Ishtopdesh-Gujarati (English transliteration). Shlok: 22-26.

< Previous Page   Next Page >


Combined PDF/HTML Page 5 of 8

 

Page 67 of 146
PDF/HTML Page 81 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 67
अत्राह शिष्यः यद्येवमात्मास्ति तस्योपास्तिः कथमिति स्पष्टम् आत्मसेवोपायप्रश्नोऽयम्
यहाँ पर शिष्य कहता है कि यदि इस तरहका आत्मा है तो उसकी उपासना कैसे
की जानी चाहिए ? इसमें आत्मध्यान या आत्मभावना करनेके उपायोंको पूछा गया है
(2) AtmA anantasaukhyavAn chhe eTale ke AtmAnA dravyasvabhAvamAn atIndriy
anant sukh chhe. Avun paripUrNa sukh sarvagna bhagavAnane ja hoy, 1kAraN ke
(1) ghAtikarmonA abhAvane lIdhe, (2) pariNAm (pariNaman) koI upAdhi nahI hovAthI
ane (3) kevaLagnAn niShkamp
sthiranAkuL hovAne lIdhe, kevaLagnAn sukhasvarUp ja chhe,
joke AtmAne sansAr - avasthAmAn karma sAthe sambandh hovAthI te guN vibhAvarUp
pariName chhe, te vAstavik sukharUp pariNamato nathI, parantu jyAre AtmA ghAtikarmathI sarvathA
mukta thAy chhe arthAt svAtmopalabdhine prApta kare chhe, tyAre te guNano pUrNa vikAs thatAn
AtmA anantasukhasvabhAvarUp pariName chhe.
(3) vyavahAranayathI A jIv nAmakarmaprApta deh pramAN chhe, parantu nishchayanayathI te
lokAkAsh pramAN asankhyAtapradeshI chhe. joke vyavahAranayathI te pradeshonA sankochavistAr sahit
chhe. topaN siddha avasthAmAn sankoch
vistArathI rahit sharIr pramANe teno AkAr chhe.2
(4) dravyArthikanayathI AtmA TankotkIrNa gnAnanA akhanD svabhAve dhruv chheavinAshI
chhe, parantu paryAyArthikanaye te utpAdvyay sahit chhe, arthAt pratikShaN vinAshik chhe.
(5) AtmA svasamvedanagamya chhe. ‘अहं अस्मि’ hun chhun evA antarmukhAkArarUpathI je
gnAn athavA anubhav thAy chhe, tenAthI AtmAnI sattA svatasiddha thAy chhe. gnAnIjanane
antarbAhya jalpo athavA sankalpono parityAg karI AtmasvarUpanun AtmA dvArA AtmAmAn ja
je anubhav yA vedan thAy chhe, te svasamvedan chhe. A svasamvedananI apekShAe AtmA pratyakSha
chhe.
jyAn AtmA ja gney ane AtmA ja gnAyak hoy chhe, tyAn chaitanyanI te pariNatine
svasamvedan pramAN kahe chhe. tene AtmAnubhav yA Atmadarshan paN kahe chhe. 21.
ahIn shiShya kahe chhe ke jo AtmA AvA prakArano chhe, to tenI upAsanA kevI rIte
karavI joIe? AtmaupAsanAnA upAyano A prashna chhee spaShTa chhe.
1. juo, shrI pravachanasArgu. AvRutti gA. 60 bhAvArtha.
2. juo, shrI paramAtmaprakAshakgA. 43/
2 bhAvArtha ane dravyasangrah gAthA10.

Page 68 of 146
PDF/HTML Page 82 of 160
single page version

68 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
गुरुराह
संयम्य करणग्राममेकाग्रत्वेन चेतसः
आत्मानमात्मवान्न् ध्यायेदात्मनैवात्मनि स्थितम् ।।२२।।
टीकाध्यायेत् भावयेत् कोऽसौ ? आत्मवान् गुप्तेन्द्रियमना ध्वस्तस्वायत्तवृतिर्वा
कं ? आत्मानं यथोक्तस्वभावं पुरुषम् केन ? आत्मनैव स्वसंवेदनरूपेण स्वेनैव तज्ज्ञप्तौ
करणान्तराभावात्
आचार्य कहते हैं
मनको कर एकाग्र, सब इन्द्रियविषय मिटाय
आतमज्ञानी आत्ममें, निजको निजसे ध्याय ।।२२।।
अर्थमनकी एकाग्रतासे इन्द्रियोंको वशमें कर ध्वस्त-नष्ट कर दी है, स्वच्छन्द
वृत्ति जिसने ऐसा पुरुष अपनेमें ही स्थित आत्माको अपने ही द्वारा ध्यावे
विशदार्थजिसने इन्द्रिय और मनको रोक लिया है अथवा जिसने इन्द्रिय और
मनकी उच्छृंखला एवं स्वैराचाररूप प्रवृत्तिको ध्वस्त कर दिया है, ऐसा आत्मा जिसका
स्वरूप पहिले (नं
२१ के श्लोकमें) बता आये हैं, आत्माको आत्मासे ही यानी स्वसंवेदनरूप
AchArya kahe chhe
indriyviShayo nigrahI, man ekAgra lagAy,
AtmAmAn sthit Atmane, gnAnI nijathI dhyAy. 22
anvayArtha :[चेतसः ] (bhAv) mananI [एकाग्रत्वेन ] ekAgratAthI [करणग्रामं ]
indriyonA samUhane [संयम्य ] vash karI [आत्मवान् ] AtmavAn puruShe [आत्मनि ] potAnAmAn
(AtmAmAn) [स्थितं ] sthit [आत्मानं ] AtmAne [आत्मना एव ] AtmA dvArA ja [ध्यायेत् ]
dhyAvo joIe.
TIkA :dhyAvavo joIebhAvavo joIe. koNe? AtmavAn (puruShe) arthAt
jeNe indriyo ane manane gopavel chhe. (sanyamamAn rAkhel chhe) athavA jeNe indriyo ane
mananI svairAchArarUp (svachchhand) pravRuttino nAsh karI dIdho chhe evA AtmAe. kone
(dhyAvavo)? AtmAne eTale jeno svabhAv pahelAn (shlok 21mAn) batAvyo chhe tevA puruShane
(AtmAne); shA vaDe? AtmA vaDe ja arthAt svasamvedanarUp potAthI ja (pratyakSha gnAnathI ja)

Page 69 of 146
PDF/HTML Page 83 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 69
उक्तं च [तत्त्वानुशासने ]
स्वपरज्ञप्तिरूपत्वात् न तस्य करणान्तरम्
ततश्चिन्तां परित्यज्य स्वसंवित्यैव वेद्यताम् ।।१६२।।
क्व तिष्ठन्तमित्याह, आत्मनि स्थितं, वस्तुतः सर्वभावानां स्वरूपमात्राधारत्वात् किं
कृत्वा ? संयम्य रूपादिभ्यो व्यावृत्य किं ? करणग्रामं चक्षुरादीन्द्रियगणम् केनोपायेन ?
एकाग्रत्वेन एकं विवक्षितमात्मानं तद् द्रव्यं पर्यायो वा अग्रं प्राधान्येनालम्बनं विषयो यस्य अथवा
प्रत्यक्ष ज्ञानसे ही ध्यावे, कारण कि स्वयं आत्मामें ही उसकी ज्ञप्ति (ज्ञान) होती है उस
ज्ञप्तिमें और कोई करणान्तर नहीं होते जैसा कि तत्त्वानुशासनमें कहा है
‘‘स्वपरज्ञप्तिरूपत्वात्’’
‘‘वह आत्मा स्वपर-प्रतिभासस्वरूप है वह स्वयं ही स्वयंको जानता है, और परको
भी जानता है उसमें उससे भिन्न अन्य करणोंकी आवश्यकता नहीं है इसलिए चिन्ताको
छोड़कर स्वसंवित्ति-स्वसंवेदनके द्वारा ही उसे जानो, जो कि खुदमें ही स्थित है कारण
कि परमार्थसे सभी पदार्थ स्वरूपमें ही रहा करते हैं इसके लिए उचित है कि मनको
एकाग्र कर चक्षु आदिक इन्द्रियोंकी अपने-अपने विषयों (रूप आदिकों)से व्यावृत्ति करे ’’
यहाँ पर संस्कृतटीकाकार पंडित आशाधरजीने ‘एकाग्र’ शब्दके दो अर्थ प्रदर्शित किये हैं
(dhyAvavo joIe), kAraN ke te gnaptimAn bIjA karaN (sAdhan)no abhAv chhe. (svayam AtmA
ja gnaptinun sAdhan chhe.)
‘तत्त्वानुशासन’shlok 162mAn kahyun chhe ke
‘te AtmA svapar gnaptirUp hovAthI (arthAt te svayam svane ane parane paN
jANato hovAthI tene (tenAthI bhinna) anya karaNano (sAdhanano) abhAv chhe. mATe chintAne
chhoDI svasamvitti (eTale svasamvedan) dvArA ja tene jANavo joIe.’
(shiShye) pUchhyunkyAn rahelA (AtmAne)? AtmAmAn sthit (thayelAne), kAraN ke
vastuta (vAstavik rIte) sarva padArthone svarUpamAtra ja AdhAr chhe (arthAt sarva padArtho
potapotAnA svarUpamAn ja sthit hoy chhe). shun karIne? rUpAdi (viShayo)thI rokIne (sanyamit
karIne) arthAt pAchhI vALIne. kone? indriyonA samUhane
eTale chakShu Adi indriygaNane.
kayA upAyathI? ekAgrapaNAthIarthAt ek eTale vivakShit AtmA te dravya vA paryAy
te agra eTale pradhAnapaNe avalambanabhUt viShay chhe, jenote ekAgra;

