(वसंततिलका)
इष्टक्षयो यदिह ते यदनिष्टयोगः
पापेन तद्भवति जीव पुराकृतेन ।
शोकं करोषि किमु तस्य कुरु प्रणाशं
पापस्य तौ न भवतः पुरतोऽपि येन ।।१४।।
anavAda — he jIv! ahIn je tane iShTano viyog ane aniShTano sanyog
thAy chhe te tArA pUrvakRut pApanA udayathI thAy chhe. tethI tun shok shA mATe kare chhe?
te pApano ja nAsh karavAno prayatna kar ke jethI AgaL paN te banne (iShTa viyog
ane aniShTasanyog) na thaI shake. 14.
(शार्दूलविक्रीडित)
नष्टे वस्तुनि शोभने ऽपि हि तदा शोकः समारभ्यते
तल्लाभो ऽथ यशोऽथ सौख्यमथ वा धर्मो ऽथ वा स्याद्यदि ।
यद्येको ऽपि न जायते कथमपि स्फारैः प्रयत्नैरपि
प्रायस्तत्र सुधीर्मुधा भवति कः शोकोग्ररक्षोवशः ।।१५।।
anuvAd : manohar vastuno nAsh thatAn jo shok karavAthI tenI prApti
thatI hoy kIrti maLatI hoy, sukh thatun hoy athavA dharma thato hoy; to to
shokano prArambh karavo barAbar chhe. parantu jo anek prayatno dvArA paN te
chAremAnthI ghaNun karIne koI ek paN utpanna na thatun hoy to pachhI kyo
buddhimAn manuShya vyartha te shokarUpI mahArAkShasane AdhIn thAy? arthAt koI
nahIn. 15.
(वसंततिलका)
एकद्रुमे निशि वसन्ति यथा शकुन्ताः
प्रातः प्रयान्ति सहसा सकलासु दिक्षु ।
स्थित्वा कुले बत तथान्यकुलानि मृत्वा
लोकाः श्रयन्ति विदुषा खलु शोच्यते कः ।।१६।।
adhikAr – 3 anitya panchAshat ]129