, [इव ] tem [कः अपि जनः ] koI ek manuShya [दुरर्ज्यन ] mushkelIthI (kaShTathI) pedA
karelA (kamAyelA) [असुरक्ष्येण ] jenI sArI rIte surakShA karavI ashakya chhe evA [नश्वरेण ]
nashvar (nAshavAn) [धनादिना ] dhan AdithI [स्वस्थंमन्यः भवति ] potAne sukhI mAne chhe.
TIkA :thAy chhe. koN te? mANaslok. kevo (mANas)? koI ek vivekahIn,
(kintu) badhA nahi, kevo thAy chhe? potAne svastha (nIrog) mAne chhe; hun sukhI chhun em
mAne chhe
evo artha chhe. shA vaDe karIne? dhanAdi vaDe arthAt dravya, strI Adi iShTa
vastuonA samudAy vaDe. kevA (dhanAdi) vaDe? dukhathI arjit eTale bahu kaShTapaNAnA kAraNe
tathA durdhyAnanA AveshathI kaShTathI
mahAkleshathI upArjit (kamAyel) tathA yatnathI rakShavA chhatAn
avashyambhAvI nAshane lIdhe mushkelIe rakShit tathA nashvar arthAt rakShA pAmelA dhanano paN
vinAsh sambhavit hovAthI ashAshvat
evA (dhanAdi vaDe).
A viShayamAn draShTAnta Ape chhe‘ज्वरेत्यादि०’
[ahIn ‘इव’ shabda ‘यथा’nA arthamAn chhe.]

Page 42 of 146
PDF/HTML Page 56 of 160
single page version

42 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
शाश्वतेन अत्र दृष्टान्तमाह ज्वरेत्यादि इव शब्दो यथार्थे यथा कोऽपि मुग्धो ज्वरवान् अतिशये
मतेर्विनाशात् सामज्वरार्त सर्पिषा घृतेन पानाद्युपयुक्तेन स्वस्थंमन्यो भवति निरामयमात्मानं
मन्यते ततो बुद्धयस्व दुरुपार्ज्यदुरक्षणभङ्गुरद्रव्यादिना दुःखमेव स्यात्
उक्तं च
‘‘अर्थस्योपार्जने दुःखमर्जितस्य च रक्षणे
आये दुःखं व्यये दुःखं धिगर्थं दुःखभाजनम् ।।’’
तथा जो रक्षा करते भी नष्ट हो जानेवाले हैंऐसे इष्ट वस्तुओंमें अपने आपको ‘मैं सुखी
हूँ’ ऐसा मानने लग जाते हैं, इसलिए समझो कि जो मुश्किलोंसे पैदा किये जाते तथा
जिनकी रक्षी बड़ी कठिनाईसे होती है, तथा जो नष्ट हो जाते, स्थिर नहीं रहते ऐसे
धनादिकोंसे दुःख ही होता है, जैसा कि कहा है
‘‘अर्थस्योपार्जने दुःखं
’’
धनके कमानेमें दुःख, उसकी रक्षा करनेमें दुःख, उसके जानेमें दुःख, इस तरह
हर हालतमें दुःखके कारणरूप धनको धिक्कार हो’
jem koI ek mUrkha jvarapIDit manuShya arthAt sAmajvarapIDit (TADhiyA tAvavALo)
manuShya, buddhinA atishay bagADathI, pAnAdimAn (pIvA vageremAn) upayukta (upayogamAn
lIdhelA) ghI vaDe potAne svastha (nIrogI) mAne chhe arthAt potAnI jAtane rogarahit mAne
chhe, tem mushkelIthI upArjit, kaShTathI rakShit ane kShaNabhangur [kShaNamAn nAsh pAmatA]
evA
dravyAdi vaDe dukh ja hoI shakeem tun samaj. kahyun chhe ke
dhananA upArjanamAn dukh, upArjit dhananI rakShA karavAmAn dukh, te Ave toy dukh
ane jAy toy dukh; mATe dukhanA bhAjanarUp (kAraNarUp) te dhanane dhikkAr ho.
bhAvArtha :jem sAmajvarathI pIDit koI ek mUrkha jan ghInA upayog vaDe potAne
svastha (nIrogI) mAne chhe, tem koI ek mANas mahA mushkelIthI ane dukhathI upArjit
tathA rakShit evA kShaNabhangur dhanAdi vaDe potAne sukhI mAne chhe.
sAmajvaramAn ghIno upayog karavAthI tAv maTavAne badale vadhe chhe, tem dhanAdinI
mamatAthI sukhane badale dukh vadhe chhe, kAraN ke tene upArjan karavAmAn dukh, tene sAchavavAmAn
dukh ane teno nAsh thatAn (viyog thatAn) paN dukh thAy chhe. em darek hAlatamAn dhan
dukhanun ja nimittakAraN chhe. mATe lakShmIvAn loko dhanAdithI sukhI chhe
, em mAnavun te
bhramamUlak chhe. 13