Page 70 of 146
PDF/HTML Page 84 of 160
single page version

70 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
एकं पूर्वापरपर्यायाऽनुस्यूतं अग्रमात्मग्राह्यं यस्य तदेकाग्रं तद्भावेन कस्य ? चेतसो मनसः
अयमर्थो यत्र क्वचिदात्मन्येव वा श्रुतज्ञानावष्टम्भात् आलम्बितेन मनसा इन्द्रियाणि निरुद्धय
स्वात्मानं च भावयित्वा तत्रैकाग्रतामासाद्य चिन्तां त्यक्त्वा स्वसंवेदनेनैवात्मानमनुभवेत्
उक्तं च
‘‘गहियं तं सुअणाणा पच्छा संवेयणेण भाविज्ज
जो ण हु सुयमवलंवइ सो मुज्झइ अप्पसब्भावो ।।’’
एक कहिए विवक्षित कोई एक आत्मा, अथवा कोई एक द्रव्य, अथवा पर्याय, वही है अग्र
कहिए प्रधानतासे आलम्बनभूत विषय जिसका ऐसे मनको कहेंगे ‘एकाग्र’
अथवा एक
कहिए पूर्वापर पर्यायोंमें अविच्छिन्नरूपसे प्रवर्तमान द्रव्य-आत्मा वही है, अग्र-आत्मग्राह्य
जिसका ऐसे मनको एकाग्र कहेंगे
सारांश यह है, कि जहाँ कहीं अथवा आत्मामें ही श्रुतज्ञानके सहारेसे भावनायुक्त
हुए मनके द्वारा इन्द्रियोंको रोक कर स्वात्माकी भावना कर उसीमें एकाग्रताको प्राप्त कर
चिन्ताको छोड़ कर स्वसंवेदनके ही द्वारा आत्माका अनुभव करे
जैसा कि कहा भी है
‘‘गहियं तं सुअणाणा’’
अर्थ‘‘उस (आत्मा)को श्रुतज्ञानके द्वारा जानकर पीछे संवेदन (स्वसंवेदन)में
अनुभव करे जो श्रुतज्ञानका आलम्बन नहीं लेता वह आत्मस्वभावके विषयमें गड़बड़ा जाता
ekAgrano bIjo artha
ek eTale pUrvApar paryAyomAn anusyUtarUpathI (avichchhinnarUpathI) pravartamAn agra
eTale AtmA jenote ekAgratenA bhAvathI eTale ekAgratAthI.
konA? chittanA(bhAv) mananA. teno A artha chhejyAn kahIn athavA AtmAmAn ja
shrutagnAnanI sahAyathI, mananA Alamban dvArA indriyone rokIne tathA potAnA AtmAne bhAvIne
temAn ekAgratA prApta karI, chintA chhoDI, svasamvedan dvArA ja AtmAno anubhav karavo.
‘अनगारधर्मामृततृतीय अध्याय’mAn kahyun chhe ke
‘tene (AtmAne) shrutagnAn dvArA grahaN karI (jANI) samvedan (svasamvedan) dvArA
anubhav karavo. je shrutagnAnanun avalamban leto nathI te AtmasvabhAvanA viShayamAn munjhAI
jAy chhe (gabharAI jAy chhe).
tathA ‘समाधिशतक’shlok 32mAn kahyun chhe ke

Page 71 of 146
PDF/HTML Page 85 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 71
तथा च [समाधितंत्रे ]प्रच्याव्य विषयेभ्योऽहं मां मयैव मयि स्थितम्
बोधात्मानं प्रपन्नोऽस्मि परमानन्दनिर्वृतम् ।।३२।।
है इसी तरह यह भी भावना करे कि जैसा कि पूज्यपादस्वामीके समाधिशतकमें कहा
है‘‘प्राच्याव्य विषयेभ्योऽहं’’
‘‘मैं इन्द्रियोंके विषयोंसे अपनेको हटाकर अपनेमें स्थित ज्ञानस्वरूप एवं
परमानन्दमयी आपको अपने ही द्वारा प्राप्त हुआ हूँ ।।२२।।
‘hun indriyonA viShayothI haThAvI potAnAmAn sthit gnAnasvarUp tathA paramAnandamayI
AtmAne AtmA dvArA prApta thayo chhun.’
bhAvArtha :pratham shrutagnAn dvArA AtmAne jANavo, pachhI AtmAmAn ekAgra thavAthI
indriyonI bAhya pravRutti svayam aTakI jashe arthAt temanI svachchhand pravRuttino nAsh thashe ane te
ekAgratAthI anya chintAno nirodh thaI dhyAnAvasthAmAn svasamvedan dvArA AtmAno anubhav
thashe.
‘‘je gnAn pAnch indriy ane chhaThThA man dvArA pravartatun hatun, te gnAn sarva bAjuthI
sameTAI nirvikalpa anubhavamAn kevaL svarUpasanmukh thayun, kem ke A gnAn kShayopashamarUp chhe.
te ek kALamAn ek gneyane ja jANI shake. have te ja gnAn svarUp jANavAne pravartyun tyAre
anyane jANavAnun sahej ja bandh thayun. tyAn evI dashA thaI ke bAhya anek shabdAdik vikAr
hovA chhatAn paN svarUpadhyAnIne tenI kAI khabar nathI. e pramANe matignAn paN svarUpasanmukh
thayun. vaLI nayAdikanA vichAro maTavAthI shrutagnAn paN svarUpasanmukh thayun......tethI je gnAn
indriyo ane man dvArA pravartatun hatun te ja gnAn have nij anubhavamAn pravarte chhe, tathApi
A gnAnane atIndriy kahIe chhIe
1.’’
AtmA svapar pratibhAsasvarUp chhe arthAt svapar prakAshak chhe. te svayam potAne
jANatAn par jaNAI jAy chhe, tethI jANavA mATe tene bIjAn karaNonI (sAdhanonI) AvashyakatA
rahetI nathI.
svasamvedanamAn gnaptikriyAnI niShpatti mATe bIjun koI karaN athavA sAdhakatam hetu
nathI, kAraN ke AtmA svayam svapar gnaptirUp chhe. mATe kAraNAntaranI (bIjA kAraNanI)
chintA chhoDI svagnapti dvArA ja AtmAne jANavo joIe. 22
1. mokShamArga prakAshakgu. A. shrI ToDaramallajInI rahasyapUrNa chiThThIpRu. 345.

