kahān jainashāstramāḷā ]
iṣhṭopadesh
[ 73
अज्ञानं, मोहभ्रमसन्देहलक्षणं तथा ददाति । कासौ ? ज्ञानिनः स्वभावस्यात्मनो ज्ञानसंपन्नगुर्वादेर्वा
समाश्रयः । अनन्यपरया सेवनम् । किं ? ज्ञानं स्वार्थावबोधम् ।
उक्तं च —
ज्ञानमेव फलं ज्ञाने ननु श्लाध्यमनश्वरम् ।
अहो मोहस्य माहात्म्य मन्यदप्यत्र मृग्यते ।।
मिथ्याज्ञान (मोह-भ्रांति-संदेह)वाले मूढ़-भ्रांत तथा संदिग्ध गुरु आदिक । सो इनकी उपासना
या सेवा अज्ञान तथा मोह-भ्रमव संदेह लक्षणात्मक मिथ्याज्ञानको देती है । और ज्ञानी
कहिये, ज्ञानस्वभाव आत्मा तथा आत्मज्ञानसम्पन्न गुरुओंकी तत्परताके साथ सेवा,
स्वार्थावबोधरूप ज्ञानको देती है । जैसा कि श्री गुणभद्राचार्यने आत्मानुशासनमें कहा है —
‘‘ज्ञानमेव फलं ज्ञाने०’’
ज्ञान होनेका फल, प्रशंसनीय एवं अविनाशी ज्ञानका होना ही है, यह निश्चयसे
जानो । अहो ! यह मोहका ही माहात्म्य है, जो इसमें ज्ञानको छोड़ कुछ और ही फल
ढूँढ़ा जाता है । ज्ञानात्मासे ज्ञानकी ही प्राप्ति होना न्याय है । इसलिए हे भद्र ! ज्ञानीकी
उपासना करके प्रगट हुई है स्व पर विवेकरूपी ज्योति जिसको ऐसा आत्मा, आत्माके द्वारा
आत्मामें ही सेवनीय है, अनन्यशरण होकर भावना करनेके योग्य है ।’’ ।।२३।।
sharīrādisambandhī mithyā bhrānti athavā sandigdha (agnānī) guru ādik tenī upāsanā —
sevā. shun (āpe chhe)? agnānane arthāt moh – bhram – sandehalakṣhaṇavāḷā agnānane
(mithyāgnānane); tathā āpe chhe, koṇ te? gnānīnī – arthāt gnānasvabhāv ātmānī vā
ātmagnānasampanna guru ādinī – sevā arthāt ananyaparāthī (tatparatāthī) sevā. shun. (āpe
chhe)? gnān arthāt svārthāvabodhalakṣhaṇavāḷun gnān (āpe chhe).
shrī guṇabhadrāchārye ‘आत्मानुशासन’ shlo – 175mān kahyun chhe keḥ —
‘gnānanun (gnānanī upāsanānun) phaḷ, prashansanīy avināshī samyakgnān ja chhe. e
nishchayathī jāṇo. aho! e mohanun ja māhātmya chhe ke (gnānane chhoḍī) ahīn paṇ (eṭale
ā upāsanāmān paṇ) bījun shodhe chhe.’
shiṣhya pūchhe chhe — ā bābatamān shun draṣhṭānta chhe?
āchārya kahe chhe — ‘यत्तु यस्यास्ति तदेव ददाति ।’ eno artha e chhe ke jenī pāse je
hoy te ja āpe chhe — arthāt jene svādhīn je chhe, te tenī upāsanā karavāmān āvatān āpe