Page 43 of 146
PDF/HTML Page 57 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 43
‘भूयोऽपि विनेयः पृच्छति ’ ‘एवंविधां संपदां कथं न त्यजतीति ’ अनेन
दुरर्जत्वादिप्रकारेण लोकद्वयेऽपि दुःखदां धनादिसंपत्तिं कथं न मुञ्चति जनः कथमिति
विस्मयगर्भे प्रश्ने
अत्र गुरुरुत्तरमाह;
विपत्तिमात्मनो मूढः परेषामिव नेक्षते
दह्यमानमृगाकीर्णवनान्तरतरुस्थवत् ।।१४।।
शंकाफि र भी शिष्य पूछता है कि बड़े आश्चर्यकी बात है, कि जब ‘मुश्किलोंसे
कमाई जाती’ आदि हेतुओंसे धनादिक सम्पत्ति दोनों लोकोंमें दुःख देनेवाली है, तब ऐसी
सम्पत्तिको लोग छोड़ क्यों नहीं देते ? आचार्य उत्तर देते हैं
परकी विपदा देखता, अपनी देखे नाहिं
जलते पशु जा वन विषैं, जड़ तरुपर ठहराहिं ।।१४।।
अर्थजिसमें अनेकों हिरण दावानलकी ज्वालासे जल रहे हैं, ऐसे जंगलके मध्यमें
pharIthI shiShya pUchhe chheAshcharya chhe ke AvA prakAranI sampadAne (loko) kem chhoDatA
nathI? arthAt dukhathI upArjitvagere kAraNothI banne lokamAn (A lokamAn ane paralokamAn)
paN dukhadAyakevI dhanAdisampattine lok kem chhoDatA nathI? [‘कथम्’ shabda
vismayagarbhit prashna sUchave chhe.]
AchArya teno uttar Ape chhe
dekhe vipatti anyanI, nijanI dekhe nAhi,
baLatAn pashuo van viShe, dekhe taru par jAI. 14.
anvayArtha :[दह्यमानमृगाकीर्णवनान्तरतरुस्थवत् ] (dAvAnalanI jvAlAthI) baLI
rahelA mRugothI chhavAyelA vananI madhyamAn vRukSha upar beThelA manuShyanI jem [मूढः ] (sansArI)
mUDh prANI [परेषाम् इव ] bIjAonI (vipattinI) jem [आत्मनः विपत्तिं ] potAnI vipattine
[न ईक्षते ] joto nathI.
*परस्येव न जानाति विपत्तिं स्वस्य मूढधीः
वने सत्वसमाकीर्णे दह्यमाने तरुस्थवत् ।।
(ज्ञानावर्णवेश्रीशुभचन्द्रः )

