kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 107
upAy mAre (AtmAe) sevavA yogya chhe evo bodh karato hovAthI tathA svayam mokShasukhanA
upAyamAn svane (AtmAne) prayukta karato (yojato) hovAthI, ‘A sudurlabh mokShasukhanA
upAyamAn, he durAtman AtmA! tun svayam Aj sudhI pravRutta thayo nahi’ e rIte tyAn
(upAyamAn) apravRutta AtmAne pravartAvanAr hovAthI (AtmA ja AtmAno guru chhe).
bhAvArtha — mokShasukhano abhilAShI AtmA svayam AtmAno guru chhe, kAraN ke te
svayam ja potAnun kalyAN ichchhe chhe, te svayam potAne mokShanA upAyano bodh kare chhe ane svayam
potAne mokShasukhanA upAyamAn yoje chhe (lagAve chhe).
shrI samAdhitantra shlok* 75mAn kahyun chhe ke —
‘AtmA ja AtmAne janma – maraNarUp sansAramAn bhramaN karAve chhe ane AtmA ja
AtmAne nirvAN prati laI jAy chhe, mATe nishchayathI AtmA ja AtmAno guru chhe, bIjo
koI guru nathI.’
ahIn shiShya AkShep karI kahe chhe — ‘‘e rIte anyanI upAsanA prApta thatI nathI,
arthAt he bhagavan! ukta nIti anusAr paranA gurupaNAno+ abhAv thatAn, mumukShune
बोधकत्वात् । तथाहि ते मोक्षसुखोपाये स्वयं स्वस्य प्रयोक्तृत्वात् । अस्मिन् सुदुर्लभे मोक्षसुखोपाये
दुरात्मन्नात्मन्स्वयमद्यापि न प्रवृत्तः इति । तत्रावर्त्तमानस्यात्मनः प्रवर्त्तकत्वात् ।
अथ शिष्यः साक्षेपमाह । एवं नान्योपास्तिः प्राप्नोतीति भगवन्नुक्तनीत्या परस्यगुरुत्वे
चाहिए । इसी तरह अपने आपको मोक्ष-उपायमें लगानेवाला भी वह स्वयं हो जाता है, कि
इस सुदुर्लक्ष मोक्ष सुखोपायमें हे दुरात्मन् आत्मा ! तुम आज तक अर्थात् अभी तक भी
प्रवृत्त नहीं हुए । इस प्रकार अभी तक न प्रवर्तनेवाले आत्माका प्रवर्तक भी हुआ करता
है । इसलिये स्वयं ही आत्मा अपने कल्याणका चाहनेवाला, अपनेको सुखोपाय बतलानेवाला
और सुखोपायमें प्रवृत्ति करनेवाला होनेसे अपना गुरु है ।।३४।।
यहाँ पर शिष्य आक्षेप सहित कहता है कि इस तरह तो अब अन्य दूसरोंकी क्यों
*नयत्यान्मानमात्मैव जन्म निर्वाणमेव वा ।
गुरुरात्मात्मनस्तस्मान्नान्योऽस्ति परमार्थतः ।।७५।।[समाधितन्त्रे – श्री पूज्यपादाचार्यः ]
+iDar sarasvatI bhanDAranI hastalikhit pratamAn ‘परस्परगुरुत्वे निश्चिते’ne badale ‘परस्यगुरुत्वे निरस्ते’ shabdo
chhe ane te yogya lAge chhe. tethI te pramANe ahIn artha karyo chhe.