kahān jainashāstramāḷā ]
iṣhṭopadesh
[ 31
विराधकः कथं हंत्रे जनाय परिकुप्यति ।
त्र्यङ्गुलंपातयन् पद्भ्यां स्वयं दण्डेन पात्यते ।।१०।।
टीका — कथमित्यरुचौ न श्रद्दधे कथं परिकुप्यति समन्तात् क्रुध्यति । कोऽसौ ?
विराधकः अपकारकर्त्ता जनः । कस्मै हन्त्रे जनाय प्रत्यपकारकाय लोकाय ।
‘सुखं वा यदि दुःखं येन यस्य कृतं भुवि ।
अवाप्नोति स तत्तस्मादेष मार्गः सुनिश्चितः ।।’
अपराधी जन क्यों करे, हन्ता जनपर क्रोध ।
दो पग अंगुल महि नमे, आपहि गिरत अबोध ।।१०।।
अर्थ — जिसने पहिले दूसरेको सताया या तकलीफ पहुँचाई है, ऐसा पुरुष उस
सताये गये और वर्तमानमें अपनेको मारनेवालेके प्रति क्यों गुस्सा करता है ? यह कुछ
जँचता नहीं । अरे ! जो त्र्यङ्गुलको पैरोंसे गिराएगा वह दंडेके द्वारा स्वयं गिरा दिया
जायगा ।
विशदार्थ — दूसरेका अपकार करनेवाला मनुष्य, बदलेमें अपकार करनेवालेके प्रति
क्यों हर तरहसे कुपित होता है ? कुछ समझमें नहीं आता ।
aparādhī jan kān kare, hantā jan par krodh?
pagathī tryaṅgul pāḍatān, daṇḍe paḍe abodh. 10
anvayārtha : — [विराधकः ] virādhak (jeṇe pahelān bījāne herān karyo hato – duḥkh
āpyun hatun – evo puruṣh) [हन्त्रे जनाय ] (vartamānamān) potāne māranār māṇas pratye [कथं
परिकुष्यति ] kem gusso kare chhe? (are dekho!) [त्र्यंङ्गुलं ] tryaṅgulane [पद्भ्यां ] pagothī
[पातयन् ] nīche pāḍanār (manuṣhya) [स्वय ] svayam [दण्डेन ] daṇḍ vaḍe (tryaṅgulanā daṇḍ vaḍe)
[पात्यते ] nīche paḍāy chhe.
ṭīkā : — [aruchi – (aṇagamānā) arthamān कथम् shabda chhe]. mane shraddhāmān besatun
nathī (mane samajavāmān āvatun nathī) ke kem parikop kare chhe arthāt sarvaprakāre kem
kopāyamān thāy chhe? koṇ te? virādhak eṭale apakār karanār māṇas. konā upar (kop
kare chhe)? haṇanār māṇas upar eṭale sāmo apakār karanār lok upar.
‘sansāramān e sunishchit rīti chhe ke je jene sukh ke duḥkh āpe chhe, te tenā taraphathī
te (sukh ke duḥkh) pāme chhe.