Page 44 of 146
PDF/HTML Page 58 of 160
single page version

44 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
टीकानेक्षते न पश्यति कोऽसौ ? मूढो धनाद्यासक्त्या लुप्तविवेको लोकः कां ?
विपत्तिं चौरादिना क्रियमाणां धनापहाराद्यापदां कस्य ? आत्मनः स्वस्य केषामिव, परेषामिव
यथा इमे विपदा आक्रम्यन्ते तथाहमप्याक्रन्तव्य इति न विवेचयतीत्यर्थः क इव ? प्रदह्यमानैः
दावानलज्वालादिभिर्भस्मीक्रियमाणैर्मृगैर्हरिणादिभिराकीर्णस्य संकुलस्य वनस्यांतरे मध्ये वर्तमानं तरुं
वृक्षमारूढो जनो यथा आत्मनो मृगाणामिव विपत्तिं न पश्यति
वृक्ष पर बैठे हुए मनुष्यकी तरह यह संसारी प्राणी दूसरोंकी तरह अपने ऊपर आनेवाली
विपत्तियोंका ख्याल नहीं करता है
विशदार्थधनादिकमें आसक्ति होनेके कारण जिसका विवेक नष्ट हो गया है,
ऐसा यह मूढ़ प्राणी चोरादिकके द्वारा की जानेवाली, धनादिक चुराये जाने आदिरूप अपनी
आपत्तिको नहीं देखता है, अर्थात् वह यह नहीं ख्याल करता कि जैसे दूसरे लोग
विपत्तियोंके शिकार होते हैं, उसी तरह मैं भी विपत्तियोंका शिकार बन सकता हूँ
इस
वनमें लगी हुई यह आग इस वृक्षको और मुझे भी जला देगी जैसे ज्वालानलकी
ज्वालाओंसे जहाँ अनेक मृगगण झुलस रहे हैंजल रहे हैं, उसी वनके मध्यमें मौजूद वृक्षके
ऊपर चढ़ा हुआ आदमी यह जानता है कि ये तमाम मृगगण ही घबरा रहे हैंछटपटा
रहे हैं, एवं मरते जा रहे हैं, इन विपत्तियोंका मुझसे कोई सम्बन्ध नहीं है, मैं तो सुरक्षित
हूँ
विपत्तियोंका सम्बन्ध दूसरोंकी सम्पत्तियोंसे है, मेरी सम्पत्तियोंसे नहीं है ।।१४।।
TIkA :dekhato nathIjoto nathI. koN te? mUDh arthAt dhanAdinI AsaktithI
vivekahIn banelo lok. kone (dekhato nathI)? vipattinearthAt chor vagerethI karavAmAn
AvatI dhanapaharaN AdirUp ApadAne. konI? AtmAnIpotAnI. konI mAphak?
bIjAonI mAphak. jem A (mRugo) ApadAthI (sankaTathI) gherAI gayA chhe, tem hun paN
(vipattithI) gherAI jaIsh (vipattino bhog banIsh) em te khyAl karato nathI
evo artha
chhe. konI mAphak? baLI jatAdAvAnalanI jvALAothI bhasmIbhUt banatAmRugothI
hariNAdithI bharelA vananI madhyamAn AvelA vRukSha upar beThelA manuShyanI mAphak; te (manuShya)
mRugonI vipattinI jem potAnI vipattine dekhato nathI.
bhAvArtha :mRug Adi anek prANIothI bharelA vanamAn Ag lAgatAn, tenAthI
bachavA mATe koI mANas vananI madhyamAn AvelA vRukSha upar chaDhIne bese chhe ane agninI
jvALAothI bhasmIbhUt banatAn prANIone nIhALe chhe. te vakhate em dhAre chhe ke, ‘hun to
vRukSha upar sahIsalAmat chhun.’ agni mane nukashAn karashe nahi; parantu te agnAnIne khabar
nathI ke agni thoDI vAramAn vRukShane ane tene paN bharakhI jashe. e pramANe mUDh jIv,

Page 45 of 146
PDF/HTML Page 59 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 45
पुनराह शिष्यः कुत एतदिति, भगवन् ! कस्माद्धेतोरिदं सन्निहिताया अपि विपदो अदर्शनं
जनस्य
गुरुराहलोभादिति, वत्स ! धनादिगार्ध्यात्पुरोवर्तिनीमप्यापदं धनिनो न पश्यन्ति
यतः
आयुर्वृद्धिक्षयोत्कर्षहेतुं कालस्य निर्गम्
वाञ्छतां धनिनामिष्टं जीवितात्सुतरां धनम् ।।१५।।
फि र भी शिष्यका कहना है कि, भगवन् ! क्या कारण है कि लोगोंको निकट आई
हुई भी विपत्तियाँ दिखाई नहीं देती ? आचार्य जवाब देते हैं‘‘लोभात्’’ लोभके कारण,
हे वत्स ! धनादिककी गृद्धता-आसक्तिसे धनी लोग सामने आई हुई भी विपत्तिको नहीं
देखते हैं, कारण कि
आयु क्षय धनवृद्धि को, कारण काल प्रमान
चाहत हैं धनवान धन, प्राणनिते अधिकान ।।१५।।
अर्थकालका व्यतीत होना, आयुके क्षयका कारण है और कालान्तरके माफि क
ब्याजके बढ़नेका कारण है, ऐसे कालके व्यतीत होनेको जो चाहते हैं, उन्हें समझना चाहिए
कि अपने जीवनसे धन ज्यादा इष्ट है
dhanAdikanA kAraNe bIjAo upar AvatI Apattione dekhavA chhatAn potAne sahIsalAmat
mAne chhe ane kadI vichAr paN karato nathI
, ke tevI vipattio moDIvahelI tenA upar
paN AvI paDashe ane kAlAgni tene paN bharakhI jashe. 14.
pharI shiShya kahe chheem kem? bhagavan! kayA kAraNathI najIk AvelI
ApadAone paN mANas dekhato nathI?
guru kahe chhe‘lobhanA kAraNe’, he vatsa! dhanAdinI gRuddhi eTale AsaktithI
dhaniko, sAme (AgaL) upasthit (AvI paDelI) ApadAne paN dekhatA nathI, kAraN ke
AyukShay dhanavRuddhinun, kAraN kAL ja jAN,
prANothI paN lakShmIne, ichchhe dhanI adhikAn. 15.
anvayArtha :[कालस्य निर्गमं ] kAlanun nirgaman (vyatIt thavun) te [आयुर्वृद्धि-
क्षयोत्कर्षहेतुं ] AyunA kShayanun tathA (kAlanI) vRuddhi, utkarShanun (vyAj vRuddhinun) (kAraN chhe)