Page 72 of 146
PDF/HTML Page 86 of 160
single page version

72 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
अथाह शिष्यः ! आत्मोपासनया किमिति भगवन्नात्मसेवनया किं प्रयोजनं स्यात् ?
फलप्रतिपत्तिपूर्वकत्वात् प्रेक्षावत्प्रवृत्तेरितिपृष्टः सन्नाचष्टे :
अज्ञानोपास्तिरज्ञानं ज्ञानं ज्ञानिसमाश्रयः
ददाति यत्तु यस्मास्ति सुप्रसिद्धमिदं वचः ।।२३।।
टीकाददाति कासौ, अज्ञानस्य देहादेर्मूढभ्रान्तसंदिग्धगुर्वादेर्वा उपास्तिः सेवा किं ?
यहाँ पर शिष्यका कहना है कि भगवन् ! आत्मासे अथवा आत्माकी उपासना करनेसे
क्या मतलब सधेगाक्या फल मिलेगा ? क्योंकि विचारवानोंकी प्रवृत्ति तो फलज्ञानपूर्वक हुआ
करती है, इस प्रकार पूछे जाने पर आचार्य जवाब देते हैं
अज्ञभक्ति अज्ञानको, ज्ञानभक्ति दे ज्ञान
लोकोक्ती जो जो धरे, करे सो ताको दान ।।२३।।
अर्थअज्ञान कहिये ज्ञानसे रहित शरीरादिककी सेवा अज्ञानको देती है, और
ज्ञानी पुरुषोंकी सेवा ज्ञानको देती है यह बात प्रसिद्ध है, कि जिसके पास जो कुछ होता
है, वह उसीको देता है, दूसरी चीज़ जो उसके पास है नहीं, वह दूसरेको कहाँसे देगा ?
विशदार्थअज्ञान शब्दके दो अर्थ हैं, एक तो ज्ञान रहित शरीरादिक और दूसरे
pachhI shiShya pUchhe chhe‘bhagavan! AtmAnI upAsanAnun prayojan shun?
arthAt AtmAnI sevAthI sho matalab sare? kAraN ke vichAravAnonI pravRutti to phaLagnAnapUrvak
hoy chhe.
evI rIte pUchhavAmAn AvatAn AchArya kahe chhe
agnabhakti agnAnane, gnAnbhakti de gnAn,
lokokti‘je je dhare, kare te tenun dAn.’ 23.
anvayArtha :[अज्ञानोपास्ति ] agnAnanI (arthAt gnAnarahit sharIrAdinI) upAsanA
(sevA) [अज्ञानं ददाति ] agnAn Ape chhe (arthAt agnAnanI upAsanAthI agnAnanI prApti
thAy chhe), [ज्ञानिसमाश्रयः ] ane gnAnInI sevA [ज्ञानं ददाति ] gnAn Ape chhe (arthAt gnAnI
puruShonI sevAthI gnAnanI prApti thAy chhe). [यत् तु यस्य अस्ति तद् एव ददाति ] jenI pAse
je hoy chhe te ja Ape chhe, [इदं सुप्रसिद्धं वचः ] e suprasiddha vAt chhe.
TIkA :Ape chhe. koN te? agnAnanI upAsanAarthAt agnAn eTale

Page 73 of 146
PDF/HTML Page 87 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 73
अज्ञानं, मोहभ्रमसन्देहलक्षणं तथा ददाति कासौ ? ज्ञानिनः स्वभावस्यात्मनो ज्ञानसंपन्नगुर्वादेर्वा
समाश्रयः अनन्यपरया सेवनम् किं ? ज्ञानं स्वार्थावबोधम्
उक्तं च
ज्ञानमेव फलं ज्ञाने ननु श्लाध्यमनश्वरम्
अहो मोहस्य माहात्म्य मन्यदप्यत्र मृग्यते ।।
मिथ्याज्ञान (मोह-भ्रांति-संदेह)वाले मूढ़-भ्रांत तथा संदिग्ध गुरु आदिक सो इनकी उपासना
या सेवा अज्ञान तथा मोह-भ्रमव संदेह लक्षणात्मक मिथ्याज्ञानको देती है और ज्ञानी
कहिये, ज्ञानस्वभाव आत्मा तथा आत्मज्ञानसम्पन्न गुरुओंकी तत्परताके साथ सेवा,
स्वार्थावबोधरूप ज्ञानको देती है
जैसा कि श्री गुणभद्राचार्यने आत्मानुशासनमें कहा है
‘‘ज्ञानमेव फलं ज्ञाने’’
ज्ञान होनेका फल, प्रशंसनीय एवं अविनाशी ज्ञानका होना ही है, यह निश्चयसे
जानो अहो ! यह मोहका ही माहात्म्य है, जो इसमें ज्ञानको छोड़ कुछ और ही फल
ढूँढ़ा जाता है ज्ञानात्मासे ज्ञानकी ही प्राप्ति होना न्याय है इसलिए हे भद्र ! ज्ञानीकी
उपासना करके प्रगट हुई है स्व पर विवेकरूपी ज्योति जिसको ऐसा आत्मा, आत्माके द्वारा
आत्मामें ही सेवनीय है, अनन्यशरण होकर भावना करनेके योग्य है
’’ ।।२३।।
sharIrAdisambandhI mithyA bhrAnti athavA sandigdha (agnAnI) guru Adik tenI upAsanA
sevA. shun (Ape chhe)? agnAnane arthAt mohbhramsandehalakShaNavALA agnAnane
(mithyAgnAnane); tathA Ape chhe, koN te? gnAnInIarthAt gnAnasvabhAv AtmAnI vA
AtmagnAnasampanna guru AdinIsevA arthAt ananyaparAthI (tatparatAthI) sevA. shun. (Ape
chhe)? gnAn arthAt svArthAvabodhalakShaNavALun gnAn (Ape chhe).
shrI guNabhadrAchArye ‘आत्मानुशासन’ shlo175mAn kahyun chhe ke
‘gnAnanun (gnAnanI upAsanAnun) phaL, prashansanIy avinAshI samyakgnAn ja chhe. e
nishchayathI jANo. aho! e mohanun ja mAhAtmya chhe ke (gnAnane chhoDI) ahIn paN (eTale
A upAsanAmAn paN) bIjun shodhe chhe.’
shiShya pUchhe chheA bAbatamAn shun draShTAnta chhe?
AchArya kahe chhe‘यत्तु यस्यास्ति तदेव ददाति eno artha e chhe ke jenI pAse je
hoy te ja Ape chhearthAt jene svAdhIn je chhe, te tenI upAsanA karavAmAn AvatAn Ape

Page 74 of 146
PDF/HTML Page 88 of 160
single page version

74 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
को अत्र दृष्टान्त इत्याह यदित्यादि ददातीत्यत्रापि योज्यं ‘तुं अवधारणे’ तेनायमर्थः
संपद्यते यद्येव यस्य स्वाधीनं विद्यते स सेव्यमानं तदेव ददातीत्येतद्वाक्यं लोके सुप्रतीतमतो
भद्र ज्ञानिनमुपास्य समुजृम्भितस्वपरविवेकज्योतिरजस्रमात्मानमात्मनि सेवस्व
अत्राप्याह शिष्यः ज्ञानिनोध्यात्मस्वस्थस्य किं भवतीति निष्पन्नयोग्यपेक्षया स्वात्मध्यान-
फलप्रश्नोयम्
गुरुराह
परीषहाद्यविज्ञानादास्रवस्य निरोधिनी
जायतेऽध्यात्मयोगेन कर्मणामाशु निर्जरा ।।२४।।
यहाँ फि र भी शिष्य कहता है कि अध्यात्मलीन ज्ञानीको क्या फल मिलता है ?
इसमें स्वात्मनिष्ठ योगीकी अपेक्षासे स्वात्मध्यानका फल पूछा गया है आचार्य कहते हैं
परिषहादि अनुभव बिना, आतम-ध्यान प्रताप
शीघ्र ससंवर निर्जरा, होत कर्मकी आप ।।२४।।
chhe. A vAkya lokamAn supratIt chhe. tethI he bhadra! gnAnInI upAsanA karIne pragaT thaI chhe,
sva-par vivekarUpI jyoti jenI evA AtmAne AtmA dvArA AtmAmAn ja nirantar sev.
bhAvArthaagnAnInI upAsanA karavAthI agnAnanI ane gnAnInI upAsanA
karavAthI gnAnanI prApti thAy chhe, kAraN ke jenI pAse je hoy te ja prApta thAy. mATe jene
sva
paranA bhedavignAnanI jyoti pragaT thaI chhe, teNe AtmAnI AtmA vaDe AtmAmAn ja
nirantar upAsanA karavI yogya chhe. 23.
ahIn, vaLI shiShya kahe chheadhyAtmalIn gnAnIne shun thAy chhe (shun phaL maLe chhe)?
niShpanna (svAtmaniShTha) yogInI apekShAe svAtmadhyAnanA phaLano A prashna chhe.
AchArya kahe chhe
AtmadhyAnanA yogathI, parIsaho na vedAy,
shIghra sasamvar nirjarA, Asravrodhan thAy. 24.
anvayArtha :[अध्यात्मयोगेन ] adhyAtmayogathI (AtmAmAn AtmAnA [परीषहाद्य-
विज्ञानात् ] parIShahAdikano (manuShya, tiryanch, devAdinA ghor upasargo athavA kaShTo Adino)

