kahān jainashāstramāḷā ]
iṣhṭopadesh
[ 141
gnānādi sampadārūp mukti lakṣhmīne prāpta kare chhe. shun karīne? āgrah chhoḍī daīne arthāt
bāhya padārthomān abhinivesh (viparīt mānyatā) chhoḍī daīne, grāmādimān vā vanamān nivās
karato thako arthāt vidhipūrvak raheto thako, (te mokṣhalakṣhmīne prāpta kare chhe).
shun karīne? visheṣhapaṇe vistārīne – phelāvīne shun (vistārī)? mānamān eṭale mahattā –
prāptimān ane apamānamān eṭale mahattvanā khaṇḍanamān (mānabhaṅgamān) rāg – dveṣhanā abhāvarūp
samatāne (vistārīne) – (mān apamānanā prasaṅge samatābhāv rākhīne);
kayā kāraṇathī? svamatathī eṭale iṣhṭopadeshanā adhyayan ane chintanathī utpanna
thayelā ātmagnānathī — (mān – apamān prasaṅge samatābhāv rākhī.......mukti – lakṣhmī prāpta
kare chhe.)
‘समाधितंत्र’ shlok 39mān kahyun chhe keḥ —
‘‘jyāre tapasvīne mohanā kāraṇe rāg – dveṣh utpanna thāy tyāre ja teṇe
व्यवहारनिश्चयाभ्यामधीत्य पठित्वा चिंतयित्वा च धीमान् हिताहितपरीक्षादक्षो भव्योऽनन्त-
ज्ञानाद्याविर्भावयोग्यो जीवः मुक्तिश्रियमनंतज्ञानादिसम्पदं निरुपमामनौपम्यां प्राप्नोति । किं
कुर्वन् ? मुक्ताग्रहो वर्जितबहिरर्थाभिनिवेशः सन् सजने ग्रामादौ वने वाऽरण्ये विनिवसन्
विधिपूर्वकं तिष्ठन् । किं कृत्वा ? वितन्य विशेषेण विस्तार्य । कां ? माने महत्त्वाधाने अपमाने
च महत्त्वखण्डने समतां रागद्वेषयोरभावम् । कस्माद्धेतोः स्वमतात् इष्टोपदेशाध्ययनचिन्तन-
जनितादात्मज्ञानात् ।
उक्तं च [समाधितन्त्रे ] —
‘‘यदा मोहात्प्रजायेते रागद्वेषौ तपस्विनः ।
तदैव भावयेत्स्वस्थमात्मानं साम्यतः क्षणात्’’ ।।१३९।।
करके हित और अहितकी परीक्षा करनेमें चतुर ऐसे भव्य प्राणी, जिससे अनन्त-ज्ञानादिक
प्रगट हो सकते हैं — इस इष्टोपदेशके अध्ययन-चिन्तन करनेसे उत्पन्न हुए आत्मज्ञानसे
मान-अपमानमें राग-द्वेषको न करनेरूप समताका प्रसार कर नगर-ग्रामादिकोंमें अथवा
निर्जन-वनमें विधि-पूर्वक ठहरते हुए छोड़ दिया है बाहरी पदार्थोंमें मैं और मेरेपनका आग्रह
अथवा हठाग्रह जिसने ऐसा वीतराग होता हुआ प्राणी अनुपम तथा अनन्त ज्ञानादि गुणोंको
और सम्पत्तिरूप मुक्ति-लक्ष्मीको प्राप्त कर लेता है । जैसा कि कहा गया है ‘‘यदा
मोहात्प्रजायेते०’’ ।।