42 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
शाश्वतेन । अत्र दृष्टान्तमाह । ज्वरेत्यादि इव शब्दो यथार्थे यथा कोऽपि मुग्धो ज्वरवान् अतिशये
मतेर्विनाशात् सामज्वरार्त सर्पिषा घृतेन पानाद्युपयुक्तेन स्वस्थंमन्यो भवति । निरामयमात्मानं
मन्यते ततो बुद्धयस्व दुरुपार्ज्यदुरक्षणभङ्गुरद्रव्यादिना दुःखमेव स्यात् ।
उक्तं च —
‘‘अर्थस्योपार्जने दुःखमर्जितस्य च रक्षणे ।
आये दुःखं व्यये दुःखं धिगर्थं दुःखभाजनम् ।।’’
तथा जो रक्षा करते भी नष्ट हो जानेवाले हैं — ऐसे इष्ट वस्तुओंमें अपने आपको ‘मैं सुखी
हूँ’ ऐसा मानने लग जाते हैं, इसलिए समझो कि जो मुश्किलोंसे पैदा किये जाते तथा
जिनकी रक्षी बड़ी कठिनाईसे होती है, तथा जो नष्ट हो जाते, स्थिर नहीं रहते ऐसे
धनादिकोंसे दुःख ही होता है, जैसा कि कहा है — ‘‘अर्थस्योपार्जने दुःखं
०’’
‘धनके कमानेमें दुःख, उसकी रक्षा करनेमें दुःख, उसके जानेमें दुःख, इस तरह
हर हालतमें दुःखके कारणरूप धनको धिक्कार हो’ ।
jem koI ek mUrkha jvarapIDit manuShya arthAt sAmajvarapIDit (TADhiyA tAvavALo)
manuShya, buddhinA atishay bagADathI, pAnAdimAn (pIvA vageremAn) upayukta (upayogamAn
lIdhelA) ghI vaDe potAne svastha (nIrogI) mAne chhe arthAt potAnI jAtane rogarahit mAne
chhe, tem mushkelIthI upArjit, kaShTathI rakShit ane kShaNabhangur [kShaNamAn nAsh pAmatA] — evA
dravyAdi vaDe dukh ja hoI shake – em tun samaj. kahyun chhe ke —
dhananA upArjanamAn dukh, upArjit dhananI rakShA karavAmAn dukh, te Ave toy dukh
ane jAy toy dukh; mATe dukhanA bhAjanarUp (kAraNarUp) te dhanane dhikkAr ho.
bhAvArtha : — jem sAmajvarathI pIDit koI ek mUrkha jan ghInA upayog vaDe potAne
svastha (nIrogI) mAne chhe, tem koI ek mANas mahA mushkelIthI ane dukhathI upArjit
tathA rakShit evA kShaNabhangur dhanAdi vaDe potAne sukhI mAne chhe.
sAmajvaramAn ghIno upayog karavAthI tAv maTavAne badale vadhe chhe, tem dhanAdinI
mamatAthI sukhane badale dukh vadhe chhe, kAraN ke tene upArjan karavAmAn dukh, tene sAchavavAmAn
dukh ane teno nAsh thatAn (viyog thatAn) paN dukh thAy chhe. em darek hAlatamAn dhan
dukhanun ja nimittakAraN chhe. mATe lakShmIvAn loko dhanAdithI sukhI chhe, em mAnavun te
bhramamUlak chhe. 13