118 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
‘‘he bhavya! tane bIjo nakAmo kolAhal karavAthI shun lAbh chhe? e kolAhalathI
tun virakta thA ane ek chaitanyamAtra vastune pote nishchaL lIn thaI dekh; evo chha mahinA
abhyAs kar ane jo (tapAs) ke em karavAthI potAnA hRuday – sarovaramAn jenun tej, pratAp,
prakAsh pudgalathI bhinna chhe; evA AtmAnI prApti nathI thatI ke thAy chhe.’’
bhAvArtha : — viShayonI ruchi na hovAthI e AtmAnA vishuddha svarUpanI prAptinun
kAraN chhe. jem jem indriy – viShayo pratye virakti (udAsInatA) vadhatI jAy chhe, tem tem
svAtma – samvedanamAn — shuddhAtmAnA anubhavamAn paN vRuddhi thatI jAy chhe.
mATe par padArtho sambandhI sarva sankalpa – vikalpono tyAg karI, viShayothI man vyAvRutta
karI, ekAntamAn svAtmAnA avalokanano abhyAs karavo, tenAthI thoDA samayamAn
shuddhAtmasvarUpanI prApti thAy chhe. 38.
svAtmasamvitti vadhatAn je chihno thAy chhe te sAmbhaL; jem ke —
‘‘विरम किमपरेणाकार्यकोलाहलेन,
स्वयमपि निभृतः सन्पश्य षण्मासमेकं ।
हृदयसरसि पुंसः पुद्गलाद्भिन्नधाम्नो,
ननु किमनुपलब्धिर्भाति किंचोपलब्धिः’’ ।।
प्रकृष्यमाणायां च स्वात्मसंवित्तौ यानि चिह्नानि स्युस्तान्याकर्णय । यथा —
विशदार्थ — विषय भोगोंके प्रति अरुचि भाव ज्यों ज्यों वृद्धिको प्राप्त होते हैं, त्यों
त्यों योगीके स्वात्म-संवेदनमें निजात्मानुभवनकी परिणति वृद्धिको प्राप्त होती रहती है । कहा
भी है — ‘‘विरम किमपरेणा०’’
आचार्य शिष्यको उपदेश देते हैं, हे वत्स ! ठहर, व्यर्थके ही अन्य कोलाहलोंसे
क्या लाभ ? निश्चिन्त हो छह मास तक एकान्तमें, अपने आपका अवलोकन तो कर । देख,
हृदयरूपी सरोवरमें पुद्गलसे भिन्न तेजवाली आत्माकी उपलब्धि (प्राप्ति) होती है, या
अनुपलब्धि (अप्राप्ति) ।।३८।।
हे वत्स ! – स्वात्मसंवित्तिके बढ़ने पर क्या क्या बातें होती हैं, किस रूप परिणति
होने लगती है, आदि बातोंको सुन —