Page 46 of 146
PDF/HTML Page 60 of 160
single page version

46 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
टीकावर्तते किं तद्धनं किं विशिष्टं ? इष्टमभिमतं कथं, सुतरां अतिशयेन
कस्माज्जीवितात्प्राणेभ्यः केषां ? धनिनां, किं कुर्वंतां ? वाञ्छतां कं, निर्गमं अतिशयेन गमनं
कस्य, कालस्य किं विशिष्टं ? आयुरित्यादि आयुः क्षयस्य वृद्धयुत्कर्षस्य च कालान्तरवर्द्धनस्य
कारणम् अयमर्थो, धनिनां तथा जीवितव्यं नेष्टं यथा धनं कथमन्यथा जीवितक्षयकारणमपि
धनवृद्धिहेतुं कालनिर्गमं वाञ्छन्ति अतो ‘धिग्धनम्’ एवंविधव्यामोहहेतुत्वाद्
विशदार्थमतलब यह है कि धनियोंको अपना जीवन उतना इष्ट नहीं, जितना
कि धन धनी चाहता है कि जितना काल बीत जाएगा, उतनी ही ब्यातकी आमदानी बढ़
जाएगी वह यह ख्याल नहीं करता कि जितना काल बीत जाएगा उतनी ही मेरी आयु
(जीवन) घट जाएगी वह धनवृद्धिके ख्यालमें जीवन (आयु) विनाशकी ओर तनिक भी
लक्ष्य नहीं देता इसलिए मालूम होता है कि धनियोंको जीवन (प्राणों) की अपेक्षा धन
ज्यादा अच्छा लगता है इस प्रकारके व्यामोहका कारण होनेसे धनको धिक्कार है ।।१५।।
[वाञ्छतां धनिनाम् ] em ichchhatA dhanikone [जीवितात् ] potAnA jIvan karatAn [धनं ] dhan
[सुतरां ] atishay (ghaNun ja) [इष्टं ] (vahAlun) hoy chhe.
TIkA :hoy chhe. shun te? dhan. kevun (hoy chhe)? iShTapriy. kevI rIte? bahu
jaatishayapaNe; konAthI? potAnA jIvananIprANathI, kone (vahAlun hoy chhe)? dhanikone.
shun karatA? ichchhatA. shun (ichchhatA)? nirgamananeatishayapaNe gamanane, konA (gamanane)?
kAlanA. kevA prakAranun? Ayu ityAdi. (kAlanun gaman te) AyukShayanun kAraN ane vRuddhi
(vyAj)nA utkarShanun kAraN chhe arthAt kAlanun antar (vyAjanI AmadAnImAn) vRuddhinun kAraN
chhe
evo artha chhe. dhanikone jevun dhan iShTa (vahAlun) hoy chhe tevun jIvitavya iShTa hotun
nathI. nahi to jIvananA kShayanun kAraN hovA chhatAn dhanavRuddhinA kAraNarUp kAlanirgamanane teo
kem ichchhe? mATe dhan AvA vyAmohanun kAraN hovAthI tene dhikkAr ho!
bhAvArtha :jem jem kAl vyatIt thAy chhe tem tem Ayu ochhun thatun jAy chhe,
paN te kAlanun antar dhanikane vyAj vagerenI AmadAnImAn vadhAro karavAnun kAraN bane chhe,
tethI tene (kAlagamanane) te utkarShanun (AbAdInun) kAraN gaNe chhe.
je dhaniko lobhavash vyAj vagerenI kamANI karavA mATe kAlanun nirgaman ichchhe chhe
teo potAnA jIvan karatAn dhanane vadhAre vahAlun gaNe chhe, kAraN ke teo em samaje chhe
ke kAlanA nirgamanathI jem divaso vadhashe tem vyAj vagere vadhashe, paN teTalA divaso temanA
AyumAnthI ochhA thashe tenun temane bhAn hotun nathI. teo dhanavRuddhinA lobhamAn potAnA