यो हि परेषां शुद्धात्मवृत्तित्राणाभिप्रायेण वैयावृत्त्यप्रवृत्त्या स्वस्य संयमं विराधयति, स गृहस्थधर्मानुप्रवेशात् श्रामण्यात् प्रच्यवते । अतो या काचन प्रवृत्तिः सा सर्वथा संयमाविरोधेनैव विधातव्या; प्रवृत्तावपि संयमस्यैव साध्यत्वात् ।।२५०।। कुणदि कायखेदं वेज्जावच्चत्थमुज्जदो यदि चेत् करोति कायखेदं षटकायविराधनाम् । कथंभूतः सन् । वैयावृत्त्यार्थमुद्यतः । समणो ण हवदि तदा श्रमणस्तपोधनो न भवति । तर्हि किं भवति । हवदि अगारी अगारी गृहस्थो भवति । कस्मात् । धम्मो सो सावयाणं से षटकायविराधनां कृत्वा योऽसौ धर्मः स श्रावकाणां स्यात्, न च तपोधनानामिति । इदमत्र तात्पर्यम् – योऽसौ स्वशरीरपोषणार्थं शिष्यादिमोहेन वा सावद्यं नेच्छति तस्येदं व्याख्यानं शोभते, यदि पुनरन्यत्र सावद्यमिच्छति वैयावृत्त्यादिस्वकीयाव- स्थायोग्ये धर्मकार्ये नेच्छति तदा तस्य सम्यक्त्वमेव नास्तीति ।।२५०।। अथ यद्यप्यल्पलेपो भवति
have pravRutti sanyamanI virodhI hovAno niShedh kare chhe (arthAt shubhopayogI shramaNane sanyam sAthe virodhavALI pravRutti na hovI joIe em kahe chhe) —
anvayArtha — [यदि] jo (shramaN) [वैयावृत्त्यार्थम् उद्यतः] vaiyAvRuttya mATe udyamavant vartatAn [कायखेदं] chha kAyane pIDA [करोति] kare to te [श्रमणः न भवति] shramaN nathI, [अगारी भवति] gRuhastha chhe; (kAraN ke) [सः] te (chha kAyanI virAdhanA sahit vaiyAvRuttya) [श्रावकाणां धर्मः स्यात्] shrAvakono dharma chhe.
TIkA — je (shramaN) bIjAne shuddhAtmapariNatinun rakShaN thAy evA abhiprAyathI vaiyAvRuttyanI pravRutti karatAn potAnA sanyamanI virAdhanA kare chhe, te gRuhasthadharmamAn praveshato hovAne lIdhe shrAmaNyathI chyut thAy chhe. AthI (em kahyun ke) je koI pravRutti hoy te sarvathA sanyam sAthe virodh na Ave evI rIte ja karavI joIe, kAraN ke pravRuttimAn paN sanyam ja sAdhya chhe.