kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 141
gnAnAdi sampadArUp mukti lakShmIne prApta kare chhe. shun karIne? Agrah chhoDI daIne arthAt
bAhya padArthomAn abhinivesh (viparIt mAnyatA) chhoDI daIne, grAmAdimAn vA vanamAn nivAs
karato thako arthAt vidhipUrvak raheto thako, (te mokShalakShmIne prApta kare chhe).
shun karIne? visheShapaNe vistArIne – phelAvIne shun (vistArI)? mAnamAn eTale mahattA –
prAptimAn ane apamAnamAn eTale mahattvanA khanDanamAn (mAnabhangamAn) rAg – dveShanA abhAvarUp
samatAne (vistArIne) – (mAn apamAnanA prasange samatAbhAv rAkhIne);
kayA kAraNathI? svamatathI eTale iShTopadeshanA adhyayan ane chintanathI utpanna
thayelA AtmagnAnathI — (mAn – apamAn prasange samatAbhAv rAkhI.......mukti – lakShmI prApta
kare chhe.)
‘समाधितंत्र’ shlok 39mAn kahyun chhe ke —
‘‘jyAre tapasvIne mohanA kAraNe rAg – dveSh utpanna thAy tyAre ja teNe
व्यवहारनिश्चयाभ्यामधीत्य पठित्वा चिंतयित्वा च धीमान् हिताहितपरीक्षादक्षो भव्योऽनन्त-
ज्ञानाद्याविर्भावयोग्यो जीवः मुक्तिश्रियमनंतज्ञानादिसम्पदं निरुपमामनौपम्यां प्राप्नोति । किं
कुर्वन् ? मुक्ताग्रहो वर्जितबहिरर्थाभिनिवेशः सन् सजने ग्रामादौ वने वाऽरण्ये विनिवसन्
विधिपूर्वकं तिष्ठन् । किं कृत्वा ? वितन्य विशेषेण विस्तार्य । कां ? माने महत्त्वाधाने अपमाने
च महत्त्वखण्डने समतां रागद्वेषयोरभावम् । कस्माद्धेतोः स्वमतात् इष्टोपदेशाध्ययनचिन्तन-
जनितादात्मज्ञानात् ।
उक्तं च [समाधितन्त्रे ] —
‘‘यदा मोहात्प्रजायेते रागद्वेषौ तपस्विनः ।
तदैव भावयेत्स्वस्थमात्मानं साम्यतः क्षणात्’’ ।।१३९।।
करके हित और अहितकी परीक्षा करनेमें चतुर ऐसे भव्य प्राणी, जिससे अनन्त-ज्ञानादिक
प्रगट हो सकते हैं — इस इष्टोपदेशके अध्ययन-चिन्तन करनेसे उत्पन्न हुए आत्मज्ञानसे
मान-अपमानमें राग-द्वेषको न करनेरूप समताका प्रसार कर नगर-ग्रामादिकोंमें अथवा
निर्जन-वनमें विधि-पूर्वक ठहरते हुए छोड़ दिया है बाहरी पदार्थोंमें मैं और मेरेपनका आग्रह
अथवा हठाग्रह जिसने ऐसा वीतराग होता हुआ प्राणी अनुपम तथा अनन्त ज्ञानादि गुणोंको
और सम्पत्तिरूप मुक्ति-लक्ष्मीको प्राप्त कर लेता है । जैसा कि कहा गया है ‘‘यदा
मोहात्प्रजायेते०’’ ।।