Page 75 of 146
PDF/HTML Page 89 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 75
टीकाजायते भवति कासौ ? निर्जरा एकदेशेन संक्षयो विश्लेष इत्यर्थः केषां ?
कर्मणां सिद्धयोग्यपेक्षयाऽशुभानां च शुभानां साध्ययोग्यपेक्षया त्वसद्वेद्यादीनां कर्मणाम् कथमाशु
सद्यः। केन ? अध्यात्मयोगेन आत्मन्यात्मनः प्रणिधानेन, किं केवला ? नेत्याहनिरोधिनी
प्रतिषेधयुक्ता, कस्यास्रवस्यागमनस्य कर्मणामित्यत्रापि योज्यम् कुत इत्याह, परीषहाणां
क्षुधादिदुःखभेदानामादिशब्दाद्देवादिकृत्तोपसर्गबाधानां चाविज्ञानादसंवेदनात्
तथा चोक्तम्
अर्थआत्मामें आत्माके चिंतवनरूप ध्यानसे परीषहादिकका अनुभव न होनेसे
कर्मोंके आगमनको रोकनेवाली कर्म-निर्जरा शीघ्र होती है
विशदार्थअध्यात्मयोगसे आत्मामें आत्माका ही ध्यान करनेसे कर्मोंकी निर्जरा
(एकदेशसे कर्मोंका क्षय हो जाना, कर्मोंका सम्बन्ध छूट जाना) हो जाती है उसमें भी
जो सिद्धयोगी हैं, उनके तो अशुभ तथा शुभ दोनों ही प्रकारोंके कर्मोंकी निर्जरा हो जाती
है
और जो साध्ययोगी हैं, उनके असातावेदनीय आदि अशुभ कर्मोंकी निर्जरा होती है
कोरी निर्जरा होती हो सो बात नहीं है अपि तु भूख-प्यास आदि दुःखके भेदों (परीषहों)
anubhav (vedan) nahi hovAthI (upasargAdi taraph lakSha nahi hovAthI) [आस्रवस्य ]
(karmonA) Asravane (Agamanane) [निरोधिनी ] rokavAvALI [कर्मणां निर्जरा ] karmonI nirjarA
[आशु ] shIghra [जायते ] thAy chhe.
TIkA :thAy chhe. koN te? nirjarA arthAt (karmono) ekadesh sankShayavishleSh
athavA sambandh chhUTavo te (kharI paDavun te) evo artha chhe. konI (nirjarA)? karmonI;
siddhayogInI apekShAe (arthAt je siddhayogI chhe tenAn to) ashubh tathA shubh karmonI
nirjarA ane sAdhyayogInI apekShAe asAtAvedanIy AdinI nirjarA thAy chhe. kevI
rIte? shIghra
jaladI. shA vaDe? adhyAtmayog dvArA eTale AtmAmAn AtmAnA dhyAnathI.
shun keval (nirjarA thAy chhe)? (gurue) kahyun, ‘‘nA, ‘nirodhinI shabda pratiShedh (niShedh)
batAve chhe.’’ kono (pratiShedh)? Asravano
karmonA Agamanano, em ahIn samajavun.
kahyun, ‘shAthI’? parIShahonoarthAt kShudhA Adi dukhanA bhedorUp parIShahono tathA
‘Adi’ shabdathI devo vagerethI karelA upasarganI bAdhAno anubhav (vedan) nahi hovAthI
(bAdhA taraph upayog nahi hovAthI) athavA tenun samvedan nahi hovAthI (karmonA
Agamanane Asravane rokavArUp) jUnAn karmanI nirjarA sAthe samvar paN thAy chhe.
vaLI ‘आत्मानुशासन’shlok 246mAn kahyun chhe ke

Page 76 of 146
PDF/HTML Page 90 of 160
single page version

76 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
‘यस्य पुण्यं च पापं च निष्फलं गलति स्वयम्
स योगी तस्य निर्वाणं न तस्य पुनरास्रवः’ ।।।।
तथा च[तत्त्वानुशासने ]
‘तथा ह्यचरमाङ्गस्य ध्यानमभ्यस्यतः सदा
निर्जरा संवरश्चास्य सकलाशुभकर्मणाम् ।।२२५।।
अपि च[समाधितन्त्रे ]
की तथा देवादिकोंके द्वारा किये गये उपसर्गोंकी बाधाकों अनुभवमें न लानेसे कर्मोंके
आगमन (आस्रव) को रोक देनेवाली निर्जरा भी होती है
जैसा कि कहा भी है :
‘‘यस्य पुण्यं च पापं च’’
‘‘जिसके पुण्य और पापकर्म, बिना फल दिये स्वयमेव (अपने आप) गल जाते
हैंखिर जाते हैं, वही योगी है उसको निर्वाण हो जाता है उसके फि र नवीन कर्मोंका
आगमन नहीं होता इस श्लोक द्वारा पुण्य-पापरूप दोनों ही प्रकारके कर्मोंकी निर्जरा होना
बतलाया है और भी तत्त्वानुशासनमें कहा है‘‘तथा ह्यचरमांगस्य’’
चरमशरीरीके ध्यानका फल कह देनेके बाद आचार्य अचरमशरीरीके ध्यानका फल
बतलाते हुए कहते हैंकि जो सदा ही ध्यानका अभ्यास करनेवाला है, परन्तु जो
अचरमशरीरी है, (तद्भवमोक्षगामी नहीं है) ऐसे ध्याताको सम्पूर्ण अशुभ कर्मोंकी निर्जरा व
संवर होता है
अर्थात् बह प्राचीन एवं नवीन समस्त अशुभ कर्मोंका संवर तथा निर्जरा
करता है इस श्लोक द्वारा पापरूप कर्मोंकी ही निर्जरा व उनका संवर होना बतलाया
‘jenAn puNya ane pAp karma phaL ApyA vinA svayamev (potAnI meLe ja) gaLI
(jharI) jAy chhe, te yogI chhe. teno nirvAN (mokSha) thAy chhe ane tene vaLI Asrav thato
nathI.’
(A shlokamAn puNya ane pAparUp karmonI nirjarA batAvI chhe),
tathA
‘तत्त्वानुशासन’shlok 225mAn kahyun chhe ke
‘je sadA dhyAnano abhyAs kare chhe, parantu acharamasharIrI chhe (tadbhavamokShagAmI
nathI) tenAn (tevA dhyAtAnAn) sakal ashubh karmonI nirjarA ane samvar thAy chhe’.
(A shlokamAn pAparUp karmonI ja nirjarA tathA samvar batAvyo chhe).
vaLI, shrI pUjyapAdasvAmIe
‘समाधितन्त्र’
shlok 34mAn kahyun chhe ke

