kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 31
विराधकः कथं हंत्रे जनाय परिकुप्यति ।
त्र्यङ्गुलंपातयन् पद्भ्यां स्वयं दण्डेन पात्यते ।।१०।।
टीका — कथमित्यरुचौ न श्रद्दधे कथं परिकुप्यति समन्तात् क्रुध्यति । कोऽसौ ?
विराधकः अपकारकर्त्ता जनः । कस्मै हन्त्रे जनाय प्रत्यपकारकाय लोकाय ।
‘सुखं वा यदि दुःखं येन यस्य कृतं भुवि ।
अवाप्नोति स तत्तस्मादेष मार्गः सुनिश्चितः ।।’
अपराधी जन क्यों करे, हन्ता जनपर क्रोध ।
दो पग अंगुल महि नमे, आपहि गिरत अबोध ।।१०।।
अर्थ — जिसने पहिले दूसरेको सताया या तकलीफ पहुँचाई है, ऐसा पुरुष उस
सताये गये और वर्तमानमें अपनेको मारनेवालेके प्रति क्यों गुस्सा करता है ? यह कुछ
जँचता नहीं । अरे ! जो त्र्यङ्गुलको पैरोंसे गिराएगा वह दंडेके द्वारा स्वयं गिरा दिया
जायगा ।
विशदार्थ — दूसरेका अपकार करनेवाला मनुष्य, बदलेमें अपकार करनेवालेके प्रति
क्यों हर तरहसे कुपित होता है ? कुछ समझमें नहीं आता ।
aparAdhI jan kAn kare, hantA jan par krodh?
pagathI tryangul pADatAn, danDe paDe abodh. 10
anvayArtha : — [विराधकः ] virAdhak (jeNe pahelAn bIjAne herAn karyo hato – dukh
Apyun hatun – evo puruSh) [हन्त्रे जनाय ] (vartamAnamAn) potAne mAranAr mANas pratye [कथं
परिकुष्यति ] kem gusso kare chhe? (are dekho!) [त्र्यंङ्गुलं ] tryangulane [पद्भ्यां ] pagothI
[पातयन् ] nIche pADanAr (manuShya) [स्वय ] svayam [दण्डेन ] danD vaDe (tryangulanA danD vaDe)
[पात्यते ] nIche paDAy chhe.
TIkA : — [aruchi – (aNagamAnA) arthamAn कथम् shabda chhe]. mane shraddhAmAn besatun
nathI (mane samajavAmAn Avatun nathI) ke kem parikop kare chhe arthAt sarvaprakAre kem
kopAyamAn thAy chhe? koN te? virAdhak eTale apakAr karanAr mANas. konA upar (kop
kare chhe)? haNanAr mANas upar eTale sAmo apakAr karanAr lok upar.
‘sansAramAn e sunishchit rIti chhe ke je jene sukh ke dukh Ape chhe, te tenA taraphathI
te (sukh ke dukh) pAme chhe.