kahān jainashāstramāḷā ]
iṣhṭopadesh
[ 117
paṇ e rīt chhe ke adhik sukhanun kāraṇ prāpta thatān alpa sukhanā kāraṇo prati lokone
anādar (aruchi) thāy chhe.
māṭe viṣhayonī aruchi ja yogīnī svātma – samvittine pragaṭ kare chhe. 37.
te ā pramāṇe chheḥ —
jem jem viṣhayo sulabh, paṇ nahi ruchimān āy,
tem tem ātam – tattvamān anubhav vadhato jāy. 38
anvayārtha : — [यथा यथा ] jem jem [सुलभाः अपि विषयाः ] sulabh (sahaj prāpta)
(indriy – viṣhayo paṇ [न रोचन्ते ] ruchatā nathī (gamatā nathī) [तथा तथा ] tem tem [संवित्तौ ]
svātma – samvedanamān [उत्तमम् तत्त्वम् ] uttam nijātma – tattva [समायाति ] āvatun jāy chhe.
ṭīkā : — ahīn paṇ pūrvavat vyākhyān samajavun; tathā
shrī samayasār kalash shlok 34mān kahyun chhe ke —
अतो विषयारुचिरेव योगिनः स्वात्मसंवित्तेर्गमिका तदभावे तदभावात् प्रकृष्यमाणायां च
विषयारुचौ स्वात्मसंवित्तिः प्रकृष्यते ।
यथा यथा न रोचन्ते विषयाः सुलभा अपि ।
तथा तथा समायाति संवित्तौ तत्त्वमुत्तमम् ।।३८।।
तद्यथा —
टीका — अत्रापि पूर्वबद्वयाख्यानं । यथाचोक्तम् ।
[समयसारकलशायां ] —
स्वात्म-संवित्तिके अभाव होने पर विषयोंसे अरुचि नहीं होती और विषयोंके प्रति
अरुचि बढ़ने पर स्वात्म-संवित्ति भी बढ़ जाती है ।।३७।।
जस जस विषय सुलभ्य भी, ताको नहीं सुहाय ।
तस तस आतम तत्त्वमें, अनुभव बढ़ता जाय ।।३८।।
उपरिलिखित भावको और भी स्पष्ट करते हुए आचार्य कहते हैं —
अर्थ — ज्यों ज्यों सहजमें भी प्राप्त होनेवाले इन्द्रिय विषय भोग रुचिकर प्रतीत नहीं
होते हैं, त्यों त्यों स्वात्म-संवेदनमें निजात्मानुभवनकी परिणति वृद्धिको प्राप्त होती रहती है ।