kahān jainashāstramāḷā ]
iṣhṭopadesh
[ 43
‘भूयोऽपि विनेयः पृच्छति ।’ ‘एवंविधां संपदां कथं न त्यजतीति ।’ अनेन
दुरर्जत्वादिप्रकारेण लोकद्वयेऽपि दुःखदां धनादिसंपत्तिं कथं न मुञ्चति जनः । कथमिति
विस्मयगर्भे प्रश्ने ।
अत्र गुरुरुत्तरमाह; —
“विपत्तिमात्मनो मूढः परेषामिव नेक्षते ।
दह्यमानमृगाकीर्णवनान्तरतरुस्थवत् ।।१४।।
शंका — फि र भी शिष्य पूछता है कि बड़े आश्चर्यकी बात है, कि जब ‘मुश्किलोंसे
कमाई जाती’ आदि हेतुओंसे धनादिक सम्पत्ति दोनों लोकोंमें दुःख देनेवाली है, तब ऐसी
सम्पत्तिको लोग छोड़ क्यों नहीं देते ? आचार्य उत्तर देते हैं —
परकी विपदा देखता, अपनी देखे नाहिं ।
जलते पशु जा वन विषैं, जड़ तरुपर ठहराहिं ।।१४।।
अर्थ — जिसमें अनेकों हिरण दावानलकी ज्वालासे जल रहे हैं, ऐसे जंगलके मध्यमें
pharīthī shiṣhya pūchhe chhe – āshcharya chhe ke āvā prakāranī sampadāne (loko) kem chhoḍatā
nathī? arthāt duḥkhathī upārjit – vagere kāraṇothī banne lokamān (ā lokamān ane paralokamān)
paṇ duḥkhadāyak — evī dhanādisampattine lok kem chhoḍatā nathī? [‘कथम्’ shabda
vismayagarbhit prashna sūchave chhe.]
āchārya teno uttar āpe chhe —
dekhe vipatti anyanī, nijanī dekhe nāhi,
baḷatān pashuo van viṣhe, dekhe taru par jāī. 14.
anvayārtha : — [दह्यमानमृगाकीर्णवनान्तरतरुस्थवत् ] (dāvānalanī jvālāthī) baḷī
rahelā mr̥ugothī chhavāyelā vananī madhyamān vr̥ukṣha upar beṭhelā manuṣhyanī jem [मूढः ] (sansārī)
mūḍh prāṇī [परेषाम् इव ] bījāonī (vipattinī) jem [आत्मनः विपत्तिं ] potānī vipattine
[न ईक्षते ] joto nathī.
*परस्येव न जानाति विपत्तिं स्वस्य मूढधीः ।
वने सत्वसमाकीर्णे दह्यमाने तरुस्थवत् ।।
(ज्ञानावर्णवे – श्रीशुभचन्द्रः )