kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 135
‘rAg-dveSharUp ubhay bhAv (pariNAm) vinaShTa thatAn yogashakti dvArA potAnA vishuddha
svarUpanI prApti thatAn, yogIne yogashakti dvArA param AnandanI prApti thAy chhe.’
vAstavamAn rAg – dveShano abhAv te ja param AnandanI prAptinun mUL kAraN chhe. 47.
tenun (Anandanun) kArya kahe chhe —
karato ati AnandathI, karma – kAShTha prakShIN,
bAhya dukhomAn jaD samo, yogI khed vihIn. 48.
anvayArtha : — [सः आनन्दः ] te Anand (AtmAmAn utpanna thayelo Anand) [उद्धं
कर्मेन्धनं ] prachur karmarUpI indhanane [अनारतं ] nirantar [निर्दहति ] jalAvI de chhe ane [असौ
योगी च ] te (Anandamagna) yogI [बहिर्दुःखेषु ] bahAranAn dukhomAn [अचेतनः ] achetan
rahevAthI (bahAranAn dukhothI agnAt hovAthI) [न खिद्यते ] khed pAmato nathI.
TIkA : — vaLI, te Anand prachur karmasantatine bALI nAkhe chhe; jem agni indhanane
bALe chhe tem, ane te Anandamagna yogI, bahAranAn dukhomAn arthAt parIShah – upasarga
sambandhI kleshomAn achetan eTale samvedan vinAno thaI jAy chhe, (dukhanA nimittarUp padArtho
taraph lakSha rahetun nathI) tethI tene khed thato nathI arthAt te sanklesh pAmato nathI.
तत्कार्यमुच्यते —
आनन्दो निर्दहत्युद्धं कर्मेन्धनमनारतम् ।
न चासौ खिद्यते योगी बहिर्दुःखेष्वचेतनः ।।४८।।
टीका — स पुनरानन्द उद्धं प्रभूतं कर्मसन्ततिं निर्दहति । वह्निरिंधनं यथा । किं च
असावानन्दाविष्टो योगी बहिर्दुःखेषु परीषहोपसर्गक्लेशेषु अचेतनोऽसंवेदनः स्यात्तत एव न
खिद्यते न संक्लेशं याति ।
उस आनन्दके कार्यको बताते हैं —
निजानंद नित दहत है, कर्मकाष्ठ अधिकाय ।
बाह्य दुःख नहिं वेदता, योगी खेद न पाय ।।४८।।
अर्थ — जैसे अग्नि, ईन्धनको जला डालता है, उसी तरह आत्मामें पैदा हुआ
परमानन्द, हमेशासे चले आए प्रचुर कर्मोंको अर्थात् कर्म-सन्ततिको जला डालता है, और
आनन्द सहित योगी, बाहिरी दुःखोंके – परीषह उपसर्ग सम्बन्धी क्लेशोंके अनुभवसे रहित
हो जाता है । जिससे खेदके (संक्लेशको) प्राप्त नहीं होता ।।४८।।