kahAn jainashAstramALA ]
iShTopadesh
[ 57
वर्तते । कोऽसौ, सःकायःशरीरम् । किंविशिष्टः ? संततापायः नित्यक्षुधाद्युपतापः । स
क, इत्याह — यत्संगे येन कायेन सह संबन्धं प्राप्य लब्ध्वा शुचीन्यपि पवित्ररम्याण्यपि
भोजनवस्त्रादिवस्तुन्यशुचीनि भवन्ति यतश्चैवं ततस्तदर्थं तं संततापायं कायं शुचिवस्तुभिरुपकर्तुं
प्रार्थना आकाङ्क्षा तेषामेव वृथा व्यर्था केनचिदुपायेन निवारितेऽपि एकस्मिन्नपाये क्षणे
क्षणेऽपरापरापायोपनिपातसम्भवात् ।
पुनरप्याह शिष्य : — ‘तर्हि धनादिनाप्यात्मोपकारो भविष्यतीति ।’ भगवन् !
विशदार्थ — जिस शरीरके साथ सम्बन्ध करके पवित्र एवं रमणिक भोजन, वस्त्र
आदिक पदार्थ अपवित्र घिनावने हो जाते हैं, ऐसा वह शरीर हमेशा भूख, प्यास आदि
संतापोंकर सहित है । जब वह ऐसा है तब उसको पवित्र अच्छे-अच्छे पदार्थोंसे भला
बनानेके लिये आकांक्षा करना व्यर्थ है, कारण कि किसी उपायसे यदि उसका एकाध अपाय
दूर भी किया जाय तो क्षण – क्षणमें दूसरे – दूसरे अपाय आ खड़े हो सकते हैं ।।१८।।
उत्थानिका — फि र भी शिष्यका कहना है कि भगवन् कायके हमेशा अपायवाले
TIkA : — varte chhe. koN te? te kAy – sharIr. kevun (sharIr)? satat (hammeshA)
bAdhAvALun arthAt nitya kShudhAdi bAdhAvALun chhe. (shiShya) pUchhe chhe — ‘‘te koN chhe?’’ jenA
sange arthAt je sharIranI sAthe sambandh karIne (pAmIne) pavitra tathA ramaNIy bhojan, vastrAdi
vastuo paN apavitra thaI jAy chhe. em chhe tethI tene mATe arthAt te satat bAdhAvALI
kAyA upar pavitra vastuothI upakAr karavA mATe prArthanA eTale AkAnkShA (karavI) vRuthA
eTale vyartha chhe, kAraN ke koI upAyathI ekAd bAdhA dUr karavAmAn Ave, chhatAn pratikShaN
(kShaN – kShaN) bIjI bIjI bAdhAo AvI paDe tevI sambhAvanA chhe.
bhAvArtha : — sharIr pratyeno rAg hammeshAn santApajanak chhe, kAraN ke tenA ange kShudhA –
tRuShAdi anek vedanAo utpanna thAy chhe, te roganun ghar chhe ane pavitra tathA sundar bhojan –
vastrAdi vastuo paN tenA samparkathI malin, durgandhit ane apavitra thaI jAy chhe.
AvA ghRuNit sharIrane sArun rAkhavAnI draShTie bhogopabhoganI sAmagrInI ichchhA karavI te
nirarthak chhe.
vAstavamAn sharIrAdi santApanun kAraN nathI, parantu tenA pratyeno mamatvabhAv ekatAbuddhi
te ja santApanun kharun kAraN chhe. jene sharIr pratye mamatvabhAv nathI, tene sharIrane sArun
rAkhavAnI buddhie bhogopabhoganI sAmagrInI chintA ke ichchhA rahetI nathI. 18.
pharIthI shiShya kahe chhe – tyAre dhanAdithI paN AtmAno upakAr thashe, arthAt bhagavan!