60 ]
iShTopadesh
[ bhagavAnashrIkundakund-
अत्राह शिष्यः । तर्हि कायस्योपकारश्चिन्त्यते इति भगवन् ! यद्येवं तर्हि ‘शरीरमाद्यं खलु
धर्मसाधनम्’ इत्यभिधानात्तस्यापायनिरासाय यत्नः क्रियते । न च कायस्यापायनिरासो दुष्कर इति
वाच्यम् । ध्यानेन तस्यापि सुकरत्वात् । तथा चोक्तम् [तत्त्वानुशासने ] —
‘‘यदात्रिकं फलं किंचित्फलमामुत्रिकं च यत् ।
एतस्य द्विगुणस्यापि ध्यानमेवाग्रकारणम्’’ ।।२१७।।
‘झाणस्स ण दुल्लहं किंपीति च’ — अत्र गुरुः प्रतिषेधमाह तन्नेति । ध्यानेन
कायस्योपकारो न चिन्त्य इत्यर्थः ।
सेवनका मुख्य साधन-सहारा है । इतना ही नहीं, उसमें यदि रोगादिक हो जाते हैं, तो
उनके दूर करनेके लिये प्रयत्न भी किये जाते हैं । कायके रोगादिक अपायोंका दूर किया
जाना मुश्किल भी नहीं है, कारण कि ध्यानके द्वारा वह (रोगादिकका दूर किया जाना)
आसानीसे कर दिया जाता है, जैसा कि तत्त्वानुशासनमें कहा है — ‘‘यत्रादिकं फलं
किंचित्० ।।१९।।
जो इस लोक सम्बन्धि फल हैं, या जो कुछ परलोक सम्बन्धी फल हैं, उन दोनों ही
फलोंका प्रधान कारण ध्यान ही है । मतलब यह है कि ‘‘झाणस्स ण दुल्लहं किं पीति च’’
ध्यानके लिये कोई भी व कुछ भी दुर्लभ नहीं है, ध्यानसे सब कुछ मिल सकता है । इस विषयमें
आचार्य निषेध करते हैं, कि ध्यानके द्वारा कायका उपकार नहीं चिंतवन करना चाहिए —
mATe samajavun ke dhanAdik dvArA jIvane leshamAtra upakAr thato nathI, jIvano upakAr
to nishchay AtmadharmathI ja thAy chhe. 19.
ahIn shiShya kahe chhe — tyAre sharIranA upakAr sambandhI vichAr karavAmAn Ave chhe,
bhagavan! jo em hoy to, ‘sharIr kharekhar dharmanun Adya sAdhan chhe’ — e kathanathI teno
(rogAdithI) nAsh thato aTakAvavAne prayatna karavAmAn Ave chhe ane sharIranA (rogAdik)
apAyone (bAdhAone) dUr karavA paN mushkel nathI – em vAchya chhe, kAraN ke dhyAn dvArA te
(rogAdikanun dUr karavun) sahelAIthI karAy chhe; tathA ‘तत्त्वानुशासन’ shlok 217mAn kahyun chhe ke —
‘je A lok sambandhI phaL chhe ane je paralok sambandhI phaL chhe – te banne phaLonun pradhAn
kAraN dhyAn ja chhe.’ ‘dhyAnane mATe kaIpaN durlabh nathI.’
A viShayamAn AchArya niShedh karI kahe chhe — ‘tem nathI; dhyAn dvArA sharIrano upakAr
chintavavo joIe nahi’ — evo artha chhe.