kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 129
visheShothI agnAt rahI, nij rUpamAn lIn thAy,
sarva vikalpAtIt te chhUTe, nahi bandhAy. 44
anvayArtha : — [अगच्छन् ] (bIje ThekANe) nahi jato (anyatra pravRutti nahi karato
yogI) [तद्विशेषाणाम ] tenA visheShono (arthAt dehAdinA visheShono saundarya, asaundaryAdi
dharmono) [अनभिज्ञः च जायते ] anabhigna rahe chhe (tenAthI ajAN rahe chhe) ane
[अज्ञाततद्विशेषः ] (saundarya – asaundaryAdi) visheShono ajAN hovAthI [न बध्यते ] te bandhAto
nathI, [तु विमुच्यते ] parantu vimukta thAy chhe.
TIkA : — svAtma – tattvamAn sthir thayelo yogI, jyAre bIje ThekANe jato nathI
pravRutti karato nathI, tyAre te svAtmAthI bhinna sharIrAdinA visheShothI arthAt saundarya
– asaundaryAdi dharmono anabhigna (ajAN) rahe chhe. arthAt te jANavAne abhimukh (utsuk)
thato nathI ane te visheShothI te agnAt hovAthI temAn tene rAg – dveSh utpanna thatA nathI;
tethI te karmothI bandhAto nathI. tyAre shun thAy chhe? visheSh karIne (khAs karIne) vratAdinun
anuShThAn (AcharaN) karanArAo karatAn te atirekathI (atishayapaNe) temanAthI (karmothI)
mukta thAy chhe.
bhAvArtha : — AtmasvarUpamAn sthir yogIne AtmA sivAy sharIrAdi bAhya padArthomAn
वस्तु विशेष विकल्प को, नहिं करता मतिमान ।
स्वात्मनिष्ठता से छुटत, नहिं बँधता गुणवान ।।४४।।
अर्थ — अध्यात्मसे दूसरी जगह प्रवृत्ति न करता हुआ योगी, शरीरादिककी सुन्दरता
– असुन्दरता आदि धर्मोंकी ओर विचार नहीं करता । और जब उनके विशेषोंको नहीं
जानता, तब वह बन्धको प्राप्त नहीं होता, किन्तु विशेष रूपसे छूट जाता है ।
विशदार्थ — स्वात्मतत्त्वमें स्थिर हुआ योगी जब अध्यात्मसे भिन्न दूसरी जगह प्रवृत्ति
नहीं करता, तब उस स्वात्मासे भिन्न शरीरादिके सौन्दर्य – असौन्दर्य आदि विशेषोंसे अनभिज्ञ
हो जाता है । और जब उनकी विशेषताओं पर ख्याल नहीं करता, तब उनमें राग-द्वेष
अगच्छंस्तद्विशेषाणामनभिज्ञश्च जायते ।
अज्ञाततद्विशेषस्तु बध्यते न विमुच्यते ।।४४।।
टीका — स्वात्मतत्त्वनिष्ठोऽन्यत्र अगच्छन्नप्रवर्तमानस्तस्य स्वात्मनोऽन्यस्य देहादेः
विशेषाणां सौन्दर्यासौन्दर्यादिधर्माणामनभिज्ञ आभिमुख्येनाप्रतिपत्तश्च भवति । अज्ञाततद्विशेषः