Page 77 of 146
PDF/HTML Page 91 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 77
आत्मदेहान्तरज्ञानजनिताह्लादनिर्वृतः
तपसा दुष्कृतं घोरं भुञ्जानोऽपि न खिद्यते ।।३४।।
एतच्च व्यवहारनयादुच्यते कुत इत्याशङ्कायां पुनराचार्य एवाहसा खलु कर्मणो भवति
तस्य सम्बन्धस्तदा कथमिति वत्स ! आकर्णय खलु यस्मात्सा एकदेशेन विश्लेषलक्षणा निर्जरा
कर्मणः चित्सामान्यानुविधायिपुद्गलपरिणामरूपस्य द्रव्यकर्मणः सम्बन्धिनी संभवति द्रव्ययोरेव
संयोगपूर्वविभागसंभवात्
तस्य च द्रव्यकर्मणस्तदा योगिनः स्वरूपमात्रावस्थानकाले सम्बन्धः
प्रत्यासत्तिरात्मना सह कथं ? केन संयोगादिप्रकारेण सम्भवति ? सूक्ष्मेक्षिकया समीक्षस्व, न
गया है और भी पूज्यपादस्वामीने समाधिशतकमें कहा है‘‘आत्मदेहान्तरज्ञान’’
‘‘आत्मा व शरीरके विवेक (भेद) ज्ञानसे पैदा हुए आनन्दसे परिपूर्ण (युक्त) योगी,
तपस्याके द्वारा भयंकर उपसर्गो व घोर परीषहोंको भोगते हुए भी खेद-खिन्न नहीं होते
हैं
यह सब व्यवहारनयसे कहा जाता है कि बन्धवाले कर्मोंकी निर्जरा होती है,
परमार्थसे नहीं कदाचित् तुम कहो कि ऐसा क्यों ? आचार्य कहते हैं कि वत्स ! सुनो,
क्योंकि एकदेशसे सम्बन्ध छूट जाना, इसीको निर्जरा कहते हैं वह निर्जरा कर्मकी
(चित्सामान्यके साथ अन्वयव्यतिरेक रखनेवाले पुद्गलोंके परिणामरूप द्रव्यकर्मकी) हो सकती
है
क्योंकि संयोगपूर्वक विभाग दो द्रव्योंमें ही बन सकता है अब जरा बारीक दृष्टिसे
‘AtmA ane sharIranA bhedagnAnathI utpanna thayelA AnandathI paripUrNa (yukta) yogI,
tapasyA dvArA bhayankar upasargo tathA ghor parIShahone bhogavato hovA chhatAn khedakhinna thato
nathI.’
A vyavahAranayathI kahevAmAn Avyun chhe. ‘shAthI’? evI AshankA thatAn, pharIthI
AchArya ja kahe chhete (nirjarA) kharekhar karmanI thAy chhe.
teno (karmano) sambandh tyAre kevI rIte chhe?
vatsa! sAmbhaL. kharekhar te (nirjarA) ekadesh (karmanA) vishleShalakShaNavALI
(chhUTavArUp) karmanI nirjarA, chitsAmAnyane anuvidhAyI (anusaratA) pudgalapariNAmarUp
dravyakarma sambandhI hoy chhe, kAraN ke be dravyonA sanyogapUrvak (temano) vibhAg (chhUTA paDavun)
sambhave chhe.
jyAre yogI puruSh svarUpamAtramAn avasthAn karI rahyo chhe, te samaye dravyakarmano

Page 78 of 146
PDF/HTML Page 92 of 160
single page version

78 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
कथमपि सम्भवतीत्यर्थः यदा खल्वात्मैव ध्यानं ध्येयं च स्यात्तदा सर्वात्मनाप्यात्मनः परद्रव्याद्
व्यावृत्य स्वरूपमात्रावस्थितत्वात्कथं द्रव्यान्तरेण सम्बन्धः स्यात्तस्य द्विष्ठत्वात् न चैतत्संसारिणो
न संभवतीति वाच्यं संसारतीरप्राप्तस्य योगिनो मुक्तात्मवत्पञ्चह्स्वाक्षरोच्चारणकालं
यावत्तथावस्थानसम्भवात् कर्मक्षपणाभिमुखस्य लक्षणोत्कृष्टशुक्ललेश्यासंस्कारावेशवशात्तावन्मात्र-
कर्मपारतन्त्रव्यवहरणात्
तथाचोक्तम् परमागमे
विचार करो कि उस समय जब कि योगी पुरुष स्वरूपमात्रमें अवस्थान कर रहा है, उस
समय द्रव्यकर्मका आत्माके साथ संयोगादि सम्बन्धोंमेंसे कौनसा सम्बन्ध हो सकता है ?
मतलब यह है कि किसी तरहका सम्बन्ध नहीं बन सकता
जिस समय आत्मा ही ध्यान
और ध्येय हो जाता है, उस समय हर तरहसे आत्मा परद्रव्योंसे व्यावृत होकर केवलस्वरूपमें
ही स्थित हो जाता है
तब उसका दूसरे द्रव्यसे सम्बन्ध कैसा ? क्योंकि सम्बन्ध तो दोमें
रहा करता है, एकमें नहीं होता है
यह भी नहीं कहना कि इस तरहकी अवस्था संसारी-जीवमें नहीं पाई जाती कारण
कि संसाररूपी समुद्र-तटके निकटवर्ती अयोगीजनोंका मुक्तात्माओंकी तरह पंच ह्रस्व अक्षर
(अ, इ, उ, ऋ, लृ) के बोलनेमें जितना काल लगता है, उतने काल तक वैसा (निर्बन्ध-
बन्ध रहित) रहना सम्भव है
शीघ्र ही जिनके समस्त कर्मोंका नाश होनेवाला है, ऐसे जीवों (चौदहवें
AtmA sAthe sambandh (pratyAsatti) kevI rIte kayA sanyogAdi prakAre sambhave chhe te jarA
sUkShmadraShTithI vichAr kar; arthAt koI rIte (sambandh) sambhavato nathI, evo artha chhe.
jyAre kharekhar AtmA ja dhyAn ane dhyey thaI jAy chhe tyAre sarva rIte AtmA
par dravyothI vyAvRutta thaI, svarUpamAtramAn avasthit thavAthI bIjA dravya sAthe teno sambandh
kevI rIte hoy? kAraN ke sambandh to be (dravyo) vachche hoy (ekamAn na hoy) AvI
(avasthA) sansArI jIvane sambhavatI nathI, em nahi (arthAt sambhave chhe) evun vAchya chhe,
kAraN ke sansAranA kAnThAne prApta thayelA ayogIne, muktAtmAnI mAphak pAnch hnasva
[अ, इ,
उ, ऋ लृ ] bolavAmAn jeTalo kAL lAge teTalA kAL sudhI tevI (nirbandha) avasthA rahevI
sambhavit chhe.
jemanAn samasta karmo shIghra nAsh thavAnAn chhe, evA (chaudamA guNasthAnavartI) jIvane

