120 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
vastumAn, pUrvanA sanskArAdivash man – vachan – kAyathI pravRutti kare to tyAnthI haThI (pAchhA vaLI)
svayam ja pashchAttAp kare chhe, ke ‘are! mArAthI anAtmIn (AtmAne ahitarUp) anuShThAn
kem thayun?’’ evo pashchAttAp kare chhe.
bhAvArtha : — jene svAtma – samvedanamAn ras chhe – Anand Ave chhe tene jagatanA sthAvar
ane jangamarUp samasta bAhya padArtho tathA indriy – viShayo indrajAl samAn nisAr tathA
vinashvar pratIt thAy chhe. tene have sAnsArik viShay – bhoganI ichchhA thatI nathI, parantu
AtmasvarUpanI ja prApti mATe prabal bhAvanA rahyA kare chhe.
AtmasvarUpane chhoDI anya padArtho taraph tenI vRutti jatI nathI, ane kadAch pUrvanA
sanskAravash tathA potAnI asthiratAne lIdhe te prati man – vachan kAy dvArA pravRutta thaI jAy,
to tyAnthI turat pAchho haThI aphasos kare chhe ke, ‘‘are! mArA svarUpathI chyut thaI, hun
AtmAnun ahit karI beTho!’’ em te pashchAttAp kare chhe ane Atma – nindA – garhAdi karI
potAnI shuddhi kare chhe.
gnAnI jagatanA padArthone gney samajI AtmasvarUpamAn lIn rahe chhe — te vAt darshAvatAn
AchArya shrI amitagatie ‘subhAShit ratnasandoh’ shlok 335mAn kahyun chhe ke —
‘‘A lakShmI thoDA ja divas sukhadAyak pratIt thAy chhe. taruN strIo juvAnImAn ja
manane atul Anand Ape chhe, viShay – bhogo vijaLI samAn chanchaL chhe ane sharIr
vyAdhiothI grasit rahe chhe. em vichArI guNavAn gnAnI puruSho AtmasvarUpamAn ja rat
(lIn) rahe chhe.’’*
व्यतिरिक्ते यत्र क्वापि वस्तुनि पूर्वसंस्कारादिवशात्मनोवाक्कायैर्गत्वा व्यावृत्य अनुतप्यते स्वयमेव,
आ कथं मयेदमनात्मीनमनुष्ठितमिति पश्चात्तापं करोति ।
बाहिरी वस्तु-समूहको त्याग और गृहण विषयक बुद्धिका अविषय होनेसे अवश्य उपेक्षणीय
रूप इन्द्रियजालियाके द्वारा दिखलाये हुए सर्प-हार आदि पदार्थोंके समूहके समान देखता
है । तथा चिदानन्द – स्वरूप आत्माके अनुभवकी इच्छा करता है । और अपनी आत्माको
छोड़कर अन्य किसी भी वस्तुमें पहिले संस्कार आदि कारणोंसे यदि मनसे, वचनसे, वा
कायासे, प्रवृत्ति कर बैठता है, तो वहाँसे हटकर खुद ही पश्चात्ताप करता है, कि ओह !
यह मैंने कैसा आत्माका अहित कर डाला ।।३९।।
* भवत्येषा लक्ष्मीः कतिपयदिनान्येव सुखदा तरुणयस्तारुण्ये विदघति मनःप्रीतिमतुलां ।
तडिल्लोलाभोगा वपुरविचलं व्याधि – कलितं, बुधाः संचिन्त्येति प्रगुणमनसो ब्रह्मणि रताः ।।३३५।।
(सुभाषितरत्नसंदोहः – श्री अमितगतिराचार्यः)