Page 79 of 146
PDF/HTML Page 93 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 79
‘सीलेसिं संपत्तो णिरुद्धणिस्सेसआसवो जीवो
कम्मरयबिप्पमुक्को गयजोगो केवली होदि ।।
गुणस्थानवाले जीवों) में भी उत्कृष्ट शुक्लेश्याके संस्कारके वशसे उतनी देर (पंच ह्रस्व
अक्षर बोलनेमें जितना समय लगता है, उतने समय) तक कर्मपरतन्त्रताका व्यवहार होता
है, जैसा कि परमागम(गोम्मटसार-जीवकांड) में कहा गया है
‘‘सीलेसिं संपत्तो’’
‘‘जो शीलोंके ईशत्व (स्वामित्व) को प्राप्त हो गया है, जिसके समस्त आस्रव रुक
गये हैं, तथा जो कर्मरूपी धूलीसे रहित हो गया है, वह गतयोग-अयोगकेवली होता
है’’
।।२४।।
paN utkRuShTa shuklaleshyAnA sanskAranA Aveshavash teTalA samay sudhI (pAnch hnasva svar
bolavAmAn jeTalo samay lAge tyAn sudhI) karma paratantratAno vyavahAr hoy chhe; tathA
paramAgamamAn
gommaTasAr jIvakAnDamAn kahyun chhe ke
‘jeo shIlonA (aDhAr hajAr shIlonA) bhedonA ishatvane (svAmitvane) prApta thayA
chhe, jemane samasta Asrav rokAI gayo chhe tathA je karmarUpI rajathI rahit thaI gayA chhe;
te gatayog (ayog) kevalI chhe.’
bhAvArtha :adhyAtmayogathI AtmAmAn AtmAnun ja joDAN (dhyAn) karavAthI karmonI
nirjarA thAy chhe.
te dhyAn karanAr jIvonA be prakAr chhe
(1) siddhayogI arthAt je te bhave ja mukti pAme chhe ane (2) acharamasharIrI
dhyAnAbhyAsI yogI arthAt sAdhyayogIjeo te bhave mukti pAmatA nathI te
(1) siddhayogI kShapakashreNI mAnDI te ja bhave mokSha pAme chhe.
AThamA guNasthAnethI
1
te shreNI sharU thAy chhe. dashamA guNasthAn sudhI temane shuddhopayog
1. ‘moh ane yoganA nimittathI samyagdarshan, samyaggnAn ane samyakchAritrarUp AtmAnA guNonI
tAratamyarUp avasthAvisheShane guNasthAn kahe chhe. tenA chaud bhed chhe
1. mithyAtva, 2. sAsAdan, 3. mishra, 4. aviratasamyagdraShTi, 5. deshavirat, 6. pramatavirat,
7. apramattavirat, 8. apUrvakaraN, 9. anivRutikaraN, 10. sUkShmasamparAy, 11. upashAntamoh,
12. kShINamoh, 13. sayogI kevalI ane 14. ayogI kevalI.
(shrI jain siddhAnta praveshikA591, 592.)

Page 80 of 146
PDF/HTML Page 94 of 160
single page version

80 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
श्रूयतां चास्यैवार्थस्य संग्रहश्लोकः
कटस्य कर्त्ताहमिति सम्बधः स्याद् द्वयोर्द्वयोः
ध्यानं ध्येयं यदात्मैव सम्बन्धः कीदृशस्तदा ।।२५।।
उपरिलिखित अर्थको बतलानेवाला और भी श्लोक सुनो
‘कटका मैं कर्तार हूँ’ यह है द्विष्ठ सम्बन्ध
आप हि ध्याता ध्येय जहँ, कै से भिन्न सम्बन्ध ।।२५।।
अर्थ‘‘मैं चटाईका बनानेवाला हूँ’’ इस तरह जुदाजुदा दो पदार्थोंमें सम्बन्ध
sAthe abuddhipUrvak shubh bhAv hoy chhe; temane shuddhopayoganA kAraNe ghAtikarmanI nirjarA thAy
chhe ane abuddhipUrvakanA shubh bhAvane lIdhe temane ghAtikarmano tathA aghAtinI shubhakarmaprakRitino
guNasthAn anusAr bandh thAy chhe.
vItarAgatA prApta thayA pachhI yogathI mAtra sAtAvedanIy karmano Asrav thAy chhe.
14mA guNasthAnamAn temane karmono samvar paripUrNa thAy chhe tathA sarva karmonI nirjarA 14mA
guNasthAnane ante thAy chhe. A pramANe siddhayogInI dashA hoy chhe.
(2) sAdhyayogImukhyapaNe sAtamA guNasthAnavartI muni sAdhyayogI kahevAy chhe.
jyAre teo nirvikalpa svarUpamAn lIn thAy chhe tyAre jeTalA anshe vItarAgatA hoy chhe teTalA
anshe ghAtikarmano bandh thato nathI, parantu tyAn abuddhipUrvak shubhabhAv hovAthI teTalA anshe
ghAtikarmano temaj sAtAvedanIyAdi shubhakarmano bandh thAy chhe, parantu asAtAvedanIyAdi
ashubhakarmano bandh thato nathI.
chothA pAnchamA guNasthAne paN dharmI jIv koI koI vakhate nirvikalpa dhyAnamAn hoy
chhe ane tyAre tene karmonA samvarbandhanI vyavasthA upar pramANe hoy chhe. mukhyapaNe 45
6 guNasthAnomAn savikalpa dashA hoy chhe.
A ja arthane batAvanAr sangrahshlok sAmbhaLa
‘chaTAIno karanAr hun’, e beno sanyog,
svayam dhyAnane dhyey jyAn, kevo tyAn sanyog? 25.
anvayArtha :[अहं ] hun [कटस्य ] chaTAIno [कर्त्ता ] kartA chhun [इति ] e rIte [द्वयोः

Page 81 of 146
PDF/HTML Page 95 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 81
टीकास्याद् भवेत् कोसौ ? सम्बन्धः द्रव्यादिना प्रत्यासत्तिः कयोः ? द्वयोः
कथंचिद्भिन्नयोः पदार्थयोः इति अनेन लोकप्रसिद्धेन प्रकारेण कथमिति यथाहमस्मि कीदृशः
कर्त्ता निर्माता कस्य ? कटस्य वंशदलानां जलादिप्रतिबन्धाद्यर्थस्य परिणामस्य एवं सम्बन्धस्य
द्विष्ठतां प्रदर्श्य प्रकृतेर्व्यतिरेकमाह ध्यानमित्यादि ध्यायते येन ध्यायति वा यस्तद्धयानं
ध्यातिक्रियां प्रति करणं कर्ता वा
उक्तं च; [तत्त्वानुशासने ]
हुआ करता है जहाँ आत्मा ही ध्यान, ध्याता (ध्यान करनेवाला) और ध्येय हो जाता है,
वहाँ सम्बन्ध कैसा ?
विशदार्थलोकप्रसिद्ध तरीका तो यही है, कि किसी तरह भिन्न (जुदाजुदा)
दो पदार्थोंमें सम्बन्ध हुआ करता है जैसे बाँसकी खपच्चियोंसे जलादिकके सम्बन्धसे
बननेवाली चटाईका मैं कर्ता हूँबनानेवाला हूँ यहाँ बनानेवाला ‘मैं’ जुदा हूँ और
बननेवाली ‘चटाई’ जुदी है तभी उनमें ‘कर्तृकर्म’ नामक सम्बन्ध हुआ करता है इस
प्रकार सम्बन्ध द्विष्ठ (दो में रहनेवाला) हुआ करता है इसको बतलाकर, प्रकृतमें (ध्यानमें)
वह बात (भिन्नता) बिलकुल भी नहीं है, इसको दिखलाते हैं
‘‘ध्यायते येन, ध्यायति वा यस्तद् ध्यानं, ध्यातिक्रियां प्रति करणं कर्त्ता च’’
द्वयोः ] judA judA be padArtho vachche [सम्बन्धः ] sambandh [स्यात् ] hoI shake. [यदा ] jyAre
[आत्मा एव ] AtmA ja [ध्यानं ध्येयं ] dhyAn ane dhyeyarUp thaI jAy [तदा ] tyAre [कीदृशः
सम्बन्धः ] sambandh kevo?
TIkA :hoI shake. koN te? sambandh arthAt dravyAdi sAthe pratyAsatti (nikaT
sanyog). kayA banneno (sambandh)? A lokaprasiddha prakAr vaDe kathanchit banne bhinna padArthono.
kevI rIte? jem ke ‘hun chhun.’ kevo (hun)? kartA eTale nirmAtA (karanAr). kono (karttA)
chaTAIno
arthAt vAnsanI chIponA jalAdinA sambandhathI utpanna thatA padArthanA
pariNAmanoevI rIte sambandhanun dviShThapaNun (eTale bannemAn rahevAvALA sambandhane) batAvIne
prakRitinI bhinnatA kahI (anAdithI AtmA ane karmano sanyog sambandh chhe, parantu sambandh banne
bhinna padArtho vachche hoI shake, tethI prakRiti (karma) AtmAthI bhinna padArtha chhe em kahyun ).
dhyAn ityAdije dvArA dhyAvavAmAn Ave arthAt je dhyAve te dhyAn chhe athavA
dhyAtikriyAmAn je karaN (sAdhan) hoy vA kartA hoy tene (sarvene) dhyAn kahe chhe.
‘तत्त्वानुशासन’shlok 67mAn kahyun chhe ke

Page 82 of 146
PDF/HTML Page 96 of 160
single page version

82 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
‘ध्यायते येन तद्धयानं यो ध्यायति स एव वा
यत्र वा ध्यायते यद्वा ध्यातिर्वा ध्यानमिष्यते’ ।।६७।।
ध्यायत इति ध्येयं वा ध्यातिक्रिययाऽऽध्याप्यं यदा यस्मिन्नात्मनः परमात्मना
सहैकीकरणकाले आत्मैव चिन्मात्रमेव स्यात्तदा कीदृशः संयोगादिप्रकारः सम्बन्धो द्रव्यकर्मणा
सहात्मनः स्यात् येन जायतेध्यात्मयोगेन कर्मणामाशु निर्जरेति परमार्थतः कथ्यते
जिसके द्वारा ध्यान किया जाय अर्थात् जो ध्यान करनेमें करण होसाधन हो, उसे ध्यान
कहते हैं तथा जो ध्याता हैध्यानका कर्ता है, उसे भी ध्यान कहते हैं, जैसा कि कहा
भी है‘‘ध्यायते येन तद् ध्यानं’’
‘‘जो ध्यैञ् चिन्तायाम्’’ धातुका व्याप्य हो अर्थात् जो ध्याया जावे, उसे ध्येय कहते
है परंतु जब आत्माका परमात्माके साथ +एकीकरण होनेके समय, आत्मा ही चिन्मात्र हो
जाता है, तब संयोगादिक प्रकारोंमेंसे द्रव्यकर्मोंके साथ आत्माका कौनसे प्रकारका सम्बन्ध
होगा ? जिससे कि ‘‘अध्यात्मयोगसे कर्मोंकी शीघ्र निर्जरा हो जाती है’’ यह बात परमार्थसे
कही जावे
भावार्थ यह है कि आत्मासे कर्मोंका सम्बन्ध छूट जाना निर्जरा कहलाती है
परंतु जब उत्कृष्ट अद्वैत ध्यानावस्थामें किसी भी प्रकार कर्मका सम्बन्ध नहीं, तब छूटना
किसका ? इसलिए सिद्धयोगी कहो या गतयोगी अथवा अयोगी केवली कहो, उनमें कर्मोंकी
निर्जरा होती है, यह कहना व्यवहारनयसे ही है, परमार्थसे नहीं
’’ ।।२५।।
‘je dvArA dhyAn karavAmAn Ave chhe te dhyAn athavA je dhyAn dhyAve chhe te ja dhyAn
chhe, athavA je dhyAvavAmAn Ave chhe te athavA dhyAtine dhyAn kahe chhe.’
je dhyAvavAmAn Ave te dhyey chhe athavA dhyAtikriyAthI dhyey samajavun. jyAre
AtmAnA, paramAtmA sAthe ekIkaraNanA kALe AtmA ja chinmAtra ja thaI jAy, tyAre
dravyakarma sAthe AtmAno sanyogAdi
rUp kevA prakArano sambandh hoI shake; jethI
‘adhyAtmayogathI karmonI shIghra nirjarA thaI jAy chhe’e sambandhI (shlok 24mAn) paramArthe
kahevAmAn Avyun chhe?
bhAvArtha :chaTAI ane chaTAIno kartAbanne ekabIjAthI bhinnabhinna chhe, tethI
te banneno sanyog sambandh banI shake chhe, parantu dhyAn ane dhyeyarUp avasthA AtmAthI abhinna
hovAthI teno AtmA sAthe tAdAtmya sambandh chhe, sanyog sambandh nathI.
je samaye AtmA dhyAn avasthAmAn paramAtmarUpanI sAthe ekamek thaI jAy chhe, te
samaye dhyAn ane dhyeyamAn abhinnatA rahe chhe. te samaye chaitanyarUp AtmapinD sivAy anya

Page 83 of 146
PDF/HTML Page 97 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 83
अत्राह शिष्य :तर्हि कथं बन्धस्तत्प्रतिपक्षश्च मोक्ष इति भगवन् !
यद्यात्मकर्मद्रव्ययोरध्यात्मयोगेन विश्लेषः क्रियते तर्हि कथं केनोपायप्रकारेण तर्योबन्धः
परस्परप्रदेशानुप्रवेशलक्षणः संश्लेषः स्यात्
तत्पूर्वकत्वाद्विश्लेषस्य कथं च तत्प्रतिपक्षो
बन्धविरोधीमोक्षः सकलकर्मविश्लेषलक्षणो जीवस्य स्यात्तस्यैवानन्तसुखहेतुत्वेन योगिभिः
प्रार्थनीयत्वात्
यहाँ पर शिष्यका कहना है कि भगवन् ! यदि आत्मद्रव्य और कर्मद्रव्यका
अध्यात्मयोगके बलसे बन्ध न होना बतलाया जाता है, तो फि र किस प्रकारसे उन दोनोंमें
(आत्मा और कर्मरूप पुद्गल द्रव्योंमें) परस्पर एकके प्रदेशोंमें दूसरेके प्रदेशोंका मिल जाना
रूप बंध होगा ? क्योंकि बन्धाभाव तो बंधपूर्वक ही होगा
और बंधका प्रतिपक्षी, संपूर्ण
कर्मोंकी विमुक्तावस्थारूप मोक्ष भी जीवको कैसे बन सकेगा ? जो कि अविच्छिन्न अविनाशी
सुखका कारण होनेसे योगियोंके द्वारा प्रार्थनीय हुआ करता है ?
koI par dravyanA sambandhano abhAv hovAthI sanyogAdirUp koI navo sambandh ghaTato nathI,
parantu te avasthAmAn karmAdino je jUno sanyog sambandh chhe, teno paN nirjarA dvArA abhAv
thAy chhe.
shlok-24mAn kahyun chhe ke ‘adhyAtmayogathI karmonI shIghra nirjarA thAy chhe’e kathan
pUrvabaddha karmonI apekShAe chhe. jyAre AtmAnun paramAtmA sAthe ekIkaraN thAy chhe, tyAre
AtmA ja chinmAtra thaI jAy chhe, to pachhI AtmAno dravyakarmo sAthe sambandh ja kevI rIte
bane? utkRuShTa advait dhyAnAvasthAmAn navA karmano koI paN prakArano sambandh nathI, to chhUTavun
konun (nirjarA konI)? tethI siddhayogI yA gatayogI athavA ayogakevalI ne karmonI nirjarA
kahI chhe te pUrvabaddha karmonI thAy chhe, em samajavun. temane karmonI nirjarA thAy chhe
e kahevun
e vyavahAranayathI chhe, nishchayanayathI nahi. 25
ahIn shiShya kahe chhetyAre bandh ane teno pratipakSharUp mokSha kevI rIte? bhagavAn!
jo adhyAtmayogathI Atmadravya ane dravyakarmano vishleSh (ek bIjAthI bhinna) karavAmAn
Ave, to kevI rIte eTale kayA prakAranA upAy vaDe, te banneno bandh
arthAt paraspar
pradeshAnupraveshalakShaN sanshleSh (sanyogarUp bandh) hoy? kAraN ke te pUrvak (bandhapUrvak) ja
vishleSh (viyog) hoy; ane teno pratipakShI eTale bandhavirodhI mokSha je sampUrNa karmonA
vishleSh (abhAv) lakShaNavALo chhe te jIvane kevI rIte hoI shake? kAraN ke anantasukhanun
kAraN hovAthI yogIo dvArA te prArthanIy chhe.

Page 84 of 146
PDF/HTML Page 98 of 160
single page version

84 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
गुरुराह
बध्यते मुच्यते जीवः सममो निर्ममः क्रमात्
तस्मात्सर्वप्रयत्नेन निर्ममत्वं विचिन्तयेत् ।।२६।।
टीकाममेत्यव्ययं ममेदमित्यभिनिवेशार्थमव्ययानामनेकार्थत्वात् तेन सममो
ममेदमित्यभिनिवेशाविष्टो अहमस्येत्यभिनिवेशाविष्टश्चोपलक्षणत्वात् जीवः कर्मभिर्बध्यते
आचार्य कहते हैं
मोही बाँधत कर्मको, निर्मोही छुट जाय
यातें गाढ़ प्रयत्नसे, निर्ममता उपजाय ।।२६।।
अर्थ‘‘ममतावाला जीव बँधता है और ममता रहित जीव मुक्त होता है इसलिए
हर तरहसे पूरी कोशिशके साथ निर्ममताका ही ख्याल रक्खे ’’
विशदार्थअव्ययोंके अनेक अर्थ होते हैं, इसलिए, ‘‘मम’’ इस अव्ययका अर्थ
अभिनिवेश’ है, इसलिए ‘समम’ कहिए ‘मेरा यह है’ इस प्रकारके अभिनिवेशवाला जीव
guru kahe chhe
mohI bAndhe karmane, nirmam jIv mukAy,
tethI saghaLA yatnathI, nirmam bhAv jagAy. 26.
anvayArtha :[सममः जीवः ] mamatAvALo jIv ane [निर्ममः जीवः ] mamatArahit
jIv [क्रमात् ] anukrame [बध्यते ] bandhAy chhe ane [मुच्यते ] mukta thAy chhe (bandhanathI chhUTe
chhe); [तस्मात् ] tethI [सर्वप्रयत्नेन ] pUrA prayatnathI [निर्ममत्वं ] nirmamatvanun [विचिन्तयेत् ] visheSh
karIne chintavan karavun joIe.
TIkA :avyayonA anek artha hoy chhe, ‘मम’ e avyay chhe. teno artha
abhinivesh thAy chhe, tethI ‘सममः’ arthAt ‘मम इदम्’ ‘A mArun chhe’ evA abhiniveshavALo
(jIv) tathA upalakShaNathI ‘अहम् अस्यं’hun Ano chhunevA abhiniveshavALo jIv
karmothI bandhAy chhe.
परदब्बरओ वज्झदि विरओ मुच्चेइ विविह - कम्मेहिं
एसो जिणउवदेसो समासदो बन्ध - मुक्खस्स ।।२३।।
[मोक्षप्राभृत ]

Page 85 of 146
PDF/HTML Page 99 of 160
single page version

kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 85
तथा चोक्तम्
‘न कर्मबहुलं जगन्नचलनात्मकं कर्म वा,
न चापि करणानि वा न चिदचिद्वधो बन्धकृत्
यदैक्यमुपयोगभूःसमुपयाति रागादिभिः
स एव किल केवलं भवति बन्धसेतुर्नृणाम् ।।
तथा स एव जीवो निर्ममस्तद्विपरीतस्तैर्मुच्यत इति यथासंख्येन योजनार्थं
क्रमादित्युपात्तम्
उक्तं च
भी कर्मोंसे बँधता है उपलक्षणसे यह भी अर्थ लगा लेना कि ‘मैं इसका हूँ’ ऐसे
अभिनिवेशवाला जीव भी बँधता है, जैसा कि अमृतचंद्राचार्यने समयसार कलशमें कहा है
‘‘न कर्म बहुलं जगन्न’’
अर्थन तो कर्मस्कन्धोंसे भरा हुआ यह जगत् बंधका कारण है, और न हलन-
चलनादिरूप क्रिया ही, न इन्द्रियाँ कारण हैं और न चेतन-अचेतन पदार्थोंका विनाश करना
ही बन्धका कारण है
किन्तु जो उपयोगस्वरूपी जमीन रागादिकोंके साथ एकताको प्राप्त
होती है, सिफ र् वही अर्थात् जीवोंका रागादिक सहित उपयोग ही बन्धका कारण है यदि
वही जीव निर्ममरागादि रहित-उपयोगवाला हो जाय, तो कर्मोंसे छूट जाता है कहा भी
है कि‘‘अकिंचनोऽह’’
shrI amRutachandrAchArye shrI samayasAr kalash shlok 164mAn kahyun chhe ke
‘karmabandh karanArun kAraN, nathI bahu karmayogya pudgalothI bharelo lok, nathI chalanarUp
karma (arthAt kAyvachanmananI kriyArUp yog), nathI anek prakAranAn karaNo (indriyo)
ke nathI chetanachetanano ghAt. ‘upayog bhU’ arthAt AtmA rAgAdik sAthe je aikya pAme
chhe te ja ek (mAtra rAgAdik sAthe ekapaNun pAmavun te ja) kharekhar puruShone bandhanun kAraN
chhe.’
tathA te ja jIv jo nirmam eTale tenAthI viparIt (arthAt rAgAdithI rahit
upayogavALo) thAy, to te karmothI chhUTI jAy chhe.
(anukram sankhyAnI yojanA mATe shlokamAn ‘क्रमात्’ shabda vAparyo chhe, (jem ke
सममः, वध्यते, निर्ममः मुच्यते).

Page 86 of 146
PDF/HTML Page 100 of 160
single page version

86 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
‘अकिञ्चनोऽहमित्यास्व त्रैलोक्याधिपतिर्भवेः
योगिगम्यं तव प्रोक्तं रहस्यं परमात्मनः ।।’’ [आत्मानुशासने ]
अथवा‘‘रागी बध्नाति कर्माणि वीतरागो विमुञ्चति
जीवो जिनोपदेशोऽयं संक्षेपाद्वन्धमोक्षयोः ।।’’ [ज्ञानार्णवे ]
यस्मादेवं तस्मात्सर्वप्रयत्नेन व्रताद्यवधानेन मनोवाक्कायप्रणिधानेन वा निर्ममत्वं
विचिन्तयेत्
मत्तः कायादयोऽभिन्नास्तेभ्योऽहमपि तत्त्वतः
नाहमेषां किमप्यस्मि ममाप्येते न किञ्चन ।। [तत्त्वानुशासन१५८ ]
मैं अकिंचन हूँ, मेरा कुछ भी नहीं, बस ऐसे होकर बैठे रहो और तीन लोकके
स्वामी हो जाओ यह तुम्हें बड़े योगियोंके द्वारा जाने जा सकने लायक परमात्माका रहस्य
बतला दिया है
और भी कहा है‘‘रागी बध्नाति कर्माणि०’’ रागी जीव कर्मोंको बाँधता है
रागादिसे रहित हुआ जीव मुक्त हो जाता है बस यही संक्षेपमें बंध मोक्ष विषयक जिनेन्द्रका
उपदेश है जब कि ऐसा है, तब हरएक प्रयत्नसे व्रतादिकोंमें चित्त लगाकर अथवा मन,
वचन, कायकी सावधानतासे निर्ममताका ही ख्याल रखना चाहिए ‘‘मत्तः कायादयो
भिन्नास्
’’
‘आत्मानुशासन’shlok 110mAn kahyun chhe ke
‘hun akinchan chhun (eTale mArun kAI paN nathI)em bhAvanA karI besI raho
(pariNamo) ane traN lokanA svAmI banI jAo. A tane yogIone gamya (jANI shakAy
tevun)
evun paramAtmAnun rahasya batAvyun chhe;
athavA ज्ञानार्णवpRu. 242mAn kahyun chhe ke
‘rAgI (jIv) karmo bAndhe chhe ane vItarAgI jIv (rAgAdithI rahit jIv) karmothI
mukta thAy chhe. bandhmokSha sambandhI jinendrano A sankShepamAn upadesh chhe.’
tethI sarva prayatnathI vratAdimAn (shuddha pariNamanamAn) avadhAnathI (chitta lagAvI)
athavA man, vachan, kAyanI sAvadhAnIthI nirmamatvanun visheSh prakAre chintavan karavun joIe.
‘mArAthI sharIrAdi bhinna chhe ane paramArthe temanAthI hun paN bhinna chhun. hun temano kAI
paN nathI ane teo paN mArA kaIpaN nathI,’
ityAdi shrutagnAnanI bhAvanAthI mumaukShue (khAs karIne) bhAvavun joIe.